11 C 342/2016

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Rendy a soudců Mgr. Pavla Telce a JUDr. Hany Poláškové Wincorové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobce a svědka zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupena advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 861.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 12. 2020, č. j. 11 C 342/2016-398,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 220.933,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 14.616,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 861.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 299.825,90 Kč (výrok II.) a povinnost zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Olomouci na náhradu nákladů řízení částku 19.465,50 Kč (výrok III.).

2. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že mezi účastníky řízení byla dne 26. 8. 2014 uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobce koupil od žalované osobní vozidlo tovární značky Seat Alhambra za kupní cenu 861.000 Kč, kterou částečně uhradil z vlastních finančních prostředků a částečně prostřednictvím úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru ze dne 26. 8. 2014 uzavřenou se [právnická osoba]. Při uzavírání kupní smlouvy podle okresního soudu žalobce vystupoval jako podnikatel, nikoliv spotřebitel, což vyplývá ze skutečnosti, že na kupní smlouvě a následně i na smlouvě o úvěru uvedl své IČO a DIČ, čímž zcela zřetelně projevil svou vůli být ve smluvním vztahu považován za podnikatele. Na projednávanou věc proto okresní soud neaplikoval ustanovení občanského zákoníku vztahující se ke koupi zboží v obchodě, ale obecná ustanovení o koupi movité věci, zejména pak ustanovení § 2106 zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), podle kterého je-li vadné plnění podstatným porušením kupní smlouvy, má kupující (žalobce) právo na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, na odstranění vady opravou věci, na přiměřenou slevu z kupní ceny nebo konečně na odstoupení od smlouvy. Žalobce, jak zjistil okresní soud, dne 27. 7. 2016, 16. 8. 2016 a 23. 8. 2016 přistavil předmětné vozidlo do servisu žalované, přičemž tvrdil opakovanou vadu dle okresního soudu plynového pedálu, která však v době přijetí vozidla do servisu žalované nikdy nebyla zjištěna, což podle okresního soudu potvrdili všichni tři servisní technici žalované, kteří uvedli, že žalobcem tvrzená závada se v servisu žalované nikdy neprojevila a nikdy nebyla vykázána na provedené diagnostice vozidla. Vzhledem k tomu, že žalobcem tvrzená závada nebyla v servisu žalované zjištěna, byl žalobce vyzván k převzetí vozidla. Žalobce si na výzvu žalované vozidlo nevyzvedl, ale naopak dopisem ze dne 25. 8. 2016, který byl žalované doručen dne 26. 8. 2016, odstoupil od kupní smlouvy, přičemž vyzval žalovanou ke vrácení kupní ceny, načež žalovaná reagovala tím, že odstoupení žalobce od kupní smlouvy neuznává. Ke zjištění závady na vozidle byl v průběhu řízení vypracován znalecký posudek znalce [celé jméno znalce], který při znaleckém zkoumání vozidla objektivně nezjistil žádnou závadu vozidla, která by se projevila nefunkčností plynového pedálu. Nicméně dodal, že žalobcem popisovaná vada mohla být způsobena vadným ventilem zpětného odvodu výfukových plynů, který byl na vozidle v průběhu roku 2016 nebo později měněn, čímž došlo k opravě vozidla, avšak znalci není známo, kdo výměnu ventilu provedl, když jak žalobce, tak žalovaná toto popírají. S vadou [příjmení] ventilu se znalec setkal během své praxe několikrát, ale nikdy tak, že by se tato vada projevovala shodně jako v tomto případě, tj. že vozidlo nereagovalo na sešlápnutí plynového pedálu a zároveň se toto neobjevilo a nebylo zapsáno v řídící jednotce. Znalec některé závěry svého znaleckého posudku učinil nikoliv na základě znaleckého zkoumání, ale na základě sdělení jiné osoby. Žalobci bylo dne 12. 9. 2016 sděleno, že vozidlo je bezvadné a připravené k vyzvednutí. Z hlediska právního posouzení věci okresní soud dospěl k závěru, že žalobce si svým jednáním, kde ve třech případech reklamoval vozidlo se závadou plynového pedálu a kdy si odmítl vozidlo převzít, dokud nebude závada odstraněna, zvolil právo z odpovědnosti za vady, a to konkrétně právo na odstranění vady opravou věci ve smyslu § 2106 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku, přičemž podle odstavce 2 věty druhé tohoto zákonného ustanovení provedenou volbu nemůže bez souhlasu prodávajícího měnit. Žalobce však svou volbu v rozporu s tímto zákonným ustanovením změnil, když odstoupil od kupní smlouvy bez souhlasu žalované, ačkoliv se neprokázalo, že by závada na předmětném vozidle byla neodstranitelná ve smyslu § 2106 odst. 2 věty třetí občanského zákoníku, když i ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] vyplynulo, že pokud by i závada byla způsobena vadným ventilem zpětného odvodu výfukových plynů ([příjmení] ventil), jedná se o vadu odstranitelnou, která nezakládá právo na odstoupení od smlouvy, neboť nedošlo k podstatnému porušení smlouvy. Podle okresního soudu na posuzovanou věc nelze aplikovat ani § 2106 odst. 2 věta čtvrtá občanského zákoníku, jelikož žalovaná včas vyzvala žalobce, aby si opravené vozidlo vyzvedl, což bylo v průběhu řízení prokázáno přepisem SMS zprávy svědka [celé jméno svědka]. Vzhledem k výše uvedenému měl okresní soud za to, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že vada na předmětném vozidle ke dni odstoupení žalobce od smlouvy skutečně existovala, naopak vozidlo bylo dle názoru okresního soudu bez vad a připraveno k vyzvednutí, přičemž žalobce si navíc jako právo z vadného plnění zvolil opravu věci ve smyslu § 2106 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku, přičemž tuto volbu nemůže bez svolení žalované změnit, což v rozporu se zákonem učinil, když následně odstoupil od kupní smlouvy. Okresní soud proto odstoupení žalobce od kupní smlouvy považuje za neplatné. Dále okresní soud poukázal na to, že žalobci bylo z jeho strany dáno poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, přičemž žalobce nesplnil povinnost důkazní, když v průběhu řízení nebyl žádným způsobem schopen prokázat, že právě ke dni odstoupení žalobce od kupní smlouvy závada na předmětném vozidle skutečně existovala.

