11 C 283/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Ing. Elišky Bognárové a přísedících Josefa Ráži a Ing. Radovana Vašíčka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o 30 545 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 30 545 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 387 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení a z částky 21 258 Kč od 21. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobce domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 158 Kč od 1. 7. 2023 do 20. 7. 2023.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 728 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zmocněnce žalobce , Jméno zmocněnce, .

1. Žalobou podanou dne 1. 12. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 30 545 Kč s příslušenstvím z titulu pohledávky vyplývající z dohody o provedení práce. Žalobce jako zaměstnanec uzavřel s žalovaným jako obchodní firmou dne 1. 7. 2022 dohodu o provedení práce, jejímž předmětem byl výkon kurýra při rozvozu objednaných služeb. Dohoda byla uzavřena na dobu určitou od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 s možností jejího prodloužení. Tato práce byla žalovaným vykonávána jako subdodávka pro obchodní společnosti , Anonymizováno, . se sídlem v , datum, , IČO , IČO, . Žalobci za provedenou práci náležela odměna dle čl. V. dohody včetně stanovení doby její splatnosti. Žalobci za provedené práce v měsících květen a červen 2023 příslušela odměna ve výši 30 545 Kč, kterou žalovaný žalobci neuhradil, ačkoliv ji odběratelské společnosti fakturoval a ta je uhradila. Žalobce ústně vyzval žalovaného při jejich osobním setkání k úhradě dlužné odměny, ten místo úhrady dne 26. 8. 2023 dluh písemně uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit do 31. 12. 2023. Dlužnou částku neuhradil, žalobce žalovanému oznámil, že na úhradě dluhu trvá. Dne 12. 8. 2024 navrhl smírčí řízení, které mělo proběhnout před Okresním soudem v Olomouci dne 27. 11. 2024, na které se žalovaný nedostavil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění:

3. Z dohody o provedení práce, že dne 1. 7. 2022 tuto dohodu podepsali žalobce z pozice zaměstnance a žalovaný z pozice zaměstnavatele, v níž se žalobce zavázal pro žalovaného vykonávat na základě této dohody práci kurýra, při níž bude zejména rozvážet objednané služby. Jako místo výkonu práce bylo sjednáno , adresa, , dohoda byla uzavřena na dobu určitou od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022, dnem nástupu do práce byl sjednán 1. 7. 2022. žalovaný se zavázal žalobci zaplatit za provedeného práci odměnu ve výši 50 Kč za objednávku, nejméně však 100 Kč za odpracovanou hodinu, maximální výdělek za odpracovanou hodinu činí 400 Kč. Odměna bude zaměstnanci vyplacena nejpozději do 20. kalendářního dne v měsíci, který následuje po měsíci, ve kterém byla práce vykonána.

4. Z listiny Dluhopis, že dne 26. 8. 2023 , Jméno žalovaného, jakožto dlužník potvrdil dluh, který vznikl nesplacením pohledávek za odvedenou práci žalobce v měsících květen 2023 a červen 2023, přičemž výše pohledávek činí za květen 2023 částku 9 387 Kč a za červen 2023 částku 21 158 Kč, celkem 30 545 Kč. Dlužník se zavázal dlužnou částku uhradit co nejdříve, nejpozději do konce roku 2023.

5. Z výslechu žalobce, že pro žalovaného pracoval kontinuálně od začátku smlouvy, od července 2022, předtím pracoval pod jiným vedoucím v téže firmě, ten končil, a poté přestoupil k panu , jméno FO, , pod kterým pracoval až do června 2023. V prosinci 2022 upozornil pana , jméno FO, , že končí smlouva, ten mu sdělil, ať se o to nestará, že může pokračovat dál. Od ledna pracoval dál za stejných podmínek. Žádnou jinou práci pro žalovaného nevykonával. Odměnu dostával kolem 20. dne následujícího měsíce.

