11 C 59/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 22 638,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 838,35 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 1 800 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 355,21 Kč, smluvního úroku ve výši 21,99 % p. a. z částky 20 838,35 Kč od 19. 9. 2023 do 18. 12. 2023, smluvního úroku ve výši 15 % p. a. z částky 20 838,35 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 20 838,35 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 860,47 Kč, do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 1. 3. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 638,35 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku poskytnutého úvěru žalovanému. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále též jen „banka“) uzavřela se žalovaným Smlouvu o Bankovních produktech a službách (dále též jen „Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly , právnická osoba, podmínky banky (dále též jen „VOP“), Produktové podmínky kontokorentního úvěru (dále též jen „ Podmínky KKÚ“) a Produktové podmínky běžného účtu a platebního styku (dále též jen „Podmínky BÚ“) a Sazebník poplatků, s jejichž obsahem se žalovaný seznámil a souhlasil, kdy tuto skutečnost stvrdil svým podpisem Smlouvy a Dispozic. V uvedené smlouvě se banka zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. , č. účtu, , provádět na tomto účtu vklady a výplaty podle pokynů žalovaného a úročit aktuální zůstatek na účtu úrokovou sazbou uveřejněnou v aktuálním sazebníku a žalovaný se zavázal dodržovat podmínky sjednané v Dispozicích smlouvy, udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku a platit poplatky dle platného Sazebníku. Banka se dále zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit k běžnému účtu žalovaného až do výše úvěrového limitu sjednaného v Dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržet Měsíční kreditní příjem a Kreditní období na běžném účtu a nepřekročit Povolený limit. Žalovaný překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas, proto žalobkyně převedla dne 4. 4. 2022 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 23 815,25 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. , č. účtu, , a to za účelem jeho uhrazení žalovaným. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nezaplatil. Z toho důvodu využila žalobkyně svého práva a prohlásila úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 6. 9. 2022. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 20 838,35 Kč, na smluvních poplatcích částku 1 800 Kč, která sestává z poplatků za upomínky ze dne 22. 6. 2022, 18. 7. 2022 a 16. 8. 2022 ve výši po 600 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 7. 9. 2023 ve výši 2 355,21 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši za dobu od 31. 8. 2022 do 7. 9. 2023), úrok 21,99 % ročně z částky 20 838,35 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 838,35 Kč za dobu od 19. 9. 2023 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek s datem úplaty dne 18. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost I-XON, a.s., a Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a dluh nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně dále uvedla, že banka při posuzovaní schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr vycházela z informací poskytnutých samotným žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 12. 6. 2016, v níž žalovaným uvedl zejména informace o svém rodinném stavu, způsobu bydlení a o svém pracovním poměru včetně výše čistého příjmu a příjmu domácnosti, kdy uvedl, že je svobodný, žije v pronajatém bytě/domě. Banka ověřila příjem žalovaného na základě běžného účtu klienta, kdy žalovaný uváděl příjem ve výši 13 841 Kč, dále uvedl čistý příjem domácnosti ve výši 51 000 Kč. Dále banka posuzovala schopnost dlužníka splácet na základě disponibilní částky, kdy při jejím výpočtu vycházela z částky životního minima žalovaného podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima, která je odvozena od životních nákladů vyhlašovaných MPSV a existenčního minima, a dále počítala s částkou normativních nákladů na bydlení podle § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, (dále jen „zákon č. 117/1995 Sb.“), která vychází z nákladů poskytovaných MPSV a zohledňuje druh bydlení, počet osob v domácnosti a lokaci bydlení.

3. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2024, č. j. , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , bylo řízení na základě zpětvzetí žalobkyně ze dne 22. 3. 2024 částečně zastaveno co do smluvního úroku ve výši 6,99 % ročně z částky 20 838,35 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 2. 11. 2015 bylo zjištěno, že první předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 2. 11. 2015 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala vést pro žalovaného běžný účet a umožnit mu vkládání nebo výběr hotovosti nebo peněžních prostředků z/na běžný účet. Dále se banka zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský kontokorentní úvěr Flexikredit povolením debetního zůstatku běžného účtu až do výše povoleného limitu za podmínky dodržení Měsíčního kreditního příjmu a Kreditního období na běžném účtu. Součástí smlouvy byly Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, Všeobecné produktové podmínky, Základní produktové podmínky, Sazebník poplatků a Úrokový lístek. Žalovaný potvrdil, že se s těmito seznámil a že s jejich obsahem souhlasí. Z žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit soud zjistil, že dne 12. 9. 2016 žalovaný požádal banku o povolení debetního zůstatku Flexikredit, s navrhovanou výší rámce 5 000 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl číslo svého občanského průkazu, své osobní údaje, adresu trvalého pobytu a adresu korespondenční, že je svobodný, má střední vzdělání, že nemá žádné vyživované dítě a že bydlí v pronajatém domě/bytě. Dále uvedl, že má 1 zdroj příjmu, je zaměstnaný v pracovním poměru na dobu určitou od 1. 7. 2015 do 31. 5. 2017 u zaměstnavatele , právnická osoba, ., s výší měsíčního příjmu za 3 měsíce 13 841 Kč. Dále uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 51 000 Kč a že jiné měsíční splátky činí 0 Kč. Předloženým dokladem o hlavním příjmu bylo dle žádosti potvrzení o příjmu. Z Dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 29. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně s žalovaným podepsala dne 29. 1. 2021 Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, které tvořili součást Smlouvy ze dne 2. 11. 2015 a jejichž podpisem se rušili předchozí Dispozice. Dle těchto žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet, tel. číslo, /0600, k němuž byl sjednán kontokorentní úvěr, a to v podobě povoleného debetního zůstatku k běžnému účtu žalovaného až do výše povoleného limitu 21 000 Kč ode dne 20. 3. 2017. Žalovaný se jej zavázal splácet průběžně připisováním peněžních prostředků ve prospěch běžného účtu, spolu s úroky z úvěru ve výši 21,99 % ročně. Žalovaný se smluvně zavázal dodržovat Měsíční kreditní příjem na účtu ve výši alespoň 50 % povoleného úvěrového limitu. Dále se zavázal nepřekročit povolený limit. Žalovaný byl dále povinen za produkty a služby hradit žalobkyni poplatky dle platného sazebníku. Překročenou částku povoleného limitu byla banka oprávněna úročit smluvním úrokem ve výši 29 % ročně. Ze Základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru, konkrétně z čl. 24, byla banka v případě, že žalovaný překročí povolený limit, oprávněna převést debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet ke dni zrušení povoleného limitu a oznámit žalovanému číslo nového úvěrového účtu, celkovou dlužnou částku, výši jednotlivých měsíčních splátek s tím, že délka splácení nepřesáhne dobu 48 měsíců. Ze smluvních ujednání a Sazebníku soud zjistil, že poplatek za převedení nepovoleného debetního zůstatku z běžného účtu na úvěrový účet činí 10 %, minimálně 500 Kč, poplatek za zaslání upomínky činí 600 Kč. Z čl. 32 VOP soud zjistil, že banka byla oprávněna v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se plněním jakékoli pohledávky banky, prohlásit svým rozhodnutím kteroukoli pohledávku banky za žalovaným za ihned splatnou a požádat žalovaného o její splacení.

6. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 19. 2. 2024 včetně přiložené tabulky a z potvrzení o výši příjmu ze dne 12. 9. 2016 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému hodnotila údaje žalovaného uvedené v žádosti o úvěr ze dne 12. 9. 2016. Banka ve vyjádření uvedla, že před posouzením příjmů a výdajů provedla kontrolu veřejných databází (insolvenčního rejstříku, BRKI, NRKI a databází MVČR). Dále ověřila příjem z doložených dokumentů klienta a dále případně subsidiárně z běžného účtu, který byl veden u banky za období delší než tři měsíce předcházejících měsíci, kdy klient žádostí požádal o poskytnutí úvěru. Dále uvedla, že do výdajů klienta byly započteny výdaje klienta doložené v žádosti o úvěr, a dále pak částka životního minima dle nař. vlády č. 409/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení podle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. výdaje na bydlení vydané Českým statistickým úřadem a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěných z veřejných databází. Dle přiložené tabulky deklarovaný čistý měsíční příjem žalovaného činil 13 841 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti činil 51 000 Kč, žalovaný byl svobodný, bydlel v pronajatém domě/bytě, podíl klienta na nákladech bydlení byl 27,14 %, počet vyživovaných osob 0, dosavadní interní splátky 2 959,52 Kč, dosavadní externí splátky 1 750 Kč, ostatní výdaje 0 Kč, požadovaná výše úvěru/rámce 5 000 Kč, schválená výše úvěru/rámce 5 000 Kč a výsledná měsíční splátka 250 Kč. Dosavadní externí splátky počítala banka jako vyšší z hodnot, a to buď podle BRKI nebo NRKI. Příjem žalovaného byl potvrzen společností , právnická osoba, .

7. Z ukončení poskytování , Anonymizováno, k běžnému účtu , tel. číslo, /0600 bylo zjištěno, že banka dopisem ze dne 14. 3. 2022 žalovaného vzhledem k opakovanému porušování podmínek produktu Flexikredit (nepovolené přečerpání povoleného limitu) sdělovala, že s okamžitou účinností ruší povolený limit Flexikreditu na běžném účtu, tel. číslo, /0600 a žalovaného vyzývala k úhradě celého debetního zůstatku nejpozději ke dni 25. 3. 2022 vkladem na běžný účet. Debetní zůstatek činil ke dni odeslání této upomínky částku 22 615,51 Kč. Žalovaného dále upozorňovala na své oprávnění převést debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet s tím, že poplatek za otevření tohoto účtu činí 10 % z povoleného limitu.

