11 C 255/2019

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Vandy Spáčilové a přísedících Mgr. Jaromíra Vilímovského a Evy Hronkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecnou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 764 701 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci částku 764 701 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z této částky za období od 27. 7. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 211 992 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 9. 2019 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 764 701 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že byl od r. 2005 do r. 2007 zaměstnán u žalované jako obsluha regenerační linky, a dále od r. 2007 do r. 2017 jako jádrař v rámci výroby jader, přičemž i v tomto období zaskakoval na regenerační lince, pokud zde chyběl příslušný zaměstnanec. Dne 20. 1. 2017 bylo u žalobce zjištěno ohrožení nemocí z povolání – percepční nedoslýchavost. Pracovní poměr žalobce u žalované byl rozvázán dne 30. 11. 2017, přičemž důvodem byla nezpůsobilost vykonávat dále dosavadní práci z důvodu ohrožení nemocí z povolání. Žalobce nebyl nikdy u žalované převeden na jiné pracovní místo a jeho pracoviště se stále nacházelo vedle regenerační linky. Od 1. 12. 2017 byl veden na úřadu práce, nemohl si však najít práci kvůli poškozenému sluchu. Zhruba po 3 měsících na něho dolehl stres, bezmoc, nezájem a přestal komunikovat s okolím. Následně byl několikrát hospitalizován pro výpadky paměti, byl vyšetřen psychiatrem, který mu diagnostikoval posttraumatickou stresovou poruchu. Sluch se mu neustále zhoršoval, a to až na ztrátu 59,3 %. Všechny jeho obtíže byly způsobeny stresovou situací, nemožností najít novou práci a velkou roli sehrála rovněž celková finanční situace. Žalobce požádal žalovanou o mimosoudní vyrovnání, do dnešního dne mu však nebylo ničeho zaplaceno. Nemateriální újma na zdraví žalobce (ztížení společenského uplatnění) byla vyčíslena znaleckým posudkem, a to částkou 764 701 Kč. Tuto tedy žádá v řízení zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 27. 7. 2018 do zaplacení. Pokud jde o porušení právních povinností na straně žalované, toto shledává jednak v tom, že žalovaná neposílala žalobce k řádným preventivním lékařským prohlídkám (vůbec jej na prohlídku neposlala v letech 2006, 2009, 2010, 2012, 2015), neakceptovala doporučení odborných lékařů, a pokud bylo v lékařských posudcích uváděno, že je žalobce způsobilý k práci s podmínkou kontroly sluchu po půl roce, tak na tyto kontroly žalobce rovněž neposílala. Ačkoli žalovaná věděla, že žalobce postupně ztrácí sluch, nepřeřadila jej na jinou práci a posílala jej nadále na úseky pracoviště, kde byla vypočtena hladina expozice hluku nad 85 db (hluk kategorie 3) – k práci na regenerační lince apod. Žalobce byl sice v roce 2016 na 8 měsíců přeřazen na pozici jádraře, pouze zde však zastupoval zaměstnance, kteří měli dovolenou nebo byli v pracovní neschopnosti. Poukázal na nesrovnalosti v lékařských posudcích, kdy v některých byla posuzována způsobilost k práci v třísměnném provozu, zatímco v jiných k práci v jednosměnném provozu. Sporuje pak rovněž tvrzení žalované, že by byl od zjištění pracovní nezpůsobilosti přeřazen na pozici skladníka, když tato pozice u žalované prokazatelně neexistovala.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že tuto považuje za zcela nedůvodnou. Uvedla, že řádně plnila své povinnosti zaměstnavatele stanovené právními předpisy, provedla řádnou kategorizaci prací podle jednotlivých rizikových faktorů, přidělovala žalobci vždy práci v rámci kategorie, pro niž byl uznán lékařským posudkem jako způsobilý, vysílala jej na pracovně lékařské prohlídky a dodržovala řádně ustanovení ohledně BOZP. Poukázala na to, že právní předpisy počítají s pracemi, při nichž jsou překračovány hygienické limity, zařazení zaměstnance do třetí rizikové kategorie proto nelze bez dalšího považovat za porušení právních povinností zaměstnavatele, je-li jinak na pracovišti vytvářeno bezpečné a zdraví neohrožující prostředí vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Není pak dána ani příčinná souvislost mezi zdravotním stavem žalobce a tvrzeným porušováním právních předpisů; v dané souvislosti poukázala především na závěry lékařského posudku kliniky pracovního lékařství FN [obec] ze dne 14. 12. 2018 a na rozhodnutí KÚOK, odboru zdravotnictví, kterým byl zamítnut návrh na přezkoumání uvedeného lékařského posudku. Soud učinil po provedeném řízení následující skutková zjištění:

3. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 26. 10. 2005, z pracovní smlouvy ze dne 22. 10. 2007, z dohody o rozvázání pracovního poměru z 30. 11. 2017 a ze shodných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalobce byl zaměstnán u žalované od roku 2005 do roku 2007, a dále od roku 2007 do roku 2017 na pozici slévárenského dělníka. K datu 30. 11. 2017 byl jeho pracovní poměr ukončen dohodou, kdy důvodem rozvázání pracovního poměru byla nezpůsobilost žalobce konat dosavadní práci z důvodu ohrožení nemocí z povolání – percepční nedoslýchavostí, uznaného lékařským posudkem FN [obec], kdy ani převedení žalobce na jiné pracoviště situaci nezlepšilo a žádné jiné volné pracovní místo nemá zaměstnavatel k dispozici. Strany si dohodly, že žalobci bude vyplaceno odstupné ve výši dvanáctinásobku jeho průměrného výdělku.

4. Z lékařské zprávy kliniky pracovního lékařství FN [obec] ze dne 21. 4. 2005 bylo zjištěno, že žalobce měl v uvedené době nastoupit do zaměstnání k žalované a byl odeslán ke vstupní prohlídce k posouzení způsobilosti k práci v riziku prachu, hluku a vibrací. Žalobce byl shledán zdravotně způsobilým pro zařazení do rizika hluku, prachu a vibrací a byla mu naměřena ztráta sluchu 11 % dle [příjmení].

5. Ze zprávy ORL [příjmení] [příjmení] ze dne 31. 5. 2007 o výstupní prohlídce bylo zjištěno, že u žalobce byla zjištěna celková ztráta sluchu 7 % dle [příjmení]. Ze zprávy ze dne 22. 10. 2007 o vstupní prohlídce bylo zjištěno, že u žalobce byla zjištěna celková ztráta sluchu 11,45 % dle [příjmení]. Ze zprávy ze dne 20. 11. 2008 o periodické prohlídce bylo zjištěno, že u žalobce byla zjištěna celková ztráta sluchu 16,6 % dle [příjmení].

6. Ze žádosti žalované o provedení lékařské prohlídky žalobce ze dne 13. 10. 2009, určené klinice pracovního lékařství FN [obec], a z výsledku vyšetření ze dne 4. 1. 2010 bylo zjištěno, že žalobce byl uznán schopným k výkonu práce s rizikem prachu a tepla.

7. Z lékařského posudku kliniky pracovního lékařství FN [obec] ze dne 10. 2. 2011 bylo zjištěno, že jím byl žalobce shledán zdravotně způsobilým pro výkon práce„ slévárenský dělník – slévač“, a to s mírou rizika prachu, hluku, zrakové a tepelné zátěže v kategorii 4. Zdravotně způsobilým byl shledán s podmínkou kontrolního vyšetření v září 2011. Na předmětnou prohlídku byl žalovanou vyslán dne 8. 11. 2010.

8. Z lékařského posudku kliniky pracovního lékařství FN [obec] ze dne 22. 3. 2012 bylo zjištěno, že jím byl žalobce shledán zdravotně způsobilým pro výkon práce„ slévárenský dělník – slévač“, a to s mírou rizika prachu a tepelné zátěže v kategorii 3. Na předmětnou prohlídku měl být žalovanou vyslán dne 8. 11. 2010.

9. Z lékařského posudku kliniky pracovního lékařství FN [obec] ze dne 29. 4. 2013 bylo zjištěno, že jím byl žalobce shledán zdravotně způsobilým pro výkon práce„ slévárenský dělník – slévač“, a to s mírou rizika prachu, hluku, zrakové a tepelné zátěže v kategorii 3. Zdravotně způsobilým byl shledán s podmínkou kontrolního vyšetření v listopadu 2013. Na předmětnou prohlídku byl žalovanou vyslán dne 26. 3. 2013.

10. Z lékařského posudku kliniky pracovního lékařství FN [obec] ze dne 7. 5. 2014 bylo zjištěno, že jím byl žalobce shledán zdravotně způsobilým pro výkon práce„ slévárenský dělník – slévač“, a to s mírou rizika prachu, hluku, zrakové a tepelné zátěže v kategorii 3. Na předmětnou prohlídku byl žalovanou vyslán dne 26. 3. 2014. V lékařské zprávě ze dne 1. 4. 2014, předcházející vydání uvedeného posudku, je zaznamenáno sdělení žalobce, že byl před 3 lety v pracovní neschopnosti po autohavárii a od té doby méně slyší. Dne 7. 5. 2014 byla žalobci naměřena celková ztráta sluchu 28,1 % dle [příjmení].

11. Z lékařského posudku kliniky pracovního lékařství FN [obec] ze dne 8. 6. 2015 bylo zjištěno, že jím byl žalobce shledán zdravotně způsobilým pro výkon práce„ slévárenský dělník – slévač“, a to s mírou rizika prachu a tepelné zátěže v kategorii 3. Na předmětnou prohlídku byl žalovanou vyslán dne 7. 4. 2015.

12. Z lékařského posudku kliniky pracovního lékařství FN [obec] ze dne 20. 4. 2016 bylo zjištěno, že jím byl žalobce shledán zdravotně způsobilým pro výkon práce„ slévárenský dělník – slévač“, a to v třísměnném provozu, s mírou rizika prachu, hluku, zrakové a tepelné zátěže v kategorii 3. Zdravotně způsobilým byl shledán s podmínkou kontrolního vyšetření v říjnu 2016. Na předmětnou prohlídku byl žalovanou vyslán dne 7. 4. 2016. Z lékařské zprávy téže kliniky z téhož dne bylo zjištěno, že žalobci byla naměřena celková ztráta sluchu dle [příjmení] 35%, což představuje od listopadu 2015 mírnou progresi nálezu.

13. Z lékařské zprávy kliniky pracovního lékařství FN [obec] ze dne 20. 1. 2017 bylo zjištěno, že se žalobce dostavil k závodní preventivní prohlídce jakožto zaměstnanec žalované. Z lékařské zprávy kliniky ORL FN [obec] z téhož dne bylo zjištěno, že žalobci byla diagnostikována percepční nedoslýchavost s celkovou ztrátou sluchu 42,4 %. Z lékařského posudku kliniky pracovního lékařství FN [obec] ze dne 27. 4. 2017 bylo zjištěno, že jím byl žalobce shledán zdravotně nezpůsobilým pro výkon práce„ slévárenský dělník – slévač“, a to v třísměnném provozu, s mírou rizika prachu, hluku, zrakové a tepelné zátěže v kategorii 3. Na předmětnou prohlídku byl žalovanou vyslán dne 16. 1. 2017. Z dalšího lékařského posudku kliniky pracovního lékařství FN [obec] ze dne 27. 4. 2017 bylo zjištěno, že jím byl žalobce shledán zdravotně způsobilým pro výkon práce„ slévárenský dělník – slévač“, a to v jednosměnném provozu, s mírou rizika prachu a hluku v kategorii 2. Na předmětnou prohlídku byl žalovanou vyslán dne 26. 4. 2017.

