11 C 244/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o 10 175 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 5 175 Kč, smluvního úroku z prodlení 0,5 % denně z částky 6 250 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k zdejšímu soudu dne 29. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 175 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že dne 22. 5. 2025 dle § 2395 a násl občanského zákoníku uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. , Anonymizováno, , přičemž smlouva byla uzavřena s žalovaným jako podnikatelem, nejedná se tak o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně si podnikatelské oprávnění žalovaného ověřila přes veřejný živnostenský rejstřík. Žalobkyně podle smlouvy poskytla žalovanému účelový úvěr na úhradu faktury ve výši 5 000 Kč na účet žalovaného sjednaný ve smlouvě úvěru, a to dne 22. 5. 2025. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit jednorázově do doby splatnosti úvěru dne 16. 6. 2025, tj. do 25 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému. Žalovaný byl také povinen uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 950 Kč a dále poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek zaplatit poskytnutý úvěr v termínu splatnosti a dostal se tak do prodlení dne 17. 6. 2025. Žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky 6 250 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení a dále na smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky (3 125 Kč) a náklady za upomínky ve výši 800 Kč (za 6 SMS a doporučenou písemnou upomínku). V souladu s nařízením vlády č. 351/2013 žalobkyni náleží také paušální částka za vymáhání 1 200 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 8. 7. 2025.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání dne 1. 12. 2025 se bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal.

3. Žalobkyně se z jednání nařízeného na den 1. 12. 2025 omluvila.Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Z výzvy k úhradě dluhu - předžalobní upomínky a dodejky datové zprávy z téhož dne, že dne 8. 7. 2025 byl žalovaný vyzván právní zástupkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky do sedmi dnů od doručení této výzvy. Současně byl upozorněn na možnost soudního vymáhání v případě neuhrazení dluhu. Datová zpráva byla dodána do datové schránky žalovaného dne 8. 7. 2025.

5. Z knihy odeslaných SMS, že žalovanému byly odeslány SMS ohledně žádosti o úvěr, uzavření a podepsání smlouvy, uhrazení dlužné částky, přičemž 8 SMS zpráv obsahovalo výzvu k úhradě dlužné částky po splatnosti.

6. Z e-mailů adresovaných žalovanému, že dne 22. 5. 2025 byla žalovanému odeslána emailová zpráva o přijetí žádosti žalovaného o podnikatelský úvěr. Dále byl žalovaný vyzván k předložení kopie občanského průkazu druhého dokladu totožnosti, fotografie, výpisu z účtu za poslední 2 měsíce a čestného prohlášení, že si úvěr bere v souvislosti s podnikatelskou činností. Téhož dne byla žalovanému odeslána zpráva o tom, že jeho žádost byla schválena. Dne 14. 6. 2025 žalobkyně žalovanému připomínala, že na splacení úvěru mu zbývají 2 dny. Dne 16. 6. 2025 žalovaného informovala, že je poslední den pro splacení úvěru. Dne 19. 6. 2025 a 21. 6. 2025 byly žalovanému zaslány emailové zprávy s informací o tom, že mu byly zaslány placené SMS upomínky. Dne 24. 6. 2025 a 26. 6. 2025 byly žalovanému zaslány emailové zprávy s informací o tom, že se žalobkyně snaží žalovanému dovolat s cílem domluvit se na splacení dluhu. Současně byl žalovaný informován o výši dlužné částky. Dne 30. 6. 2025 byla žalovanému zaslána emailová zpráva s informací o tom, že je již 14 dnů v prodlení a 15. dne mu bude účtována mluvní pokuta ve výši 2 975 Kč. Dne 1. 7. 2025 byla žalovanému zaslána emailová zpráva s informací o tom, že z důvodu neuhrazení pohledávky mu byly naúčtovány penále z prodlení a smluvní pokuta. Žalovaného současně vyzývala k úhradě dlužné částky 10 271 Kč a dále jej upozorňovala, že je připravena se domáhat svého nároku žalobou u soudu. Dne 2. 7. 2025 žalovaného upozorňovala, že dnem 4. 7. 2025 končí u jeho dluhu lhůta, ve které může uhradit dluh mimosoudní cestou a následně bude věc předána advokátní kanceláři k řešení soudní cestou. Dne 6. 7. 2025 byla žalovanému zaslána emailová zpráva s informací o tom, že mu byly zaslána placená SMS upomínka a že dlužná částka ke splacení činí 10 470 Kč.

