11 C 363/2018

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o 2 088 000 Kč

I. Žaloba, aby byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni částku 2 088 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 895 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. 11. 2018 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 088 000 Kč. Uvedla, že rozsudkem zdejšího soudu v trestní věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ve věci sp. zn. [spisová značka] byla pravomocně odsouzena k nepodmíněnému trestu v délce trvání 3 let a 6 měsíců, a to mj. za trestný čin neoprávněného podnikání. Tohoto trestného činu se měla dopustit tím, že naplňovala smysl a účel občanského sdružení (dnes spolku) Právní poradna – sdružení právníků, právních a finančních poradců a odborníků v oblasti práva, o. s. (dále též jen„ [ulice]“). K činnosti [ulice], tj. k poskytování právního poradenství, však udělilo dne 10. 5. 2012 povolení ministerstvo vnitra a [ulice] bylo zapsán do veřejného rejstříku. Dle názoru žalobkyně nelze jednoznačně určit, zda učinilo chybu Ministerstvo vnitra při registraci [ulice] tím, že udělilo neplatné oprávnění, anebo zda soudy následně v trestním řízení uznaly žalobkyni chybně vinnou shora uvedeným trestným činem. Bylo-li by možné předvídat, že po řádné registraci stanov a zápisu [ulice] by poskytování právního poradenství mohlo naplňovat skutkovou podstatu trestného činu, tato činnost by nebyla nikdy zahájena, nedošlo by k odsouzení žalobkyně a nebyla by realizována ani plošná reklamní kampaň v rádiu a tisku. Uvedeným počínáním státních institucí se žalobkyně cítí být poškozena ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. Žádá zaplacení částky 1 088 000 Kč odpovídající měsíční mzdě 33 000 Kč za 3 roky, o niž se snížily její příjmy zrušením pracovní smlouvy uzavřené se Sdružením. Žalobkyně byla ve [ulice] vedoucím rekvalifikace, měla vyučovat většinu odborných hodin a koordinovat naplnění a průběh rekvalifikace, avšak uvedené nemohla vykonávat z důvodu svého uvěznění. Dále žádá zaplatit 1 000 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy. Orgány činné v trestním řízení písemně obeslaly všechny klienty [ulice], aby v řízení vedeném se žalobkyní podali vysvětlení, tzn. všechny tyto klienty informovaly o skutečnosti, že je žalobkyně trestně stíhaná a obviněna z neoprávněného podnikání. Tím učinily ze žalobkyně„ hlupáka a podvodníka“ a způsobily jí předmětnou nemajetkovou újmu. K výzvě soudu následně žalobkyně doplnila, že se nedomáhá náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím ani nesprávným úředním postupem, nýbrž kolizním jednáním orgánů veřejné moci. Počínání jak Ministerstva vnitra, tak soudů se setkala u osoby žalobkyně a kolize jejich protichůdných právních názorů jí způsobila škodní následek, zničila jí soukromý i profesní život. Vyjma ušlé mzdy, kterou by tři roky dostávala za odučení studijního programu Manažer se zaměřením na insolvenční právo, strávila 14 měsíců omezena na svých právech ve výkonu trestu, opustila ji rodina, syn se s ní nebaví, musela opustit svůj domov a se záznamem z rejstříku trestů nemůže najít práci odpovídající jejímu vzdělání a kvalifikaci. Seznam škod je tedy nekonečný. U jednání soudu pak žalobkyně doplnila, že má-li označit nějaké rozhodnutí státních orgánů, jež považuje za nezákonné, označuje rozhodnutí o registraci [ulice], neboť toto představuje prvotní příčinu vzniklých škod. Uvedla, že byť uvedené rozhodnutí nebylo nikdy po formální stránce zrušeno, po materiální stránce naopak zrušeno bylo, neboť od právní moci rozsudku vydaného v trestní věci bylo nutné jakékoli jednání dle schválených stanov považovat za trestné, naplňující skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného podnikání. Poukázala rovněž na § 11 zák. č. 198/2009 Sb., podle něhož právnické osoby mohou poskytovat právní rady a činit podání, pokud tato jejich činnost plyne ze statusu, z názvu, z jejich činnosti nebo ze zákona.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že uplatněný nárok v plném rozsahu neuznává. Poukázala na proběhlá předběžná projednání nároku a vyložila důvody, pro něž nepovažuje předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. za naplněné. Navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Po provedeném řízení učinil soud následující skutková zjištění:

