11 C 209/2020

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem kapitána příjmení číslo , PSČ obec zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 60.103 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2021, č. j. 11 C 209/2020-98,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4.646 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 60.103 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 59.880 Kč od 1. 9. 2017 do 5. 2. 2018, z částky 59.543 Kč od 6. 2. 2018 do 3. 3. 2020 a z částky 59.353 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 750 Kč od 7. 2. 2018 do zaplacení ve lhůtě tří měsíců (výrok I.). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Včas podaným odvoláním rozhodnutí okresního soudu napadl žalovaný, který rozsah svého odvolání upřesnil v průběhu odvolacího jednání tak, že napadá celý výrok I. rozsudku okresního soudu. Argumentoval tím, že v rámci dokazování před soudem prvého stupně vyšlo najevo, že v nemovitosti žalovaného proběhly kontroly, a to jak ze strany [anonymizováno], tak také v rámci trestního řízení. Bylo zjištěno, že nemovitost disponuje volně přístupnou zásuvkou, která je v místnosti, je volně přístupná, kdy pro to, aby bylo možno odebírat z této zásuvky elektrický proud stačí, aby byl zapnut hlavní jistič, který je taktéž volně přístupný. Porovnáním rozdílů v odběru elektrické energie za předchozí roky a za roky následující po této skutečnosti, která je předmětem tohoto řízení bylo zjištěno a také ze strany PČR deklarováno, že vysvětlit enormní nárůst spotřeby elektrické energie se dá jedině tak, že tato volně přístupná zásuvka byla přes prodlužovací šňůru využita jinou osobou. Z dokazování, které bylo provedeno policií je také zřejmé, že sousední chatu [adresa] vlastnil pan [příjmení], který je toho času ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž není známo, pro jaký trestný čin se ve výkonu trestu nachází. Tato skutečnost však vzbuzuje přesvědčení, že právě tato sousední nemovitost, kterou žalovaný již dříve označil jako tu, pro kterou měla být elektrická energie z nemovitosti žalovaného odebírána, je právě tou nemovitostí, která využila elektrickou energii na úkor žalovaného. Ze šetření také vyplynulo, že chata [adresa], kterou žalovaný již dříve označil jako tu, pro niž měla být odebrána z chaty žalovaného elektrická energie, nebyla připojena na elektrickou energii, respektive byl zde demontován elektroměr. Z dokazování také plyne, že elektroměr, který byl umístěn u žalovaného, neobsahuje příslušné značky a dle znaleckého posouzení nesplňuje požadavky obecné povahy příslušného opatření. Žalovaný zdůraznil, že je osobou v současné době trpící nemocí, pro kterou není schopen sám bránit svá práva, je osobou, která vlastní nemovitou věc, ve které bylo odebráno nadměrné množství elektrické energie, a to pouze v roce 2016. Navrhoval, aby s ohledem na věk, současnou duševní poruchu a ekonomickou situaci byla tato žaloba posouzena jako případ zvláštního zřetele hodný. Žalovaný respektuje, že soud nemůže podle vlastní volné úvahy určit do jaké výše je právním předpisem stanovený úrok z prodlení z hlediska přiměřenosti„ mravný“ a podle toho výši zákonného úroku z prodlení omezit. Právo na úroky z prodlení lze poměřovat ustanovením § 3 odst. 1 obč. zák. pouze v tom smyslu, zda výkon tohoto práva je, či není v rozporu s dobrými mravy. Jinak řečeno, za určitých, výjimečných okolností lze výkon práva na zaplacení úroku z prodlení, jinak oprávněnému subjektu s poukazem na dobré mravy odepřít. Proto v tomto případě zvláštního zřetele hodné navrhoval, aby odvolací soud postupoval v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 obč. zák. V této situaci totiž považuje za rozpor s dobrými mravy pokud by žalobkyni bylo v celém rozsahu přiznáno příslušenství jejich pohledávek, které činí 19.000 Kč. Žalobkyně je akciovou společností, jejíž roční obrat činí 184,5 miliardy korun, současně žalovaný je starobním důchodcem a jeho jediným příjmem jsou dávky starobního důchodu zhruba 15.000 Kč měsíčně. Ekonomická situace žalobkyně a žalovaného je tak extrémně nesrovnatelná v neprospěch žalovaného. V tomto případě se nejedná zlo vůli žalovaného, který by odebíral energii neoprávněně či byl sám ve svůj prospěch jakkoliv manipuloval se zařízením žalobkyně tak, aby získal elektrickou energii ve svůj prospěch a na její úkor. Naopak žalovaný je obětí bezdůvodného obohacení, když se, bohužel nepodařilo zjistit toho, kdo se na úkor žalovaného bezdůvodně obohatil.

