11 C 34/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 15 945 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 800 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 7 145 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 945 Kč od 17. 7. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 6. 11. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 15 945 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu spotřebitelského úvěru poskytnutého žalované právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . ve výši 11 000 Kč dne 29. 5. 2023. Pohledávka původního věřitele byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2024 na společnost , Anonymizováno, , a.s., téhož dne tato společnost postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 619,52 Kč a úroku ve výši 325,48 Kč, a to nejpozději do 16. 7. 2023. Žalovaná na svůj dluh dosud ničeho neuhradila. Žalovaná byla před poskytnutím úvěru lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení, když tito s takovýmto postupem souhlasili, resp. v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas.

4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2024, ze seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2024 včetně podacího lístku ze dne 20. 9. 2024, soud zjistil, že žalobkyně se stala právním nástupcem věřitele z titulu pohledávky s přísl. vůči žalované, což původní věřitel žalované řádně oznámil doporučeným dopisem. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 9. 2024 vč. podacího lístku, že žalovaná byla vyzvána k úhradě pohledávky před podáním žaloby. Z potvrzení o transakci, že dne 29. 5. 2023 byla z účtu vedeném na majitele , Anonymizováno, s. r. o. zaúčtována platba ve výši 11 000 Kč, na protiúčet č. , č. účtu, , specifikovaná jako , Anonymizováno, půjčka ze dne 2023-05-29. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , že právní předchůdce žalobkyně - společnost , Anonymizováno, s. r. o. (dále jen „věřitel“) uzavřel s žalovanou dne 29. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a nákladů úvěru ve výši 14 328,17 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli jednorázově do 30 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru úvěrované. Pevná roční zápůjční úroková sazba činí 36% ročně a výše RPSN činí 2392,93 %. Žalovaná v této smlouvě označila své číslo účtu , č. účtu, . Z informace o vlastníkovi, že účet číslo IBAN , IBAN, patří žalované. Z aktuálních informací o klientovi k půjčce č. , hodnota, , že žalovaná je zaměstnanec s příjmem 13 000 Kč a výdaji 9 000 Kč, které se skládají z 3 000 Kč na splátky bankovního úvěru a 6 000 Kč nákladů na bydlení. Z dodatku ke smlouvě o půjčce, že dne 11. 7. 2023 byl uzavřen dodatek ke shora uvedené smlouvě, v němž je uvedeno, že s ohledem na platby, které již zapůjčitel od vydlužitele (žalovaná) obdržel, je aktuální výše nesplacené jistiny 10 954,33 Kč a aktuální výše nesplacených nákladů na půjčku 4 945 Kč. Vydlužitel má zájem k dnešnímu dni splatit poplatek za prodloužení ve výši 751,98 Kč, úrok za dobu prodloužení ve výši 54,02 Kč a veškeré sankce, které souvisejí s prodlením s půjčkou ve výši 1 348,33 Kč a stanovit nové datum splatnosti nesplacené jistiny na 16. 7. 2023.Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 29. 5. 2023 na základě úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, úvěr ve výši 11 000 Kč s tím, že celkovou dlužnou částku představující součet poskytnutého úvěru a nákladů úvěru ve výši 14 328,17 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli jednorázově, a to do 30 dnů. Sjednaná pevná roční zápůjční úroková sazba činí 36 % ročně a výše RPSN činí 2392,93 %. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany původního věřitele na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2024 postoupena včetně příslušenství a se všemi právy s ní spojenými žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 20. 9. 2024. Dne 11. 7. 2023 uzavřely smluvní strany dodatek ke smlouvě, z nějž vyplývá, že žalovaná věřiteli zaplatila částku 2 200 Kč, přičemž částka 45,67 Kč šla na splacení jistiny úvěru, částka 751,98 Kč na poplatek za prodloužení, částka 54,02 Kč na úhradu úroku za dobu prodloužení a částka 1 348,33 Kč na veškeré sankce, které souvisejí s prodlením s půjčkou. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o. s. ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, když sama výslovně uvedla, že žalovaná byla lustrována ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K tomuto nenavrhuje žalobkyně žádných důkazů.

18. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

19. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů, když sama tvrdila, že žalovaná byla za účelem prověření jeho schopnosti splácet lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Tyto skutečnosti však soudu nedoložila. Nadto, i kdyby je doložila, tvrzeným způsobem (lustrací v databázích) nemohla získat dostatečné informace o pravidelných příjmech a výdajích žalované na bydlení, stravu, dopravu, internet, příp. jiných pravidelných výdajích, a tedy řádně nezkoumala, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, což se konečně také stalo a dlužník svůj dluh řádně nehradil. Interní dokument obsahující údaje o příjmu a výdajích (pouze na bydlení a splátku bankovního úvěru) uvedeným požadavkům také nedostojí. Soud byl připraven žalobkyni o tomto poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena o svém důkazním břemenu. Žalobkyně tak důkazní břemeno o tom, že řádně a úplně posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, v tomto řízení neunesla. Soud tedy nemá za prokázané, že žalobkyně řádně a úplně posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované.

20. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

21. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

22. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

23. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na uhrazení dlužné jistiny. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě částky 8 800 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalované, když ze skutkových zjištění vyplynulo, že žalovaná před podáním žaloby zaplatila částku 2 200 Kč. Lhůta k plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

24. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již shora uvedených zamítnuta.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalovaná byla ve věci převážně procesně úspěšná a měla by tak nárok na náhradu nákladů řízení, ze spisu se však žádné náklady řízení žalované nepodávají, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.