6. Ze zbývajících důkazů (faktury vystavených , právnická osoba, žalovanému) neučinil pro posouzení věci žádné podstatné skutečnosti.Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

7. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 1. 7. 2022 dohodu o provedení práce, na základě které se žalobce zavázal pro žalovaného vykonávat práci kurýra a žalovaný se mu za tuto práci zavázal zaplatit odměnu ve výši 50 Kč za objednávku, minimálně 100 Kč za hodinu, maximálně 400 Kč za odpracovanou hodinu. Výplatní termín byl nejpozději 20. den kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla práce vykonána. Dnem nástupu do práce byl 1. červenec 2022. Dohoda byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2022, v prosinci 2022 po vzájemné dohodě došlo k jejímu prodloužení za shodných podmínek. Žalobce vykonával pro žalovaného totožnou práci od 1. 7. 2022 do 30. 6. 2023, jinou práci pro žalovaného nikdy nevykonával. Žalovaný žalobci neuhradil odměnu za práci vykonanou v květnu a červnu 2023. Následně však , Jméno žalovaného, uznal svůj dluh za žalovaným provedenou práci ve výši 9 387 Kč za měsíc květen 2023 a ve výši 21 158 Kč za měsíc červen 2023, přičemž se jej zavázal zaplatit co nejdříve, nejpozději do konce roku 2023. Žalovaný však ničeho neuhradil.

8. Podle § 1721 o. z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

9. Podle § 1908 odst. 2 o. z. dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas.

10. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

11. Podle § 555 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (odst. 1). Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy (odst. 2).

12. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právním jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odst. 2).

13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle § 18 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější.

17. Podle § 20 zákoníku práce nebylo-li právní jednání učiněno ve formě, kterou vyžaduje tento zákon, a bylo-li již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání dovolat u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah.

18. Podle § 3 věta druhá zákoníku práce základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimopracovní poměr.

19. Podle § 77 odst. 1 věty před středníkem zákoníku práce dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti musí být uzavřena písemně.

20. Podle § 141 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícího po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku (odst. 1). Pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu musí být sjednán, stanoven nebo určen v rámci období uvedeného v odst. 1 (odst. 3).

21. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2226/2018, vyložil, že „uznání dluhu (písemné prohlášení podle ustanovení § 2053 o. z., jakož i konkludentní uznání dluhu podle ustanovení § 2054 o. z., o něž se v posuzovaném případě nejedná) plní – jak bylo uvedeno výše – zajišťovací funkci tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Tím se ve sporu posiluje procesní pozice věřitele, neboť v něm nemusí dokazovat vznik dluhu, ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že pokud v řízení nevyšel najevo opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle § 133 o. s. ř. skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2000 sp. zn. 29 Cdo 2854/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2001 sp. zn. 29 Cdo 633/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2003 sp. zn. 29 Odo 180/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004 sp. zn. 32 Odo 1160/2003 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012 sp. zn. 33 Cdo 2206/2010). Uznání dluhu tedy není samostatným zavazovacím důvodem a existuje-li právní důvod plnění, není uznáním dluhu nahrazen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011 sp. zn. 33 Cdo 1368/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012 sp. zn. 28 Cdo 344/2012 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2011 sp. zn. 33 Cdo 897/2010). Z uvedeného vyplývá, že uznání dluhu je v pracovněprávních vztazích právním jednáním (pracovněprávním jednáním), kterým se rozumí projev vůle směřující k právním následkům (vyvolávající právní následky spočívající zejména ve vzniku, změně, udržení nebo zániku práv a povinností), které jsou v právním jednání vyjádřeny nebo které plynou ze zákona (z pracovněprávních předpisů), dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran (srov. § 545 o. z.). Není-li projev vůle sám o sobě jednoznačný, neboť z hlediska způsobu jeho vyjádření nelze dovodit, jaká vůle byla vyjádřena, popřípadě není-li zřejmý obsah projevu vůle, je třeba přistoupit k výkladu (interpretaci) projevu vůle.

22. Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (§ 555 odst. 1 o. z.). Každý projev vůle (výslovný nebo konkludentní) se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala (rozumí se v dobré víře a v souladu s dobrými mravy) osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. § 556 odst. 1 o. z.). Kromě úmyslu (záměru) jednajícího (ve zjištěné nebo přisouzené podobě) se při výkladu projevu vůle přihlíží také k „praxi zavedené mezi stranami v právním styku“, k tomu, co projevu vůle předcházelo, a k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají (srov. § 556 odst. 2 o. z.). Byl-li při výslovném projevu vůle použit výraz, který sám o sobě připouští různý výklad, a nepodaří-li se výše uvedeným postupem vyjasnit projev vůle, měl by se podle ustanovení § 557 o. z. vyložit „k tíži toho, kdo výrazu použil jako první“. Pro oblast pracovněprávních vztahů však z ustanovení § 18 zák. práce vyplývá, že se použije „výklad pro zaměstnance nejpříznivější“ a že se tedy ustanovení § 557 o. z. v pracovněprávních vztazích nepoužije; výraz, který připouští různý výklad, se proto ve smyslu ustanovení § 18 zák. práce vyloží (z hlediska obsahu a významu právního jednání v pracovněprávních vztazích) způsobem, který je co nejpříznivější pro zaměstnance. Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze „nahrazovat“ nebo „doplňovat“ vůli, kterou zaměstnanec nebo zaměstnavatel (popřípadě jiný subjekt pracovněprávních vztahů) neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji. Výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl jinak jasného pracovněprávního jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017 sp. zn. 21 Cdo 3480/2016 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017 sp. zn. 21 Cdo 5281/2016).

23. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Soud své rozhodnutí postavil na závěru, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci z titulu odvedené práce, kterou pro žalovaného žalobce vykonal v měsících květen a červen 2023, čímž platí domněnka existence dluhu ve výši 30 545 Kč k 26. 8. 2023. V řízení bylo prokázáno, že žalobce pro žalovaného žádnou jinou práci, než práci kurýra na základě shora identifikované dohody o provedení práce nevykonával. Pokud tedy žalovaný potvrdil existenci dluhu z titulu odvedené práce žalobce za květen a červen 2023, má soud na základě provedeného dokazování za to, že se uznání dluhu v celkové výši 30 545 Kč vztahuje právě k práci kurýra, kterou žalobce pro žalovaného vykonal v uvedených měsících v návaznosti na dohodu o provedení práce z 1. 7. 2022. Bylo tedy na žalovaném, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. Žalovaný byl v řízení pasivní, na výzvu soudu nereagoval, na jednání soudu se nedostavil ani se z jednání neomluvil. Soud tedy vycházel z prokázaných tvrzení žalobce a žalobě co do výše odměny za práci za květen a červen 2023 vyhověl.

24. V řízení bylo dále prokázáno, že se účastníci domluvili na pokračování trvání předmětného pracovněprávního vztahu ústně též v roce 2023, přičemž žalobce vypověděl, že v roce 2022 i v roce 2023 pracoval pro žalovaného za zcela shodných podmínek. Z dohodnutých podmínek pak vyplývá, že splatnost odměny za provedenou práci nastává nejpozději 20. dnem kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém byla práce vykonána. Pokud tedy žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky 30 545 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 7. 2023, mohl soud této žalobě vyhovět pouze částečně. Splatnost odměny ve výši 9 387 Kč za měsíc květen 2023 nastala dne 20. 6. 2023, pokud žalobce požadoval úrok z prodlení z této částky od 1. 7. 2023, soud jeho požadavku vyhověl. Dále však žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení od 1. 7. 2023 též z částky ve výši 21 158 Kč za vykonanou práci v měsíci červnu, přičemž podle ujednání stran nastává splatnost odměny za vykonanou práci až 20. dnem následujícího měsíce poté, co byla práce vykonána, tedy až dnem 20. 7. 2023. Z tohoto důvodu žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 21 158 Kč od 1. 7. 2023 do 20. 7. 2023, neboť v tomto období žalovaný nebyl v prodlení s výplatou odměny. Do prodlení se dostal až následujícího dne, soud tedy vyhověl návrhu žalobce na zaplacení úroku z prodlení až od 21. 7. 2023 do zaplacení.

25. Lhůta k plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 728 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 528 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.