11 C 243/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 42 776 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 40 776 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 584,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 397,23 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 378,03 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a úroku 15 % ročně z částky 15 591,24 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 30. 9. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 776 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 30. 7. 2020 byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, . uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 2 888 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru. Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 14 700 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo vmístě svého bydliště ve výši 5 400 Kč (dále společně také jen „Úhrady za služby“). Celkovou dlužnou částku ve výši 55 776 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 30. 9. 2021. Žalovaný uhradil celkem 28 000 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve Smlouvě, tj. k 30. 9. 2021, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 15 591,24 Kč od 1. 10. 2021 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 15 % sjednanou v článku „Splatnost, úrok a RPSN“. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8, 5 % ročně. Na základě smluvního ujednání je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 15 591,24 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 786,79 Kč. Strany smlouvy si dále sjednaly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta vyčíslená ke dni 26. 10. 2022 činí celkem 15 000 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 28. 4. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 15 591,24 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 786,79 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 7 320,48 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 388,33 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 689,16 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč, úroku vyčísleného od 1. 10. 2021 do 1. 4. 2023 ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 15 591,24 Kč ve výši 4 397,23 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného za období od 1. 10. 2021 do 1. 4. 2023 ve výši 2 584,56 Kč, dále úroků z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 15 591,24 od 2. 4. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 16 378,03 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 1. 8. 2023., právnická osoba, výzvě soud žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 10. 6. 2025 uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel půjčky posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne 30. 7. 2020, v níž žalovaný uvedl, že je od 14. 11. 2017 zaměstnán na dobu neurčitou jako stavební dělník u společnosti , právnická osoba, ., že výše jeho měsíčních příjmů činí celkem 23 333 Kč a že výše jeho měsíčních výdajů činí 11 360 Kč. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Příjmy žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně dle výplatních pásek a výpisu z běžného účtu. Výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne 30. 7. 2020 byla mezi společností , právnická osoba, . jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl věřitel žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, jehož převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s částkou 25 776 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 2 888 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, nákladech na vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a inkasním poplatku ve výši 5 400 Kč. Celkově se tak žalovaný zavázal věřiteli uhradit částku 55 776 Kč ve 14ti měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % p. a. Dále bylo dohodnuto, že pokud žalovaný nezaplatí jakoukoli splátku dle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je v prodlení. Ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno, že nezaplacením jakékoliv splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dlužníkem dosud neuhrazená část celkové dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byl Předpis splátek.

6. Z transakční historie bylo zjištěno, jakým způsobem žalovaný poskytnutý úvěr č. smlouvy , Anonymizováno, hradil a že celkem uhradil částku 28 000 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023, včetně části přílohy č. , hodnota, – Seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy č. , hodnota, byla postoupena na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem ze dne 11. 5. 2023.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 7. 2023 a z podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 15. 8. 2023. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 1. 8. 2023.

10. Z výplatní pásky za duben, květen a červen 2020, že mzda žalovaného činila za duben 2020 částku 24 749 Kč, za květen 2020 částku 24 798 Kč, za červen 2020 20 451 Kč.

11. Z pracovní smlouvy, že žalovaný byl zaměstnán od 14. 11. 2017 jako stavební dělník u společnosti , právnická osoba, . v pracovním poměru na dobu neurčitou.

12. Z žádosti o úvěr ze dne 30. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný v pracovním poměru od 14. 11. 2017 u společnosti Reidera , právnická osoba, . s příjmy ve výši 23 333 Kč měsíčně. Dále uvedl, že má měsíční výdaje na bydlení 5 000 Kč, na dopravu, jídlo, a osobní náklady 6 360 Kč, celkové měsíční výdaje 11 360 Kč. Příjmy žadatele byly doloženy výplatními páskami a pracovní smlouvou.Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

13. Právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, ., a žalovaný uzavřeli dne 30. 7. 2020 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , 30 000 Kč, jehož převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s částkou 25 776 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 2 888 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, nákladech na vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a inkasním poplatku ve výši 5 400 Kč. Celkově se tak žalovaný zavázal věřiteli uhradit částku 55 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % p. a. Dále bylo dohodnuto, že pokud žalovaný nezaplatí jakoukoli splátku dle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je v prodlení. Ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno, že nezaplacením jakékoliv splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dlužníkem dosud neuhrazená část celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Příjmy žalovaného byly ověřeny pracovní smlouvou a 3 výplatními páskami. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 28 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovanému právním zástupcem žalobkyně zaslána výzva k úhradě dlužné částky.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době poskytnutí úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

22. Podle § 1881 odst. 1 občanského zákoníku postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

24. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

25. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

26. V první řadě soud konstatuje, že aktivní legitimace žalobkyně je v řízení dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně s žalovaným uzavřela dne 30. 7. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru a že žalovanému na základě uvedené smlouvy poskytla v hotovosti částku 30 000 Kč. Žalovaný při uzavření smlouvy o úvěru vystupoval jako spotřebitel, s odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně (respektive právní předchůdkyně žalobkyně) dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. Po posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nesplnila. Žalobkyně v řízení soudu předložila pouze pracovní smlouvu žalovaného u spol. , právnická osoba, ., 3 výplatní pásky. Právní předchůdkyně žalobkyně v tomto konkrétním případě neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když prověřila pouze příjmy žalovaného, nikoliv však výdaje. Dále pak žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením předmětné smlouvy provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích.

27. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou.

28. Nároky z neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Věřitel má v případě absolutně neplatné smlouvy nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny bez jakýchkoliv poplatků, odměn, smluvních úroků aj., a to ve výši zbývající po odečtení souhrnu plateb přijatých od žalovaného. Věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaný věřiteli vrátil pouze částku 28 000 Kč. Žalobkyně má tedy právo na vrácení částky 2 000 Kč.

29. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Vzhledem k tomu, že soud nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

30. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru žalobkyně nemá nárok na úhradu poplatků, smluvní pokuty a smluvních úroků. Žalobkyni i s ohledem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 nemohou být přiznány ani úroky z prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšnějším účastníkem byl žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.