11 C 297/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 15 208 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 080 Kč, a to v pravidelných v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy k 1. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, to vše pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení dlužné částky s tím, že opozdí-li se s platbou byť jen jediné splátky, stává se splatným celý zbytek dluhu.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 5 038 Kč, částky 2 090 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a zákonného úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 13 118 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 15 208 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela dne 21. 6. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 9 900 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do 21. 7. 2024 spolu s poplatkem ve výši 3 218 Kč. Žalovaná dluh ve lhůtě splatnosti nezaplatila, a proto jí vznikla rovněž povinnost uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalované ve výši 2 500 Kč za písemné upomínky odeslané dne 28. 7. 2024, 4. 8. 2024, 11. 8. 2024, 20. 8. 2024, 4. 9. 2024 a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 9 900 Kč od 22. 7. 2024 do 21. 8. 2025, která ke dni vyhotovení tohoto návrhu činí částku 2 090 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 13 118 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 22. 7. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně z této částky, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 090 Kč. Žalovaná na dlužnou částku do dne podání žaloby uhradila žalobkyni 1 820 Kč, touto částkou byla ponížena smluvní pokuta.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, když přiznala, že si půjčku vzala, ale uvedla, že není schopna celou částku splatit najednou, a navrhla splacení dlužné částky ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně.

3. Soud ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 6. 2024, a z VOP, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 21. 6. 2024 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 9 900 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 218 Kč do 21. 7. 2024.

5. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně č. , č. účtu, ze dne 28. 8. 2024 vyplývá, že žalobkyně odeslala částku 9 900 Kč dne 21. 6. 2024 na účet č. , č. účtu, .

6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 5. 2025 a z podacího lístku, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne 22. 5. 2025 odeslaným doporučeně dne 23. 5. 2025 k úhradě dlužné částky do tří dnů.

7. Z upomínek a opakovaných výzev soud žádná skutková zjištění neučinil.Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

8. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 21. 6. 2024 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 9 900 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 218 Kč do 21. 7. 2024. Žalovaná zápůjčku ve lhůtě splatnosti nevrátila. Dle tvrzení žalobkyně na svůj dluh uhradila pouze částku 1 820 Kč. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne 22. 5. 2025 odeslaným doporučeně dne 23. 5. 2025 k úhradě dlužné částky do tří dnů. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy k tomu, že by ověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru.

9. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

11. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

12. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Nejvyšší soud v této souvislosti vyložil, že pokud věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek, když lze akceptovat pro běžné životní výdaje (jídlo, hygienické potřeby) uvedení částky životního minima. V daném případě žalobkyně nedoložila ani prohlášení dlužníka, ve kterém by byly uvedeny příjmy a výdaje žalované a nedoložila ani jakékoli doklady, které by prokazovaly, že se žalobkyně před poskytnutím úvěru zabývala výší příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by ověřovala, zda žalovaná neměla již vícero půjček od bankovních či nebankovních institucí, a tedy zda skutečně je schopna žalobkyní poskytnutý úvěr bez obtíží splácet.

18. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

19. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

20. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na uhrazení dlužné jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo platně dojít ke sjednání smluvní pokuty, poplatku za poskytnutí zápůjčky ani poplatků za upomínky. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 8 080 Kč. Soud zavázal žalovanou dlužnou částku splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, tedy v možnostech žalované, když žalovaná ve svém vyjádření požádala o možnost dluh splácet ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně.

21. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již shora uvedených zamítnuta.

22. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení (úspěch měla v částce 5 038 Kč, 2 500 Kč, 2 090 Kč a 12,75 % ročně z částky 13 118 Kč od 22. 7. 2024 do rozhodnutí ve věci – tj. částky 2 930,65 Kč) měla nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.