14. Z lékařského posudku kliniky pracovního lékařství FN [obec] ze dne 16. 5. 2017 bylo zjištěno, že jím bylo onemocnění žalobce (percepční nedoslýchavost) uznáno jako ohrožení nemocí z povolání, a to k datu 20. 1. 2017 pro druh práce slévárenský dělník. Z lékařského posudku kliniky pracovního lékařství FN [obec] ze dne 14. 12. 2018 bylo zjištěno, že jím totéž onemocnění žalobce nebylo uznáno jako nemoc z povolání, neboť míry nutné pro uznání nemoci z povolání dosáhla ztráta sluchu žalobce až v říjnu 2018 a nelze tudíž prokázat příčinnou souvislost s vlivem hluku na pracovišti. Z rozhodnutí o přezkoumání tohoto lékařského posudku KÚ Olomouckého kraje ze dne 24. 7. 2019 bylo zjištěno, že návrh na přezkoumání posudku byl zamítnut a posudek byl potvrzen. Krajský úřad v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce pracoval od roku 2005 v riziku hluku a postupně u něj vzniklo onemocnění oboustrannou percepční nedoslýchavostí. Zatímco v letech 2013 2016, kdy pracoval v riziku hluku, se ztráta sluchu dle [příjmení] zvýšila cca o 5 db, v období od 15. 4. 2016 do 20. 1. 2017, tedy za 9 měsíců, vzrostla o 7 db, a to i přesto, že od srpna 2016 již žalobce v riziku hluku nepracoval. Od srpna 2016 byla výroba jader u zaměstnavatele přesunuta do nové haly, ve které expozice hluku již nepřesahovala hygienický limit. Ztráta sluchu v tíži přesahující 50 % dle [příjmení] byla u žalobce poprvé zjištěna dne 11. 10. 2018, tedy v době, kdy již déle než 2 roky nepracoval na pracovišti s nadměrnou expozicí hluku. K významné progresi sluchové ztráty došlo tedy v období od 20. 1. 2017 (kdy ztráta sluchu dle [příjmení] činila 42,4 %) do 11. 10. 2018 (kdy ztráta sluchu dle [příjmení] činila 54 %), tedy v době, kdy pan [celé jméno svědka] již prokazatelně nebyl vystaven nadměrné expozici hluku na pracovišti, a nelze ji proto dávat do příčinné souvislosti s expozicí hluku v pracovním prostředí v minulosti (do srpna 2016). Dle současné obecně přijímané posudkové zásady je nutné předpokládat, že nepůsobí-li hluk, nemůže docházet ke zhoršování sluchu následkem hluku. Dosud nebyly podány takové vědecké důkazy, které by připustily, že by hluk způsoboval poškození sluchu až s delší časovou latencí. Na zhoršení sluchu, ke kterému u pracovníka dojde po vyřazení z rizika hluku, je nutné vždy pohlížet jako na zhoršení z jiné příčiny než je hluk.

15. Z žádosti o provedení výstupní lékařské prohlídky a potvrzení kliniky pracovního lékařství FN [obec] ze dne 14. 2. 2017 bylo zjištěno, že žalobce absolvoval na žádost žalované výstupní prohlídku v souladu s vyhláškou č. 79/2013 Sb.

16. Z protokolu o měření hluku ze dne 20. 4. 2017 vyhotoveného Zdravotním ústavem se sídlem v [obec] bylo zjištěno, že měření probíhalo v nové hale (přístavbě) žalované dne 18. 4. 2017, přičemž v místě výroby jader, obsluhy vstřelovacího lisu a formovacího stroje (profese jádraře) byly prokazatelně dodrženy přípustné expoziční limity.

17. Z protokolu ze šetření k ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování ohrožení nemocí z povolání bylo zjištěno, že šetření se konalo dne 15. 3. 2017 u žalované a účastnili se jej za žalovanou jednatel, výrobní manažer a externí BOZP, dále žalobce jakožto posuzovaná osoba a dále MUDr. [příjmení] za KHS [obec]. V rámci pracovní anamnézy žalobce je uvedeno, že tento byl zaměstnán u žalované od 27. 4. 2005 do července 2007 jako slévárenský dělník – obsluha regenerační linky, a dále od 22. 10. 2007 dosud (tj. do 15. 3. 2017) jako slévárenský dělník – výroba jader. Z protokolu se podává, že do července 2016 bylo pracoviště z hlediska hluku v pracovním prostředí hodnoceno dle protokolu o měření z 20. 6. 2007, od srpna 2016 pak bylo pracoviště výroby jader přesunuto do prostoru nové haly, v níž bylo provedeno nové měření hluku. Žalobce v rámci protokolu prohlásil, že souhlasí s jeho obsahem, všichni přítomní pak připojili na protokol svůj podpis.

18. Z přehledu školení a pracovníků vyškolených pro práci na vytloukacím roštu dle pracovní návodky [číslo], a dále z prezenčních listin z dat 12. 8. – 21. 8. 2009, 20. 5. 2011, 25. 6. 2014, 23. 8. 2014, 13. 5. – 17. 5. 2015, 2. 7. 2015, 16. 12. 2016, 6. 4. 2018 a 9. 1. 2020, bylo zjištěno, že žalobce byl pro práci na vytloukacím roštu proškolen v letech 2009 a 2011, následně se již školení neúčastnil. Školitelem byl v letech 2009 a 2011 [celé jméno svědka], v letech 2014 2016 [celé jméno svědka], v roce 2018 [příjmení] a v roce 2020 [celé jméno svědka].

19. Z potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne 15. 7. 2011 bylo zjištěno, že uvedeného data došlo k dopravní nehodě, jíž se účastnila [jméno] [příjmení] jakožto řidička osobního automobilu a dále žalobce jakožto řidič osobního automobilu. Z usnesení OSZ [obec] č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že jím bylo podmíněně zastaveno trestní stíhání [jméno] [příjmení] pro skutek spočívající v tom, že dne 15. 7. 2011 v době kolem 13:40 hod. řídila osobní motorové vozidlo, kdy se plně nevěnovala řízení a přejela do protisměrné části vozovky, kde se střetla s osobním motorovým vozidlem řízeným žalobcem, kdy při této nehodě došlo k lehkému zranění žalobce v rozsahu zhmoždění hrudníku a levého hlezna s pracovní neschopností od 15. 7. do 2. 9. 2011.

20. Z rozhodnutí o povolení zkušebního provozu ze dne 18. 4. 2016 bylo zjištěno, že obecní úřad Tršice, stavební úřad, povolil zkušební provoz stavby„ Rozšíření výrobního areálu S+C ALFANAMETAL v [obec]“ – přístavby haly na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], před vydáním kolaudačního souhlasu. Z rozhodnutí o prodloužení doby trvání zkušebního provozu ze dne 16. 3. 2017 bylo zjištěno, že stavební úřad povolil prodloužení doby trvání zkušebního provozu předmětné stavby do 31. 12. 2017. Z kolaudačního souhlasu ze dne 15. 9. 2017 bylo zjištěno, že stavební úřad vydal souhlas s užíváním předmětné stavby, když úřad zjistil, že stavba je provedena v souladu s příslušnou veřejnoprávní smlouvou a ověřenou projektovou dokumentací a stavebník předložil potřebné doklady o provedení všech předepsaných zkoušek a revizí.

21. Z čestného prohlášení [celé jméno svědka] soud zjistil, že tento prohlásil, že žalobce pracoval v období od 16. 6. 2014 do 10. 11. 2017 u žalované na pozici jádraře, práci skladníka zde nevykonával.

22. Svědek [celé jméno svědka] k věci uvedl, že je bývalým spolupracovníkem žalobce, kdy spolu zhruba po dobu 2 roků pracovali u žalované. U žalované pracoval od 16. 6. 2014, půl roku„ na roštu“, pak byl přeřazen na výrobu jader, kde pracoval s žalobcem po dobu 2 roků. U žalované končil 10. 11. 2017 a žalobce koncem listopadu 2017. Žalobce pracoval na výrobě jader, někdy zaskočil na jiné pracoviště, např. na jednu směnu. Výroba jader byla umístěna v nové hale, která byla přistavena ke staré hale, vrata do nové haly byla stále otevřená. V té nové hale přímo hluk nebyl, ale bylo slyšet hluk ze staré haly, kde se odlévalo, vyráběly se formy. Pak tam byl rošt, na němž se použité formy rozbíjely, aby mohly být rozdrceny na prach, smíchány s novým pískem a vytvořeny nové formy. Rozbíjení těch použitých forem bylo velmi hlučné, to se v podstatě třepala celá hala. Co u žalované pracoval, tak žalobce se na tomto pracovišti vyskytoval velmi málo, občas tam pracoval na nějaké směně. Předtím, než byla postavena nová hala, tak výroba jader byla ve staré hale vedle roštů, cca ve vzdálenosti 20 m, takže tam byl velký hluk. [ulice] hala se mohla postavit tak 1 – 2 roky předtím než svědek odešel. Žalobce pracoval na výrobě jader i v době, kdy byla tato výroba umístěna ve staré hale. Kdo byl přímým nadřízeným žalobce na výrobě jader neví, střídalo se to tam. Žalobce v době, kdy s ním ještě pracoval, říkal, že byl u doktora, že má problémy se sluchem. Než svědek skončil pracovní poměr, žalobce byl stále na stejném místě, tedy na výrobě jader v nové hale. Že by měl kromě žalobce někdo jiný problémy se sluchem, neví. Zaměstnanci chodili pravidelně každý rok na zdravotní prohlídku do FN [obec], kde jim kontrolovali tlak, zrak, sluch, dělali jim zátěžové EKG a každý druhý rok rentgen plic. V té době, kdy svědek končil, se„ stahoval provoz“ ze tří směn na dvě, takže se zaměstnavatel zbavoval lidí. Svědek odešel sám na základě dohody, protože měl nabídku jiné práce. Myslí si, že žalobce odešel proto, že se snižoval stav, ale přesně to neví. Trvá na tom, že žalobce až do skončení pracovního poměru pracoval na výrobě jader v nové hale, nikdy nepracoval jako skladník. Jádraři pracovali u žalované ve třísměnném provozu, zhruba půl roku před ukončením pracovního poměru svědka pak v provozu dvousměnném, tedy bez noční směny. Do nové haly se zaměstnanci stěhovali hned po její kolaudaci.

