11 C 308/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 23 989 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 998 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude rozhodnutí soudu právní moci, až do úplného zaplacení dlužné částky, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 8 991 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 136,06 Kč od 19. 7. 2025 do 5. 8. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 23 989 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 447,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném částky 23 989 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 12. 12. 2024. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Úvěruschopnost žalovaného dále posuzovala zjišťováním kreditního skóre klienta a posuzováním příjmové a výdajové stránky. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému dne 12. 12. 2024 poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit do 24 měsíců spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 495 Kč. Žalovaný se dále zavázal k úhradě poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč. Žalovaný si dvakrát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, a to dne 13. 1. 2025 a dne 12. 2. 2025, přičemž za takovou službu je účtován poplatek ve výši 1 485 Kč. Žalovaný za trvání smlouvy uhradil celkem pouze 2 Kč. Z důvodu porušení povinnosti žalovaného splácet úvěr řádně a včas žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 6. 6. 2025 a vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru. Žalovaný následně neuhradil ničeho. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 14 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku v celkové výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ v celkové výši 2 970 Kč, kapitalizovaných úroků v celkové výši 2 205 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 23 989 Kč za období od 19. 7. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně uznal a požádal o stanovení splátek, přičemž uvedl, že by byl schopen splácet 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný tvrdil, že uvedenou úvěrovou smlouvu uzavřel, splácení úvěru dvakrát prodloužil. Již dříve měl nějaké úvěry, které se snažil splácet, ale dostal se do závislosti se sázením, což vyústilo ve vyhledání odborné pomoci a dvojí nastoupení tříměsíční léčby závislostí. Žalovaný dále tvrdil, že byl tři měsíce na nemocenské a měl nízký příjem, ze kterého nebyl schopen úvěr hradit. V současné době je žalovaný zaměstnaný s měsíčním příjmem cca 25 000 Kč, na bydlení vynaloží měsíčně cca 10 000 Kč a splácí další úvěry u , Anonymizováno, (cca 1 600 Kč měsíčně), , právnická osoba, (cca 2 000 Kč měsíčně), , Anonymizováno, (cca 1 200 Kč měsíčně) a dalších. Žalovaný uzavřel, že se snaží svoji situaci s dluhy řešit a stále dochází na ambulantní doléčování psychického stavu.

3. Žalobkyně doplnila podanou žalobu ohledně svého tvrzení stran prověřování úvěruschopnosti žalovaného, kdy uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti klienta je vždy proveden výpočet , jméno FO, . Při tomto výpočtu brala žalobkyně podle svého tvrzení do úvahy příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč, životní minimum jednotlivce ve výši 4 860 Kč, splátky jiným společnostem z nebankovního registru klientských informací ve výši 5 860 Kč, výši splátky schváleného úvěru ve výši 1 508 Kč, výdaje na bydlení ve výši 10 000 Kč a zbývající MLS ve výši 2 772 Kč. Žalobkyně tedy tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně posoudila. Žalobkyně souhlasila, aby byl dluh žalovaného splácen formou pravidelných měsíčních splátek v minimální výši 1 000 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude rozhodnutí soudu právní moci, s tím, že v případě prodlení s úhradou, byť jedné splátky, a to i částečně, se stane splatným celý zůstatek výše specifikované dlužné částky.

4. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení, když tito s takovýmto postupem souhlasili.

5. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:- z výpisu z OR ohledně žalobkyně, že žalobkyně je v tomto rejstříku zapsána od 1. 10. 2005, jedná se o akciovou společnost s předmětem podnikání (mimo jiné) poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů od 11. 7. 2011;- z úvěrové smlouvy ze dne 12. 12. 2024 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že účastníci si dne 12. 12. 2024 sjednali uzavření úvěrové smlouvy, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč na bankovní účet k poskytnutí úvěru č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku uhradit formou 24 měsíčních splátek spolu se sjednanými poplatky a smluvním úrokem v proměnlivé výši od 0 % do 83,01 % ročně pro jednotlivé splátky, přičemž RPSN dané úvěrové smlouvy činí 49,01 %;- z kopie OP žalovaného, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřovala jeho totožnost;- z karty klienta ze dne 5. 8. 2025, že jde o potvrzení ověření bonity klienta (žalovaného), je zde uvedeno, že věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 12. 12. 2024 využil pro ověření bonity žalovaného mimo jiné data sdělená klientem. Žalovaný podle tohoto dokumentu uvedl, že je zaměstnaný, má příjem ve výši 25 000 Kč, nemá děti, nesdílí domácnost s žádnými dalšími osobami s příjmem a nemá žádné splátky jiným společnostem. Nahlédnutím do příslušných registrů bylo podle uvedeného dokumentu zjištěno, že ke dni 12. 12. 2024 neměl žalovaný žádné exekuce, nebyl zapsán v insolvenčním rejstříku a byl lustrován v nebankovním registru klientských informací s výsledkem OK;- z úvěrové zprávy z nebankovního registru klientských informací, že se tato zpráva týká osoby žalovaného, v sumarizaci kontraktů žalovaného je uvedeno, že žalovaný měl v době sepisu zprávy podány tři žádosti o kreditní karty, 10 žádostí bylo odvoláno, dvě kreditní karty měl aktuálně k dispozici a jedna byla ukončena, dále bylo žalovanému odmítnuto 5 žádostí o splátkový kontrakt, 2 žádosti byly odvolány, 4 splátkové kontrakty byly v době pořízení zprávy platné a 6 splátkových kontraktů bylo ukončeno. Z detailu informací o splátkových kontraktech se podává, že zbývající částka k uhrazení z těchto kontraktů činila v době sepisu zprávy 123 942 Kč a celkové měsíční splátky činily 14 395 Kč. Z uvedených informací se dále podává, že žalovaný dne 1. 9. 2024 čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč, na který mu zbývalo uhradit částku 56 092 Kč, dále žalovaný dne 6. 10. 2024 čerpal úvěr ve výši 7 800 Kč, na který ničeho neuhradil a zbývalo mu tak uhradit částku 10 335 Kč, dále žalovaný dne 21. 10. 2024 čerpal úvěr ve výši 22 000 Kč, na který mu zbývalo uhradit částku 44 520 Kč, dále žalovaný dne 21. 10. 2024 čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč, na který mu zbývalo uhradit částku 17 511 Kč. V době sepsání zprávy nebyl žalovaný v prodlení s hrazením žádného z čerpaných úvěrů. V období od 6. 10. 2024 do 4. 12. 2024 bylo žalovanému odmítnuto poskytnutí pěti úvěrů a žalovaný odvolal dvě své žádosti o poskytnutí úvěru. Dne 7. 10. 2024 si žalovaný sjednal revolvingový úvěr se zůstatkem nesplacené jistiny 13 239 Kč a dne 3. 11. 2024 si žalovaný sjednal zřízení splátkové kreditní karty s úvěrovým rámcem 45 000 Kč, který vyčerpal a zbývalo mu uhradit jistinu 45 000 Kč. V období od 15. 9. 2024 do 9. 12. 2024 podal žalovaný dvanáct žádostí o kreditní splátkové karty či revolvingový úvěr, z nichž 9 bylo odvoláno a 3 nevyřízené;- z opisu výpisu proplacení smlouvy, že dne 12. 12. 2024 byla vyplacena částka 15 000 Kč na bankovní účet č. , hodnota, s VS , var. symbol, a že dne 13. 1. 2025 byla uhrazena částka 1 Kč z bankovního účtu č. , hodnota, s VS , var. symbol, ;- z výpisu čerpání, splátek a úhrad, že žalovaný čerpal částku 15 000 Kč, dále je z něj patné, že uhradil částku 1 Kč dne 12. 1. 2025 a částku 1 Kč dne 12. 2. 2025;- z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 21. 4. 2025, včetně poštovního podacího archu ze dne 24. 4. 2025, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení celého úvěru do 30 dnů a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru;- z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 6. 6. 2025, včetně poštovního podacího archu ze dne 9. 6. 2025, že žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání této výzvy;- z předžalobní výzvy ze dne 4. 7. 2025, včetně podacího archu ze dne 7. 7. 2025, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky.- z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalovaného a výstupních zpráv z psychiatrické nemocnice v , Anonymizováno, , že žalovaný v období od 11. 4. 2025 do 11. 7. 2025 absolvoval ústavní léčbu nelátkové závislosti na gamblingu, odkud byl propuštěn po řádně dokončené léčbě v psychosomaticky stabilizovaném stavu do ambulantní péče;Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

6. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 12. 12. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být žalovaným splácen v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z tvrzení žalovaného o výši jeho příjmu 25 000 Kč měsíčně a toho, že nemá žádné splátky jiným společnostem. Žalobkyně dále vycházela z úvěrové zprávy z nebankovního registru klientských informací o žalovaném, ze které se podává, že žalovaný (minimálně v době tří měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy s žalobkyní) opakovaně žádal o poskytnutí různých spotřebitelských úvěrů, přičemž měl dvě platné kreditní karty a čtyři další dosud neuhrazené úvěry, kdy žalovanému bylo odmítnuto poskytnutí pěti úvěrů a žalovaný odvolal dvě své žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaný dále podal dvanáct žádostí o poskytnutí kreditních splátkových karet či revolvingových úvěrů, z nichž 9 bylo odvoláno a 3 nevyřízené. Žalovaný v době vyhotovení zprávy dlužil na úvěrech celkovou částku 123 942 Kč a jeho celkové měsíční splátky činily 14 395 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr ze dne 12. 12. 2024 uhradil celkem částku 2 Kč. Žalovanému bylo zasláno oznámení o zesplatnění úvěru a předžalobní výzva k úhradě.

7. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak. Soud vycházel zejm. ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) a ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

8. Ačkoli žalovaný uznal nárok žalobkyně, soud ve věci nevydal rozsudek pro uznání ve smyslu § 153a o. s. ř., když shledal, že jde o věc, ve které nelze uzavřít a schválit smír, neboť úvěrová smlouva mezi účastníky byla uzavřena v rozporu s právními předpisy (§ 99 odst. 2 o. s. ř.), ke kterým je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vydáním rozsudku pro uznání by soud de facto obcházel zákon, který směřuje k ochraně spotřebitelů a postihu poskytovatele spotřebitelského úvěru v případě poskytnutí úvěru bez řádného ověřování úvěruschopnosti žadatele.

9. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.

10. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu absence řádného prověřování úvěruschopnosti žalovaného. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru měla žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že řádným (výše uvedeným) způsobem prověřovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.

11. Přestože žalobkyně v podané žalobě (jakož i ve svém následném vyjádření ze dne 28. 11. 2025) tvrdila, že před poskytnutím úvěru žalovanému řádně prověřovala jeho úvěruschopnost, vyplývá podle soudu z provedeného dokazování opak. Žalobkyně podle skutkových zjištění soudu žalovaného před poskytnutím úvěru pravděpodobně skutečně lustrovala v řadě registrů (soudu předložila úvěrovou zprávu z NRKI) a provedla jisté hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, které však nelze označit za řádné. Z předložené úvěrové zprávy z NRKI jednoznačně vyplývá, že žalovaný před uzavřením předmětné smlouvy podal celou řadu žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru v různé formě (srov. § 2 zákona o spotřebitelském úvěru), přičemž převážná část těchto žádostí byla odvolána či odmítnuta. Žalovanému v době sepisu zprávy zbývalo uhradit na různých úvěrech 123 942 Kč, přičemž jeho měsíční splátky činily 14 395 Kč. Žalobkyně však i za této situace rezignovala na ověřování skutečné výše příjmu a výdajů žalovaného, když vycházela toliko z výše příjmu uvedené žalovaným v jeho žádosti a tuto nijak neverifikovala přesto, že žalovaný v žádosti uvedl své další měsíční splátky ve zjevně nepravdivé výši: 0 Kč. Přes výše uvedená zjištění z registru NRKI kalkulovala žalobkyně (podle svého tvrzení) při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s jeho příjmem ve výši 25 000 Kč, splátkami jiným společnostem ve výši 5 860 Kč, životním minimem ve výši 4 860 Kč, výdaji na bydlení ve výši 10 000 Kč, výší splátky schváleného úvěru ve výši 1 508 Kč a zbývající MLS domácnosti ve výši 2 772 Kč. Skutečnou výši těchto ostatních výdajů však žalobkyně neověřovala, ačkoli ze zprávy z NRKI vyplývá výše pravidelných měsíčních splátek žalovaného ve výši 14 395 Kč, a ačkoli bylo ze zprávy z NRKI rovněž zřejmé, že zadlužení žalovaného v době předcházející poskytnutí úvěru razantně roste. Žalobkyně tak dospěla k závěru o úspěšném posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě hodnocení částek, které nemají objektivní oporu v předložených listinách. Žalobkyně se přitom zjevně nezabývala skutečností, že údaje uvedené žalovaným jsou nepravdivé, což je zřejmé ze zprávy z NRKI, kterou žalobkyně soudu předložila.

12. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného nedostála požadovanému standardu odborné péče při ověřování úvěruschopnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024).

13. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené svým možnostem. Žalovaný obdržel částku 15 000 Kč, na kterou žalobkyni dosud uhradil pouze 2 Kč. Žalobkyně má proto nárok na vrácení částky ve výši 14 998 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má nárok na vrácení výše uvedené částky, soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Požadavek na úhradu poplatků, smluvního úroku a smluvní pokuty není důvodný, jelikož tyto položky nebyly platně sjednány z důvodu neplatnosti celé smlouvy, a proto jej soud zamítl.

14. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu úvěru v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že je schopen žalobkyni dlužnou částku splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně tuto formu splátek akceptovala ve svém vyjádření ze dne 28. 11. 2025, přičemž podle soudu taková splatnost neodporuje zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností účastníků, jakož ani kritériím pro povolení splátek dovozeným judikaturou soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2661/2015). Soud tedy uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku 14 998 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč pod ztrátou výhody splátek (v případě prodlení s úhradou, byť jedné splátky, a to i částečně, se stane splatným celý zůstatek výše specifikované dlužné částky). Vzhledem k výše uvedenému se žalovaný dosud nedostal do prodlení s úhradou částky 14 998 Kč (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021); soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků se soud řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Z celkového předmětu řízení (25 833,20 Kč) byla žalobkyně úspěšná co do 58,06 % (14 998 Kč) a neúspěšná co do 41,94 % (10 835,20 Kč sestávající z částky 8 991 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 23 989 Kč od 19. 7. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku částkou 1 844,20 Kč).

16. Žalobkyni tak náleží náhrada 16,12 % (58,06 – 41,94) nákladů řízení jí vzniklých, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 960 Kč; odměny advokáta ve výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“); dále z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč podle § 14b odst. 6 AT (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech – viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11) a 21% DPH ve výši 315 Kč z odměny a náhrad, když právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH.

17. Náhradu nákladů řízení žalobkyně ve výši 447,33 Kč (2 775 Kč * 0,1612) je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř., když vzhledem k výši náhrady nákladů řízení neshledal soud důvody pro stanovení delší pariční lhůty.