11 C 240/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Jechovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum], úrok ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částku [částka] a úrok ve výši 35 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku zmocněnkyni žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem (úvěrovaným), byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši [částka] (dále též jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 83,82 % p. a. splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2018, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalovaného. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Žalovaný požádal o bezúplatný odklad splátek, žádosti bylo vyhověno a po dobu od [datum] do [datum] neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze splátky v celkové výši [částka]. Žalobkyně v souladu se smlouvou uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za každou splátku, a to v celkové výši [částka] u splátek [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši [částka] (2 x [částka]) u splátek [číslo]. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem [částka] byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den následujícím po dni zesplatnění úvěru. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den následující po dni zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne [datum] až do jejího úplného zaplacení. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dlužil: a) částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši [částka] (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši [částka] a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši [částka] s příslušenstvím, b) smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši [částka] s příslušenstvím, c) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši [částka] s příslušenstvím, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši [částka] za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení (žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši [částka]), e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši [částka] ode dne [datum] do zaplacení. Žalobkyně požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 62,45 % p. a, která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalobkyně u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b) a c) požaduje zákonný úrok z prodlení až od druhého sne následujícího po zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále rozhodla, že úrok za dobu po zesplatnění úvěru uvedený shora pod písm. e) bude v žalobě uplatňovat pouze do limitu 120 % celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy pouze do částky [částka]. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani přes tuto skutečnost však žalovaný neuhradil ničeho.

2. Usnesením č. j. 11 C 240/2020-58 ze dne 1. 10. 2020, které nabylo právní moci dne [datum], rozhodl okresní soud o částečném zastavení řízení co do úroku ve výši 27,45 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s ohledem na zpětvzetí žaloby žalobkyní v tomto rozsahu.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nařízenému jednání se nedostavil.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, že žalobkyně získala povolení k činnosti podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru od [datum], - z výpisu z registru NRKI, že CBS skóre (čím vyšší skóre, tím je platební morálka v registru NRKI/BRKI lepší, resp. vyšší hodnota skóre ukazuje na vyšší pravděpodobnost splácení) žalovaného bylo [anonymizováno], což představuje menší riziko, lepší segment klientů, - z výpisu záznamu z registru [příjmení], že žalovaný ke dni [datum] měl celkem 0 dlužných splátek, žádnou dlužnou částku po splatnosti, - z prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne [datum], že žalovaný podpisem tohoto dokumentu potvrdil, že se seznámil s veškerými informacemi dle § 92 z. č. 257/2016 Sb., - z výplatní pásky žalovaného za 1/ 2018, že měsíční plat činil [částka] a prémie [částka], celkem dobírka činila [částka], - z potvrzení zaměstnavatele žalovaného, že za období [číslo] – [anonymizováno] [rok] činil příjem žalovaného částku [částka], za [anonymizováno] [rok] částku [částka], - z předsmluvního formuláře, že se vztahuje ke smlouvě o úvěru, která by měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, a na jeho základě si žalobkyně a žalovaný sjednali spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši [částka], žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných 60 měsíčních splátkách po [částka], základní celková částka, kterou bylo třeba zaplatit, činila [částka], výpůjční úroková sazba úvěru byla stanovena na 83,82 % p. a., dále si strany ujednaly, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její částky o více než 30 dní po termínu splatnosti je žalobkyně oprávněna požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši [částka] za každou splátku souhrn všech pokut činí maximálně částku [částka] za každý kalendářní rok, 65 dní po termínu splatnosti je žalobkyně odepřít plnění svých závazků ze smlouvy a automaticky dojde k zesplatnění úvěru, - z hodnocení klienta, že příjmy žalovaného činily [částka] a výdaje celkem [částka] ([částka] životní minimum, [částka] spoření, [částka] bydlení, [částka] ostatní – doprava, kurzy, záliby) volné příjmy tak činily [částka], na základě analýzy bonity a doplňujících údajů byl žalovanému dne [datum] schválen úvěr, - z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, že žalovaný dne [datum] podepsal návrh na uzavření smlouvy o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách po [částka] a zaplatit celkem částku ve výši [částka], výpůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 83,82 % p. a. a byla dohodnuta jako pevná výpůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru, předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr byla 83,82 % p. a., - z dokladu o vyplacení úvěru, že dne [datum] vyplatila žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka], - z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], že žalobkyně oznámila žalovanému, že po posouzení jeho schopnosti splácet úvěr došlo ke schválení úvěru v základní celkové výši [částka], jednalo se o spotřebitelský bezúčelový úvěr, základní doba trvání činila 60 měsíců, zápůjční úroková sazba úvěru činila 83,82 % p. a. a byla dohodnuta jako pevná výpůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru, výše procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr činila 84,96 %, základní celková částka splatná žalovanou byla [částka], celková výše měsíční splátky činila [částka], - ze splátkového kalendáře ke smlouvě [číslo] že žalovanému bylo předepsáno 60 měsíčních splátek po [částka], poslední splátka byla stanovena na den [datum], - z žádosti žalovaného o jednorázový odklad splátky, že dne [datum] žalovaný požádal žalobkyni o jednorázový odklad splátky, - z upraveného splátkového kalendáře ze dne [datum], že žalobkyně na základě žádosti žalovaného provedla odklad původních splátek [číslo], - z karty klienta, že žalovaný zaplatil 18 splátek po [částka], celkem tak na poskytnutý úvěr splatil [částka], - z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek z [datum], že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální úroková sazba či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech (uvedení efektivní či nominální úrokové sazby ve smlouvě) shodná. - z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum] a ze dne [datum], že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení splátek [číslo] splatných dne [datum] a [datum], smluvní pokuty ve výši [částka], náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] u každé splátky, upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s jeho úhradou, - z oznámení ze dne [datum], že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění závazků vyplývajících ze smlouvy [číslo] vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši [částka], - z předžalobní výzvy ze dne [datum], že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek v celkové výši [částka] s příslušenstvím, - z poštovního archu, že dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách po [částka] a zaplatit celkem částku ve výši [částka]. Výpůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 83,82 % p. a. a byla dohodnuta jako pevná výpůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru. Předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr byla 83,82 % CBS skóre (čím vyšší skóre, tím je platební morálka v registru NRKI/BRKI lepší, resp. vyšší hodnota skóre ukazuje na vyšší pravděpodobnost splácení) žalovaného bylo 493, což představuje menší riziko, lepší segment klientů. Žalovaný měl celkem 0 dlužných splátek, žádnou dlužnou částku po splatnosti, nežil s druhou osobou v domácnosti, neměl vyživovací povinnost. Příjmy žalovaného za 3 kalendářní měsíce [číslo] – [anonymizováno] [rok] činily dle potvrzení zaměstnavatele [částka], za [anonymizováno] [rok] částku [částka], kdy měsíční plat byl [částka] a prémie [částka], u zaměstnavatele je zaměstnán od [datum]; dle hodnocení žalobkyně činily příjmy žalovaného částku [částka] a výdaje celkem [částka] (životní minimum [anonymizována dvě slova], spoření [částka], bydlení – nájemné, inkaso [částka], ostatní [částka] – doprava, kultura) volné příjmy tak činily [částka], na základě analýzy bonity a doplňujících údajů byl žalovanému dne [datum] schválen úvěr. Žalovanému bylo předepsáno [anonymizováno] měsíčních splátek po [částka] Poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Dne [datum] vyplatila žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný zaplatil [anonymizováno] splátek po [částka], celkem tak na poskytnutý úvěr zaplatil [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovaného splátek splatných dne [datum] a dne [datum], smluvní pokuty v celkové výši [částka], upozornila žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení žalobkyně s její úhradou. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek splatných dne [datum] a dne [datum], smluvní pokuty v celkové výši [částka], náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] u každé splátky, upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení žalobkyně s její úhradou. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění závazků vyplývajících ze smlouvy [číslo] vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši [částka] s příslušenstvím. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne [datum] k úhradě dlužných částek v celkové výši [částka] s příslušenstvím. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne [datum]. Žalovaný ani přes tuto skutečnost nezaplatil ničeho.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 239 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

9. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákonem o spotřebitelském úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žalobní nárok tak, jak je uplatňován žalobkyní (po částečném zpětvzetí žaloby), je důvodný pouze částečně.

13. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 občasného zákoníku. Soud se primárně zabýval otázkou, zda žalobkyně dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a že je tedy z tohoto důvodu smlouva neplatná. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 [číslo] ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Ke stejnému závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dle zákona č. 145/2010 Sb. z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti pak dospěl i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupném z www.nsoud.cz. Jak pak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr Evropské Unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek, když lze akceptovat pro běžné životní výdaje uvedení částky životního minima. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr na základě dokladů o příjmu od zaměstnavatele žalovaného, předsmluvního formuláře a formuláře hodnocení klienta, ze kterých bylo zjištěno, že příjem žalovaného v posledních 3 měsících před poskytnutím úvěru ([číslo] – 1/ 2018) činil dle potvrzení zaměstnavatele [částka], za 1/ 2018 částku [částka], kdy měsíční plat byl [částka] a prémie [částka]; dle hodnocení žalobkyně činily příjmy žalovaného částku [částka] a výdaje celkem [částka], volné příjmy tak činily [částka]. Dále žalobkyně prověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI, kde žalobkyně provedla tzv. scoring žalovaného a zjistila, že skóre žalovaného bylo 493, což představuje nízké riziko, že žalovaný neměl žádnou dlužnou částku po splatnosti. Obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného.

14. Následně se soud zabýval otázkou, zda sjednání úroku je zjevně nepřiměřené a zda je v rozporu s dobrými mravy. Dle § 588 občanského zákoníku v platném znění soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle platného občanského zákoníku, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo.