23. Svědek [celé jméno svědka] k věci uvedl, že je synem žalobce. Zaměstnancem žalované společnosti byl do roku 2016 jako dělník, z toho 3 roky pracoval na regenerační lince (vytloukacím roštu), poté jako skládač, na formování, na jaderně a zaučoval se na taviče. Pracovní poměr ukončil na základě své výpovědi. Jeho přímým nadřízeným u žalované byl [celé jméno svědka] jako mistr slévárny. Jak dlouho trval pracovní poměr žalobce u žalované společnosti, neví. Otec pracoval jako jádrař, tj. na výrobě jader, zaskakoval pak i na jiných pracovních pozicích, např. na vytloukání forem na staré hale, skládal formy rovněž na staré hale, barvil formy apod. Nedovede přesně říci, kolikrát to bylo za měsíc, bylo to podle toho, jak chyběli chlapi. Otec pracoval na třech směnách, ranní, odpolední a noční. Na nové hale pracoval na výrobě jader, která byla celkem dost hlučná. Když pracoval na staré hale při vytloukání forem a jejich rozbíjení, bylo to velmi hlučné. Na staré hale se provádělo šetření hluku, patřila do kategorie 3. Než se postavila a otevřela nová hala, otec pracoval ve staré hale. Jednou ročně se zaměstnanci pracující v obou halách podrobovali zdravotní prohlídce, kontroloval se zrak, sluch, prováděla se audiometrie, spinometrie, zátěž na oči. Otec, když pracoval na té staré hale (slévárně), ztrácel sluch, jinak byl jako rybička. Nebyl nikdy zaměstnavatelem převeden na jinou práci, dělal práci na výrobě jader a pak zaskakoval na té staré hale. Zda vykonával někdy práci skladníka, neví. Po skončení pracovního poměru byl otec veden na úřadu práce, nikde nebyl zaměstnán, měl problémy se získáním práce právě kvůli ztrátě sluchu. Ucházel se o místo hlídače a o místo skladníka. [ulice] hala žalované se přistavěla ke staré hale, haly byly od sebe odděleny vraty. [ulice] hala byla rozdělena, 1/4 tvořila jádrovna (výroba jader) a 3/4 tvořila obrobna. [obec] ze staré haly byl v nové hale slyšet, ale bylo to méně než v samotné staré hale. Pracoviště otce v nové hale bylo blíž ke staré hale. Regenerační linka se na staré hale nacházela hned vedle vrat, která vedla do haly nové. Tato linka běžela furt, resp. neběžela pouze během přestávky na oběd. Jinak běžela v podstatě během všech tří směn. Na jedné směně pracovali dva jádraři. K dotazu zmocněnce žalované, kdo psal čestné prohlášení svědka, které je součástí spisu, uvedl, že jej psal sám. O tom, že se otec soudí se žalovanou, ví svědek zhruba 2 – 3 týdny.

24. Po výslechu svědka [celé jméno svědka] učinil zástupce žalované dotaz na obecnou zmocněnkyni žalobce, kde vzal svědek informace, které uvedl ve svém čestném prohlášení, když dnes tvrdil, že se o věci dozvěděl zhruba před 3 týdny. Na to obecná zmocněnkyně žalobce uvedla, že synovi předložila protokol [číslo] 2017, požádala ho, aby se k němu vyjádřil a pak jeho vyjádření přepsala do formy čestného prohlášení, které bylo předloženo soudu. Dále mu předložila první čestné prohlášení [celé jméno svědka] ze dne 25. 2. 2020, aby se k němu rovněž vyjádřil, což učinil a obecná zmocněnkyně jeho odpověď opět přepsala.

25. Svědek [celé jméno svědka] k věci uvedl, že je zaměstnancem žalované od roku 2004, do roku 2005 či 2006 jako vedoucí-mistr, od roku 2006 do roku 2008 v pozici výrobního manažera, poté do ledna 2019 jako manažer jakosti, od února 2019 opět jako výrobní manažer. Žalobce zaregistroval v posledních dvou letech, kdy byl zaměstnán jako jádrař při výrobě jader. Přímým nadřízeným žalobce byl p. [celé jméno svědka], jako dalším nadřízeným mohl být v roce 2007 i svědek. [ulice] hala žalované obsahovala technologii na menší ploše, zatímco nová hala, která byla uvedena do provozu v roce 2016, obsahovala stejnou technologii, ale na větší ploše. Ve staré hale byla pracoviště – průběžný mísič, stůl pro plnění jaderníků jádrovou směsí, pracoviště na přípravu armatur jader (svěrák, nůžky na armovací ocel, ruční bruska), pec na sušení jader, káď pro namáčení jader do keramického ochranného nátěru. Dále tam byla regenerační linka, která zajišťovala rozbití forem a jejich následné rozemletí. Regenerace se pak nacházela mimo halu a z toho rozemletého písku udělala regenerovaný písek. Hlučnost ve staré hale měřil zřejmě zdravotní ústav podle předpisů, výsledkem šetření pak bylo zařazení zaměstnanců pracujících na této hale do určitých kategorií a z toho vyplývala povinnost podrobit se pravidelně vyšetření sluchu. Žalobce podle kvalifikace mohl ve staré hale pracovat na pracovišti výroby forem a výroby jader, svědek jej osobně zařazuje do pracovní pozice jádraře. Žalobce nikdy neregistroval, že by pracoval na regenerační lince. V dokumentaci objevil jeho školení na regenerační linku z roku 2009 a 2011, která měl sám na starosti. Od roku 2011 pak tato školení vedl pan [celé jméno svědka] a předkládal svědkovi prezenční listiny k založení do dokumentace. Na vytloukacím roštu byl žalobce školen pouze v roce 2009 a 2011, od roku 2009 – 2017 byl školen celkem 5 x na výrobu jader. Pracoviště výroby jader se nacházelo ve staré hale v blízkosti vytřásacího roštu (součást regenerační linky), který byl velmi hlučný. V podstatě celá stará hala je hlukem vytřásacího roštu zatížená. V květnu 2016 byl přestěhován mísič pro výrobu jádrové směsi do nové haly, resp. celá technologie týkající se výroby jader byla přestěhována do nové haly. Původně stály 2 haly, přičemž v jedné hale označené jako„ stará“ byla umístěna technologická zařízení,„ nová“ hala (třetí) k ní pak byla přistavěna rovnoběžně, byla stejného půdorysu. [ulice] hala se tak stala prostřední halou. V nové hale bylo v první třetině její délky umístěno pracoviště jader. [obec] v nové hale byl výrazně nižší, byl také změřen, riziko bylo kategorizováno a z toho vyplynula i potřeba ochranných pomůcek. Z titulu svého pracovního zařazení se svědek nezabýval kategoriemi hluku, nicméně v nové hale, kde se vyrábějí jádra, není předepsána ochrana sluchu. V červnu 2016 došlo ke stěhování technologie do nové haly, proto má za to, že žalobce v ní začal na pracovišti výroby jader pracovat od té doby. Ví, že žalobce hůře slyšel a že neměl pracovat v hale primární výroby, tj. ve staré hale. Při řešení příčiny vzniku vady na jádře, kdy svědek zaměstnancům ukazoval, k jaké vadě došlo, mu žalobce řekl, že nesmí projít tou prostřední halou, tedy starou. Při té příležitosti se svědek dozvěděl, že má žalobce potíže se sluchem a že nesmí jít do prostředí, které je hlučné. Není mu známo, že by žalobce vykonával funkci skladníka, byl zařazen především jako jádrař. V roce 2017, kdy hovořil se žalobcem, mu řekl, že bude v zaměstnání končit. Pamatuje si, že byla řeč o dohodě. Má za to, že žalobce nemohl pracovat na regenerační lince v r. 2017, když byl naposledy zaškolen v r. 2009 a 2011, neboť p. [celé jméno svědka] prováděl školení v pravidelných intervalech a takový dlouhý interval by nenechal. Pokud jde o pozice, na nichž působil žalobce, určitě nedělal na pozici odlévání, protože nemá podepsánu žádnou prezenční listinu o proškolení na tuto činnost. Pracoval na výrobě jader. Mohl teoreticky pracovat i při výrobě furanových forem. Svědek se nepamatuje, že by pracoval na vytloukacím roštu, neboť zde byli zaměstnanci pravidelně školeni a poslední školení žalobce proběhlo v roce 2011. V roce 2009 byl žalobce školen na výrobu jader, na toto má celkem 5 školení, na výrobu forem má 1 školení, které je společné i pro výrobu jader. Po r. 2011 byl přeškolován v letech 2014, 2015 a 2017.

26. Svědek [celé jméno svědka] k věci uvedl, že žalobce je jeho bývalý spolupracovník, u žalované je pak zaměstnán šestým rokem. Přímým nadřízeným žalobce nikdy nebyl, na stejném pracovišti nikdy společně nepracovali. Po celou dobu, co žalobce působil u žalované, pracoval na jaderně jako jádrař. Před výstavbou nové haly byla jaderna ve staré hale, kde je slévárna, a po výstavbě nové haly byla přesunuta do ní. Zda žalobce někdy pracoval na vytloukacím roštu, neví. Na nové hale pracoval žalobce od roku 2016. V té době dělal svědek asistenta vedoucího slévárny. Někdy organizoval práci na pracovištích, včetně pracoviště žalobce, když to bylo třeba, což se odvíjelo od plánů, které vytvářel vedoucí slévárny. V obou halách se dělalo měření hluku, neví, jak často. Dále se prováděly periodické kontroly sluchu zaměstnanců, tyto se konaly 1 x ročně. Do jaké kategorie spadal provoz na staré a na nové hale, neví. Jako skladník žalobce nepracoval. Když byly u žalobce zjištěny nějaké zdravotní problémy, lavírovalo se s tím, že bude pracovat jako skladník. U žalované byly prostory, kde se ukládá materiál, trvale tam žádný skladník nebyl zaměstnán. Potřebný materiál si zaměstnanci jednotlivých pracovišť odebírali sami. Ví, že žalobce měl zdravotní problémy týkající se sluchu, ale podrobnosti nezná. Kdy a jakým způsobem byl s žalobcem ukončen pracovní poměr, si nepamatuje. Po dobu, co svědek pracoval jako dělník na slévárenské hale, se podroboval periodickým kontrolám, pak už ne. Sám nikdy nepracoval na regeneračním roštu. Ví, že zaměstnanci na pozici jádraře byli školeni, ale jak často, to neví. Pokud jde o čestné prohlášení, které je součástí spisu, není si jist, zda ho chystal personální pracovník žalované či právník žalované. Při ověřování pravosti podpisu bylo na obecním úřadu více lidí, 5 nebo 6. Osobně neví o tom, že by žalobce někdy pracoval na staré hale v době, kdy již byla postavena nová hala. To, že by někdy sám posílal žalobce jako záskok na pracoviště do staré haly, si nevybavuje. To, co je uvedeno v čestném prohlášení, které podepsal, je pravda a nebyl na něho ohledně podpisu vyvíjen žádný nátlak.