3. Z návrhu na registraci [ulice] bylo zjištěno, že tento byl sepsán dne 4. 5. 2012, byl adresován Ministerstvu vnitra a je v něm uveden přípravný výbor ve složení žalobkyně, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

4. Ze stanov [ulice] bylo zjištěno, že v jejich čl. 3 s názvem„ Cíl činnosti sdružení“ se uvádí:

1. Cílem sdružení je vytvářet podmínky a koordinovat snahu členů šířit informace o novinkách a zajímavostech v oblasti občanského, obchodního a insolventního práva. 2. [ulice] bude v tomto duchu vytvářet podmínky, podporovat a koordinovat aktivity směřující k přispívání informovanosti mezi širokou veřejností. 3. [ulice] přispívá k rozvoji informačních cest mezi soudci, advokáty, soukromými právníky, právními a finančními poradci a širokou veřejností. 4. [ulice] se zakládá na dobu neurčitou. V čl.

4. Stanov s názvem„ Náplň a formy činnosti“ se pak uvádí:

1. Vytváření prostředí, které by sloužilo členům sdružení a dalším zájemcům k setkávání, studiu a ke vzájemné výměně zkušeností.

2. V souladu s cílem činnosti sdružení, organizace přednášek a zapůjčování knih ve vlastnictví sdružení členům sdružení, případně i dalším zájemcům.

3. Podpora přednášejících, pokud je jejich činnost v souladu s cílem činnosti sdružení, zajištění jejich pobytu, stravy, ubytování, případně zdravotního ošetření apod.

4. Poradenství ve spolupráci se státními orgány, případně vzájemná spolupráce s dalšími dobrovolnými občanskými sdruženími či nestátními organizacemi, pokud jejich činnost bude v souladu s činností sdružení. 5. [ulice] činnost.

6. Organizování kampaní a petičních akcí v souladu s cílem sdružení. [ulice] činnosti:

1. Pořádání výstav, seminářů, školení a konferencí.

2. Zprostředkovatelská a informační činnost.

3. Propagační činnost, vydávání letáčků, časopisů, publikací apod. Na stanovách je vyznačena registrace Ministerstvem vnitra k datu 10. 5. 2012.

5. Z výpisu ze spolkového rejstříku bylo zjištěno, že [ulice] vzniklo k datu 10. 5. 2014, do spolkového rejstříku bylo zapsáno 1. 1. 2014.

6. Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací] a z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že jimi byla žalobkyně odsouzena mimo jiné za přečin neoprávněného podnikání dle § 251 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že v období od 22. 2. 2011 do 2. 3. 2015 v [obec], v místě své kanceláře, nacházející se nejprve na ul. [ulice] [číslo] následně na ul. [ulice] [číslo] resp. i na jiných místech se záměrem získat majetkový prospěch jako jediná osoba vystupující jménem sdružení (spolku) [anonymizována čtyři slova], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], právních a finančních poradců a odborníků v oblasti práva, o.s., [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], případně [anonymizována čtyři slova], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], poskytovala svým klientům právní služby z oblasti insolvenčního a občanského práva, konkrétně pak aktivně nabízela služby spočívající v sepsání návrhu na oddlužení, sama nebo prostřednictvím svých zaměstnanců kompletně zpracovávala listiny pro návrh na povolení oddlužení, sepisovala návrhy na oddlužení, dávala právní rady, kde má být insolvenční návrh podán a prováděla další úkony týkající se návrhů na oddlužení, a dále i činnost týkající se sepisování žalob a zastupování žalujících v řízení před soudy, za což si účtovala od jednotlivých klientů odměnu, a takto jednala i přesto, že se jedná o úkony, které jsou podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, oprávněny poskytovat pouze osoby, uvedené § 2 odst. 1, 2 zák. o advokacii a ačkoliv ona takovou osobou nebyla, a tyto právní služby provozovala soustavně, samostatně, po delší dobu a za úplatu, kdy celková výše takto získaných finančních prostředků činí nejméně 207.900 Kč, když poskytla nejméně dále ve výroku vypočtené konkrétní právní služby konkrétně vypočteným klientům. Za toto jednání, jakož i další jednání popsané ve výrokové části rozsudku okresního soudu, byla odsouzena k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců a byl jí uložen trest zákazu činnosti. Rozsudek krajského soudu nabyl právní moci 26. 4. 2018.

