11 C 55/2020
č. j. 11 C 55/2020-178
V PLATNOSTICitované zákony (16)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 132 § 137 § 142 § 148 § 149 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 7 § 13 § 14
- zákoník práce, 262/2006 Sb. — § 52 § 72 § 157 § 158
- Vyhláška o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, podmínky, za nichž nemoc nelze nadále uznat za nemoc z povolání, a náležitosti lékařského posudku (vyhláška o posuzování nemocí z povolání), 104/2012 Sb. — § 4
- Vyhláška o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, 589/2020 Sb. — § 1 § 4
Plný text
Okresní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jaroslavy Jechové a přísedících Šárky Harazinové a Olgy Novákové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti výpovědi
I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobkyni dne 5. 12. 2019, je neplatná.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 22 201 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku zmocněnkyni žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].
III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Olomouci náklady řízení ve výši 9 812 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalovanou žalobkyni dne 5. 12. 2019 s odůvodněním, že byla zaměstnána u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 11. 2010 jako strojírenský dělník, přičemž její pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou Dne 5. 12. 2019 byla žalobkyni doručena výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. e) zákoníku práce z důvodu pozbytí dlouhodobé zdravotní způsobilosti na základě vyjádření poskytovatele pracovnělékařských služeb ze dne 2. 12. 2019. Jako důvod pozbytí pracovní způsobilosti bylo posudkovou lékařkou konstatováno omezení hybnosti horních končetin a páteře, přestože žalobkyně doložila 2 lékařské zprávy o vyšetření žalobkyně z Kliniky pracovního lékařství FN v [obec] ze dne 31. 10. 2019 a ze dne 28. 11. 2019, kdy výsledkem bylo diagnostické zhodnocení se závěrem:„ [anonymizováno 10 slov] [spisová značka] a [spisová značka] s doporučením, že je třeba prokázat [anonymizována čtyři slova] s tím, že po prokázání chronicity potíží by byla požádána KHS o šetření pracovních podmínek u dg. [anonymizována tři slova] na [anonymizováno]“ Skutečným důvodem pracovní nezpůsobilosti žalobkyně je tedy nemoc z povolání, která jí vznikla po dobu trvání jejího pracovního poměru u žalované.
2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že dala žalobkyni výpověď na základě lékařského posudku lékaře pracovně – právních služeb MUDr. [příjmení] - ze dne 2. 12. 2019, jelikož nevěděla o výsledcích vyšetření žalobkyně ve FN [obec] a žalobkyně se proti lékařskému posudku ani nijak nebránila. V případě, že je napadený lékařský posudek zrušen, nestane se výpověď neplatnou, protože v době, kdy byla podána, byly podmínky pro její platnost splněny. Žalovaná neshledala příčinnou souvislost mezi zaviněním zaměstnavatele a neplatností výpovědi ani mezi porušením právních povinností zaměstnavatele a vznikem škody zaměstnance.
3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: - z pracovní smlouvy ze dne 1. 11. 2010 a z dohody o změně obsahu pracovní smlouvy ze dne 20. 6. 2012, že žalobkyně se v pracovní smlouvě ze dne 1. 11. 2010 zavázala pro žalovanou vykonávat práci strojírenského dělníka v provozu [právnická osoba], [obec] – [část obce] s účinností od 1. 11. 2010 na dobu určitou do 30. 11. 2010, v dohodě o změně pracovní smlouvy ze dne 20. 6. 2012 se žalobkyně a žalovaná dohodly, že trvání pracovního poměru se mění na dobu neurčitou, - z nálezu Kliniky pracovního lékařství – ambulance ze dne 31. 10. 2019, že diagnostický závěr vyšetření žalobkyně je:„ bolestivost lokte epikondylitis sek. při C p, v šetření, objednat ortopeda, šetříme nemoc z povolání“, - z nálezu Kliniky pracovního lékařství – ambulance ze dne 28. 11. 