27. Svědek [celé jméno svědka] k věci uvedl, že žalobce zná jako kolegu z práce, bližší vztahy spolu neudržují. U žalované je zaměstnán 20 let, po celou dobu jako slévárenský dělník. Žalobce po celou dobu trvání pracovního poměru pracoval jako jádrař, napřed na staré hale, a než odešel, tak na nové hale. Zda pracoval někdy na vytloukacím roštu, neví, pracovali na opačných směnách. Jako jádrař podle něho žalobce pracoval na dvou směnách, na ranní a odpolední. Na směně s ním mohlo pracovat odhadem 8-9 lidí v jedné hale. Jak na staré, tak i na nové hale se měřila hlučnost, kolik se naměřilo, neví. Zaměstnanci, kteří pracovali na staré i nové hale, chodili každý rok na periodické zdravotní kontroly. Na vytloukacím roštu se podle něho odhadem pracovalo 4-5 hodin, byly tam nějaké přestávky, např. když se vysypával prach apod. Zaměstnanci každého pracoviště se podrobovali školení, a to při nástupu na to konkrétní místo. Zda probíhala i jiná školení, neví. [ulice] hala byla podle něho uvedena do provozu v roce 2016 nebo 2017 a žalobce od uvedení haly do provozu v ní hned začal pracovat. Když byl v provozu vytloukací rošt ve staré hale, tak byl slyšet i v nové hale, ale nebylo to už tak hrozné. Pokud ví, tak zhruba od doby před 4 roky se začaly používat brýle na oči, a to u všech zaměstnanců, zaměstnanci na vytloukacím roštu museli mít sluchátka, jádraři ne. O tom, že by žalobce pracoval jako skladník, neví. Přímo na jádrovně v nové hale byl sklad materiálu, žádná osoba jako skladník tam nepracovala, když bylo potřeba, tak konkrétní člověk si vyzvedl potřebný materiál pro práci. Jakým způsobem byl ukončen pracovní poměr s žalobcem, neví. Svědek sám pracoval na pozici jádraře, původně pracoval na staré hale, pak na hale nové. Občas byl hluk na staré hale silnější. Sám zdravotní problémy se sluchem nemá. Když pracuje jako jádrař, nemá sluchátka, když vypomáhá na vytloukacím roštu, sluchátka mít musí, ale to je ojedinělé, zhruba 1x za 2 roky. [příjmení] se vypínal tak 5 x za směnu asi na 30 minut, bylo to proto, aby se slyšel jeřábník a odlévač. Dále byly i další důvody, např. prach. Na jedné směně pracují 2 jádraři. Čestné prohlášení, které svědek podepsal, psal někdo v práci, asi personalista p. [příjmení]. Na obecním úřadě bylo ověřovat podpisy na čestných prohlášeních celkem 6 osob, prohlášení všichni podepsali v práci a pak si šli podpisy ověřit. Prohlášení podepsal dobrovolně, nebyl na něho činěn žádný nátlak a v něm uvedené skutečnosti jsou pravdivé.

28. Svědek [celé jméno svědka] k věci uvedl, že se žalobcem byli kolegové a kamarádi, u žalované je zaměstnán po dobu 10 let, přičemž na barvení jader je zaměstnán po dobu 6 let. S žalobcem byli spolupracovníci, žádný vztah nadřízenosti ani podřízenosti mezi nimi nebyl. Co se pamatuje, tak žalobce pořád vyráběl jádra. Původně pracoval na hale 2, od roku 2016 na hale 3 nebo 4, přičemž se jedná o halu novou, která byla přistavěna k hale 2. Neví, jak byla klasifikována hlučnost v jednotlivých halách. Svědek pracoval jak ve staré hale [číslo] tak i v té nové hale. Zpočátku dělal stejnou práci jako žalobce, zhruba od roku 2014 vykonává dosavadní práci. [ulice] při výrobě jader spočívá v tom, že se nachystá jaderník (forma na jádra), dá se do něj armatura na vyztužení, aby jádro neprasklo při lití, pak se zapne mašina a do formy se nasype samotuhnoucí směs. Pak se čeká, až směs zatvrdne, pak se vyklepe z formy. Tuto práci dělal žalobce a hluk u ní nebyl. [příjmení] [číslo] byla hlučnější proto, že se v ní kromě výroby jader dělaly i jiné činnosti, např. vytloukání forem, které bylo hlučné a v hale [číslo] nebylo. V hale [číslo] kde bylo více činností a kde bylo více hluku, se nosily špunty nebo sluchátka, které zaměstnanci dostávali od zaměstnavatele. V hale [číslo] pak nebyla taková hlučnost a záleželo na každém zaměstnanci, zda uvedené pomůcky používal či ne. Každý rok se chodí na preventivní prohlídky, při nichž je vždy kontrolován sluch. Zda měl žalobce nějaké problémy se sluchem, neví. Jakým způsobem byl ukončen pracovní poměr žalobce u žalované, neví. Slyšel, že žalobce dostal nějaké odstupné, ale kolik to bylo, neví. Žalobce chodil do práce na 2 směny, svědek na jednu, potkávali se jenom letmo na šatně. Na hale [číslo] se nacházely regály s materiálem, zda to bylo vedeno jako sklad, neví. Žádná osoba, která by pracovala pouze s těmi regály a se zbožím v nich umístěným, nebyla. Myslí si, že žalobce určitě jako skladník nepracoval. Kdy skončil pracovní poměr žalobce, neví. Přímým nadřízeným žalobce byl buď p. [celé jméno svědka], nebo p. [příjmení]. V hale [číslo] pracovali 2 pracovníci na jádrech a 1 na barvení, což byl svědek, takže celkem 3 na jedné směně. Víc pracovníků v hale nepracovalo. V hale [číslo] kde je více pracovišť, pracovalo cca 13 zaměstnanců na směně. Sám zdravotní problémy se sluchem nemá. Na regeneračním roštu svědek nikdy nepracoval, resp. možná 2 dny. Stroj Wöhr, s nímž pracoval i žalobce, se čistil 1-2 x týdně, buď kladívkem anebo pomocí speciálního přístroje na čištění, který se skládal ze shluku nějakých jehliček, které narážely na nánosy písku na stroji a následně se dostaly přímo na plášť stroje, až byl čistý. Vznikal u toho určitý hluk, při čištění se používají sluchátka, špunty, ochranný štít a brýle. Čištění mohlo trvat zhruba půl hodiny. Tuto činnost vykonával i žalobce, protože každý z jádrařů si musí svůj stroj vyčistit. Např. ke sbíječce by však stroj určitě nepřirovnal, ta dělá větší hluk. Svědek pracoval na ranní směně, a když byl v práci, tak žalobce vždy pracoval pouze v nové hale, na starou měl zákaz vstupu, což bylo napsáno na nástěnce, která byla na„ svačinárně“. Když žalobce potřeboval něco projednat s p. [celé jméno svědka], tak někoho poslal a p. [celé jméno svědka] přišel, příp. když chtěl někam jít, tak musel jít venkem, tedy obejít starou halu. Vzdálenost, kterou musel tímto způsobem ujít, neví.

29. Svědek [celé jméno svědka] k věci uvedl, že znal žalobce z práce, mimo práci se nestýkali. U žalované je zaměstnán od roku 1999 nejprve jako vedoucí údržby, správce budov, bezpečnostní technik a ekolog. Od roku 2017, od výstavby nové haly, je zaměstnán jako správce budov a dělá revize, které jsou potřeba (požární ochrana, plyn, elektřina, zvedací zařízení apod.). Nebyl nikdy podřízeným ani nadřízeným žalobce. Žalobce byl zaměstnán u žalované jako slévárenský dělník na slévárně. Funkce slévárenského dělníka zahrnuje více prací, a to výrobu jader, skládání jader, barvení jader. Pracovník se dá použít na více těchto prací. Žalobce pracoval na výrobě jader, zpočátku ve staré hale (staré slévárně). Na této hale bylo více pracovišť. Samotná výroba jader není hlučná, jediný zdroj hluku je mísič písku, který padá ze sila do tubusu, kde se do něho přidává chemie (pojiva atd.), aby během 25 minut došlo k zatuhnutí. Dalším zdrojem hluku byla regenerační linka, která byla vzdálena zhruba 30 m od původního pracoviště jader, tato linka byla hlučná. V místě regenerační linky byl naměřen hluk v hodnotě nad 85 decibelů a pracovník na lince musel používat chrániče sluchu (sluchátka, špunty). Na pracovišti jádraře, které bylo vzdáleno od regenerační linky, byl už hluk nižší. Původně ve staré hale byly 2 mísiče, jeden byl určen pro výrobu forem a jeden pro výrobu jader. Mísiče byly zhruba 5-6 m vzdáleny od pracoviště jádraře, měřený hluk tam už nepřesahoval těch 85 decibelů. Žalobce pracoval na výrobě ve staré hale do doby, než se toto pracoviště přesunulo do nové haly, což bylo na jaře 2016, kdy v té nové hale začínal zkušební provoz. V nové hale bylo také několik pracovišť, jednak obrobna s NC stroji na rozloze zhruba 2/3 haly, na 1/3 nové haly je výrobna jader a barvení jader. Na jedné směně ve výrobně jader jsou 2 pracovníci a na barvení jader 1 pracovník, celkem tedy 3 na ranní směně. Na odpolední směně se nebarví, takže jsou tam pouze 2 pracovníci na výrobně jader. Na 1/3 haly vedle výrobny jader je sklad materiálu, který je potřeba pro výrobu jader. Žádný stálý zaměstnanec ve skladu není, každý zaměstnanec si tam bere sám to, co potřebuje. Podle kategorizace prací se zaměstnanci podrobují pravidelným lékařským prohlídkám, žalobce se podroboval lékařským prohlídkám, které se týkaly sluchu. Co ví, tak podle jeho poslední lékařské zprávy byla zjištěna ztráta sluchu a bylo potřeba ho přeřadit na pracoviště, kde není takové riziko hluku. Od května 2016 všichni pracovníci na výrobě jader přešli do nové haly, přešel tedy i žalobce, ten by tam šel ale tak jako tak. Další variantou nachystanou pro žalobce, aby pracoval na pracovišti s menším hlukem, byla možnost pracovat u p. [celé jméno svědka] na přípravě modelů, kde byla hlučnost kolem 74 decibelů. Toto pracoviště - příprava modelů - bylo úplně odděleno od staré slévárny, tedy od původního pracoviště žalobce, a bylo možné do něho chodit i venkem. Zda žalobce někdy fakticky na tomto pracovišti pracoval, neví. Neví ani, že by si žalobce stěžoval na nějaké problémy se sluchem. Žalobce převážně pracoval na ranních a odpoledních směnách při výrobě jader, někdy, když bylo více práce, mohl pracovat i na směně noční. Jeho přímým nadřízeným byl mistr slévárny, v té době to byl nejspíš p. [celé jméno svědka], a po jeho odchodu p. [příjmení]. Ví, že žalobci byl nabídnut předčasný odchod s vyplacením 12násobku průměrného výdělku, ale k jakému datu a jakým způsobem byl jeho pracovní poměr ukončen, neví. Svědek podepisoval čestné prohlášení, k podpisu mu ho předkládal p. [příjmení] a právní zástupce žalované. Myslí si, že někdy v minulosti žalobce pracoval na regeneračním roštu (lince), ale bylo to dávno, kdy u něho nebyly zjištěny problémy se sluchem. Sám svědek pracoval pouze na ranních směnách. Pokud jde o pozice, na nichž pracoval žalobce, tak ví, že v minulosti dělal na regeneračním roštu (vytloukání forem), pak dělal na výrobě jader. Zúčastňoval se rovněž odlévání do forem, kde je potřeba více lidí, takže se využívali pracovníci i z ostatních pracovišť. Dále je možné, že někdy dělal i formování forem, barvení forem. Jaké práce vykonával žalobce na odpolední směně, neví. O tom, že by žalobce pracoval po otevření nové haly na regenerační lince, neví. Pokud jde o čištění mísiče zn. Wöhr, používala se k němu taková oklepávací drátková pistol, kterou se čistí nánosy písku v tom stroji, dělá se to 1 x týdně na odpolední směně, dělá to vždycky jeden z těch jádrařů, tedy ten, co dělá jádra. Jaderna a obrobna v nové hale jsou od sebe odděleny vyzděnou příčkou až po strop, v níž jsou dvoukřídlé dveře. Má za to, že na nové hale neexistuje pracoviště, které by bylo z hlediska hluku zařazeno do kategorie 3, tj. hlučnost nad 85 db, byl účasten měření zdravotního ústavu, které bylo odesláno na hygienu a nebylo tam nic takového zjištěno. Na všech místech jaderny i obrobny je hluk max. do 78 decibelů. Platí, že na nové hale pracovníci jádrárny nesmí chodit na obrobnu a zaměstnanci obrobny na jádrárnu, dveře mezi nimi jsou zamčené. K ověřování podpisu na čestném prohlášení šel na obecní úřad v Tršicích s p. [příjmení] a dalšími kolegy. Pokud jde o školení zaměstnanců na pracovišti, tito absolvují vstupní školení, BOZP + PO 1 x za rok. Dále 1 x za rok jsou školeni zaměstnanci přicházející do styku s chemickými látkami. Žalobce byl dále školen jako jeřábník, vazač a na vysokozdvižný vozík. Na staré hale žalobce 100 % pracoval i na noční směně, na nové hale neví.