7. Z dokumentu nazvaného jako„ Smlouva“ bylo zjištěno, že tento není nikým podepsán a že se má dle obsahu jednat o smlouvu uzavřenou mezi Sdružením jako objednatelem a žalobkyní jako lektorem. Druh práce je ujednán jako lektor, místem výkonu práce je učebna v sídle objednatele a smluvní vztah má být uzavřen od 1. 8. 2018 do 30. 7. 2018. Za vykonanou práci má lektorovi náležet odměna složená z fixní složky 33 000 Kč měsíčně a z pohyblivé složky 10 000 Kč měsíčně.

8. Z úředních záznamů o podání vysvětlení osob bylo zjištěno, že v rámci trestního řízení vedeného se žalobkyní podala vysvětlení celá řada osob – bývalých klientů žalobkyně a [ulice].

9. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné pro posouzení věci relevantní skutečnosti. Stejně tak soud neprováděl další stranami navržené důkazy, když takový postup shledal nadbytečným (z již dosud provedených důkazů lze učinit bezpečný závěr o skutkovém stavu věci). Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

10. Dne 10. 5. 2012 provedlo Ministerstvo vnitra registraci občanského sdružení Právní poradna – sdružení právníků, právních a finančních poradců a odborníků v oblasti práva, o. s., a to na podkladě návrhu přípravného výboru ve složení žalobkyně, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Ve stanovách [ulice] bylo ohledně jeho cílů uvedeno:

1. Cílem sdružení je vytvářet podmínky a koordinovat snahu členů šířit informace o novinkách a zajímavostech v oblasti občanského, obchodního a insolventního práva. 2. [ulice] bude v tomto duchu vytvářet podmínky, podporovat a koordinovat aktivity směřující k přispívání informovanosti mezi širokou veřejností. 3. [ulice] přispívá k rozvoji informačních cest mezi soudci, advokáty, soukromými právníky, právními a finančními poradci a širokou veřejností. 4. [ulice] se zakládá na dobu neurčitou. K činnostem [ulice] pak bylo ve stanovách uvedeno:

1. Vytváření prostředí, které by sloužilo členům sdružení a dalším zájemcům k setkávání, studiu a ke vzájemné výměně zkušeností.

2. V souladu s cílem činnosti sdružení, organizace přednášek a zapůjčování knih ve vlastnictví sdružení členům sdružení, případně i dalším zájemcům.

3. Podpora přednášejících, pokud je jejich činnost v souladu s cílem činnosti sdružení, zajištění jejich pobytu, stravy, ubytování, případně zdravotního ošetření apod.

4. Poradenství ve spolupráci se státními orgány, případně vzájemná spolupráce s dalšími dobrovolnými občanskými sdruženími či nestátními organizacemi, pokud jejich činnost bude v souladu s činností sdružení. 5. [ulice] činnost.

6. Organizování kampaní a petičních akcí v souladu s cílem sdružení. [ulice] činnosti:

1. Pořádání výstav, seminářů, školení a konferencí.

2. Zprostředkovatelská a informační činnost.

3. Propagační činnost, vydávání letáčků, časopisů, publikací apod. Rozsudky Okresního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací] a Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] byla následně žalobkyně odsouzena mj. za přečin neoprávněného podnikání dle § 251 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že v období od 22. 2. 2011 do 2. 3. 2015 poskytovala neoprávněně ve větším rozsahu právní služby za úplatu, a to mj. jako jediná osoba vystupující jménem [ulice]. V rámci předmětného trestního řízení podala orgánům činným v trestním řízení vysvětlení celá řada osob – bývalých klientů žalobkyně. Ani registrace [ulice], ani uvedené rozsudky okresního a krajského soudu nebyly žádným předepsaným způsobem zrušeny.

11. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 6 zákona č. 82/1998 Sb. (1) Ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). (2) Úřadem podle odstavce 1 je a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu. (3) Došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení. (4) Není-li možno příslušný úřad určit podle odstavce 2 nebo 3, jedná za stát Ministerstvo financí.

13. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Podle § 6 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění účinném k 10. 5. 2012 (dále jen„ zákon č. 83/1990 Sb.“) (1) [ulice] vzniká registrací. (2) Návrh na registraci mohou podávat nejméně tři občané, z nichž alespoň jeden musí být starší 18 let (dále jen "přípravný výbor"). 1) Návrh podepíší členové přípravného výboru a uvedou svoje jména a příjmení, data narození a bydliště. Dále uvedou, kdo z členů starších 18 let je zmocněncem oprávněným jednat jejich jménem. K návrhu připojí stanovy ve dvojím vyhotovení, v nichž musí být uvedeny: a) název sdružení, b) sídlo, c) cíl jeho činnosti, d) orgány sdružení, způsob jejich ustavování, určení orgánů a funkcionářů oprávněných jednat jménem sdružení, e) ustanovení o organizačních jednotkách, pokud budou zřízeny a pokud budou jednat svým jménem, f) zásady hospodaření. (3) Pokud stanovy neurčují něco jiného, jedná jménem sdružení až do vytvoření orgánů uvedených v odstavci 2 písm. d) přípravný výbor. (4) Název sdružení se musí výrazně lišit od názvu právnické osoby, která již vyvíjí činnost na území České republiky, od názvu orgánu veřejné moci České republiky, od názvu mezinárodní organizace, jejího orgánu nebo její instituce a od názvu Evropské unie a jejích orgánů.

17. Podle § 7 zákona č. 83/1990 Sb. (1) Návrh na registraci se podává ministerstvu vnitra České republiky (dále jen "ministerstvo"). (2) Nemá-li návrh náležitosti podle § 6 odst. 2 a 4 (anebo jsou-li údaje v něm neúplné nebo nepřesné), ministerstvo na to přípravný výbor bezodkladně, nejpozději do 5 dnů od doručení návrhu, upozorní s tím, že dokud tyto vady nebudou odstraněny, řízení o registraci nebude zahájeno. (3) Řízení o registraci je zahájeno dnem, kdy ministerstvu došel návrh, který nemá vady uvedené v odstavci 2. O dni zahájení ministerstvo bezodkladně vyrozumí zmocněnce přípravného výboru.

18. Podle § 8 zákona č. 83/1990 Sb. (1) Ministerstvo registraci odmítne, jestliže z předložených stanov sdružení vyplývá, že a) jde o organizaci uvedenou v § 1 odst. 3, b) stanovy nejsou v souladu s § 3 odst. 1 a 2, c) jde o sdružení nedovolené (§ 4), d) cíle sdružení jsou v rozporu s požadavky uvedenými v § 5.

19. Soud má v první řadě za to, že i nadále platí závěr, potvrzený rovněž usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], podle něhož je organizační složkou příslušnou jednat ve stávajícím řízení jménem státu Ministerstvo financí. V řízení byly žalobkyní uplatněny dva nároky (na náhradu ušlého zisku a na náhradu nemajetkové újmy), oba se však mají dle konstantní žalobní argumentace odvíjet od nezákonného kolizního jednání státních institucí, které se mělo sejít u osoby žalobkyně a vyústit v její odsouzení, uvěznění a ve vznik další řady újem. Je sice pravdou, že žalobkyně u ústního jednání soudu doplnila svá tvrzení v tom směru, že za zcela počáteční příčinu vzniku tvrzených škod považuje nezákonnou registraci [ulice] Ministerstvem vnitra, s ohledem na celý komplex dosud učiněných tvrzení a popsaný mechanismus vzniku tvrzených újem, v němž vedle Ministerstva vnitra figurují rovněž další orgány státu (soudy a jiné orgány činné v trestním řízení), však setrval soud i nadále na závěru, podle něhož nelze příslušnou organizační složku státu ve věci jednoznačně určit. V řízení bylo proto i nadále jednáno s Ministerstvem financí.