2019, že diagnóza žalobkyně je:„ primární mediální epikondylitida PHK, sekundární laterální epikondylitida PHK, stp. operaci [anonymizováno] a [anonymizováno] v [číslo], - z dokladu o konání lékařské prohlídky, že dne 2. 12. [číslo] se konala periodická lékařská prohlídka za účelem posouzení zdravotní způsobilosti žalobkyně, - z lékařského posudku pro účely posouzení zdravotní způsobilosti k práci předloženého žalobkyní ze dne 2. 12. 2019, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, jako příčina pozbytí zdravotní způsobilosti je omezení hybnosti končetin a páteř, lékařský posudek vystavila MUDr. [příjmení], žalobkyně převzala lékařský posudek do vlastních rukou a souhlasila se závěrem lékařské prohlídky, což obojí stvrdila svým podpisem, - z lékařského posudku pro účely posouzení zdravotní způsobilosti k práci předloženého žalovanou ze dne 2. 12. 2019, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, jako příčina pozbytí zdravotní způsobilosti je omezení hybnosti končetin a páteř, lékařský posudek vystavila MUDr. [příjmení], žalobkyně převzala lékařský posudek do vlastních rukou a souhlasila se závěrem lékařské prohlídky, což obojí stvrdila svým podpisem, zaměstnavatel převzal lékařský posudek dne 4. 12. 2019 - z výpovědi z pracovního poměru ze dne 5. 12. 2019, že žalovaná jako zaměstnavatel rozvázala s žalobkyní jako zaměstnancem pracovní poměr v souladu s ust. § 52 písm. e) zákoníku práce z důvodu pozbytí dlouhodobé zdravotní způsobilosti na základě vyjádření poskytovatele pracovně lékařských služeb ze dne 2. 12. 2019, a pracovní poměr bude ukončen k 29. 2. 2020, - z protokolu ze šetření k ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování nemoci z povolání č. j. KHSOC/02042/2020 a sp. zn. KHSOC/40684/2019 OC/HP ze dne 5. 2. 2020, že Krajská hygienická stanice [obec] (dále jen KHS) provedla šetření u posuzované osoby - žalobkyně, které se konalo na jejím pracovišti ve [právnická osoba] s. r. o., [ulice a číslo], [část obce], [obec] a pořídila videozáznam pracovní činnosti montáž vařidlové desky sklokeramické, linka plynové armatury (5, 6, 7), - ze sdělení KHS ze dne 15. 9. 2020, že na žádost Kliniky pracovního lékařství FN [obec] doručeného dne 12. 12. 2019 provedla 5. 2. 2020 šetření k ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování nemoci z povolání u zaměstnavatele žalobkyně [právnická osoba], [ulice a číslo], [část obce], [obec], k objektivizaci pracovních podmínek žalobkyně bylo objednáno měření lokální svalové zátěže horních končetin u Zdravotního ústavu se sídlem v [obec], protokoly z měření provedeného dne 19. 2.2020 obdržela KHS dne 16. 6.2020 a z měření provedeného dne 24. 6.2020 dne 3. 9.2020, na základě výsledků měření a lokální svalové zátěže bylo zjištěno, že naměřené hodnoty překračují hygienické limity uvedené v nařízení vlády Sb. a bude vydáno závazné vyjádření OOVZ se závěrem, že podmínky vzniku nemoci z povolání u žalobkyně byly splněny, - ze sdělení FN [obec] adresovaného žalované ze dne 15. 1. 2021, že v něm FN sděluje, že Klinika pracovního lékařství obdržela od zaměstnavatele [právnická osoba], [ulice a číslo], [část obce], [obec] návrh na přezkoumání lékařského posudku event. označení [číslo] – o uznání nemoci z povolání vydaného dne 20. 10. 2020 Klinikou pracovního lékařství FN [obec], ředitel FN přezkoumal obsah lékařského posudku za použití odborných nálezů uložených ve zdravotnické dokumentaci a zjistil, že odborný závěr je v souladu s příslušnými právními předpisy a návrhu na přezkoumání nelze proto vyhovět, a předkládá ho KÚ Olomouckého kraje, - ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání, vypracovaného znalcem doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc. a jeho doplňujícím výslechem, že žalobkyně trpí nemocí z povolání, jedná se o mediální epikondylitidu pažní kosti pravé horní končetiny, touto nemocí již trpěla v době ukončení svého pracovního poměru, uvedená nemoc z povolání byla za nemoc z povolání uznána lékařským posudkem vydaným až dne 20. 10. 2020, ale datum zjištění nemoci z povolání bylo stanoveno na den 21. 