30. Svědek [celé jméno svědka] k věci uvedl, že žalobce zná pouze z práce, bližší vztahy s ním neudržuje. U žalované je zaměstnán 17 let, nejprve jako slévárenský dělník, zhruba 6 posledních let pracuje jako skladník. Žalobce dělal většinou práci jádraře, původně na slévárně, tedy na staré hale. Zhruba před 5 lety se přistavěla nová hala, která je rozdělena – 2/3 tvoří obrobna, 1/3 jádrovna – od té doby byl žalobce zaměstnán na této nové hale. Co ví, tak žalobce nepracoval na regeneračním roštu, zda se účastnil odlévání do forem, neví. Určitě občas dělal i barvení jádra, což je součástí výroby jader. Na nové hale pracoval žalobce z 90 % na dvě směny, a to ranní a odpolední. Zda pracoval na staré hale na nočních směnách, neví. [ulice] hala byla hlučnější než nová. Měla více pracovišť, jednalo se o kompletní slévárnu. Každý rok docházelo k měření hluku v obou halách, chodila tam hygiena. Žalobce si stěžoval, že má nějakou drobou ztrátu sluchu po autonehodě. Chodil jako všichni ostatní každý rok na prohlídky sluchu, zda měl problémy se sluchem v návaznosti na výkon práce, neví. Na nové hale je sklad materiálu, který je určen pro formíře. Menší sklad je mimo halu – příprava modelů, kde pracuje svědek. Žalobce občas za svědka zaskakoval, když měl dovolenou. Na ranní směně na jádrárně pracovali vždy 3 zaměstnanci (2 výroba jader, 1 barvení), na odpolední směně barvení není. Přímým nadřízeným žalobce byl p. [celé jméno svědka]. Ví, že se snižoval stav, žalobci bylo nabídnuto roční odstupné. K jakému datu byl jeho pracovní poměr ukončen, neví. V nové hale je obrobna oddělena od jádrovny stěnou, v níž jsou uzavřené dveře. V jádrovně je určitě menší hluk než v obrobně. Na jádrovně se nachází mísič, který však dělá hluk minimální. 1 x týdně v pátek na odpolední směně se po dobu půl hodiny odstraňují pomocí pistole nánosy písku v tom mísiči, což dělá zvýšený hluk. Používají se tam špunty i sluchátka. Když přišel žalobce s tím, že mu byla naměřena ztráta sluchu, bylo mu nabídnuto, aby dělal se svědkem, což žalobce odmítl, sám to svědkovi říkal s tím, že by byl v práci hodně vázaný a nemohl by si dělat svoje aktivity. Než začal svědek dělat skladníka, dělal na slévárně v dvousměnném provozu. Co je skladník, dělá pouze jednu směnu. Současně pracuje i na přípravě modelů. Žalobce na staré hale nikdy neviděl dělat na regenerační lince, neboť dělal vždy na jiné směně. Čestné prohlášení svědek podepisoval na obecním úřadě v [obec], jemu a kolegům je předal pan [příjmení], který je s jednotlivými osobami projednal a fyzicky je i sepsal. Vše, co je v prohlášení napsáno, je pravda, na svědka v souvislosti s podpisem nebyl vyvíjen žádný nátlak.

31. Svědek [celé jméno svědka] k věci uvedl, že žalobce byl jeho podřízený v době, kdy pracoval u žalované, pracovní poměr ukončil dříve než žalobce, následně viděl žalobce pouze jednou. U žalované pracoval od roku 2003 jako formíř, od roku 2005 pak jako mistr slévárny až do poloviny roku 2017, kdy v této době byl přímým nadřízeným žalobce. V době, kdy byl již mistr slévárny, asi v roce 2005, nastoupil žalobce do pracovního poměru u žalované jako slévárenský dělník, což zahrnuje několik konkrétních činností, a to práci na vytloukání forem (na vytloukacím roštu – regenerační lince), pak se jednalo o práce na formovací lince, na barvení forem, skládání forem, výrobě jader. Jednalo se v podstatě o tzv. kolečko, kdy slévárenský dělník prošel skoro celou výrobu a pak začal pracovat na konkrétní práci. Žalobce byl spolehlivý zaměstnanec, když bylo třeba, vždycky přišel a všechno řádně udělal. Jeho priorita byla jaderna, což představovalo výrobu ručních a strojních jader, přičemž větší část představovala výrobu ručních jader. Jaderna byla do roku 2016 ve staré hale, než se vybudovala v roce 2016 hala nová. Žalobce tedy pracoval jako jádrař původně na staré hale. Hlučnost na hale se určitě měřila dle hygienických měřítek, konkrétní naměřené hodnoty však neví. Zaměstnanci z té haly každý rok chodili na zdravotní prohlídky na Kliniku pracovního lékařství FN [obec], takže byl jejich zdravotní stav sledován. Myslí si, že nikdo z těch chlapů, co pracovali na jaderně, si nestěžoval, že by špatně slyšel. Domnívá se, že by to zjistil, když by se jednorázově něco konkrétního stalo nebo změnilo. Jinak se případné zhoršení sluchu dalo zjistit pouze těmi lékařskými prohlídkami. V roce 2016, zhruba na podzim, byla jaderna přemístěna do nové haly, tzn. přešel tam i žalobce. Vytloukací rošt zůstal ve staré hale a byl umístěn v těsné blízkosti vstupu do nové haly. [obec] na nové hale mohl být menší, protože vytloukací rošt byl za rohem a kousek dál, samotná jaderna ve staré hale od něho byla vzdálena necelých 20 m a jaderna v nové hale cca 35 m. Na nové hale byl vytvořen sklad přidruženého (pomocného) materiálu pro formovnu, byl tedy součástí haly. Funkce skladníka za celou dobu trvání pracovního poměru svědka zřízena nebyla. Když přijel materiál, tak u dveří staré haly ho převzal předák směny, pokud tam nebyl, tak kdokoli jiný, který byl k tomu pověřen, dotyčný předal materiál, orazil dodací listy a materiál se umístil do haly. Např. tavič, pokud potřeboval materiál do tavby, vzal si ho z toho skladu a odepsal ho. Pokud byl potřeba materiál pro formovnu (tento materiál byl umístěn v nové hale, zatímco materiál pro ostatní provozy byl umístěn ve staré hale), po jeho dodání si ho formíři naskládali do skladu v nové hale a postupně si ho odebírali. Nebylo tedy třeba žádné funkce skladníka, a to ani na část směny. Žalobce jako jádrař v podstatě ze skladu nepotřeboval žádný materiál. Od roku 2014 žalobce pracoval na regenerační lince pouze jako záskok, nebo o sobotách. Záskok mohl být docela často, např. 1 x za týden. Na jaderně byli chlapi, co prošli celým kolečkem, takže znali v podstatě všechny práce a na jaderně byl časový prostor, aby mohli chodit zastupovat na jiné práce-pozice, které bylo třeba. Podle svědka i v roce 2016, kdy byla postavena nová hala, v níž žalobce pracoval, chodil na výpomoc např. na barvení forem, na regenerační linku. [příjmení] se účastnil i samotného odlévání. Od roku 2016, kdy byla postavena nová hala, jely podle něho 2 směny (ranní a odpolední). Pokud„ jely“ 3 směny, tak se žalobce účastnil všech 3 směn, ať už to bylo na staré nebo na nové hale. Kdy naposledy žalobce pracoval na regenerační lince, neví. Tato linka se v podstatě nikdy nezastavovala, resp. jen při lití, což bylo 5 x za den po 10 minutách. Pokud zaměstnanec potřeboval jít na kancelář mistra nebo na údržbu, musel projít kolem regenerační linky. Další možnost bylo jít venkem, tj. obejít celou firmu, ale stejně by musel jít přes tzv. cídírnu. Původně měla firma 2 haly, cídírnu a slévárnu, obě haly byly zařazeny do tzv.„ 3“, pak se vybudovala nová hala-obrobna a jaderna, a z části té haly se vybudoval sklad pro formovnu a jadernu. Žalobce v průběhu směny mohl navštívit kancelář mistra jednou. Kolikrát navštívil během směny údržbu, neví. Pracovní smlouvu žalobce neviděl, nebylo to potřeba. Někdy zkraje roku 2017 přišel za ním žalobce po zdravotní prohlídce s tím, že„ neprošel“, pak nastalo léčení a další přeměření sluchu. Bylo to určitě v době, kdy již pracoval na nové hale. Na novou halu byl žalobce přeložen profesně, protože se tam stěhovala celá hala, takže to nebylo z důvodu, že by měl problémy se sluchem. Poté, co žalobce oznámil, že má problémy se sluchem, první slova svědka byla, ať jde od firmy pryč, dostane odstupné a zajistí si jinou práci. Pak už věc řešil někdo z personálního nebo z nadřízených a začali vymýšlet místo skladníka, které však nebylo zřízeno do doby, než svědek odešel, což bylo začátkem srpna 2017. Z jakého důvodu skončil pracovní poměr žalobce u žalované, neví. Do podzimu 2016 byla výroba ručních a strojních jader, barvení a sušení zařazena do kategorie 3, pak to bylo převedeno do nové haly a ta spadala asi do kategorie 2. [příjmení] se odlévají stále ve staré hale, která spadala do 3. Pokud to bylo potřeba, mohl být žalobce pověřen pracemi i ve staré hale, mohl chodit i na vytloukací rošt, svědek si troufá říct, že i chodil, avšak nejsou o tom vedeny žádné denní záznamy. [příjmení] mohl žalobce projít do kanceláře mistra jen přes halu 2, musel jít i přes halu 3. Neví o tom, že by měl žalobce poté, co se u něho zjistilo ohrožení nemocí z povolání, nějaké omezení pohybu po areálu. Svědek takový záznam nevydal a ani žádný takový záznam neviděl. Pokud jej vydal někdo jiný, tak o tom neví, do kompetence svědka toto nespadalo. Žalobci pouze doporučil, aby odešel z firmy. Na vytloukací rošt byla pravidelně dělána školení, podle předpisů měla být konána každoročně, zda se to však každý rok stihlo, neví. Mohlo se stát, že tam byla nějaká„ díra“. Veškerá školení na slévárně, kromě tavicího zařízení, prováděl svědek. Je přesvědčený, že v letech 2014 – 2017 školil na vytloukací rošt i žalobce, neboť ten na něm také pracoval, školení probíhalo každý rok. To, že někdo, kdo má své pracoviště na směně jako jádrař, jde pracovat na vytloukací rošt, nastává v rámci zastupitelnosti, kdy např. onemocní pracovník na vytloukacím roštu. Toto je v kompetenci mistra nebo předáka směny. V případě žalobce o tomto svědek od roku 2014 určitě rozhodl, avšak poté, co se zjistily problémy žalobce se sluchem, jej již na rošt osobně neposílal. O tom, že by žalobce posílal od r. 2017 na rošt jiný předák směny, neví – pokud to bylo na ranní směně, kde byl svědek, tak určitě ne, na jiných směnách pak neví. Každá směna měla svého předáka, který dostal na začátku směny pokyny, co má ten den dělat a podle nich pak organizoval směnu. Byli tam 3 předáci, jeden je již nebožtík ([jméno] [anonymizováno]), dalšími byli [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědka]. Pokud jde o to, kdo chodil na„ licí četu“, tak vedoucím této čety byl předák a jeřábník v jedné osobě, pak byl samotný odlévač a k tomu byli 1 nebo 2 pomocníci. Z ostatních provozů pak šel do této čety zaměstnanec na pozici odlévače a na pozici pomocníka ten, koho určil předák. V době odlévání se rošt vypnul. Pokud by šel žalobce na odlévání, šel by kolem vypnutého roštu, který„ dojížděl“ a vydával menší hluk.

