11 C 209/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o výživné

I. Vyživovací povinnost stanovená žalovanému ve prospěch žalobkyně naposledy rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve výši 3 000 Kč měsíčně se s účinností od 1. 7. 2025 zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zrušení vyživovací povinnosti, kterou vůči ní má její otec, žalovaný, a to k , datum, s odůvodněním, že zanechala svého studia.

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení, když tito s takovýmto postupem souhlasili, resp. v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas.

4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:- Dne , datum, žalobkyně doručila zdejšímu soudu listinu datovanou , datum, , v níž uvádí, že k , datum, sama ukončila studium a nyní řádně pracuje, prosí tedy o ukončení placení výživného, které bylo stanoveno exekučně – č. j. , spisová značka, . S otcem není v kontaktu, tudíž neví o ukončení studia, již 15 let o ni nejeví zájem (č. l. 4).- Z písemnosti s hlavičkou , Anonymizováno, , Anonymizováno, a nadpisem Zanechání studia, soud zjistil, že žalobkyni bylo na její žádost vyhověno a bylo oficiálně potvrzeno ukončení jejího studia ke dni , datum, na , Anonymizováno, ve studijním programu , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , vyřídila studijní referentka , tituly před jménem, , jméno FO, (č. l. 5).- Z usnesení zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , že s účinností od , datum, se žalovanému přikázal výkon rozhodnutí k uspokojení přednostní pohledávky žalobkyně a další osoby pro zvýšené výživné ve výši 3 000 Kč (č. l. 6).- Z rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že soud schválil dohodu rodičů o tom, že výživné stanovené žalovanému rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve výši 2 500 Kč se s účinností od , datum, zvyšuje na částku 3 000 Kč pro žalobkyni. Výživné se žalovaný zavazuje hradit k rukám matky vždy k 15. dni v měsíci (č. l. 7-9).- Z výpisu z ISZR soud zjistil, že žalovaný je otcem žalobkyně (č. l. 13 a 14).Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Žalovaný je otcem žalobkyně, které byl povinen s účinností od , datum, hradit k rukám její matky výživné ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně zanechala svého studia na vysoké škole s účinností k , datum, a soudu dne , datum, sdělila, že k , datum, řádně pracuje a žádá o ukončení placení výživného.

6. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

7. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

8. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Doba trvání vyživovací povinnosti rodiče k dítěti je dána tzv. stavem odkázanosti dítěte na výživu od svých rodičů, tj. není limitována dosažením zletilosti ani dovršením pevně stanoveného věku dítěte. Vyživovací povinnost rodiče k dítěti zaniká nabytím schopnosti dítěte samo se živit po ukončení přípravy na budoucí povolání. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ukončila studium na , Anonymizováno, , Anonymizováno, a k 30. 6. 2025 prohlásila, že řádně pracuje a žádá o „ukončení placení výživného“. Soud má tedy za to, že žalobkyně ukončila soustavnou přípravu na své budoucí povolání a nejpozději k 30. 6. 2025 je schopna se sama živit, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná a náleží jí náhrada nákladů řízení. Řízení o vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí je osvobozeno od soudních poplatků, žalobkyně tedy žádný soudní poplatek nehradila a v řízení netvrdila (a ze spisu nevyplývá), že by jí nějaké náklady související s tímto řízením vznikly; úhradu jakýchkoliv nákladů nepožadovala. Náhrada nákladů řízení jí tedy nebyla přiznána, neboť jí v řízení žádné náklady nevznikly.