7. Ze Smlouvy o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. , Anonymizováno, , že žalobkyně uzavřela dne 22. 5. 2025 s žalovaným smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání, na jejímž základě žalovanému měla poskytnout částku ve výši 5 000 Kč, a to bezhotovostním bankovním převodem, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 950 Kč a poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku ve výši 6 250 Kč do 25 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému. Pro případ prodlení žalovaného byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení. Dále byla ujednána povinnost náhrady účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuta ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení. Odeslání jedné SMS upomínky je dle smlouvy zpoplatněno částkou 50 Kč, odeslání jedné doporučené upomínky pak částkou 500 Kč. Smlouva obsahuje podpisy obou smluvních stran. Žalovaný je ve smlouvě označen identifikačním číslem a místem podnikání. V čl. I. odst. 2 smlouvy žalovaný prohlásil, že při uzavírání smlouvy vystupuje jako podnikatel. Účel úvěru je uveden úhrada faktury. Č. účtu žalovaný uvedl , č. účtu, .

8. Z potvrzení o provedení transakce, že dne 22. 5. 2025 byla na účet označený žalovaným ve smlouvě o úvěru č. , č. účtu, bezhotovostně poskytnuta částka ve výši 5 000 Kč s poznámkou podnikatelský úvěr dle sml. 15903/156449.

9. Z výzvy k úhradě dlužné částky včetně dodejky datové zprávy, že dne 1. 7. 2025 byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky ve výši 10 271 Kč. Datová zpráva byla dodána do datové schránky žalovaného dne 1. 7. 2025.Z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

10. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 5. 2025 Smlouvu o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě níž žalobkyně žalovanému poskytla dne 22. 5. 2025 úvěr ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 950 Kč a poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. Celková částka určená k úhradě činila 6 250 Kč a měla být splacena do 16. 6. 2025. Pro případ prodlení žalovaného byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení. Dále byla ujednána povinnost náhrady účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuta ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení. Odeslání SMS upomínky bylo zpoplatněno částkou 50 Kč, odeslání jedné doporučené upomínky pak částkou 500 Kč. Žalovaný je ve smlouvě označen identifikačním číslem a místem podnikání. V čl. I. odst. 2 smlouvy žalovaný prohlásil, že při uzavírání smlouvy vystupuje jako podnikatel. Účel úvěru je uveden úhrada faktury. Z knihy odeslaných SMS vyplývá, že žalobkyně zaslala žalovanému několik SMS zpráv, které se týkaly nejen uzavření smlouvy a požadavků na doložení dokumentů (včetně kopie občanského průkazu a čestného prohlášení o podnikatelském účelu úvěru), ale i urgencí týkajících se splatnosti úvěru. Celkem 8 z těchto zpráv se konkrétně vztahovalo k výzvám k uhrazení dlužné částky po splatnosti. Dále z emailových zpráv a z výzvy k úhradě dlužné částka ze dne 1. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky. Dne 8. 7. 2025 zaslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení této výzvy. Téhož dne byla tato výzva dodána do datové schránky žalovaného.

11. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazováním žalobkyni vyzvat k doplnění skutkových tvrzení o povaze a účelu úvěru a nastavení předmětných podmínek úvěru a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení.

