11 C 52/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 51 440,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 400 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 33 040,96 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 819,04 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 19 819,04 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 300,20 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 51 440,96 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 819,04 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 19 819,04 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 300,20 Kč. [příjmení] 51 440,96 Kč představuje jistinu ve výši 19 819,04 Kč, poplatky za poskytnutí a správu úvěru ve výši 17 021,92 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 300,20 Kč a sankční poplatky ve výši 4 600 Kč. Žalobkyně tvrdila, že dne 28.1. 2022 uzavřela se společností [právnická osoba] postupní smlouvu, na základě které došlo k postoupení žalované pohledávky za žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 24. 6. 2019 smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalovanému zápůjčku v hotovosti ve výši 20 000 Kč. Na základě této smlouvy vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni zápůjčku ve výši 20 000 Kč, úplatu za poskytnutí zápůjčky ve výši 21 863 Kč sestávající z kalkulačních položek: úroku ve výši 29 % ročně, částky za administrativní činnosti, částky za zpracování. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit částku 41 863 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 326 Kč. Žalovaný uhradil celkem 1 600 Kč, které právní předchůdkyně žalobkyně započítala ve výši 180,96 Kč na jistinu, ve výši 1 419,04 Kč na poplatky za poskytnutí úvěru Žalovaný neplnil svou povinnost řádně a včas hradit splátky úvěru. Žalovanému proto byla vyměřena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z hodnoty dlužných splátek, takto celkově žalobkyně požaduje zaplacení částky 10 000 Kč jako smluvní pokuty, kapitalizovanou ke dni 1. 2. 2022. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 25. 7. 2023. Žalovaný dosud na zbylý dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení byl zcela pasivní. Žalobkyně ani žalovaný se nedostavili k jednání soudu, čímž se zbavili práva být poučení ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. <b>Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:</b> 3. Z listiny označené jako Zařazení zákazníka do pojistného programu bylo zjištěno, že touto listinou měl žalovaný jako zákazník společnosti [právnická osoba] přistoupit do Pojistného programu a ke skupinové Pojistné smlouvě [číslo], která není součástí této listiny.

4. Z interního výpisu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že u osoby žalovaného eviduje provedení dvou plateb v celkové výši 1 600 Kč (dne 24. 10. 2019 částku 1 000 Kč a dne 24. 11. 2019 částku 600 Kč).

5. Z výpisu z Centrální evidence exekucí ze dne 25. 7. 2023 bylo zjištěno, že k uvedenému datu jsou u osoby žalovaného evidovány dvě exekuce, a to sp. zn. [číslo] zahájená dne 18. 3. 2022 a sp. zn. [číslo] zahájená dne 27. 2. 2023.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 7. 2023 bylo zjištěno, že touto výzvou právní zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k zaplacení částky 63 693,89 Kč. Z podacího archu České pošty bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 26. 7. 2023 na adresu [adresa žalovaného].

7. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky a smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 28. 1. 2022.

8. Z výzvy ze dne 10. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní upomínán k úhradě dlužné částky touto upomínkou. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že byla odeslána dne 10. 2. 2023 žalovanému.

9. Z listiny označené jako„ Smlouva o zápůjčce“ ze dne 24. 6. 2019 bylo zjištěno, že uvedeného dne žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali listinu, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal za tuto půjčku zaplatit poplatek ve výši 19 541 Kč. Poplatek je dle smlouvy vypočten jako součet úroků ve výši 4 901 Kč, částka za doručení, zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 140 Kč, a částka za vedení zákaznického účtu ve výši 5 500 Kč. Dále měl žalovaný uhradit pojistné v celkové výši 2 322 Kč, neboť projevil zájem o přistoupení k volitelnému doplňkovému pojištění dle dokumentu Zařazení zákazníka do Pojistného programu, Skupinové pojistné smlouvy a všeobecných OP. Žalovaný se zavázal předmětnou zápůjčku v celkové výši 41 863 Kč vrátit 18 měsíčních splátkách ve výši 2 326 Kč. Zároveň podpisem stvrdil, že mu byla částka 20 000 Kč poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy, tj. dne 24. 6. 2019.

10. Z listiny označené jako Standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalovanému tímto dokumentem poskytla informace o spotřebitelském úvěru, zejména, že mu bude poskytnut úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který bude splácet v 18 měsíčních splátkách. Zároveň uhradí poplatek za zápůjčku ve výši 19 541 Kč, tj. celkově uhradí částku 39 541 Kč. Roční procentní sazba nákladů tak činí částku 163,88 %.

11. Z listiny označené jako zákaznická karta bylo zjištěno, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že je svobodný, s učňovským vzděláním, bez vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, nevlastní vozidlo, je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako montážní dělník u [právnická osoba] s.r.o. a jeho pravidelná čistá mzda činí 17 540 Kč. V části zákaznické karty označené jako finanční výdaje je vyplněno, že měsíční odhadované výdaje žalovaného jsou 10 000 Kč, nemá žádné interní či externí splátky půjček, nemá žádné půjčky u jiných bankovních společností. Má veden bankovní účet. Dle zákaznické karty nebyly ověřeny žádné dokumenty.

12. Z listiny označené jako„ Uznávací prohlášení“ bylo zjištěno, že dne 20. 3. 2021 žalovaný podepsal listinu, v níž uznává závazek vůči společnosti [právnická osoba] ve výši 51 440,96 Kč z úvěru [číslo] tento závazek se zavazuje uhradit ve splátkách ve výši 500 Kč počínaje 4. měsícem roku 2021.

13. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. [spisová značka], [číslo jednací] a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nebyla učiněna ve věci žádná relevantní skutková zjištění, neboť se netýká projednávané věci, ani účastníků. Z listiny označené jako„ posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebyla taktéž činěna žádná relevantní skutková zjištění, neboť tato listina je svým obsahem doplněním skutkových tvrzení žalobkyně. <b>Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:</b> 14. Dne 28. 1. 2022 došlo k postoupení žalované pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 28. 1. 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 24. 6. 2019 listinu označenou jako„ Smlouva o zápůjčce“, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout hotovostní zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se tuto zavázal vrátit v 18 měsíčních splátkách po 2 326 Kč. Částka 20 000 Kč byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy dne 24. 6. 2019. Součástí splátek měl být i poplatek ve výši 19 541 Kč. Poplatek je dle smlouvy vypočten jako součet úroků ve výši 4 901 Kč, částka za doručení, zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 140 Kč, a částka za vedení zákaznického účtu ve výši 5 500 Kč. Žalovaný měl také dle smlouvy hradit pojistné, neboť jako zákazník společnosti [právnická osoba] přistoupit do Pojistného programu a ke skupinové Pojistné smlouvě [číslo]. Tato smlouva nebyla součástí listiny o Zařazení do pojistného programu. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací sdělených žalovaným, že je svobodný, s učňovským vzděláním, bez vyživovací povinnosti, nevlastní vozidlo, je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako montážní dělník u zaměstnavatele [právnická osoba] a jeho pravidelná čistá mzda činí 17 540 Kč. Bydlí v nájmu. V části zákaznické karty označené jako finanční výdaje je vyplněno, že žalovaný nemá žádné další závazky a jeho odhadované měsíční výdaje činí 10 000 Kč. Toto není nijak doloženo. Dle zákaznické karty nebyly ověřeny žádné dokumenty. Žádné dokumenty, které by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala nebyly soudu ani doloženy. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 1 600 Kč (dne 24. 10. 2019 částku 1 000 Kč a dne 24. 11. 2019 částku 600 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

22. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

23. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně (respektive právní předchůdkyně žalobkyně) dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splatit pracovala s údaji sdělenými žalovaným, avšak tyto si jakkoliv neověřila. Žalobkyně si zejména nijak neověřila výdaje žalovaného, nevyžádala si v tomto směru výpisy z účtu, ačkoliv žalovaný uvedl, že disponuje bankovním účtem, ani nájemní smlouvu či jiné doklady. Pokud žalobkyně předložila výpis z Centrální evidence exekucí, pak je zřejmé, že tento byl zpracován teprve k datu 25. 7. 2023. Žalobkyně si tedy řádně neověřila, že žalovaným uváděné výdaje odpovídají skutečnosti a žalobkyní vypočtená částka, s níž žalovaný měsíčně měl volně disponovat, je vůbec reálná. Dle soudu tak nemohla mít ucelený přehled o životní a majetkové situaci žalovaného. Pokud žalobkyně vycházela z takto neúplných, rozporných a nijak nedoložených údajů, nedostála dle soudu své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat dle § 87 ZSÚ za neplatnou. V souladu s ustanovením § 1727 o. z. pak soud považuje za neplatnou také pojistnou smlouvu, když tato byla jednoznačně závislá na smlouvě úvěrové, coby hlavním závazku a její vznik byl podmínkou vzniku smlouvy pojistné. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalovaný svůj dluh prohlášením ze dne 20. 3. 2021 výslovně uznal, neboť absolutní neplatnost závazku nelze uznávacím prohlášením zhojit, když nelze platně uznat neexistující dluh (k uznání je však nutno přihlédnout při posuzování existence bezdůvodného obohacení - viz rozhodnutí NS sp. zn. [spisová značka]).

24. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Co se týče zúčtování vzájemných plnění z neplatné smlouvy Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3008/2007, konstatoval, že„ byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Jestliže tedy jde o vrácení vzájemných peněžitých plnění z neplatné smlouvy, je třeba po vzájemném zúčtování těchto plnění uložit plnění rozdílu jednomu z účastníků“. Tento závěr pak Nejvyšší soud rozvedl v rozhodnutí ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 23/2016, tak, že toto ustanovení„ zakotvuje vzájemnou vázanost práv a povinností účastníků neplatné nebo zrušené smlouvy; nárok každé ze smluvních stran na vrácení plnění, které poskytla, je nárokem ze zákona podmíněným její povinností vrátit to, co podle smlouvy přijala, druhé smluvní straně. Protože práva a povinnosti každého z účastníků neplatné nebo zrušené smlouvy jsou vzájemně podmíněny, platí, že uplatnění a uspokojení práva jedné ze stran na vrácení plnění z takové smlouvy je vázáno na uspokojení obdobného práva druhé smluvní strany; jinak řečeno, povinnost jednoho subjektu plnit (vrátit přijaté plnění) je vázána na tutéž povinnost subjektu druhého. Vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy je každá její strana oprávněna požadovat po druhé smluvní straně jen tehdy, jestliže již sama vrátila nebo současně s uplatněním svého práva vrací či nabídne vrácení všeho, co sama podle této smlouvy přijala“ (obdobně rozhodnutí Finančního arbitra č. j. FA/SR/SU /525/2017-1). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému dne 24. 6. 2019 poskytla částku 20 000 Kč. Žalobkyně pak sama v žalobě uvedla, že žalovaný uhradil na svůj dluh částku 1 600 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal žádné další vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 18 400 Kč. V souladu se závěry Nejvyššího soudu pak soud žalobkyni nepřiznal ani požadované zákonné úroky z prodlení, neboť nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

25. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní, když žalovaný v řízení netvrdil ničeho ohledně svých možností vrátit poskytnutou jistinu, ačkoliv břemeno tvrzení a důkazní nesl právě on.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení, z důvodu jeho procesní pasivity, nevznikly.