11 C 211/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 30 205 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 320 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 14 320 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení ve výši 7,05 % ročně, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 15 885 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12 081,24 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 30 951,83 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 16 451,05 Kč od 28. 9. 2023 do 10. 11. 2023 ve výši 7,05 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 2 131,05 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 16 451,05 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni 30 205 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 081,24 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 30 951,83 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 451,05 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 7,05 % a úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 16 451,05 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Tvrdí, že žalovaný dne 22. 4. 2013 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba (dále jen „věřitel“), smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě níž mu byla v hotovosti poskytnuta částka 19 000 Kč. Žalovaný se zavázali vrátit věřiteli tuto částku a zaplatit dalších 15 885 Kč, které představují součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 426 s úrokovou sazbou 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 611 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 848 Kč, a to v 60 splátkách po 582 Kč týdně, když poslední splátka měla být zaplacena 16. 6. 2014. Žalovaný však splátky řádně nehradil, poslední splátku uhradil 14. 6. 2013. Věřiteli tak vzniklo od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky právo na zaplacení celého zbytku dluhu. Žalovaný celkem zaplatil 4 680 Kč, což bylo částečně zaplaceno na souhrnný poplatek a částečně na jistinu, takže žalovaný dluží na jistině 16 451,05 Kč a na poplatku 13 753,95 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena postupní smlouvou z 21. 9. 2023 na žalobkyni. Žalovaný žalobkyni na žalovanou částku dosud ničeho nad rámec uvedeného neuhradil ani po předžalobní výzvě.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení byl zcela pasivní, ani k jednání konanému dne 3. 1. 2025 se nedostavil. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

3. Ze smlouvy o půjčce, že věřitel uzavřel se žalovaným dne 22. 4. 2013 smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou půjčku poplatek 15 885 Kč představující součet úroků ve výši 2 426 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 611 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 848 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 582 Kč, přičemž poslední splátka činila 547 Kč. V přiložených smluvních podmínkách pak bylo uvedeno, že v případě sjednání úhrady dlužné částky v 60 splátkách činí výpůjční úroková sazba 19,98 % ročně.

4. Ze zákaznické karty, že žalovaný žije v podnájmu, nemá další půjčku u věřitele, důvodem půjčky jsou neočekávané výdaje, je majitelem vozu, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje na hlavní pracovní úvazek jako dělník u právnická osoba., jeho měsíční příjmy činí 13 200 Kč, výdaje celkem 6 300 Kč (z toho 1 000 Kč nájem, 300 Kč telefon, 5 000 Kč výdaje domácnosti), žádné jiné půjčky či kreditní kartu nemá, bankovní účet vlastní. V části „ověřené dokumenty“ je uvedeno jsou zaškrtnuty políčka „OP“, „prac. smlouva“, „výplatní pásky“, „nájemní smlouva“ a „SIPD“, dále je zde vlastní rukou napsáno „nejsem v insolvenci a ani o ní neuvažuji“.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, ze seznamu postoupených pohledávek, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o půjčce č. hodnota postoupena z věřitele na žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, že věřitel oznámil žalovanému to, že jeho pohledávka byla postoupena na žalobkyni, současně byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 30 205 Kč do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu.

7. Z podacího lístku, že žalovanému byl zaslán dopis dne 27. 10. 2023. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

8. Věřitel uzavřel se žalovaným dne 22. 4. 2018 smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky v hotovosti ve výši 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou půjčku poplatek 15 885 Kč představující součet úroků v sazbě 19,98 % ročně ve výši 2 426 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 611 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 848 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 582 Kč, přičemž poslední splátka činila 547 Kč. Věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 13 200 Kč, výdaje celkem 6 300 Kč (z toho 1 000 Kč nájem, 300 Kč telefon, 5 000 Kč výdaje domácnosti), žádné jiné půjčky či kreditní kartu nemá, bankovní účet vlastní. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o půjčce postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023, ve kterém byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu, který mu byl zaslán dne 27. 10. 2023.

9. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), posuzoval soud daný závazkový vztah ve znění právních předpisů do 31.12.2013.

10. Podle § 657 zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

11. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

12. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

13. Podle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

14. Podle § 3 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

15. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávky přešla žalovaná pohledávka. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz).

17. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně (resp. věřitel) zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

18. Mezi věřitelem a žalovaným existovala vůle uzavřít smlouvu o půjčce, na základě které věřitel poskytl žalovanému půjčku ve výši 19 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky a úrokem v pravidelných týdenních splátkách. Žalobkyně uvedla, že při posuzování schopnosti žalovaného půjčky splácet předchůdce žalobce vycházel z informací, které žalovaný uvedl v rámci zákaznické karty a dále z předložených dokumentů, které jsou uvedeny v kartě zákazníka. Žalobkyně však žádné doklady o zjišťování úvěruschopnosti ani zákaznické karty soudu nepředložila, a to ani na výzvu podle § 118a o. s. ř. u jednání. Soud tedy nemá za prokázáno, že by věřitel řádně úvěruschopnost žalovaného ověřoval. A pokud tak učinil, tak nedostatečně, neboť je zřejmé, že i kdyby ověřoval příjmovou stránku žalovaného, tak výdajovou stránku řádně neověřoval. Je stěží uvěřitelné, že by náklady na nájem a s ním spojené další náklady (energie, odpady) činily pouze 1 000 Kč. Z tvrzení ani provedených důkazů není zřejmé, zda věřitel ověřoval, zda žalovaný má i jiné půjčky a v jaké výši a zda je se svým deklarovaným příjmem 13 200 Kč měsíčně schopen předmětný závazek plnit. Soud má tedy za to, že věřitel nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného půjčky splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu …“.

19. Řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného pak vede k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat jako z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá bez právního důvodu. Za dané situace má žalobkyně právo na vydání poskytnuté jistiny ponížené o žalovaným učiněné platby.

20. Věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, žalovaný věřiteli vrátil pouze částku 4 680 Kč. Žalobkyně má tedy právo na vrácení částky 14 320 Kč. Žalovaný byl žalobkyní poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 do deseti dnů po obdržení tohoto dopisu, které mu bylo odesláno doporučeně dne 27. 10. 2023, za obvyklého běhu událostí bylo oznámení žalovanému doručeno do dvou pracovních dnů, tj. 31. 10. 2023 a splatnost pohledávky tak nastala 10. 11. 2023. Ode dne následujícího, tj. od 11. 11. 2023 je tedy žalovaný s plněním svého dluhu v prodlení. Soud tedy uložil žalovanému žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení z této částky tak, jak byl určen shora. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

21. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

22. O náhradě nákladů řízení ve výroku III bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku podání žaloby. S ohledem na to, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.