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. (2) Spotřebitelským úvěrem na bydlení je spotřebitelský úvěr a) zajištěný nemovitou věcí nebo věcným právem k nemovité věci, b) účelově určený k 1. nabytí, vypořádání nebo zachování práv k nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 2. výstavbě nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 3. úhradě za převod družstevního podílu v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu nebo rodinného domu, 4. změně stavby podle stavebního zákona nebo jejímu připojení k veřejným sítím, 5. úhradě nákladů spojených se získáním peněžité zápůjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 4, nebo 6. splacení úvěru, peněžité zápůjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 6, nebo c) poskytnutý stavební spořitelnou podle zákona upravujícího stavební spoření. (3) Vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. Platí, že spotřebitelský úvěr je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, pokud je určen výhradně k financování koupě určitého zboží nebo poskytnutí určité služby a a) prodávající nebo osoba poskytující službu je zároveň poskytovatelem, b) poskytovatel využije služeb prodávajícího nebo osoby poskytující službu v souvislosti s uzavřením nebo přípravou smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (dále jen "smlouva o spotřebitelském úvěru"), nebo c) konkrétní zboží nebo služba jsou výslovně uvedeny ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. (4) Jde-li částečně o spotřebitelský úvěr na bydlení podle odstavce 2 písm. b) a částečně o spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, rozhoduje o tom, zda se na daný spotřebitelský úvěr použije právní úprava spotřebitelského úvěru na bydlení nebo jiného než na bydlení, převažující účel spotřebitelského úvěru. Nelze-li převažující účel určit, použije se na takový spotřebitelský úvěr úprava spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

14. Podle § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Podle § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

20. Podle § 2991 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, a to co do žalovaným neuhrazené jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.

22. Dle ustáleného názoru Nejvyššího soudu je pro posouzení postavení fyzické osoby uzavírající smlouvu rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1685/2015, nebo ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 7/2014). Pro aplikaci ustanovení na ochranu spotřebitele není rozhodné, zda je určitá osoba podnikatelem (má podnikatelské oprávnění, v jiných vztazích jako podnikatel vystupuje) či jaké má s obchodními vztahy zkušenosti. Podle definice spotřebitelských smluv a spotřebitele zakotvené v ustanovení § 52 obč. zák. je naopak významným, zda v tom kterém vztahu je spotřebitel osobou, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1835/2012). Je třeba zkoumat faktický stav věci a odlišit, zda podnikající fyzická osoba jedná coby podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, nebo jedná jako fyzická osoba mimo rámec svého podnikání. Pro určení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský charakter vztahu, je třeba vycházet ze všech podstatných okolností, z nichž by bylo zřejmé, že se při vzniku závazkového vztahu týkají podnikatelské činnosti (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. II.ÚS 1176/21). Pro určení smlouvy jako smlouvy uzavřené mezi podnikateli a nikoli jako smlouvy uzavřené se spotřebitelem není proto relevantní výslovně ujednaná smluvní identifikace stran, ale je třeba zkoumat faktický stav věci.

23. Žalobkyně tvrdí, že se žalovaným uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru. Žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaný jednal v rámci své podnikatelské činnosti, resp. že předmětem závazku byl podnikatelský úvěr. To, že ve smlouvě je uvedeno jeho IČ a místo podnikání není důvodem pro to, aby na závazkový vztah bez dalšího byla vyloučena ustanovení z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případně aby tento zákon byl obcházen. Tento závěr činí soud rovněž s přihlédnutím k výši poskytnuté částky, době splatnosti, a (nerovnému) nastavení smluvních podmínek (poplatků, smluvních pokut atd.), které žalobkyně požadovala, k absenci zkoumání předmětu a životaschopnosti podnikatelské činnosti žalovaného.

24. V případě, že žalovaný nejednal v rámci své podnikatelské činnosti, bylo povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru provést posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění těchto tvrzení a označení důkazů. Žalobkyně na tuto výzvu soudu reagovala v podání doručeném soudu dne 1. 12. 2025, kdy uvedla, že úvěr byl žalovanému poskytnut jako podnikateli, a tedy se na něj nevztahuje zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, že sám žalovaný ve smlouvě o úvěru prohlásil, že smlouvu uzavírá jako podnikatel a že úvěr využije pro účely svého podnikání. Tvrdila, že vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytuje pouze podnikatelské úvěry, není vázána ustanovením o nutnosti zkoumat úvěruschopnost klienta. Dále tvrdila, že žalovaný deklaroval ve smlouvě o úvěru účel úvěru - investice do dlouhodobého majetku klienta a taktéž financování běžné provozní činnosti klienta a nákladů, které obvykle souvisejí s podnikáním. Ve smlouvě je však jako účel úvěru uvedena úhrada faktury. Soud proto uzavírá, že smlouva ze dne 22. 5. 2025 je neplatná dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pro absenci posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K neplatnosti pro rozpor se zákonným ustanovením soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 o. z.