11. 2019 dle § 4 vyhl. č. 104/2012 Sb., žalobkyně na základě tohoto zjištění pozbyla zdravotní způsobilosti k výkonu své dosavadní práce, kterou není a nebude při současném zdravotním stavu, a to i k datu 5. 12. 2019 dlouhodobě v plném rozsahu tolerovat; k datu 5. 12. 2019 tento nepříznivý zdravotní stav trval déle než 180 dnů a lze předpokládat, že bude ještě trvat déle než 180 dnů a výkon práce by vážně poškodil žalobkyni, rozhodující příčinou poškození zdravotního stavu žalobkyně je nepříznivá kombinace obecných onemocnění - chronického vertebrogenního algického syndromu krční páteře s cervikobrachiálním syndromem a sekundární laterální epikondylitidou pravé pažní kosti, stav po operaci páteře spolu s emocí uznanou za nemoc z povolání - ulnární epikondylitidou pravé pažní kosti, přičemž pažní kost před kloubním zakončením se rozšiřuje na dva výběžky, kterým se říká epikondyly, které jsou vnitřní neboli mediální neboli ulnární a zevní neboli laterální neboli radiální, rozdíl je v tom, že na ten vnitřní epikondyl se upíná svalová skupina ohybačů předloktí, na zevní epikondyl skupina natahovačů předloktí, primární epikondylitida znamená, že nebyla způsobena jiným patologickým procesem než přetěžováním příslušné svalové skupiny, tzn. že vnitřní epikondylitida vznikla přetěžováním ohybačové skupiny, co se týče zevní epikondylitidy, ta vznikla z jiného důvodu, tam se přenáší obtíže, které byly v oblasti krční páteře, a došlo k poškození-útlaku nervových kořenů a ty nervové kořeny způsobily bolesti v zevním epikondylu, proto toto onemocnění nemohlo být uznáno za nemoc z povolání, jeho příčinou nebylo přetěžování svalových skupin předloktí, proto za nemoc z povolání byla uznána jen jedna nemoc, tj. vnitřní mediální epikondylitida pravé pažní kosti, příčiny dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti k práci jsou jak onemocnění krční páteře, tak i onemocnění mediální epikondylitidou pravé pažní kosti, oba tyto důvody, každý zvlášť i oba současně, by byly příčinou dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti k práci; MUDr. [příjmení] dne 2. 12. 2019 lékařský posudek vydala na základě klinických obtíží, které byly u žalobkyně přítomny, vlastní datum zjištění nemoci z povolání se odvíjí od vyšetření třífázovou scintigrafií loktů, které potvrdilo a objektivizovalo známky onemocnění na pravém lokti, tedy klinické známky tam již byly, objektivizace nastala později, závěr MUDr. [příjmení] není v rozporu se závěry znaleckého posudku. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:
4. Žalobkyně pro žalovanou vykonávala práci strojírenského dělníka v provozu [právnická osoba], [obec] – [část obce] s účinností od 1. 11. 2010 na základě pracovní smlouvy z téhož dne. Žalobkyně byla vyšetřena na Klinice pracovního lékařství dne 31. 10. 2019 s diagnostickým závěrem„ bolestivost lokte epikondylitis sek. při C p, v šetření, objednat ortopeda, šetříme nemoc z povolání“, dále byla na téže klinice vyšetřena 28. 11. 2019 s diagnózou„ primární mediální epikondylitida PHK, sekundární laterální epikondylitida PHK, stp. operaci C5/6 a C6/7 v [číslo]“. Dne 2. 12. 2019 vystavila MUDr. [příjmení] jako poskytovatel pracovně lékařských služeb lékařský posudek pro účely posouzení zdravotní způsobilosti k práci, podle něhož žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, jako příčina pozbytí zdravotní způsobilosti je omezení hybnosti končetin a páteř, žalobkyně převzala lékařský posudek do vlastních rukou a souhlasila se závěrem lékařské prohlídky, což obojí stvrdila svým podpisem, zaměstnavatel převzal lékařský posudek dne 4. 12. 2019. Źalovaná jako zaměstnavatel rozvázala s žalobkyní jako zaměstnancem pracovní poměr v souladu s ust. § 52 písm. e) zákoníku práce z důvodu pozbytí dlouhodobé zdravotní způsobilosti žalobkyně na základě vyjádření poskytovatele pracovně lékařských služeb ze dne 2. 12. 2019, s tím, že pracovní poměr bude ukončen k 29. 2. 2020 KHS provedla dne 5. 2. 