11 C 287/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 69 291,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 416,88 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje prvním kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 29 874,26 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 69 291,14 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 69 291,14 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 27. 1. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpala žalovaná peněžní prostředky ve výši 69 291,14 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do 13. 8. 2024, žalovaná však poskytnuté prostředky nevrátila. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dluhu, včetně zaslání předžalobní upomínky ze strany právního zástupce žalobkyně ze dne 22. 9. 2024. Věřitel posuzoval úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy těchto 10 % se musí rovnat minimálně životnímu minimu ve výši 4 860 Kč. Žalovaná byla dále lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB.

2. Žalovaná podala odpor proti vydanému platebnímu rozkazu ze dne 12. 11. 2024, který odůvodnila tak, že s věřitelem uzavřela smlouvu dne 13. 2. 2024 o revolvingovém úvěru, na základě které jí bylo vyplaceno celkem 51 800 Kč. Žalovaná vrátila částku 12 383,12 Kč. S věřitelem se snažila neúspěšně domluvit na splátkách. Žalovaná se na věřitele obrátila v tíživé životní situaci, neuměla vyhodnotit svoje možnosti, ani složitě konstruované podmínky smlouvy. Dostala se do dluhové pasti, ze které se nyní za pomoci dluhového poradce neziskové organizace snaží najít cestu ven. Žalobkyně navrhla soudu v souladu s návrhem smíru zaslaného žalobkyni, aby jí uložil povinnost splácet zbývající jistinu ve splátkách po 1 000 Kč. Není v silách žalované splatit poskytnutou jistinu rychleji. Žalovaná zpochybňuje platnost smlouvy jednak z důvodu nedostatečného posuzování úvěruschopnosti žalované, hrubého rozporu parametrů úvěrové smlouvy s dobrými mravy, současně namítá také neplatnost kontraktačního procesu prostředky komunikace na dálku. Tvrdila, že žalobkyní předložená verze smlouvy není opatřena žádným podpisem, že dohodnutá výše úroků podstatně přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry, že takové ujednání by mělo být považováno za neplatné pro rozpor s dobrými mravy, že úvěrujícím nebyla řádně prověřena její úvěruschopnost, když úvěrující neprověřoval výdaje žalované.Soud učinil následující skutková zjištění:

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 2. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 40 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 13 % z celkové splatné částky nebo 1 000 Kč, podle toho, co je vyšší, kdy celkový počet splátek závisí na délce doby trvání úvěru. RPSN sjednáno ve výši 299,98 %, roční nominální úroková sazba ve výši 146,949 %. Listina není opatřena podpisy ani žádnými identifikátory, časovými razítky apod.

4. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že věřitel vypracoval tyto informace v souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru mimo jiné o tom, že poskytnut bude revolvingový úvěr 40 000 Kč, vráceno má být vráceno má být 71 838,95 Kč (tento výpočet je založen na úvěru ve výši 40 000 Kč a roční nominální úrokové sazbě ve výši 146,95 %, což odpovídá úroku ve výši 31 838,95 Kč v jednom roce), denní úrok činí 0,4026 %, RPNS činí 299,98 %.

5. Z data from ledger a sjetiny přehledu plateb u Multitude bank soud zjistil, že dne 13. 2. 2024 došlo k výběru 40 000 Kč, dne 15. 3. 2024 k výběru 5 800 Kč a dne 8. 5. 2024 k výběru 6 000 Kč, dne 15. 3. 2024 došlo k úhradě ve výši 5 807,12 Kč, dne 7. 5. 2024 k úhradě 6 476 Kč a dne 4. 11. 2024 k úhradě částky 100 Kč.

6. Z výpisů (č. l. 5,6 a 37) soud zjistil, že se jedná o výstup z interního systému věřitele v anglickém jazyce.

7. Z výpisu označeného jako Loan application info (č. l. 28) soud zjistil, že se jedná o výstup z interního systému úvěrujícího v anglickém jazyce, v němž jsou uvedeny osobní údaje žalované, v položce loan amount uvedeno číslo 6000, v položce paid date 8. 5. 2024 12:15:09.