3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal žalobce včasné odvolání a domáhal se jeho změny a vyhovění žalobě, eventuelně zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Odvolatel v prvé řadě upozornil na chybně (nepřesně) pojmenované okolnosti, které jsou pro posouzení skutkového stavu a vyvození závěrů podle jeho názoru významné. Ze strany žalobce nebyla totiž reklamována závada plynového pedálu, jak nepřesně uvádí okresní soud, nýbrž žalobce poukazoval na výpadky reakce na sešlápnutí plynového pedálu u předmětného osobního automobilu. Předmětem jeho uplatnění práva z vad tudíž byly projevy funkčních vlastností osobního automobilu, což je zcela logické u technického stroje, jímž osobní automobil je, neboť kupující u věci, jejíž provoz zabezpečuje poměrně složité technické ústrojí uvnitř vnějšího šasi není ani schopen rozpoznat, jakou vadou je chybná funkční vlastnost způsobena, a to ani je-li podnikatelem. Nalézt vadu, která to způsobuje, je a může být schopná jen odborně znalá osoba, kterou je firma specializující se na opravy vozidel, což byla i žalovaná, na kterou se žalobce s důvěrou obrátil, neboť u ní osobní automobil jako novou věc zakoupil s poskytnutím záruky ze strany žalované. Z tohoto důvodu ani nemohl a nesměl jinou odbornou osobu pověřit zjištěním závady. Toto pochybení se pak prolíná celým procesem hodnocení důkazů ze strany soudu prvého stupně a ovlivnilo směřování důkazní situace ze strany žalobce, která, co se týká výzvy žalobci, aby prokázal existenci vady osobního automobilu ke dni odstoupení od kupní smlouvy, je pro žalobce nemožná, neboť takový důkaz není žalobce a nejen on, ale jiná osoba zakoupivší si osobní automobil u autorizovaného prodejce poskytnout. Soustředění se ze strany soudu prvého stupně právě na tuto skutečnost, jež měla být koncentrována do jednoho okamžiku, a to do dne odstoupení od kupní smlouvy, zcela degradovalo provedené dokazování, poněvadž z něj soud prvého stupně nevyhodnotil a ani nemohl učinit správné závěry, upnul-li se na požadavek vůči žalobci, který je nesmyslný a neproveditelný, a rovněž za běžného stavu událostí naprosto nereálný. Odvolatel vytkl okresnímu soudu dále nesprávné hodnocení v řízení provedených důkazů včetně výpovědi svědků, zejména svědka [celé jméno svědka] a včetně hodnocení důkazu v řízení provedeného znaleckým posudkem. Okresní soud fakticky ignoroval, že znalec ve svém posudku potvrdil výměnu tzv. [příjmení] ventilu, tj. ventilu zpětného odvodu výfukových plynů, ačkoliv žalovaná prohlašovala, že jediný díl, který na automobilu byl měněn, byl plynový pedál. Žalobce sám do automobilu nikdy nezasahoval a soud prvého stupně tak zcela nelogicky uvěřil, že žalovaná [příjmení] ventil neměnila, ačkoliv jedině opačný závěr je opravdu možný, neboť automobil se nacházel ode dne 23. 8. 2016 u žalované a výměnu této součástky rozhodně neprovedl žalobce, jak se snažila žalovaná naznačit. Soud prvého stupně tak nedospěl k jedinému možnému závěru vyplývajícímu z důkazů provedených ve svém souhrnu, že žalovaná opravila vadu automobilu výměnou vadného [příjmení] ventilu, ovšem až po odstoupení žalobce od smlouvy, tj. nejdříve po dni 26. 8. 2016 a možná i mnohem později, nikoliv dříve po dvou předcházejících reklamacích žalobce, z nichž první byla již dne 27. 7. 2016, a tedy v součtu po více než měsíci a na naléhání žalobce, když mu dvakrát žalovaná automobil vrátila s tím, že je v pořádku, a neodstranila tak reklamovanou vadu na automobilu, která způsobila výpadky reakce automobilu na sešlápnutí plynového pedálu v přiměřené době, ačkoliv je tato vada vadou nebezpečnou a automobil za této situace není možno používat v silničním provozu. Odvolatel dále v odvolání rekapituluje průběh řízení před soudem prvého stupně včetně svých skutkových tvrzení a výpovědi v řízení učiněných svědků a znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] s tím, že okresnímu soudu vytýká, že nehodnotil správně všechny provedené důkazy, konkrétně výpověď znalce a výpověď svědka [celé jméno svědka]. Podle odvolatele z odůvodnění rozsudku okresního soudu není jasné, co by žalobce měl vlastně udělat, aby se domohl svých práv z odpovědnosti za vady prodané věci žalovanou, která se vyskytla v době trvání záruky. Soud prvého stupně svůj závěr odůvodnil tím, že žalovaná prý včas vyzvala žalobce, aby si opravený automobil vyzvedl, a již naprosto nepřihlíží k tomu, že se tak stalo až po 14 dnech po doručení odstoupení od smlouvy žalobcem s účinky ke dni 25. 