2020 šetření u posuzované osoby - žalobkyně, které se konalo na jejím pracovišti ve [právnická osoba] s. r. o. k ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování nemoci z povolání. Z protokolů Zdravotního ústavu se sídlem v [obec] z měření provedeného dne 19. 2.2020, které obdržela KHS dne 16. 6.2020 a z měření provedeného dne 24. 6.2020 dne 3. 9.2020, bylo na základě výsledků měření a lokální svalové zátěže zjištěno, že naměřené hodnoty překračují hygienické limity uvedené v nařízení vlády a bude vydáno závazné vyjádření OOVZ se závěrem, že podmínky vzniku nemoci z povolání u žalobkyně byly splněny. Lékařským posudkem Kliniky pracovního lékařství FN [obec] ze dne 20. 10. 2020 byla u žalobkyně uznána jako nemoc z povolání mediální epikondylitida pažní kosti pravé horní končetiny, přičemž touto nemocí již trpěla v době ukončení svého pracovního poměru, tj. 5. 12. 2019. Žalobkyně pozbyla zdravotní způsobilosti k výkonu své dosavadní práce, kterou není a nebude při současném zdravotním stavu, a to i k datu 5. 12. 2019 dlouhodobě v plném rozsahu tolerovat; k datu 5. 12. 2019 tento nepříznivý zdravotní stav trval déle než 180 dnů a lze předpokládat, že bude ještě trvat déle než 180 dnů a výkon práce by vážně poškodil žalobkyni, rozhodující příčinou poškození zdravotního stavu žalobkyně je nepříznivá kombinace obecných onemocnění, a to chronického vertebrogenního algického syndromu krční páteře s cervikobrachiálním syndromem a sekundární laterální epikondylitidou pravé pažní kosti, stav po operaci páteře spolu s emocí uznanou za nemoc z povolání - ulnární epikondylitidou pravé pažní kosti.
5. Podle § 72 zákoníku práce v platném znění neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.
6. Podle § 52 zákoníku práce v platném znění zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů: d) nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice, e) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost.
7. Na základě zjištěného skutkového stavu, kdy soud důkazy hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.), a citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná.
8. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou jí dala žalovaná v souladu s ust. § 52 písm. e) zákoníku práce dne 5. 12. 2019. Pracovní poměr na základě této výpovědi skončil dne 29. 2. 2020.
9. Soud se zabýval nejprve otázkou, zda byla žaloba podána žalobkyní v dvou měsíční prekluzivní lhůtě a dospěl k závěru, že byla podána včas, neboť soudu byla doručena dne 28. 2. 2020, když lhůta k podání žaloby byla do 30. 4. 2020.
10. Dále se soud zabýval tím, zda byly splněny formální náležitosti výpovědi z pracovního poměru. Výpověď má písemnou formu, obsahuje výpovědní důvod, je podepsána zaměstnavatelem, resp. jednatelem žalované, a byla žalobkyni doručena do vlastních rukou na pracovišti dne 5. 12. 2019, což žalobkyně potvrdila svým podpisem.
11. Pokud jde o výpovědní důvod, dle ustálené judikatury NS ČR je výpověď z pracovního poměru možno považovat za neplatnou pouze tehdy, nelze-li ani pomocí výkladu vůle zjistit o jaký výpovědní důvod se jedná. Podle rozhodnutí NS ČR ze dne 4. 6. 2002 sp. zn. 21 Cdo 1558/2001„ důvod výpovědi musí být uveden tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v zákoníku práce byl uplatněn, a aby nebylo pochybné, v čem je spatřován důvod výpovědi. Skutečnosti, které byly důvodem výpovědi, není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost nebo nesrozumitelnost projevu vůle je výpověď z pracovního poměru neplatná pouze tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byla pracovníku dána výpověď. Výklad projevu vůle směřuje k objasnění jeho obsahu a zjištění, co bylo skutečně projevem“. V daném případě bylo provedenými důkazy prokázáno, že jako výpovědní důvod je uvedeno, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilosti na základě vyjádření poskytovatele pracovnělékařských služeb ze dne 2. 12. 2019. Dle názoru soudu je tento výpovědní důvod uveden dostatečně určitě.