15. V daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru na částku [částka], kterou však měl žalovaný žalobkyni vrátit s pevnou úrokovou sazbou 83,82 % ročně. Uvedené ujednání je dle soudu zcela v rozporu s dobrými mravy a je nutné hodnotit jej jako nemravné, když z úřední činnosti je soudu známo, že obvyklé úročení úvěrů s obdobnými parametry, jako byl úvěr uzavřený s žalovaným, v daném období činilo v rozmezí 15 - 35 % ročně, když i sama žalobkyně v průběhu řízení tuto skutečnost tvrdila a doložila sdělením [anonymizováno] bank, a s ohledem na tuto skutečnost následně vzala žalobu v části týkající se zaplacení úroku ve výši 27,45 % p. a. z částky [částka] zpět, a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno. Soud považuje za nutné zdůraznit, že je přitom nerozhodné v jaké výši byl tento úrok žalobkyní uplatněn žalobou či následně po zpětvzetí v průběhu řízení, pro jeho posouzení (rozhodující pro určení výše nepoměru je okamžik uzavření smlouvy) je podstatné v jaké výši byl sjednán ve smlouvě, k tomu např. viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, které se zabývá výší úroků a uzavírá, že:„ V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček., s tím, že v projednávané věci úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 až 15,5 % ročně, dohodnutá výše úroků 60 % ročně podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry a proto bylo toto ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, ve smyslu tehdejšího ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatné“. K tomuto se dále vyjádřil Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005„ Nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům je (zpravidla) pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.“ Z uvedeného je rovněž zřejmé, že nepoměr je v daném případě při 83,82 % velmi hrubý a rovněž objektivně snadno rozpoznatelný. Z provedeného dokazování dále jednoznačně vyplývá, že si žalobkyně dala slíbit navrácení částky, která je v hrubém nepoměru k částce, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, tj. [částka] ku [částka], žalovaný by tak přeplatil částku ve výši [částka]. Ujednání o výši úroků je tedy zjevně rozporné s dobrými mravy, což způsobuje jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku v platném znění, neboť ujednaná výše úroku 83,82 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Soud proto uzavírá, že smlouva o úvěru uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným je v rozporu s dobrými mravy, a je tedy od počátku neplatná. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku v platném znění, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv je ujednání o výši úroků od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku v platném znění, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou), na rozdíl od ustanovení § 41 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku v platném znění postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učinění opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup dle ustanovení § 576 občanského zákoníku v platném znění je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. [příjmení], P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1−654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060 [číslo]). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Nároky žalobkyně z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila; plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalovaného provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně plnění poskytnutých žalovaným žalobkyni. [ulice] právní úprava v ustanovení § 2993 věta druhá občanského zákoníku naopak vyžaduje aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl ([příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část /§ 2055 [číslo] Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1915 - 1925). S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k ustanovení § 457 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013. Vzhledem k tomu, že žalovaný výslovně nenamítal, že žalobkyni již vrátil z titulu úvěru částku [částka], nemohl soud k této částce přihlédnout.

16. S ohledem na shora uvedené tak žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky [částka]. V souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku v platném znění soud přiznal žalobkyni i úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, neboť žalovaný se dostal s plněním do prodlení od [datum], když žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem ze dne [datum], odeslaným [datum], ve lhůtě 15 dnů od data jeho odeslání, což je do [datum].

17. Ve zbytku soud žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl.

18. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci procesní úspěch v rozsahu 36 %, náklady řízení ve výši [částka] ve lhůtě 3 dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. zmocněnkyni žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení představují žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], náklady právního zastoupení, a to odměnu advokáta ve výši [částka] za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, vyjádření ve věci, účast u jednání dne [datum]) po [částka] dle § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, náhradu hotových výdajů ve výši [částka] za 4 úkony právní služby (viz shora) po [částka] dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, náhradu za ztrátu času s ohledem na sídlo zmocněnkyně žalobkyně ve výši [částka] za 2 půl hodiny po [částka] dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, náhradu cestovného osobním vozidlem [registrační značka] z [obec] do [obec] a zpět k jednání u OS [obec] dne [datum] ve výši [částka] při průměrné spotřebě benzínu natural 95 ve výši 8,5 [číslo] km za cenu dle § 4 vyhl. č. 358/2019 Sb. ve výši [částka], sazbě základních náhrad dle § 1 téže vyhlášky ve výši [částka] a vzdálenosti 40 km (8,5 x 32: 100 + 4,20 x 40 = 276,80) a 21% DPH ve výši [částka], neboť zmocněnkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem DPH, proto jí dle § 137 odst. 7 o. s. ř. vzniklo právo požadovat DPH, celkem náklady činí [částka]. Jelikož žalobkyně měla úspěch v rozsahu 36 % (od úspěchu žalobkyně v rozsahu 68 % je nutno odečíst úspěch žalovaného v rozsahu 32%), náleží jí náklady řízení ve výši 36% z částky [částka], tj. [částka], po zaokrouhlení ve výši [částka].