11 C 267/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 69 368 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 54 368 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 046,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 331,71 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 22 693,91 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 891,56 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 912,66 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 165,5 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 6 891,79 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úroku 15 % ročně z částky 6 604,65 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 69 368 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 29. 9. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 320 Kč, tedy zaplatit celkovou částku 46 480 Kč sestávající z poskytnuté jistiny a příslušenství úvěru spočívajícím v poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, nákladech na vyhodnocení úvěru ve výši 2 323 Kč, inkasním poplatku ve výši 4 500 Kč a kapitalizovaném úroku ve výši 2 407 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadala na den 29. 11. 2022. Žalovaná úvěr řádně nesplácela a dostala se s plněním svého dluhu do prodlení. Žalovaná uhradila částku ve výši 8 800 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 891,56 Kč , kapitalizovaného úroku ve výši 1 802,35Kč, poplatku poskytnutí úvěru ve výši 9 624,99 Kč, nákladů na administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 1 825,38 Kč, inkasního poplatku ve výši 3 535,72 Kč a úroků za období od 30. 11. 2022 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny ve výši 3 331,71 Kč a zákonného úroku z prodlení od začátku prodlení do 11. 7. 2023 ve výši 3 046,50 Kč.

2. Věřitel dále uzavřel s žalovanou dne 26. 6. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, tedy zaplatit celkovou částku 27 888 Kč sestávající z poskytnuté jistiny a příslušenství úvěru ve výši 12 888 Kč spočívajícím v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadala na den 26. 8. 2022. Žalovaná úvěr řádně nesplácela a dostala se s plněním svého dluhu do prodlení. Žalovaná uhradila částku ve výši 16 200 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 604,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 287,14 Kč, poplatku poskytnutí úvěru ve výši 3 080,42 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 584,20 Kč, inkasního poplatku ve výši 1 131,59 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč, kapitalizovaný úrok za období 27. 8. 2022 až 22. 4. 2024 ve výši 2 165,50 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení od začátku prodlení do 22. 4. 2024 ve výši 1 912,66 Kč.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala a po celou dobu řízení zůstala vůči soudu nečinná. Žalovaná se k jednání soudu dne 3. 1. 2025 bez omluvy nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:- Ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 9. 2021, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřel se žalovanou uvedeného dne smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr úrok ve výši 2 407 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12 250 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 323 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 4 500 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnutého úvěru, úroků a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč.- Ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 6. 2021, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřel se žalovanou uvedeného dne smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnutého úvěru, úroků a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč.- Z transakční historie pro smlouvu č. , hodnota, , že proběhlo celkem , hodnota, plateb v hotovostí od 30. 9. 2021 do 13. 7. 2022 v celkové výši 8 800 Kč.- Z transakční historie pro smlouvu č. , hodnota, , že proběhlo celkem , hodnota, plateb v hotovostí od 27. 6. 2021 do 13. 7. 2022 v celkové výši 13 000 Kč a 3 platby na účet od 12. 1. 2023 do 17. 4. 2023 v celkové výši 3 200 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 a z přílohy k této smlouvě, že předmětnou smlouvou byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 8. 2023.- Postoupení pohledávky č. , hodnota, bylo žalované oznámeno dopisem věřitele ze dne 14. 6. 2024.- Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 11. 2023 a z podacího lístku, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 60 110,36 Kč před podáním žaloby, a to nejpozději do 16. 11. 2023. Dopis byl odeslán dne 2. 11. 2023.- Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 10. 9. 2024 a z podacího lístku, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 24 059,08 Kč před podáním žaloby, a to nejpozději do 25. 9. 2024. Dopis byl odeslán dne 11. 9. 2024.Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Věřitel a žalovaná uzavřeli dne 29. 9. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 320 Kč, tedy zaplatit celkovou částku 46 480 Kč sestávající z poskytnuté jistiny a příslušenství úvěru spočívajícím v poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, nákladech na vyhodnocení úvěru ve výši 2 323 Kč, inkasním poplatku ve výši 4 500 Kč a kapitalizovaném úroku ve výši 2 407 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadala na den 29. 11. 2022. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, celkem uhradila částku ve výši 8 800 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Věřitel dále uzavřel s žalovanou dne 26. 6. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, tedy zaplatit celkovou částku 27 888 Kč sestávající z poskytnuté jistiny a příslušenství úvěru ve výši 12 888 Kč spočívajícím v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadala na den 26. 8. 2022. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, uhradila celkem částku ve výši 16 200 Kč. Žalované bylo oznámeno věřitelem postoupení pohledávky žalobkyni dopisem ze dne 14. 6. 2024.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době poskytnutí úvěru znění (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle § 1881 odst. 1 občanského zákoníku postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

15. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění, než peněžitém.

16. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

18. V první řadě soud konstatuje, že aktivní žalobní legitimace žalobkyně je v řízení dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024. Žalobkyně v řízení prokázala, že věřitel s žalovanou uzavřel dne 29. 9. 2021 a 26. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru a že žalované na základě uvedené smlouvy poskytla v hotovosti částku 15 000 Kč a poté částku 25 000 Kč. Žalovaná při uzavření smlouvy o úvěru vystupovala jako spotřebitel, s odkazem na níže citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně (respektive právní předchůdkyně žalobkyně) dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. Po posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. věřitel svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nesplnila.

19. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

20. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, nebo C-76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

21. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

22. Žalobkyně v žalobě netvrdila, zda posuzovala úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětných smluv, ničeho nedoplnila ani k výzvě soudu na jednání dne 3. 1. 2025. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu ani netvrdila, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou.

23. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

24. Z provedených důkazů bylo v řízení bylo prokázáno, že žalovaná na poskytnuté úvěry v souhrnné výši 40 000 Kč uhradila částku 25 000 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že žalobkyni uhradila více. Zbývající jistina, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit, tak činí částku 15 000 Kč.

25. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaná povinna jistinu zápůjčky vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Vzhledem k tomu, že soud nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalované, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

26. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru žalobkyně nemá nárok na zaplacení poplatků, smluvní pokuty a smluvních úroků. Žalobkyni i s ohledem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 nemohou být přiznány ani úroky z prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení ve výroku III bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku podání žaloby. S ohledem na to, že v řízení byla zjevně úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.