12. V řízení bylo prokázáno, že za trvání pracovního poměru žalobkyně u žalované [příjmení] [příjmení] jako poskytovatel pracovnělékařských služeb vydala dne 2. 12. 2019 lékařský posudek pro účely posouzení zdravotní způsobilosti žalobkyně k práci, podle něhož žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, jako příčinu pozbytí zdravotní způsobilosti uvedla omezení hybnosti končetin a páteř, aniž by přihlédla k výsledkům vyšetření, která krátce předtím (31. 10. 2019 a 28. 11. 2019) absolvovala žalobkyně na Klinice pracovního lékařství FN [obec], o nichž byla žalobkyní informována, což nebylo ani rozporováno, a z nichž vyplývá, že se šetří nemoc z povolání, která byla u žalobkyně následně potvrzena. Na základě tohoto lékařského posudku ze dne 2. 12. 2019 pak žalovaná ukončila s žalobkyní pracovní poměr výpovědí dle § 52 písm. e) zákoníku práce dne 5. 12. 2019, přičemž v tu dobu již žalobkyně trpěla nemocí, a to mediální epikondylitidou pažní kosti pravé horní končetiny, jež byla u žalobkyně uznána jako nemoc z povolání. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemohla vykonávat pro žalovanou dosavadní práci pro nemoc z povolání, která u ní byla zjištěna, a její pracovní poměr u žalované měl být tak ukončen z tohoto důvodu, pokud by zaměstnavatel nezvolil jiný postup (např. převedení na jinou práci). S ohledem na shora uvedené soud žalobě žalobkyně vyhověl.
13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 22 201 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. zmocněnkyni žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení, a to odměnu advokáta ve výši 12 500 Kč za 5 úkonů právní služby (příprava s převzetím zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ve věci ze dne 27. 4. 2020, účast u jednání u OS [obec] dne 2. 6. 2020 a dne 22. 9. 2021) po 2 500 Kč dle § 9 odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, náhradu hotových výdajů ve výši 1 500 Kč za 5 úkonů právní služby (viz shora) po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 0177/1996 Sb. v platném znění, náhradu za promeškaný čas za úkony v místě, které není sídlem advokáta, za čas strávený cestou do [obec] a zpět ve výši 400 Kč, tj. 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, náhradu cestovného autem tovární značky BMW ve výši 325 Kč z [obec] do [obec] a zpět k jednání u OS [obec] dne 2. 6.2020 při vzdálenosti 46 km celkem, při spotřebě benzínu 95 dle TP 8,9 l na 100 km za cenu dle 32 Kč dle § 4 vyhl. č. 358/2019 Sb. ve spojení s § 158 odst. 3 zákoníku práce a základní sazbě náhrady ve výši 4,20 Kč dle § 1 vyhl. č. 358/2019 Sb. ve spojení s § 157 odst. 4 zákoníku práce (32 x 8,9: 100 + 4,20 = 324,20, po zaokrouhlení 325), náhradu cestovného autem tovární značky BMW ve výši 317 Kč z [obec] do [obec] a zpět k jednání u OS [obec] dne 22. 9. 2021 při vzdálenosti 46 km celkem, při spotřebě benzínu 95 dle TP 8,9 l na 100 km za cenu dle 27,80 Kč dle § 4 vyhl. č. 589/2020 Sb. ve spojení s § 158 odst. 3 zákoníku práce a základní sazbě náhrady ve výši 4,40 Kč dle § 1 vyhl. č. 589/2020 Sb. ve spojení s § 157 odst. 4 zákoníku práce (27,80 x 8,9: 100 + 4,40 =316,21 po zaokrouhlení 317), DPH 21 % z odměny a náhrad ve výši 3 158,82 Kč, neboť zmocněnkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem DPH, proto jí dle § 137 odst. 3 o. s. ř. vzniklo právo na zaplacení daně z přidané hodnoty, a záloha na znalecký posudek ve výši 2 000 Kč, kterou uhradila žalobkyně.
14. O nákladech státu, které vznikly České republice vyplacením znalečného ze státních prostředků v celkové výši 9 812 Kč (6 100 Kč za vypracování znaleckého posudku a 3 713 Kč za účast znalce u jednání dne 22. 9. 2021) znalci [příjmení] [celé jméno znalce], rozhodl soud v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení tak, že uložil žalované povinnost zaplatit tyto náklady řízení ve výši 9 812 Kč ve lhůtě 3 dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na účet Okresního soudu v Olomouci.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.