8. 2016 či 26. 8. 2016 a především v součtu po uplynutí téměř šesti týdnů od okamžiku, kdy byla poprvé vada reklamována. Neodstranila-li žalovaná oznámenou vadu, resp. její projevy ani ve lhůtě trvající téměř jeden měsíc, byla podle žalobce splněna podmínka pro využití jeho práva, jež mu poskytuje zákon, a to práva odstoupit od smlouvy pro neodstranění vady v přiměřené lhůtě, i kdyby způsob, jakým požadoval vyřídit reklamaci, odpovídal volbě odstranění vady (opravě věci). Žalobce tak má za to, že jím provedené písemné odstoupení od smlouvy, které doručil žalované dopisem ze dne 25. 8. 2016, je platné a vyvolalo účinky zrušení smlouvy, a proto je jeho nárok na vrácení kupní ceny 861.000 Kč s příslušenstvím po právu. Žalobce od smlouvy odstoupil, poněvadž žalovaná neodstranila vady v přiměřené lhůtě, a opakovaný výskyt této vady způsobil, že žalobce nemohl automobil řádně užívat. Navíc žalovaná podlomila důvěru žalobce v kvalitu a možnost dalšího bezproblémového použití automobilu v dohledné době i svou schopnost udržet automobil ve stavu s vlastnostmi, aby mohl být bezpečně používán k účelu provozu na pozemních komunikacích. Jednání žalované, která podlomila důvěru žalobce, spočívá v tom, že po nepřiměřenou dobu nebyla schopna odstranit vadu způsobující výpadky akcelerace automobilu na sešlápnutí plynového pedálu a automobil vracela po oznámení projevu vady žalobci jako opravený, ačkoliv vada na automobilu přetrvávala. Soud prvého stupně se podle odvolatele nezabýval vnímáním a posouzením objektivní pravdy, nýbrž se přiklonil k fingované prezentaci žalované podpořené tvrzením, že diagnostika nikdy vadu na automobilu nezjistila a ani jinými způsoby se nepodařilo vadu nalézt, ač se o to prý žalovaná pečlivě snažila ve snaze vyjít vstříc žalobci jako zákazníkovi, a že o vyměněném [příjmení] ventilu nic neví. Ovšem výměnu této součástky objektivně prokázal nález znalce, který i vysvětlil, proč o tom u žalované nejsou či nemusí být žádné záznamy. Za podstatné pochybení soudu prvého stupně považuje žalobce i to, že napadený rozsudek byl podle jeho názoru překvapivý a byl dílem nepředvídatelného postupu soudu prvého stupně, který v průběhu řízení nikdy účastníky nepoučil, jaké okolnosti považuje za důležité pro rozhodnutí ve věci a jak mají cílit svá tvrzení a důkazy s ohledem na skutkový stav, s výjimkou výzvy k prokázání existence vady automobilu ke dni odstoupení od smlouvy, kterýžto požadavek soudu prvého stupně byl a je pro žalobce nesrozumitelný a nepochopitelný. Žalobce má rovněž námitky vůči přiznané výši nákladů řízení, a to zejména proti náhradě odměny právního zástupce žalované, když některé úkony zástupcem žalované učiněné nelze považovat za účelně vynaložené náklady právní služby. V průběhu odvolacího soudu doplnil žalobce svoji odvolací argumentaci tvrzením, že soud by měl vykládat právo tak, aby odpovídalo reálné praxi, což se v daném případě nestalo. Žalobce jako kupující a laik nemá jinou možnost, jak identifikovat vzniklé vady, navíc musí přijmout praxi prodávajícího tak, jak to žalobce učinil, přičemž liknavostí prodávajícího v servisu při vystavování zakázkových listů došlo ke komplikaci možnosti prokázat existenci vady, zejména pokud jde o výměnu [příjmení] ventilu. Žalobce sám se domnívá, že k tomuto došlo až po odstoupení od smlouvy. Tyto nedostatky spočívající v nedostatcích ve vedení zakázkových listů a evidenci by měly jít k tíži žalované společnosti, protože žalobce je objektivně ve stejném postavení jako spotřebitel. [obec] na vozidle byla trvající a žalobce už neviděl jinou možnost, než odstoupit od smlouvy. Jako nespravedlnost vnímá žalobce, že soud jeho jednání posuzuje přísně a nevnímá, že je slabší stranou sporu. Dále poukazuje na nelogičnost a vnitřní rozpor posouzení okresního soudu, který fakticky nepřihlédl ke všem závěrům znaleckého posudku.

4. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně nevyjádřila, v průběhu odvolacího jednání uvedla, že rozsudek okresního soudu považuje za zcela správný a navrhla jeho potvrzení. Zdůraznila, že v řízení nebylo prokázáno, že by na vozidle existovala vada, a to ani v době odstoupení od smlouvy, když tato skutečnost nevyplývá ani z provedeného znaleckého posudku, když znalec pouze na základě sdělení třetí osoby konstatuje, že tvrzená závada by mohla být způsobena závadou [příjmení] ventilu. Pokud žalobce v odvolání poukazuje na prodlevu, v níž byl vyzván k převzetí vozidla, konkrétně na SMS zprávu svědka [celé jméno svědka], je třeba přihlédnout k celé výpovědi tohoto svědka, který poté, co žalobce vozidlo v servisu ponechal a odjel vozidlem náhradním, několikrát žalobci telefonoval, žalobce telefon nebral, a teprve až na telefon z jiného telefonního čísla řekl, že si vozidlo vyzvedne.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

6. Krajský soud zamítl žalobcem uplatněný důkazní návrh potvrzením o ukončení úvěrové smlouvy ze dne 28. 8. 2019, a to z důvodu, že vzhledem k provedenému dokazování okresním soudem a k právnímu posouzení věci je tento důkaz důkazem nadbytečným, navíc se jedná o důkaz, který mohl žalobce uplatnit již v řízení před okresním soudem (s ohledem na datum vystavení této listiny).

