11 C 267/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 18 339,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 4 400 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 13 939,44 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 791,39 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 11 000 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 6 600 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % p. a. z částky 4 400 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 10,31 % p. a. z částky 10 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 18 339,44 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále též jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 4. 7. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr úrok ve výši 2 800 Kč (28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut), poplatek za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, poplatek za správu úvěru 2 200 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 200 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnutého úvěru, úroků a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze částku 5 600 Kč. Aktuálně tedy dluží žalobkyni částku 10 000 Kč na jistině, 1 000 Kč na úrocích, 800 Kč na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, 1 200 Kč na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště a 5 339,44 Kč na smluvní pokutě. Dále se pak žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 791,39 Kč (za období od 5. 9. 2019 do 20. 5. 2020), běžícího úroku z úvěru ve výši 10,31 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 11 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. S účinností k datu 28. 9. 2018 byla část závodu věřitele – divize spotřebitelských úvěrů – převedena na společnost [právnická osoba] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla následně touto společností pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 7. 2018, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovanou uvedeného dne smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr úrok ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl poskytnut, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, poplatek za správu úvěru 2 200 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 200 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnutého úvěru, úroků a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1 300 Kč.

4. Ze žádosti o úvěr, finanční analýzy, poštovních poukázek a dokumentu„ Credit scoring“, že právní předchůdce žalobkyně na jejich podkladě prověřoval úvěruschopnost žalované. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, je svobodná, má 1 vyživovací povinnost k dítěti do 6 let, bydlí u rodičů. Její měsíční příjmy činí 8 100 Kč, výdaje pak celkem 2 500 Kč (2 000 Kč na stravu a výživné, 500 Kč na ostatní výdaje). Z poštovních poukázek se podává, že žalované plynuly v době poskytnutí úvěru příjmy ve výši 8 100 Kč měsíčně.

5. Z notářského zápisu ze dne 27. 9. 2018 a přílohy smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018, že s účinností k datu 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] – divize spotřebitelských úvěrů, vč. práv a povinností plynoucích ze smlouvy uzavřené se žalovanou – převedena na společnost [právnická osoba]

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 a z přílohy k této smlouvě, že předmětnou smlouvou byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru postoupena společností [právnická osoba] na žalobkyni. Postoupení pohledávek mělo být žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020, doklad o odeslání však chybí.

7. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 18. 12. 2020 a z podacího lístku, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do 2. 1. 2021. Dopis byl odeslán dne 18. 12. 2020. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

8. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovanou dne 4. 7. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr úrok ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl poskytnut, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, poplatek za správu úvěru 2 200 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 200 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnutého úvěru, úroků a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Věřitel prověřil úvěruschopnost žalované na základě údajů sdělených žalovanou, a dále z poštovních poukázek a jím vyhotovených dokumentů (finanční analýza, Credit scoring). V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, je svobodná, má 1 vyživovací povinnost k dítěti do 6 let, bydlí u rodičů. Její měsíční příjmy činí 8 100 Kč, výdaje pak celkem 2 500 Kč (2 000 Kč na stravu a výživné, 500 Kč na ostatní výdaje). Z poštovních poukázek se podává, že žalované plynuly v době poskytnutí úvěru příjmy ve výši 8 100 Kč měsíčně. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 5 600 Kč. S účinností k datu 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] – divize spotřebitelských úvěrů, vč. práv a povinností plynoucích ze smlouvy uzavřené se žalovanou – převedena na společnost [právnická osoba] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 18. 12. 2020, odeslaným téhož dne, vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do 2. 1. 2021.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

18. Podle § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

19. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícím právním závěrům.

22. Žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

23. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

24. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

25. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, když z dodaných podkladů se podává, že vyšel toliko z údajů sdělených žalovanou a z jí doložených dokladů o příjmech. Tvrzené výdaje žalované nebyly žádným způsobem ověřeny, nadto lze pak uzavřít, že celkové výdaje rodiny (žalované a jejího dítěte) v měsíční výši 2 500 Kč se jeví jako zjevně nereálné. Právní předchůdce žalobkyně měl ostatně zpozornět již ve chvíli, kdy mu bylo ze strany žalované sděleno, že jejím jediným příjmem je částka ve výši 8 100 Kč měsíčně, tj. částka velmi nízká i bez následného započtení tvrzených výdajů. Všechny tyto skutečnosti měl věřitel náležitě vyhodnotit a vyvodit z nich odpovídající závěry, tento však svým povinnostem nedostál.

26. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

27. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

28. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., tj. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace má tedy žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 10 000, ponížené o platby žalované ve výši 5 600 Kč, tedy na zaplacení částky 4 400 Kč. Dále žalobkyni náleží právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení z této částky. Žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 18. 12. 2020, odeslanou téhož dne. Dne 23. 12. 2020 nastala fikce doručení podle § 573 občanského zákoníku. Žalovaná měla dle výzvy uhradit dlužnou částku do 2. 1. 2021, od [datum] se proto nachází prodlení. Vzhledem k tomu, že výše zákonného úroku z prodlení činila k datu 1. 1. 2021 (1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení) 8,25 % p. a., přiznal soud žalobkyni příslušenství toliko v této výši.

29. Lhůta k plnění byla určena jako třídenní dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

30. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení měla nárok na náhradu nákladů řízení, žádné náklady jí však dle obsahu spisu nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III.