32. Svědek [celé jméno svědka] k věci uvedl, že žalobce byl jeho kolega, bližší vztahy s ním neudržuje. U žalované je zaměstnán od 4. 1. 1999 původně jako slévač a od 6. 4. 2021 jako skladník-manipulant, kdy byl přeřazen ze zdravotních důvodů. Žalobce pracoval jako slévárenský dělník, co ví, tak dělal na jádrech. Není si vědom, že by pracoval na vytloukacím roštu. Ve staré hale se jádra dělala někde vzadu, odhaduje, že vytloukací rošt byl od pracoviště s jádry vzdálen cca [číslo] metrů. Ve staré hale byl hluk, ale co ví, tak nepřesahoval stanovené normy, protože tam probíhala měření a byly jim dány informace, že hluk nepřesahoval přípustné hodnoty. Víc jak jednou ročně se hluk neměřil. Zaměstnanci na hale měli k dispozici ochranné pomůcky na sluch, byly to tzv. špunty buď klasické, nebo na obloučku-držátku, takže se mohly dát i na krk. Dále to byla sluchátka. Zaměstnanci většinou používali ty klasické špunty. Má za to, že mistr kontroloval, že zaměstnanci používají ochranné pomůcky. Žalobce je někdy používal, někdy ne, stejně jako svědek. Do jaké kategorie hluku byla zařazena stará hala, neví. Každé 2 roky byla pro zaměstnance zajištěna ve FN [obec] periodická zdravotní prohlídka, při níž se kontroloval i sluch. Ví, že žalobce měl nějaké problémy se sluchem, ale kdy to bylo, v kterém roce, to neví. Ví, že žalobce měl nad [anonymizováno] dopravní nehodu, ale neví, kdy to bylo, měly se střetnout dva vozy někde v zatáčce. Zda a jaká zranění utrpěl žalobce při dopravní nehodě, neví. Myslí si, že žalobce měl problém se sluchem, až byla postavena nová hala, takže přešel pracovat do té nové haly. V té nové hale nebyl žádný hluk, resp. slabý. Bylo sice slyšet vytloukací rošty ze staré haly, ale ten hluk nebyl tak silný. [obec] se měřil i v této hale. Neví, že by žalobci bylo nabídnuto přeřazení na místo skladníka. Ve firmě jako takové byl skladník, ale přímo na slévárně žádný skladník nebyl. U žalované existuje„ buňka“, tj. sklad a tam paní [příjmení] vydávala potřebné pracovní pomůcky, pracovní oblečení, boty apod. Chemie, která se potřebuje ve slévárně, byla složena v části slévárny ve skladě, který obsluhoval parťák průběžně podle potřeby. Žádný zaměstnanec tam tedy nepracoval po celou dobu směny. Svědek pracoval stále ve staré hale. Když tam pracoval, určitě někdy byl na stejné směně s žalobcem, který v té době pracoval jako jádrař. V nové hale s ním už na směně nepracoval. Z jakého důvodu byl ukončen pracovní poměr s žalobcem, neví. Sám pracoval jako předák směny, a to pouze na slévárně. V jaké kategorii se slévárna z hlediska hluku nacházela v roce 2017, neví. Žalobce svědkovi sám sděloval, že má špatný sluch a že nesmí procházet starou halou. Ví to tedy od něho a dále mu rovněž p. [celé jméno svědka] říkal, že má žalobce nějaké problémy se sluchem. Pokud svědkovi chyběl pracovník na rošt, tak tento buď nejel, anebo šel nějaký jiný zaměstnanec z formovny nebo ze skládání. Na noční směně se dělaly přípravy pro ranní a odpolední směny. Buňka, z níž se fasovaly věci, se nachází před třídírnou, myslí, že od roku 1999. [příjmení] [jméno], která pracovala jako skladnice, měla pracoviště v kanceláři mezi slévárnou a třídírnou. Když potřebovali zaměstnanci vyfasovat oblečení, tak šla s nimi do„ buňky“ na dvoře. Pokud by chtěl jít žalobce za mistrem, předákem nebo fasovat věci, aniž by šel přes slévárnu, musel by to obejít přes venek a dostal by se na třídírnu. Licí četu svědek sestavoval ze 3 lidí – jeřábník, odlévač a zasypávač. Myslí, že žalobce do licí čety nebral. Když někdo nepřišel na směnu, tak když chyběli dva, tak se nelilo, když chyběl jeden, tak se bral ze slévárny. Neuvědomuje si, že by šel pro někoho z jádrařů, aby mu šel pomoct. S žalobcem neměl svědek problémy, byli zadobře, ale nemůže říct, že by byli kamarádi. Po pracovní stránce s ním neměl problémy. Když se postavila nová hala, přešla do ní část zaměstnanců, včetně jádrařů, kterým zde bylo vytvořeno místo. Bylo to okamžitě po postavení haly. Zda měl žalobce problémy se sluchem již v době, kdy přecházel do nové haly, neví. Má za to, že v době, kdy jádraři vykonávali práci na nové hale, žalobce již žádnou práci ve staré hale nevykonával. V době, kdy konala licí četa, byl vytloukací rošt někdy v provozu a někdy ne.

33. Svědek [celé jméno svědka] k věci uvedl, že žalobce je jeho bývalý spolupracovník, bližší vztahy spolu neudržují. K žalované má pracovněprávní vztah, je u ní zaměstnán již 12. rokem. Po celou dobu pracuje jako jádrař. 4 roky pracoval spolu s žalobcem, který byl rovněž jádrař. Pracovali spolu nejprve na staré hale a pak po postavení nové haly i v ní. Prací jádraře je napustit do kbelíku písek, ten pak nalít do jaderníku (formy), v ní se udusá a nechá se zaschnout, pak se jaderník otevře na dvě půlky a jádro se z něho vyzvedne. Ve staré hale kromě jádrařů pracovali další zaměstnanci na vytloukacím roštu, který je hlučný. Nepamatuje se, že by na vytloukacím roštu pracoval žalobce. Ve staré hale měli nosit ochranné pomůcky, a to buď sluchátka, nebo špunty do uší, ale nenosili je, svědek osobně proto, že mu špunty v uších vadily a sluchátka ho táhla, když je měl celý den na uších. Žalobce taky tyto pomůcky nepoužíval. Zda tyto pomůcky používají, nikdo nekontroloval. Svědek tyto ochranné pomůcky nafasoval, když nastoupil a měl je v šuplíku. Intenzita hluku ve staré hale se měřila. [příjmení] ho nějaká firma, přijeli, dali pracovníkům mikrofony a sluchátka na uši, a zhruba 2 hodiny tak měřili hluk. Má za to, že se měření konalo 1 x ročně. Každý rok chodili na zdravotní prohlídky, při kterých byl měřen sluch. Těchto zdravotních prohlídek se účastnil i žalobce, byly povinné. Žalobce svědkovi říkal, že u něho bylo zjištěno nějaké poškození sluchu, nic bližšího však k tomu neřekl. Myslí si, že to bylo ještě v době, kdy spolu pracovali na staré hale. Jak se postavila a vybavila nová hala, tak přešli pracovat do ní, svědek i žalobce. Kdy to bylo, si již nepamatuje, do haly se měli stěhovat tak jako tak, neví, zda to bylo i v souvislosti se zjištěním poškození zdraví u žalobce. [ulice] hala byla postavena hned vedle staré haly a byla mezi nimi vrata. V nové hale už bylo ticho, nebyl slyšet ani hluk z té staré haly, resp. pokud by měl zaměstnanec pracoviště hned u vrat do staré haly, tak tam by byl hluk ze staré haly slyšet. Žalobce v nové hale pracoval jako jádrař, pracoval až na druhé straně od těch vrat, takže pracoval v místě, kde ten hluk už nebyl tak veliký. I v nové hale se prováděla měření hluku a zaměstnanci byli také vybaveni ochrannými pomůckami a nadále chodili na zdravotní kontroly ohledně sluchu. Žalobce ani na nové hale ochranné pomůcky nepoužíval. Vytloukací roště v té nové hale již nebyl. Nestalo se, že by žalobce v době, kdy již pracoval v nové hale, chodil vypomáhat na vytloukací rošt do haly staré. Pro celou slévárnu existuje funkce skladníka, který má pracoviště v menší hale za starou halou, žalobce mu občas vypomáhal, celou svou pracovní dobu však prací skladníka nestrávil. Od žalobce ví, že měl zákaz chodit do staré haly, a to kvůli snížení sluchu, zákaz mu pravděpodobně udělil mistr p. [celé jméno svědka]. Pokud chtěl někam jít, nemusel jít přes starou halu, mohl jít venkem. Žalobce šel na povinné testy a tam mu zjistili, že neslyší. Ví, že měl žalobce měl nějakou havárii, kdy nad vesnicí měla do něho„ napálit“ autem nějaká ženská. To bylo v době, kdy žalobce ještě pracoval na staré hale. Má za to, že zrovna v tu dobu šel žalobce na pravidelné průběžné povinné testy sluchu a že mu bylo zjištěno poškození. Kdy a z jakého důvodu byl s žalobcem ukončen pracovní poměr, neví. Nevím ani, zda a v jaké výši dostal žalobce odstupné. Svědek sám žádné zdravotní problémy se sluchem nemá. Že by v souvislosti se žalobcem podepisoval nějaké čestné prohlášení, si není vědom, ani že by o to byl požádán. Od postavení nové haly svědek již se žalobcem nepracoval na téže směně. Na jaderně pracují na směně 2 lidé. Pokud někdo chybí v provozu, berou se pracovníci na rošt, na barvení a na licí čety podle toho, kdo je aktuálně volný, což může být i někdo z jádrařů. Svědek na rošt ani na licí četu nechodí. Pokud by chtěl žalobce vyhledat parťáka nebo jít na údržbu a nejít přes starou halu, musel by to obejít venkem. Žalobce měl být přeřazen na funkci skladníka pro celou slévárnu, avšak odmítl to, což sám říkal.

34. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné pro posouzení věci relevantní skutečnosti. Stejně tak soud neprováděl další stranami navržené důkazy, když takový postup shledal nadbytečným (z již dosud provedených důkazů lze učinit bezpečný závěr o skutkovém stavu věci). Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

35. Žalobce byl v letech 2005 – 2007, a dále 2007 – 2017 zaměstnancem žalované, přičemž byl zařazen na pozici slévárenského dělníka. V prvním uvedeném období byl konkrétně zaměstnán jako obsluha regenerační linky, ve druhém pak na výrobě jader jako jádrař. Pracoviště žalobce se nacházelo až do května, resp. max. srpna 2016 na tzv. slévárně (staré hale) a poté bylo přesunuto do nově přistavěné haly, do níž bylo kompletně přemístěno pracoviště jádrařů. Z hlediska rizika hluku byla původní stará hala zařazena do kategorie 3, tedy docházelo v ní k překračování hygienických limitů, nová hala – pracoviště jádrařů – pak byla zařazena do kategorie 2, kde tyto limity již překračovány nejsou. U žalované společnosti bylo běžnou praxí, že pokud se některý z pracovníků nedostavil na směnu, zastoupil jej jiný zaměstnanec, který měl zrovna v rámci své standardní pracovní činnosti volno. To se týkalo i práce na regenerační lince, která se nacházela na staré hale a představovala největší zdroj hluku v areálu žalované. Pro práci na regenerační lince byl žalobce proškolen v letech 2009 a 2011, poté již toto školení neabsolvoval, přestože se nadále pravidelně konalo. Zaměstnanci fasovali pro práci v hluku kategorie 3 ochranné pomůcky, a to špunty do uší a sluchátka, přístup k jejich používání byl však spíše laxní a ani žalobce tyto pravidelně nepoužíval. Žalobce byl v průběhu trvání svého pracovního poměru u žalované pravidelně odesílán na zdravotní prohlídky na kliniku pracovního lékařství, přičemž byl opakovaně uznáván zdravotně způsobilým pro práci v hluku kategorie 3, a to naposledy v dubnu 2016 s podmínkou kontroly v říjnu téhož roku. V době prvního nástupu k žalované v roce 2005 byla žalobci v rámci vstupní prohlídky naměřena ztráta sluchu 11 % dle [příjmení]. Při prvním ukončení pracovního poměru u žalované v roce 2007 byla žalobci v rámci výstupní prohlídky naměřena ztráta sluchu 7 % dle [příjmení]. Při opětovném nástupu do práce u žalované v říjnu 2007 byla žalobci v rámci vstupní prohlídky naměřena celková ztráta sluchu 11,45 % dle [příjmení]. V listopadu 2008 byla v rámci periodické prohlídky u žalobce zjištěna celková ztráta sluchu 16,6 % dle [příjmení]. Dne 7. 5. 2014 byla žalobci naměřena celková ztráta sluchu 28,1 % dle [příjmení], dne 7. 4. 2016 pak ztráta 35% dle [příjmení], což představovalo od listopadu 2015 mírnou progresi nálezu. Dne 20. 1. 2017 byla žalobci v rámci periodické prohlídky naměřena ztráta sluchu 42,4 % dle [příjmení]. Lékařským posudkem kliniky pracovního lékařství FN [obec] ze dne 27. 4. 2017 byl žalobce prvně shledán zdravotně nezpůsobilým pro výkon práce„ slévárenský dělník – slévač“ v třísměnném provozu, s mírou rizika prachu, hluku, zrakové a tepelné zátěže v kategorii 3, přičemž na předmětnou prohlídku byl žalovanou vyslán dne 16. 1. 2017. Druhým lékařským posudkem kliniky pracovního lékařství FN [obec] ze dne 27. 4. 2017 byl žalobce shledán zdravotně způsobilým pro výkon práce„ slévárenský dělník – slévač“ v jednosměnném provozu, s mírou rizika prachu a hluku v kategorii 2, přičemž na předmětnou prohlídku byl žalovanou vyslán dne 26. 4. 2017. Poté, co byl žalobce shledán zdravotně nezpůsobilým k práci v hluku kategorie 3, přistoupila žalovaná k několika opatřením, kdy jednak zakázala žalobci procházet přes starou halu a začala rovněž zvažovat jeho přesun na jinou práci, a to buď skladníka anebo na pozici přípravy modelů. K tomuto přesunu však nedošlo pro odmítnutí ze strany žalobce. Pracovní poměr žalobce u žalované byl ukončen dohodou k datu 30. 11. 2017, a to z důvodu nezpůsobilosti žalobce konat dosavadní práci z důvodu ohrožení nemocí z povolání – percepční nedoslýchavostí. Žalobci bylo žalovanou vyplaceno odstupné ve výši dvanáctinásobku jeho průměrného výdělku. Lékařským posudkem kliniky pracovního lékařství FN [obec] ze dne 16. 5. 2017 bylo onemocnění žalobce (percepční nedoslýchavost) uznáno jako ohrožení nemocí z povolání, a to k datu 20. 1. 2017 pro druh práce slévárenský dělník. Lékařským posudkem kliniky pracovního lékařství FN [obec] ze dne 14. 12. 2018 pak totéž onemocnění žalobce nebylo uznáno jako nemoc z povolání, neboť míry nutné pro uznání nemoci z povolání (54 %) dosáhla ztráta sluchu žalobce až v říjnu 2018 a nelze tudíž prokázat příčinnou souvislost s vlivem hluku na pracovišti. Tento posudek byl jako věcně správný potvrzen rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 24. 7. 2019, v němž tento úřad uzavřel, že k významné progresi sluchové ztráty došlo u žalobce v období od 20. 1. 2017 (kdy ztráta sluchu dle [příjmení] činila 42,4 %) do 11. 10. 2018 (kdy ztráta sluchu dle [příjmení] činila 54 %), tedy v době, kdy žalobce již prokazatelně nebyl vystaven nadměrné expozici hluku na pracovišti, a nelze ji proto dávat do příčinné souvislosti s expozicí hluku v pracovním prostředí v minulosti. V roce 2011 byl žalobce účastníkem dopravní nehody jakožto řidič jednoho ze střetnuvších se vozidel. V rámci lékařského vyšetření dne 1. 4. 2014 uvedl, že od předmětné nehody hůře slyší.

36. Podle § 101 odst. 1, 2 zák. práce (1) Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen "rizika"). (2) [příjmení] o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli podle odstavce 1 nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají.

37. Podle § 102 odst. 1, 2, 3, 4, 5 zák. práce (1) Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. (2) Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. (3) Zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny do kategorie nižší. K tomu je povinen pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, a dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle zvláštního právního předpisu. (4) Není-li možné rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Přijatá opatření jsou nedílnou a rovnocennou součástí všech činností zaměstnavatele na všech stupních řízení. O vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních podle věty první je zaměstnavatel povinen vést dokumentaci. (5) Při přijímání a provádění technických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik je zaměstnavatel povinen vycházet ze všeobecných preventivních zásad, kterými se rozumí a) omezování vzniku rizik, b) odstraňování rizik u zdroje jejich původu, c) přizpůsobování pracovních podmínek potřebám zaměstnanců s cílem omezení působení negativních vlivů práce na jejich zdraví, d) nahrazování fyzicky namáhavých prací novými technologickými a pracovními postupy, e) nahrazování nebezpečných technologií, výrobních a pracovních prostředků, surovin a materiálů méně nebezpečnými nebo méně rizikovými, v souladu s vývojem nejnovějších poznatků vědy a techniky, f) omezování počtu zaměstnanců vystavených působení rizikových faktorů pracovních podmínek překračujících nejvyšší hygienické limity a dalších rizik na nejnižší počet nutný pro zajištění provozu, g) plánování při provádění prevence rizik s využitím techniky, organizace práce, pracovních podmínek, sociálních vztahů a vlivu pracovního prostředí, h) přednostní uplatňování prostředků kolektivní ochrany před riziky oproti prostředkům individuální ochrany, i) provádění opatření směřujících k omezování úniku škodlivin ze strojů a zařízení, j) udílení vhodných pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

38. Podle § 265 zák. práce (1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. (2) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci též škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.

39. Podle § 37 odst. 1, 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (dále jen „zákon č. 258/2000 Sb.), (1) Podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, a jejich rizikovosti pro zdraví se práce zařazují do čtyř kategorií. Kritéria, faktory a limity pro zařazení prací do kategorií stanoví prováděcí právní předpis; hodnocení rizika a minimální ochranná opatření stanoví zvláštní právní předpis. Do kategorie se nezařazují práce prováděné na pracovištích staveb prozatímně užívaných ke zkušebnímu provozu, který nepřekročí jeden rok. (2) O zařazení prací do třetí nebo čtvrté kategorie rozhoduje příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Žádost předkládá osoba, která zaměstnává fyzické osoby v pracovněprávních nebo obdobných pracovních vztazích (dále jen "zaměstnavatel"), a to do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení výkonu prací. [ulice] do druhé kategorie zařazuje zaměstnavatel, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, a to do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení jejich výkonu, změny podmínek odůvodňující zařazení práce do druhé kategorie, nebo do 10 dnů ode dne vykonatelnosti rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví vydaného podle odstavce 5. Ostatní práce na pracovištích zaměstnavatele, které nebyly takto zařazeny, se považují za práce kategorie první.

40. Podle § 3 odst. 1, 2 prováděcí vyhlášky č. 432/2003 Sb. (1) Se za práce a) kategorie první považují práce, při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví, b) kategorie druhé považují práce, při nichž podle současné úrovně poznání lze očekávat jejich nepříznivý vliv na zdraví jen výjimečně, zejména u vnímavých jedinců, tedy práce, při nichž nejsou překračovány hygienické limity faktorů stanovené jinými právními předpisy (dále jen "hygienické limity"), a práce naplňující další kritéria pro jejich zařazení do kategorie druhé podle přílohy [číslo] c) kategorie třetí považují práce, při nichž jsou překračovány hygienické limity, a práce naplňující další kritéria pro zařazení práce do kategorie třetí podle přílohy [číslo] přičemž expozice fyzických osob, které práce vykonávají (dále jen "osob"), není spolehlivě snížena technickými opatřeními pod úroveň těchto limitů, a pro zajištění ochrany zdraví osob je proto nezbytné využívat osobní ochranné pracovní prostředky, organizační a jiná ochranná opatření, a dále práce, při nichž se vyskytují opakovaně nemoci z povolání nebo statisticky významně častěji nemoci, jež lze pokládat podle současné úrovně poznání za nemoci související s prací, d) kategorie čtvrté považují práce, při nichž je vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření. (2) Kategorie, do které má být práce zařazena podle § 37 odst. 3 písm. c) zákona, se v případě, že jde o práci spojenou s expozicí několika faktorům, stanoví podle nejméně příznivě hodnoceného faktoru.