7. Odvolací soud se neztotožňuje s argumentací žalobce směřující do správnosti skutkových zjištění okresního soudu, když po přezkoumání obsahu spisu dospívá k závěru, že okresní soud skutkový stav na základě v řízení provedených důkazů zjistil zcela správně tak, jak jej rekapituluje v odůvodnění napadeného rozsudku. Důkazy v řízení provedené hodnotil okresní soud jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a správně hodnotil i závěry v řízení provedeného znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] včetně jeho výpovědi, a to s přihlédnutím k ostatním v řízení provedeným důkazům. Pokud žalobce poukazoval na nepřesnou interpretaci žalobcem uplatněné vady na vozidle (vada plynového pedálu), není tato nepřesnost okresního soudu pro posouzení věci podstatná, když ze samotných tvrzení žalobce je zcela zřejmé, jakou vadu vozidla uplatnil, přičemž okresním soudem uvedená zkratka„ vada plynového pedálu“ je pouze zestručněním žalobcem interpretované a tvrzené vady, která je včetně jejích projevů z tvrzení žalobce zcela jednoznačně zřejmá. Neobstojí ani argumentace žalobce, pokud vytýkal okresnímu soudu, že nepovažoval žalobce za slabší stranu sporu za situace, kdy žalobce uzavřel předmětnou kupní smlouvu jako podnikatel. To, že žalobce vystupoval v uvedeném smluvním vztahu na základě kupní smlouvy ze dne 26. 8. 2014 jako podnikatel, je zcela zřejmé z textu samotné kupní smlouvy, nicméně tato skutečnost není nějakým způsobem v tomto konkrétním případě podstatná pro právní posouzení věci. Žalobce v odvolání polemizuje s tím, že jako laik nebyl schopen řádně vadu vozidla identifikovat, přičemž takovéto pochybení mu ani okresní soud žádným způsobem nevyčítá. Okresní soud shodně konstatoval, že žalobce v řízení vadu jednoznačně specifikoval, popsal její projevy a charakter této vady byl z jeho tvrzení zcela jednoznačně zřejmý. V tomto směru tedy odvolací argumenty žalobce rovněž obstát nemohou.