25. Nadto soud uvádí, že rozhodovací praxe Ústavního soudu vyžaduje po věřiteli, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Ústavní soud neomezil povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale vymezil ji jako výchozí zásadu a obecný princip, kterým by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobkyně by se tak nezprostila povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, ani pokud by šlo o podnikatelský úvěr.

26. Nabízí se také otázka, zda by smlouva ze dne 22. 5. 2025 obstála jako platná smlouva o úvěru v případě, že by skutečně byla uzavřena podnikateli při jejich podnikatelské činnosti a v situaci, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně. Žalobkyně tvrdí, že 22. 5. 2025 poskytla žalovanému 5 000 Kč za úplatu 1 250 Kč, když částka 6 250 Kč měla být vrácena do 16. 6. 2025, tedy za 25 dnů. Poplatek 1 250 Kč představuje úrok 365 % ročně. Úrok přesahující výši akceptovanou obecně závěry soudních rozhodnutí (například rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16 ze dne 19. 1. 2017) z důvodů tam rozebraných vyšší než 60% ročně je úrokem tzv. lichevním, v soukromoprávních vztazích nepřípustným, naplňujícím hypotézu právní normy § 1796 o. z. Takový úrok zakládá hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi stran smlouvy, dokonce jde o jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu dle § 253 odst. 1 tr. zák. (srov. například již rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 ze dne 12. 1. 2005). Takové smluvní ujednání nemůže požívat ochrany práva podle norem práva soukromého. Vykazuje zásadní rozpor s požadavkem, aby výkon práv a povinností v soukromoprávních vztazích nebyl v rozporu s dobrými mravy. Smlouvu ze dne 22. 5. 2025 je proto na místě i pro případ, že by byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, vyhodnotit jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 o. z.

27. Smlouvu ze dne 22. 5. 2025 tak soud posoudil jako absolutně neplatnou. Zabýval se pak otázkou, zda není na místě žalobě žalobkyně vyhovět z jiného důvodu. Žalobkyně žalovanému vyplatila na jeho účet 5 000 Kč. Žalobkyně je tedy v postavení ochuzeného dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaný doposud ničeho nevrátil. Žalobkyně proto může žádat plnění tohoto, co žalovanému vyplatila. Podle § 2991 odst. 1 o. z. byl žalovaný zavázán k úhradě částky 5 000 Kč. Ohledně této částky bylo totiž na žalovaném, aby vyvrátil tvrzení o tom, že pro něj částku 5 000 Kč žalobkyně plnila, případně tvrdil, že došlo k zániku pohledávky některým ze zákonem stanovených způsobů. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil. Neúčastí u jednání se žalovaný sám zbavil práva být soudem poučen dle § 118a o. s. ř. ve smyslu ust. § 5 o. s. ř. Soud tedy uzavírá, že dluh žalovaného 5 000 Kč trvá, když v řízení nebylo prokázáno jeho zaplacení.

28. Lhůta k plnění byla určena jako třídenní dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Je v možnostech žalovaného plnění uhradit v uvedené lhůtě podle kritérií § 87 odst.1, 2 z. č. 257/2016 Sb., když přihlédnuto bylo k výši částky, době jejího vyplacení a skutečnosti, že žalovaný sám námitky ve vztahu k určení lhůty neuváděl.

29. Nedošlo-li k platnému uzavření smlouvy, nemůže se žalobkyně domáhat plnění uvedených jako ujednaná ve smlouvě, tj. smluvních pokut, smluvních úroků ani smluvních poplatků. Jde o vedlejší ujednání smlouvy hlavní, jako samostatná obstát nemohou a žalobkyni tak nároky na úhradu těchto plnění nevznikly. Žaloba v tomto rozsahu byla zamítnuta. Žalobkyni s ohledem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 nemohou být přiznány ani úroky z prodlení.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalovaný měl ve věci větší procesní úspěch než žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovanému - dle obsahu spisu - žádné náklady soudního řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.