3. V průběhu odvolacího jednání podal žalovaný vzájemný návrh a požadoval přiměřené zadostiučinění vyplývající z ochrany osobnosti ve výši 63.103 Kč. Tvrdil, že žalobkyni bylo zasaženo do osobnostních práv žalovaného, který psychicky i fyzicky zkolaboval, a to i jeho manželka. Byly hrubě napadáni ozbrojeným komandem žalobkyně, 3x se dostavili do bytu žalovaného po jeho vyhledání v místě bydliště. To vše se stalo poté, co žalovaný byl 20-25 let klientem žalobkyně a své povinnosti bezezbytku plnil. Omluvu v tomto případě považuje za nedostatečnou při tak razantním zásahu. Tuto částku tedy nezapočítává, ale vznáší jako vzájemný návrh. Navrhoval, aby ke všem novým skutečnostem byl vyslechnut svědek syn žalovaného, který se blíže vyjádří k tomu, co je obsahem vzájemného návrhu, tj. jakým způsobem žalobkyně vymáhala a uplatňovala svůj nárok po žalovaném. Navrhoval proto, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, popřípadě, aby rozhodnutí bylo zrušeno a vráceno zpět okresnímu soudu.

4. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaného k argumentům uváděným v odvolání uvedla, že má přesto za to, že žalovaná spotřeba byla odebrána žalovaným, neboť nebylo nikterak prokázáno, že by jím elektrická energie odebrána nebyla. Ze sdělení PČR plyne, že nebylo v okolí nemovitosti v době odběru elektrické energie prokázáno, že by docházelo k výrobě omamných či jiných psychotropních látek, či, že by byl elektroměr jakkoliv poškozen. Z prověření ČEZ distribuce nebyl zjištěn neoprávněný odběr elektrické energie, kdy to bylo podpořeno i svědeckými výpověďmi sousedů, kteří nezaznamenali výskyt cizích osob v místě odběru elektrické energie. Dle žalobkyně je tedy žalovaný povinen zaplatit za odebranou elektřinu i úroky z prodlení, což vyplývá z objektivní odpovědnosti odběratele elektrické energie. Žalobkyně se vyjadřovala k otázce případu zvláštního zřetele hodného a případného přiznání příslušenství pohledávek v rozporu s dobrými mravy. Účelem institutu úroku z prodlení je donutit dlužníka pod pohrůžkou majetkové sankce k řádnému a včasnému splnění smluvní povinnosti. Je-li požadavek věřitele na úroky z prodlení poměřován korektivem dobrých mravů, je namístě reflektovat funkce institutu úroku z prodlení (sankční a motivační) a přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu. Ustálená judikatura učinila v tomto směru východiskem svých úvah obecný postulát, že dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, jsou sdíleny rozhodující části společnosti a mají povahu norem základních. Cílem žalobkyně není způsobit žalovanému újmu, nýbrž dosáhnout účelu sledovaného právní normou, tj. zaplacením za odebranou elektrickou energii. Žalobkyně má právo na zaplacení všech vystavených a neuhrazených faktur, tohoto práva se domáhala, a jestliže nebyly faktury zaplaceny včas, vzniklo i právo na zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně proto neshledává žádné důvody, které by bránily přiznání úroku z prodlení. Žalobkyně má za to, že individuální přístup prokázal již ohledně náhrady nákladů řízení okresní soud v rámci svého rozhodnutí, kdy poté, co přihlédl k osobním, majetkovým a sociálním poměrům žalovaného, nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a nelze s ohledem na výše uvedené přiznané právo na úhradu úroků z prodlení považovat za rozporné s dobrými mravy. Žalobkyně se vyhradila k obsahu podaného odvolání, které dle jejího názoru nesplňuje náležitosti, neboť v něm není uveden odvolací důvod, jedná se o nesrozumitelný a rozporný odvolací návrh, a proto navrhovala, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.

5. Odvolání žalovaného je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas a obsahuje i způsobilý odvolací důvod, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, a to v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ustanovení § 206 a § 212a o. s. ř., a po provedení odvolacího řízení s důrazem na uplatněný odvolací důvod tak, jak byl obsahově vylíčen, v režimu neúplné apelace dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

6. Pokud se týká vzájemného návrhu uplatněného u odvolacího jednání dne 14. 10. 2021, pak odvolací soud uvádí, že v odvolacím řízení je vzájemný návrh nepřípustný (§ 216 odst. 1 o. s. ř.) Odvolací soud proto k vzájemnému návrhu nepřihlížel (§ 41a odst. 3 o.s.ř.).

7. Krajský soud považuje skutková zjištění učiněná okresním soudem z jednotlivých jím provedených důkazů za správná a pro stručnost na tato zjištění odkazuje, po přezkoumání obsahu spisu považuje i skutkové závěry, které v průběhu odvolacího řízení nedoznaly změn, za správné.