8. Pokud jde o další námitky žalobce týkající se tvrzeného nesprávného hodnocení v řízení provedených důkazů, konstatuje krajský soud, že okresní soud provedl v řízení řadu listinných důkazů a dále důkazů dalších včetně výpovědi žalobce, výpovědi zástupce žalované [jméno] [příjmení], výpovědí svědků [titul] [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka], a dále rovněž důkaz znaleckým posudkem znalce [celé jméno znalce] včetně jeho znalecké výpovědi. Pokud jde o hodnocení důkazů okresním soudem, považuje krajský soud za nutné uvést následující.

9. Okresní soud v řízení provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž zcela respektoval zásady volného hodnocení důkazů dle ustanovení § 132 o. s. ř. Výpovědi jednotlivých svědků hodnotil soud v souladu s listinnými důkazy a zároveň v souladu s výsledky v řízení provedeného znaleckého posudku včetně výpovědi znalce, který byl v řízení vyslechnut a vyjádřil se ke stanoviskům obou účastníků řízení. Skutková zjištění, které okresní soud z provedeného dokazování dovodil, považuje odvolací soud za zcela správná včetně zjištění, že mezi účastníky byla dne 26. 8. 2014 uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobce koupil od žalované osobní vozidlo tovární značky Seat Alhambra za kupní cenu 861.000 Kč, která byla částečně uhrazena z jeho vlastních finančních prostředků a částečně prostřednictvím úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru ze dne 26. 8. 2014 Okresní soud správně zjistil, že žalobce subjektivně pociťoval v průběhu užívání vozidla vadu spočívající v nedostatečné nebo žádné reakci na sešlápnutí plynového pedálu vozidla, přičemž tuto tvrzenou vadu řádně uplatnil a reklamoval 27. 7. 2016, 16. 8. 2016 a 23. 8. 2016, když přistavil předmětné vozidlo do servisu žalované, přičemž opakovaně tvrdil shodnou subjektivně pociťovanou vadu. Jak správně dovodil okresní soud, v době přijetí vozidla do servisu žalované tato žalobcem tvrzená a pociťovaná vada vozidla nikdy nebyla objektivně zjištěna, což ve svých svědeckých výpovědích potvrdili všichni servisní technici žalované, přičemž tato vada se neprojevovala ani na diagnostice předmětného vozidla, která byla provedena. Správně okresní soud konstatoval, že tato žalobcem tvrzená vada nebyla zjištěna ani v řízení provedeným znaleckým posudkem znalce [celé jméno znalce], a to ani výslechem tohoto znalce, když znalec ve své výpovědi pouze potvrdil, že v době zkoumání předmětného vozidla vozidlo žádnou žalobcem tvrzenou vadu nevyskytovalo a ze znaleckého posudku ani z výpovědi znalce nevyplývá, že by se tato vada vyskytovala ke dni odstoupení od smlouvy, tedy ke dni 25. 8. 2016. Žalobce naposledy předal servisu vozidlo dne 23. 8. 2016, ačkoliv byl vyzván k převzetí vozidla, vozidlo si nevyzvedl s tím, že trvá na jeho opravě. Následně dopisem ze dne 25. 8. 2016 od smlouvy odstoupil. Žalobci bylo následně dne 12. 9. 2016 sděleno, že vozidlo je bez vad a je připraveno k vyzvednutí, žalobce si vozidlo nevyzvedl.

10. Takto zjištěný skutkový stav okresním soudem považuje odvolací soud za správný a odpovídající v řízení provedeným důkazům a sama skutečnost, že se s hodnocením důkazů okresním soudem a s jeho skutkovými zjištěními žalobce neztotožňuje, nemůže zakládat odůvodněnost odvolacího důvodu dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.

