11 C 332/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 910 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 3 250 Kč, částky 3 660 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a zákonného úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 13 250 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 16 910 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 21. 7. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 1 000 Kč. Ve stejný den žalovaný uzavřel s žalobcem žádost o navýšení zápůjčky o 9 000 Kč, které žalovanému žalobkyně v tento den poskytla. Poskytnutou zápůjčku se žalovaný zavázal vrátit do 20. 8. 2024 spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč. Žalovaný dluh ve lhůtě splatnosti nezaplatil, a proto mu vznikla rovněž povinnost uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč za písemné upomínky odeslané dne 27. 8. 2024, 3. 9. 2024, 10. 9. 2024, 19. 9. 2024, 4. 10. 2024 a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 21. 8. 2024 do 22. 8. 2025, která ke dni vyhotovení tohoto návrhu činí částku 3 660 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 13 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 21. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně z této částky, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 660 Kč. Žalovaný na dlužnou částku do dne podání žaloby neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. Soud ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 7. 2024, a z VOP, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 7. 2024 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 1 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 325 Kč do 20. 8. 2024. Žalobkyně a žalovaný sjednaly, že v případě prodlení žalovaného s plněním jeho závazků se žalovaný zavazuje uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný se zároveň zavázal, že v případě prodlení uhradí účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vzniknou v souvislosti s jeho prodlením, za písemnou upomínku byla sjednána částka 500 Kč.

5. Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému dodatečně částku 9 000 Kč, celková výše zápůjčky tak činí 10 000 Kč. Poplatek za navýšení zápůjčky byl sjednán na částku 2 925 Kč, celkový poplatek za poskytnutí zápůjčky byl sjednán na částku 3 250 Kč. Splatnost zápůjčky byla sjednána na 20. 8. 2024.

6. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně č. , č. účtu, ze dne 31. 7. 2024 vyplývá, že žalobkyně odeslala částku 1 000 Kč a částku 9 000 Kč dne 21. 7. 2024 na účet č. , č. účtu, .

7. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 23. 3. 2026 vyplývá, že účet č. , č. účtu, je vedený na osobu žalovaného.

8. Z upomínek ze dne 27. 8. 2024 a 3. 9. 2024 a opakovaných výzev k úhradě dluhu ze dne 10. 9. 2024, 19. 9. 2024, 4. 10. 2024 vyplývá, že žalobkyně vyzvala celkem 5x žalovaného k úhradě dluhu.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 6. 2025 a z podacího lístku, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne 3. 6. 2025 odeslaným doporučeně dne 3. 6. 2025 k úhradě dlužné částky do tří dnů.

10. Z protokolu o vlastnictví účtu soud žádné skutkové zjištění neučinil.Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

11. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 7. 2024 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce a dodatek ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , na základě kterých žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč do 20. 8. 2024. Žalovaný zápůjčku ve lhůtě splatnosti nevrátila. Dle tvrzení žalobkyně na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 3. 6. 2025 odeslaným doporučeně dne 3. 6. 2025 k úhradě dlužné částky do tří dnů. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy k tomu, že by ověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru.

12. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

14. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

15. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Nejvyšší soud v této souvislosti vyložil, že pokud věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek, když lze akceptovat pro běžné životní výdaje (jídlo, hygienické potřeby) uvedení částky životního minima. V daném případě žalobkyně nedoložila ani prohlášení dlužníka, ve kterém by byly uvedeny příjmy a výdaje žalovaného a nedoložila ani jakékoli doklady, které by prokazovaly, že se žalobkyně před poskytnutím úvěru zabývala výší příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by ověřovala, zda žalovaný neměl již vícero půjček od bankovních či nebankovních institucí, a tedy zda skutečně je schopen žalobkyní poskytnutý úvěr bez obtíží splácet.

21. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

22. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

23. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na uhrazení dlužné jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo platně dojít ke sjednání smluvní pokuty, poplatku za poskytnutí zápůjčky ani poplatků za upomínky. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 10 000 Kč. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

24. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již shora uvedených zamítnuta.

25. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení (úspěch měl v částce 3 250 Kč, 2 500 Kč, 3 660 Kč a 12,75 % ročně z částky 13 250 Kč od 21. 8. 2024 do rozhodnutí ve věci – tj. částky 2 826,29 Kč) měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.