8. Správné jsou skutkové závěry okresního soudu o tom, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o dodávce elektřiny, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu ze zařízení distributora do odběrného zařízení žalovaného na adresu [adresa]. Dodávanou elektřinu žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od 16. 8. 2016 do 15. 8. 2017 částkou 59.880 Kč, která byla splatná dne 31. 8. 2017. Žalovaný nesplnil své povinnosti a neuhradil žalobkyni fakturu za dodanou elektřinu, uhradil pouze dne 5. 2. 2018 částku 337 Kč a dne 3. 3. 2020 částku 190 Kč a dluží tak na fakturu [variabilní symbol] částku 59.353 Kč. S ohledem na reklamaci žalovaného ze dne 22. 8. 2017 [právnická osoba] Distribuce provedla kontrolu elektroměru, prověřovala i jeho funkčnost a správnost, žádný zásah do elektroměru zjištěn nebyl a nebylo zjištěno, že by došlo k neoprávněnému připojení do elektroinstalace za elektroměrem. Žalobkyně uzavřela s žalovaným další smlouvu o dodávce elektřiny, kterou se zavázala dodávat elektřinu ze zařízení distributora do odběrného zařízení žalovaného na adrese [adresa]. Dodávanou elektřinu žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od 21. 1. 2017 do 22. 1. 2018 fakturou [variabilní symbol] na částku 750 Kč, která byla splatná dne 6. 2. 2018. Žalovaný nesplnil své povinnosti a neuhradil žalobkyni fakturu za dodanou elektřinu a dluží na tuto fakturu částku 750 Kč.

9. Ze správně zjištěného skutkového stavu soud prvého stupně vyvodil i odpovídající závěry právní o důvodnosti žaloby a závazku žalovaného vůči žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši 60.103 Kč, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z., přičemž jeho výše vychází z § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. v platném znění, vycházeje přitom ze splatnosti jednotlivých faktur. Žalobkyně závazek z kupních smluv splnila, žalovaný svůj závazek zaplatit prodávajícímu kupní cenu nesplnil (§ 1970 o. z.).

10. Tvrzená krádež elektrické energie, která navíc prokázána nebyla, nemůže mít na splnění povinnosti žalovaného vliv. Právní úprava energetického zákona je postavena na principu objektivní odpovědnosti odběratele za stav měřícího zařízení. Přestože je tak elektroměr zpravidla majetkem dodavatele elektřiny (respektive příslušné distribuční společnosti) a často bývá umístěn na veřejně přístupném místě, podle energetického zákona veškerou odpovědnost za stav měřícího zařízení a jeho zabezpečení proti neoprávněné manipulaci nese odběratel a této své odpovědnosti se nemůže vzdát. Odběratel by měl elektroměr pravidelně kontrolovat, zda neukazuje neobvyklé hodnoty a v případě zaznamenaných změn se obrátit na dodavatele. Elektřina byla prokazatelně odebrána v objektu odběratele, žalovaného, který nese za takový odběr důsledky.

11. Pokud žalovaný v odvolání poukazoval na to, že za určitých okolností lze výkon práva na úroky z prodlení s poukazem na dobré mravy odepřít, krajský soud má za to, že v daném případě podmínky pro nepřiznání úroku z prodlení pro rozpor s dobrými mravy splněny nebyly. Na projednávaný případ lze vztáhnout závěry usnesení NS ČR sp. zn. 23 Cdo 3278/2015 o tom, že k odepření práva na zaplacení úroku z prodlení by mělo docházet pouze výjimečně, aby byla chráněna zásada smluvní autonomie. Celková výše úroku z prodlení je důsledkem dlouhodobého prodlení žalovaného, když každým dnem prodlení se úrok navyšoval o přiměřenou sazbu. Tato skutečnost však nemůže sama o sobě vést k odepření výkonu práva žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, neboť by byl bezdůvodně zvýhodňován dlužník, který je v prodlení dlouhodobě. Z chování žalovaného je zřejmé, že žalobkyni neuhradil fakturu za odběr elektřiny nejenom za sporné odběrné místo na rekreační chalupě na adrese [adresa], ale i v dalšímu odběrném místě na adrese kapitána [příjmení] [číslo] v [obec], přitom množství odebrané elektřiny z tohoto odběrného místa nezpochybňoval.

12. Jestliže tedy okresní soud dospěl k závěru o důvodnosti žaloby, odvolací soud závěry okresního soudu v celém rozsahu akceptuje. Právní hodnocení a posouzení věci, jak našlo svůj výraz ve vyhovujícím verdiktu okresního soudu považuje odvolací soud za zcela správné. Okresní soud na věc aplikoval správně určené právní normy bezchybně, podle uplatněného nároku se se všemi pro posouzení věci rozhodnými skutečnostmi vypořádal v návaznosti na veškeré v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatněné námitky a žalovanému se správnost rozhodnutí soudu prvého stupně zvrátit nepodařilo. Rozhodnutí okresního soudu bylo proto jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrzeno, a to včetně výroku o nákladech řízení účastníků, kdy krajský soud akceptuje aplikaci moderačního práva dle ustanovení § 150 o. s. ř. poté, co bylo přihlédnuto k osobním, majetkovým a sociálním poměrům žalovaného.

13. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečností, že žalovaný nebyl s odvoláním úspěšný a žalobkyně tak má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení v celkové výši 9.293 Kč, a to za 2 úkony právní služby po 3.540 Kč (vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného a účast u jednání před odvolacím soudem), 2x režijní paušál po 300 Kč a s navýšením o 21 % DPH. Ve vztahu k žalovanému i odvolací soud aplikoval moderační právo a žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení do výše jedné poloviny, tj. částku 4.646 Kč, kterou uložil žalovanému zaplatit ve lhůtě třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.