11. Pokud se týká právního posouzení věci, bylo v řízení podstatné vyřešení otázky, zda žalobce v řízení prokázal existenci vady v době odstoupení od smlouvy, tedy dne 25. 8. 2016, přičemž toto tvrzení v řízení prokázáno nebylo. Tvrzení žalobce, že vozidlo vykazovalo ke dni odstoupení opakovanou vadu, se v řízení žalobci provedenými důkazy prokázat nepodařilo. Toto tvrzení žalobce z provedených důkazů nevyplývá, resp. existence takovéto vady prokázána nebyla. Tvrzenou vadu potvrzoval pouze žalobce, který ji bezpochyby subjektivně pociťoval při řízení vozidla a následně ji při řádné reklamaci také odpovídajícím způsobem specifikoval. Podstatné však je, že ostatními v řízení provedenými důkazy existence tvrzené vady prokázána nebyla, když existence vady nevyplývá ani z diagnostiky vozidla ani z výpovědi v řízení slyšených svědků - servisních techniků a mechaniků žalované, a to včetně svědka [celé jméno svědka] Ani znalecký posudek znalce [celé jméno znalce] nepotvrzuje, že by ke dni odstoupení od smlouvy, tedy ke dni 25. 8. 2016, na vozidle žalobcem tvrzená vada existovala. Pokud znalec ve znaleckém posudku a ve své výpovědi poukazuje na možnou výměnu tzv. [příjmení] ventilu, poukazuje sám na to, že se jedná o vadu odstranitelnou, nicméně ze samotného znaleckého posudku nevyplývá, že by tato vada v době odstoupení od smlouvy na vozidle existovala. Jak správně uvedl okresní soud, znalec některé své závěry ve znaleckém posudku učinil nikoliv na základě svého znaleckého zkoumání, ale na základě sdělení jiné osoby, přičemž sám ve své výpovědi uvedl, že obvykle se vada [příjmení] ventilu způsobem popisovaným žalobcem neprojevuje. V této souvislosti okresní soud správně postupoval podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a poučil žalobce o povinnosti tvrdit a prokázat existenci vady v době odstoupení od smlouvy. Pokud totiž žalobce tvrdil, že žalovaná vozidlo neopravila (resp. je žalobcem vytčenou vadou), a to bylo důvodem pro odstoupení od smlouvy, bylo právě na žalobci, aby toto své tvrzení prokázal, tedy že jím vytčená vada na vozidle se vyskytovala, a to nejpozději ke dni odstoupení od smlouvy. Prokázat uvedenou skutečnost pak žalobce má jak v případě vad zboží, tak i v případě záruční vady. Toto poučení ze strany okresního soudu bylo zcela adekvátní procesní situaci ve sporu, kdy důkazní břemeno na prokázání existence vady leží na žalobci. Žalobce na výzvu okresního soudu reagoval, okresní soud žalobcem navržené důkazy potřebné pro právní posouzení věci provedl a správně konstatoval, že i přes poučení se žalobci existenci jím tvrzené vady ke dni odstoupení od smlouvy prokázat nepodařilo. Za této situace nemůže obstát odvolací argumentace žalobce o tvrzeném„ překvapivém“ rozhodnutí okresního soudu nebo o tom, že okresní soud v průběhu řízení nereflektoval své procesní povinnosti.

12. Shodně s okresním soudem je také třeba dospět k závěru, že žalobce si jako právo z vadného plnění zvolil opravu věci ve smyslu ustanovení § 2106 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku, a to naposledy dne 23. 8. 2016, kdy si odmítl vozidlo převzít s tím, že jej nepřevezme, dokud nebude opraveno. To, že následně svou volbu změnil a dne 25. 8. 2016 bez souhlasu žalované od smlouvy odstoupil, je v rozporu se shora citovaným zákonným ustanovením, jak správně vyhodnotil okresní soud.

13. Lze tedy konstatovat, že žalobce v řízení neprokázal existenci tvrzené opakovaně se vyskytující vady předmětu koupě a pokud od kupní smlouvy odstoupil, je odstoupení nutno vyhodnotit jako neplatné a nárok žalobce na vrácení kupní ceny tak důvodný není.