41. Expoziční a hygienické limity hluku upravuje nařízení č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.

42. Ustanovení § 265 odst. 1, 2 zák. práce upravuje tzv. obecnou odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci podle tohoto ustanovení jsou škoda vzniklá při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, porušení právních povinností kýmkoli (zaměstnavatelem, jeho zaměstnanci nebo i jinými osobami), a příčinná souvislost mezi uvedeným porušením právních povinností a vznikem škody. Ustálená soudní praxe přitom vychází z názoru, že domáhá-li se zaměstnanec vůči zaměstnavateli náhrady škody na zdraví vzniklé tím, že zaměstnavatel porušoval předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, přičemž nejde ani o pracovní úraz ani o nemoc z povolání, je třeba takový nárok posoudit podle ustanovení § 265 zák. práce. V takovém případě je třeba prokázat porušení právních povinností, které mělo za následek vznik škody zaměstnance. Vzhledem k uvedenému tedy není podstatné, jaké onemocnění učinilo zaměstnance nezpůsobilým k dosavadní práci, zda se skutečně jednalo o ohrožení nemocí z povolání nebo o jiné onemocnění, významné je jen to, zda škoda zaměstnanci vznikla v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti; pro způsob a rozsah náhrady této škody na zdraví v tomto případě platí ustanovení o pracovních úrazech. V řízení o náhradu škody podle ustanovení § 265 odst. 1 (anebo též podle odst. 2) zák. práce má žalobce (poškozený zaměstnanec) procesní povinnost tvrdit (srov. § 101 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a posléze i prokázat (srov. § 101 odst. 1 písm. b/ a § 120 odst. 1 o. s. ř.) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

43. Právní předpisy počítají s tím, že existují práce, při kterých jsou překračovány hygienické limity (např. vibrací, hluku nebo nadměrného jednostranného zatížení), a že zařazení zaměstnance na práce v třetí rizikové kategorii, při nichž jsou překračovány hygienické limity, nelze pokládat za porušení právní povinnosti zaměstnavatele (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

44. Žalobce v průběhu řízení tvrdil – v návaznosti na procesní poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., že mu újma na zdraví vznikla v příčinné souvislosti s porušováním právních povinností žalované spočívajících v tom, že tato neposílala žalobce k řádným preventivním lékařským prohlídkám, neakceptovala doporučení odborných lékařů, a pokud bylo v lékařských posudcích uváděno, že je žalobce způsobilý k práci s podmínkou kontroly sluchu po půl roce, tak na tyto kontroly žalobce rovněž neposílala. Dále tvrdil, že ačkoli žalovaná věděla, že žalobce postupně ztrácí sluch, nepřeřadila jej na jinou práci a posílala jej nadále na úseky pracoviště, kde byla vypočtena hladina expozice hluku nad 85 db (hluk kategorie 3) – k práci na regenerační lince apod. Žalobce byl sice v roce 2016 na 8 měsíců přeřazen na pozici jádraře, zastupoval zde však zaměstnance, kteří měli dovolenou nebo byli v pracovní neschopnosti a jinak byl odesílán k výkonu práce v rizikovém prostředí.

45. Soud dospěl po provedeném řízení k závěru, že žalobci se nepodařilo uvedené porušování právních povinností ze strany žalované prokázat, naopak bylo v řízení postaveno najisto, že žalovaná své povinnosti řádně plnila. Tato coby zaměstnavatel odesílala své zaměstnance, vč. žalobce, na pravidelné zdravotní prohlídky, při nichž byla posuzována jejich způsobilost k práci v rizikovém prostředí, přičemž žalobce byl pravidelně až do dubna 2016 shledáván způsobilým k práci s rizikem hluku v kategorii 3. To, že byl v některých lékařských posudcích uváděn 1směnný a na jiných 3směnný provoz žalované, že žalobce nebyl vždy odesílán na posudkem doporučované kontroly či že bylo v některých případech zaměstnavatelem vyžadováno posouzení způsobilosti k práci bez uvedení rizika hluku, hodnotí soud jako irelevantní v situaci, kdy na poslední prohlídce provedené dne 20. 4. 2016 byl žalobce ze zdravotního hlediska uznán k výkonu práce s rizikem hluku v kategorii 3 způsobilým a následně, ještě než byla tato způsobilost přehodnocena, byl (v květnu, avšak nejpozději v srpnu téhož roku, jak plyne z výpovědí svědků i doložených listin – např. protokolu z 15. 3. 2017, rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje apod.) prokazatelně přeřazen na pracoviště s rizikem hluku kategorie 2, kdy k práci v tomto prostředí již byla jeho zdravotní způsobilost dána. Tento přesun žalobce potvrdili v zásadě všichni slyšení svědci a plyne rovněž z listinných důkazů (např. protokol ze dne 15. 3. 2017, který byl odsouhlasen a jako správný podepsán rovněž žalobcem). Svědeckými výpověďmi (např. svědků [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], Ing. [celé jméno svědka], [celé jméno svědka]) bylo dále zjištěno, že od chvíle, kdy byl žalobce uznán nezpůsobilým k výkonu práce v hluku kategorie 3, mu bylo zakázáno chodit přes halu s tímto rizikovým faktorem, přičemž dle svědka [celé jméno svědka] měl tento zákaz viset rovněž na nástěnce nacházející se v šatně zaměstnanců. Uváděl-li k tomuto svědek [celé jméno svědka], že si není vědom, že by byl tento zákaz vydán, současně sdělil, že do jeho kompetence tato záležitost nespadala. Nevyloučil tedy, že by zákaz vydal někdo jiný, kdo k tomu kompetence měl. Taktéž bylo svědeckými výpověďmi zjištěno, že zaměstnanci fasovali pro práci v hluku kategorie 3 ochranné pomůcky (špunty či sluchátka), avšak jejich používání bylo z jejich strany zanedbáváno (např. svědkové [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka], že ochranu sluchu nepoužívali buď vůbec, anebo jen občas, stejně jako žalobce). V daném ohledu lze tedy shledávat porušování povinností směřujících k ochraně zdraví při práci naopak na straně zaměstnanců, vč. žalobce. Žádný ze slyšených svědků, vč. žalobcem často zmiňovaného svědka [celé jméno svědka], pak nepotvrdil, že by žalobce viděl poté, co byl uznán zdravotně nezpůsobilým pro výkon práce v hluku kat. 3, pracovat na regenerační lince (tj. u hlavního zdroje hluku) či že by tam sám žalobce posílal – tyto skutečnosti tudíž zůstávají toliko v rovině neprokázaných tvrzení žalobce. Je navíc pravdou, že proškolení na tuto pracovní činnost žalobce absolvoval naposledy v r. 2011 (žalovaná doložila prezenční listiny ze školení k práci na regenerační lince z následujících let, v nichž není osoba žalobce již uváděna; tato školení prováděl svědek [celé jméno svědka]). Svědek [celé jméno svědka] přitom uvedl, že tato školení měla probíhat každoročně a pokud by žalobce na regenerační lince pracoval, těchto by se účastnil. V zásadě všichni slyšení svědci naopak potvrdili, že byl žalobce standardně zařazen na pozici výroby jader, což byla činnost, která žádný velký hluk neprodukovala. Svědeckými výpověďmi (např. svědka [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] či [celé jméno svědka]) bylo dále prokázáno, že jakmile byl žalobce shledán nezpůsobilým k práci v riziku hluku kategorie 3, snažil se pro něho zaměstnavatel nalézt jinou pracovní pozici (skladníka či v rámci přípravy modelů), k přeřazení žalobce na tyto pozice však nakonec nedošlo z důvodu jeho odmítavého postoje.

46. V neposlední řadě je pak nutno uvést, že nebylo prokázáno ani to, že by mezi výkonem práce v podmínkách u žalované a zhoršením sluchu žalobce vůbec existovala příčinná souvislost. Bylo prokázáno, že částečnou ztrátou sluchu (11% dle [příjmení]) žalobce trpěl již při prvotním nástupu do práce u žalované v r. 2005. V průběhu dalších dvou let, kdy žalobce pracoval u žalované, se jeho sluch dokonce zlepšil, kdy v r. 2007 při výstupní prohlídce mu byla naměřena ztráta již jen 7 % dle [příjmení]. Při opětovném nástupu do zaměstnání u žalované v r. 2007 bylo pak naopak zjištěno zhoršení na téměř 12 % dle [příjmení] (k tomuto zhoršení tedy došlo v době, kdy žalobce pro žalovanou nepracoval). Po ukončení pracovního poměru žalobce u žalované v r. 2017 se sluch žalobce nadále výrazně zhoršoval (z 42,4 % až přes 50 % dle [příjmení]) a navíc se k postižení jeho sluchu přidružily další zdravotní obtíže. Z rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 24. 7. 2019 přitom vyplývá, že obecně přijímanou posudkovou zásadou je, že nepůsobí-li hluk, nemůže docházet ke zhoršování sluchu následkem hluku a že dosud nebyly podány takové vědecké důkazy, které by připustily, že by hluk způsoboval poškození sluchu až s delší časovou latencí. Opomíjet pak konečně nelze ani tu skutečnost, že sám žalobce v rámci lékařského vyšetření dne 1. 4. 2014 uvedl, že se mu sluch zhoršil před 3 lety při autonehodě. Všechny tyto skutečnosti vedou ke zpochybnění existence příčinné souvislosti mezi výkonem práce v podmínkách u žalované a postižením žalobcova sluchu, neboť na zdravotní stav jmenovaného měly s vysokou mírou pravděpodobnosti vliv jiné, na podmínkách u žalované zcela nezávislé, faktory.

47. Ze všech uvedených důvodů proto soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl.

48. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla zcela procesně úspěšná žalovaná, náleží jí proto plná náhrada nákladů řízení ve výši 211 992 Kč. Tato sestává z odměny advokáta za 15 úkonů právní služby po 11 380 Kč, při tarifní hodnotě 764 701 Kč dle § 7 bod 6. AT (převzetí a příprava zastoupení, 5x písemné podání ze dnů 14. 11. 2019, 10. 2. 2020, 29. 3. 2021, 12. 7. 2021, 1. 11. 2021, 9x účast u jednání soudu ve dnech 10. 3. 2020, 26. 5. 2020, 2. 7. 2020, 10. 9. 2020, 20. 1. 2021, 2. 3. 2021, 20. 5. 2021, 20. 10. 2021, 28. 2. 2022), z 15 režijních paušálu po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, to vše navýšeno o 21% DPH. Lhůta k plnění byla určena jako obecná třídenní ve smyslu § 160 odst. 2 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalobce ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám advokáta žalované.