8. Ze standardních podmínek (č. l. 55-62) soud zjistil, že věřitel má vypracované standardní podmínky vztahující se na úvěrové smlouvy uzavřené mezi věřitelem a jeho klienty, kteří trvale pobývají v České republice, a to v českém i v anglickém jazyce. V čl. 3 je upraven proces uzavření úvěrové smlouvy. Dle čl. 3.1. musí klient navštívit webové stránky a vyplnit a odeslat žádost. V čl. 3.7. podmínek je uvedeno, že úvěrující o svém rozhodnutí uzavřít či neuzavřít úvěrovou smlouvu bude klienta informovat prostřednictvím e-mailu nebo SMS. Úvěrová smlouva se považuje za uzavřenou, jakmile úvěrující klienta informuje, že s jejím uzavřením souhlasí nebo jakmile klient obdrží úvěr podle tohoto, co nastane dříve. Dle čl. 3.8. po podání žádosti o uzavření Úvěrové smlouvy je třeba do 24 hodin zadat platbu bankovním převodem ve výši 1 Kč z účtu klienta, z něhož bude splácet dluh úvěrujícímu.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že věřitel, jakožto postupitel, a žalobce, jakožto postupník, uzavřeli dne 27. 1. 2020 smlouvu na opakované postoupení pohledávek, ve které se dohodli, že postupitel bude postupně prodávat pohledávky nesplacených spotřebitelských úvěrů postupníkovi za kupní cenu sjednanou v čl. 3.1.1. smlouvy. Smlouva byla sjednána na 24 měsíců.

10. Z dodatku č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 soud zjistil, že věřitel a žalobce se dohodli na prodloužení smlouvy o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a to tak, že smlouva bude po uplynutí sjednané doby automaticky obnovena na další období 24 měsíců.

11. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovanou identifikovaná číslem , hodnota, a variabilním symbolem , var. symbol, ve výši 69 291,14 Kč12. Z oznámení ze dne 22. 9. 2024 soud zjistil, že věřitel sepsal oznámení o postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobci.

13. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu:

14. Věřitel a žalovaná uzavřeli dne 13. 2. 2024 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut revolvingový úvěr do výše 40 000 Kč s úrokovou sazbou 0,4026 % denně, 146,95 % ročně, a RPNS ve výši 299,98 %. Věřitel poskytl žalované finanční prostředky dne 13. 2. 2024 ve výši 40 000 Kč, dne 15. 3. 2024 ve výši 5 800 Kč a dne 8. 5. 2024 ve výši 6 000 Kč. Dne 15. 3. 2024 došlo ze strany žalované k úhradě částky 5 807,12 Kč, dne 7. 5. 2024 k úhradě částky 6 476 Kč a dne 4. 11. 2024 k úhradě částky 100 Kč. Soudu nebyly předloženy žádné listiny prokazující provedení posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, ve znění dodatku ze dne 18. 11. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 22. 9. 2024, ve kterém byla vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů, dopis byl žalované odeslán téhož dne.

15. Podle § 2395 zákona č 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

20. Podle § 2 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 31. 8. 2024, (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. (2) Spotřebitelským úvěrem na bydlení je spotřebitelský úvěr a) zajištěný nemovitou věcí nebo věcným právem k nemovité věci, b) účelově určený k 1. nabytí, vypořádání nebo zachování práv k nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 2. výstavbě nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 3. úhradě za převod družstevního podílu v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu nebo rodinného domu, 4. změně stavby podle stavebního zákona nebo jejímu připojení k veřejným sítím, 5. úhradě nákladů spojených se získáním peněžité zápůjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 4, nebo 6. splacení úvěru, peněžité zápůjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 6, nebo c) poskytnutý stavební spořitelnou podle zákona upravujícího stavební spoření. (3) Vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. Platí, že spotřebitelský úvěr je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, pokud je určen výhradně k financování koupě určitého zboží nebo poskytnutí určité služby a a) prodávající nebo osoba poskytující službu je zároveň poskytovatelem, b) poskytovatel využije služeb prodávajícího nebo osoby poskytující službu v souvislosti s uzavřením nebo přípravou smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (dále jen "smlouva o spotřebitelském úvěru"), nebo c) konkrétní zboží nebo služba jsou výslovně uvedeny ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. (4) Jde-li částečně o spotřebitelský úvěr na bydlení podle odstavce 2 písm. b) a částečně o spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, rozhoduje o tom, zda se na daný spotřebitelský úvěr použije právní úprava spotřebitelského úvěru na bydlení nebo jiného než na bydlení, převažující účel spotřebitelského úvěru. Nelze-li převažující účel určit, použije se na takový spotřebitelský úvěr úprava spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

21. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

26. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

28. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

29. Soud vycházel ze shodných tvrzení žalobkyně i žalované o tom, že věřitel s žalovanou uzavřeli dne 13. 2. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru. V řízení bylo prokázáno, že na základě této smlouvy věřitel poskytl žalované finanční prostředky v souhrnné výši 51 800 Kč. V posuzovaném případě byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce ověřoval úvěruschopnost žalované, žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení soudu nedoložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti úvěrujícím je přitom jedním z předpokladů pro vyhodnocení smlouvy o úvěru jako smlouvy platné. Poskytovatel úvěru přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Po posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nesplnila. Žalobkyně byla soudem před jednáním písemně vyzvána k doplnění svých tvrzení a označení důkazních návrhů stran posuzování úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru. Žalobkyně na tuto výzvu nikterak nezareagovala. Žalující strana se k jednání soudu nedostavila, zbavila se práva být soudem poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Břemeno důkazní o této skutečnosti, kterou je soud povinen zjišťovat ex officio, žalující strana neunesla. Soud proto uzavírá, že schopnost splácet úvěr úvěrujícím nebyla řádně posouzena a pro tuto skutečnost byla žalobcem označená smlouva dle § 87 odst. 1 neplatná, a to pro rozpor se zákonem.

30. Současně je ve smlouvě o úvěru uvedeno, že se poskytuje úvěrový limit 40 000 Kč, denní úrok činí 0,4026 %, roční úrok činí 146,95 %, RPSN činí 299,98 %. Úrok přesahující výši akceptovanou ještě obecně závěry soudních rozhodnutí (například rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16 ze dne 19. 1. 2017) z důvodů tam rozebraných vyšším než 60 % ročně je úrokem tzv. lichevním, v soukromoprávních vztazích při ochraně spotřebitele nepřípustným, naplňujícím hypotézu právní normy § 1796 o. z. Takový úrok zakládá hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi stran smlouvy, dokonce jde o jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu dle § 253 odst. 1 tr. zák., proto nelze smlouvu mezi úvěrujícím a žalovaným právně posoudit jinak než jako neplatnou, a to opět pro rozpor se zákonem. Takové smluvní ujednání nemůže požívat ochrany práva podle norem práva soukromého. Dále vykazuje zásadní rozpor s požadavkem, aby výkon práv a povinností v soukromoprávních vztazích nebyl v rozporu s dobrými mravy.

31. Vzhledem k tomu, že předmětná úvěrová smlouva není ze shora vyložených důvodů smlouvou platnou, je na místě se zabývat tím, zda nelze žalobě vyhovět z jiného důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 51 800 Kč. Postoupením pohledávky vstoupila žalobkyně do práv a povinností toho, kdo poskytl žalované peníze, ač pohledávka byla postoupena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně je tedy v postavení ochuzeného dle § 2991 odst. 1 o. z. Plnění poskytnuté žalované je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatného právního důvodu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 51 800 Kč, přičemž žalovaná mu vrátila částku 12 383,12 Kč, za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání rozdílu těchto částek. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 39 416,88 Kč. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu poplatků, úroků, nákladů a smluvních pokut. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

32. O lhůtě k plnění ve výroku I. rozsudku soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1, věta za středníkem o. s. ř. tak, že uložil žalované zaplatit dlužnou částku ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, když žalovaná požádala o možnost hradit dluh ve splátkách v uvedené výši měsíčně s ohledem na své nepříznivé majetkové poměry.

33. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 75 187,83 Kč. Žaloba pak byla zamítnuta co do celkové částky 35 770,95 Kč. Úspěch žalobkyně je kvantifikován částkou 39 416,88 Kč a úspěch žalované částkou 35 770,95 Kč, více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 4,84 % z předmětu řízení, což soud vyhodnotil jako nepatrný úspěch ve věci, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.