20. Základním předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. je existence nezákonného rozhodnutí, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a které bylo posléze pro nezákonnost příslušným orgánem zrušeno či změněno, anebo existence nesprávného úředního postupu. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že v posuzované věci nelze mít již tuto prvotní podmínku vzniku odpovědnosti státu za naplněnou. Žalobkyně v průběhu řízení tvrdila, že jí tvrzená újma vznikla v důsledku kolizního jednání příslušných státních orgánů, tj. Ministerstva vnitra a Ministerstva spravedlnosti, když první jmenovaná instituce provedením registrace [ulice] v r. 2012 tomuto de facto povolila výkon činnosti spočívající v poskytování právního poradenství, za což posléze soudy o několik let později žalobkyni odsoudily a potrestaly v rámci vedeného trestního řízení. V rámci doplnění žaloby učiněného u ústního jednání pak žalobkyně uvedla, že nebýt nezákonné registrace [ulice] ze strany Ministerstva vnitra, nebyla by příslušná činnost nikdy vykonávána a žalobkyně by nikdy nebyla trestně stíhána. K takto tvrzeným skutečnostem soud uvádí, že Ministerstvo vnitra v roce 2012 zaregistrovalo [ulice] poté, co byly splněny veškeré formální předpoklady pro takový postup uvedené v zákoně č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, přičemž z doloženého obsahu stanov je zřejmé, že z těchto se v žádném případě nepodávalo, že by [ulice] bylo zakládáno za účelem poskytování právních služeb za úplatu, či že by se snad mělo jednat o některý ze subjektů, u nichž zákon vylučuje provedení registrace ve smyslu § 8 zák. č. 83/1990 Sb. V postupu ministerstva, které za dané situace provedlo předmětnou registraci, nelze shledávat nic protiprávního ani nestandardního a nejednalo se z jeho strany v žádném případě ani o vydání nezákonného rozhodnutí ani o nesprávný úřední postup. Sluší se poukázat na to, že registraci sdružení nelze považovat za jeho povolení, nýbrž za administrativní pořádkový úkon, při kterém je zjišťováno, zda byly splněny zákonem předepsané podmínky pro vznik občanského sdružení. V tomto smyslu je registrace pouze úkonem deklarativním, to znamená, že orgán provádějící registraci ověří, zda sdružení vyhovuje § 1–5 tohoto zákona. Ministerstvo zkoumá pouze stanovy a jejich zaměření, přičemž jejich znění je konfrontováno s § 1 odst. 3, § 2 odst. 4, § 3 odst. 1, 2, § 4 a 5 zákona (srov. Černý, P. [příjmení] o sdružování občanů. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 106). V posuzovaném případě odpovídaly předložené stanovy [ulice] znění zákona, nebylo z nich zřejmé, že by mělo [ulice], jeho činnost či cíle jakýmkoli způsobem odporovat § 1 – § 5 zákona, a postup ministerstva je proto nutno vyhodnotit jako správný a souladný s právem. Páchala-li žalobkyně po registraci [ulice] úmyslnou trestnou činnost tím, že sama z vlastní vůle poskytovala prostřednictvím [ulice] za úplatu právní služby, ačkoli k tomu nebyla oprávněna, jednalo se ryze o její osobní rozhodnutí, za které nenese odpovědnost nikdo jiný, než ona sama. Oba následně vydané odsuzující trestní rozsudky představovaly následek výhradně tohoto protiprávního jednání žalobkyně, jsou v právní moci a nebyla žádným předepsaným způsobem zrušena. Nelze je tedy považovat za nezákonná ve smyslu ust. § 5 zák. č. 82/1992 Sb. Argument žalobkyně, že registrace [ulice] byla jako nezákonná materiálně zrušena rozhodnutím soudů v trestním řízení, je zcela lichý. Ministerstvu vnitra a jeho postupu při registraci [ulice] jistě nelze klást jakýmkoli způsobem k tíži to, že se žalobkyně posléze dopustila úmyslného protiprávního jednání, jež bylo v rozporu s účelem a činnostmi [ulice] deklarovanými při jeho registraci, přičemž toto její počínání jistě nemělo žádný vliv na trvání dané registrace. Co se pak týče tvrzeného závadného jednání orgánů činných v trestním řízení, které měly v rámci prověřování trestné činnosti žalobkyně zasáhnout do jejích osobnostních práv tím, že opatřovaly výslechy svědků, resp. příslušná vysvětlení od fyzických osob, postačí uvést, že popsaná činnost představuje běžnou nedílnou součást každého trestního procesu a nelze v ní spatřovat nic protiprávního, resp. vůči stíhané osobě dehonestujícího, obzvláště je-li následně tato z trestné činnosti usvědčena a je za ni pravomocně odsouzena, což je i případ žalobkyně.

21. S ohledem na vše shora řečené je zřejmé, že na straně státu zcela absentuje již prvotní základní předpoklad vzniku odpovědnosti ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., tj. existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. Žalobkyně nemůže být již z tohoto důvodu se svou žalobou úspěšná a soud ji proto zcela zamítl, aniž se blíže zabýval dalšími zákonnými předpoklady vzniku odpovědnosti.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení plně procesně úspěšná, a náleží jí proto plná náhrada nákladů řízení ve výši 895 Kč. Tato sestává z paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka za 1 úkon ve výši 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (vyjádření k žalobě), a dále z jízdného pověřené zaměstnankyně žalované k jednání soudu, tj. za cestu z [obec] do [obec] a zpět veřejnou dopravou v doložené výši 595 Kč (vzhledem k tomu, že v souvislosti s ústním jednáním žalovaná doložila výši svých hotových výdajů, nenáleží jí za tento úkon jejich náhrada v paušální výši, jak bylo požadováno v soudu zaslaném vyúčtování). Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. obecná 3 dnů.