14. Vzhledem k tomuto právnímu závěru se okresní soud nezabýval další argumentací žalované včetně námitky nedostatku aktivní legitimace žalobce a námitky započtení.

15. Ze shora uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. a ve výroku III. o nákladech řízení státu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

16. Ve výroku II. rozsudku okresního soudu o nákladech řízení účastníků změnil krajský soud rozsudek okresního soudu dle ustanovení § 220 o. s. ř. Okresní soud, pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení účastníků, správně postupoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení vzhledem k procesnímu úspěchu žalované ve sporu. Nesprávně však okresní soud určil výši nákladů řízení, když v tomto směru dává krajský soud částečně zapravdu odvolací argumentaci žalobce. Po přezkoumání obsahu spisu konstatuje krajský soud, že zástupce žalované učinil v řízení následující úkony právní služby - příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, odpor proti platebnímu rozkazu, účast u jednání dne 6. 4. 2017, účast u jednání dne 2. 6. 2017, účast u jednání dne 12. 7. 2019, vyjádření ve věci ze dne 7. 8. 2019, účast u jednání dne 12. 8. 2019, účast u jednání dne 16. 9. 2019, účast u jednání dne 22. 10. 2019, účast u jednání dne 22. 11. 2019, vyjádření ze dne 11. 12. 2019, účast u jednání dne 22. 1. 2020, účast u jednání dne 18. 2. 2020, účast u jednání dne 10. 12. 2020 a účast u vyhlášení rozhodnutí dne 18. 12. 2020. Zástupce žalobce tak požadoval náhradu nákladů zastoupení za 20 úkonů právní služby, kterou mu okresní soud přiznal. Krajský soud však považuje za účelně vynaložené náklady právní služby ze strany zástupce žalované pouze 15 úkonů právní služby, když odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 28. 12. 2016 mohl být učiněn spolu s vyjádřením se žalované k žalobě, které žalovaná učinila dne 16. 1. 2017, přičemž tyto úkony považuje krajský soud za jeden účelně vynaložený úkon právní služby. Dále odvolací soud nepovažuje za účelně vynaložený úkon právní služby vyjádření žalované ze dne 4. 4. 2017 a sdělení žalované ze dne 21. 4. 2017, které fakticky opakuje argumentaci učiněnou ve vyjádření k žalobě. Rovněž tak není účelně vynaloženým úkonem právní služby vyjádření se ke sdělení žalobce ze dne 30. 6. 2017 a vyjádření se žalované ke znaleckému posudku, když se jedná pouze o vyjádření k v řízení provedeným důkazům, což nelze považovat za účelně vynaložený úkon právní služby. Žalované straně tak přísluší náhrada nákladů za právní zastoupení, a to za 15 účelně vynaložených úkonů právní služby dle ustanovení § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 15x 11.780 Kč, tedy 176.700 Kč. K tomu přísluší zástupci žalované jeden poloviční úkon právní služby ve výši 5.890 Kč za účast při vyhlášení rozhodnutí dne 18. 12. 2020 a dále náhrada hotových výdajů za 16 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném v znění, ve výši 4.800 Kč a 21% DPH ve výši 39.351,90 Kč, neboť zmocněnec žalované osvědčil, že je plátcem DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení před soudem prvého stupně tak představují částku 226.741,90 Kč.

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je dle ustanovení § 224 a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn skutečností, že v odvolacím řízení byla žalovaná úspěšná a má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které představují odměnu za zastupování za jeden úkon právní služby ve výši 11.780 Kč, 1x režijní paušál á 300 Kč a 21% DPH ve výši 2.536,80 Kč Náklady odvolacího řízení tak představují částku 14.616,80 Kč.

18. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů byla dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. určena jako třídenní a místem plnění bylo určeno sídlo advokáta žalované dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.