8. Z výpisů z úvěrového účtu a oznámení o ukončení poskytování , Anonymizováno, k běžnému účtu č. , č. účtu, a otevření úvěrového bylo zjištěno, že na základě porušování smluvních ujednání ke kontokorentnímu úvěru Flexikredit banka zrušila žalovanému poskytování , Anonymizováno, a dluh ve výši 23 815,25 Kč z běžného účtu č. , č. účtu, převedla dne 4. 4. 2022 na nově otevřený úvěrový účet č. , tel. číslo, , o čemž byl žalovaný bankou informován oznámením ze dne 5. 4. 2022, včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný měl svůj dluh uhradit v 8 měsíčních splátkách ve výši 2 976,90 Kč, vždy k 4. dni každého měsíce, počínaje 4. 5. 2022, s tím, že splátky budou spláceny formou zápočtu z běžného účtu. Dne 6. 5. 2022 byla zaúčtována řádná splátka úvěru ve výši 2 976,90 Kč. Dne 22. 6. 2022, 18. 7. 2022 a 16. 8. 2022 žalobkyně naúčtovala žalovanému za upomínku 3 x částku 600 Kč. Konečný zůstatek úvěrového účtu k 31. 5. 2022 činil 20 838,35 Kč. Ke dni 18. 9. 2023 činila jistina po splatnosti částku 20 838,35 Kč, úrok z prodlení 2 355,21 Kč a splatné poplatky 1 800 Kč.

9. Z oznámení o zesplatnění ze dne 8. 9. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 9. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 8. 9. 2022, odeslaným dne 9. 9. 2022, oznámila, že v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání prohlásila úvěr č. , č. účtu, na částku 23 815,25 Kč za splatný ke dni 6. 9. 2022 a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky 22 638,35 Kč nejpozději do 22. 9. 2022.

10. Z výpočtu úroků bylo zjištěno, že úrok z prodlení ve výši 15 % ročně za období od 31. 8. 2022 do 7. 9. 2023 činí 2 355,21 Kč.

11. Z potvrzení ze dne 18. 9. 2023, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023, z přílohy– seznamu postupovaných pohledávek, z podacího archu ze dne 26. 9. 2023 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2023 bylo zjištěno, že uvedenou smlouvou byla pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru, specifikovaná č. , tel. číslo, , postoupena na společnost I-, Anonymizováno, , a. s., IČ: , tel. číslo, se sídlem , adresa, , o čemž byl žalovaný bankou informován.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 včetně přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 – seznamu pohledávek, ze seznamu odeslaných oznámení ze dne 9. 10. 2023 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 10. 2023 bylo zjištěno, že uvedenou smlouvou byla předmětná pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru, specifikovaná č. , tel. číslo, , postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

13. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 9. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného prostřednictvím právního zástupce k úhradě pohledávky před podáním žaloby.Po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

14. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 2. 11. 2015 smlouvu o bankovních produktech a službách, jejíž součást tvořily Dispozice, v nichž si smluvní strany sjednaly konkrétní produkty a služby. Žalovaný zažádal dne 12. 9. 2016 o službu , Anonymizováno, . V žádosti uvedl číslo svého občanského průkazu, své osobní údaje, adresu trvalého pobytu a adresu korespondenční, že je svobodný, má střední vzdělání, že nemá žádné vyživované dítě a že bydlí v pronajatém domě/bytě, avšak kolik za něj hradí absentuje. Dále uvedl, že má 1 zdroj příjmu, je zaměstnaný v pracovním poměru na dobu určitou od 1. 7. 2015 do 31. 5. 2017 u zaměstnavatele , právnická osoba, ., s výší měsíčního příjmu za 3 měsíce 13 841 Kč, který byl doložen potvrzením zaměstnavatele žalovaného. Dále uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 51 000 Kč a že jiné měsíční splátky činí 0 Kč. Dle vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti podíl klienta na nákladech bydlení byl 27,14 %, počet vyživovaných osob 0, dosavadní interní splátky 2 959,52 Kč, dosavadní externí splátky 1 750 Kč, ostatní výdaje 0 Kč, požadovaná výše úvěru/rámce 5 000 Kč, schválená výše úvěru/rámce 5 000 Kč a výsledná měsíční splátka 250 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ve vyjádření dále uvedla, že před posouzením příjmů a výdajů provedla kontrolu veřejných databází (insolvenčního rejstříku, BRKI, NRKI a databází MVČR). V rámci Dispozic pak byly sjednány podmínky Flexikreditu, kterým bylo žalovanému umožněno přečerpat prostředky na běžném účtu zřízeném právní předchůdkyní žalobkyně až do výše Povoleného limitu 21 000 Kč ode dne 20. 3. 2017. Žalovaný se zavázal dodržovat stanovený měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Žalovaný své povinnosti neplnil, právní předchůdkyně žalobkyně proto převedla ke dni 4. 4. 2022 aktuální výši nepovoleného přečerpání z běžného účtu č. , č. účtu, na nově otevřený úvěrový účet č. , tel. číslo, . Žalovaný ani poté své závazky neplnil. Z toho důvodu využila předchůdkyně žalobkyně svého práva a prohlásila úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 6. 9. 2022, o čemž žalovaného informovala oznámením ze dne 8. 9. 2022. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupena společností , právnická osoba, . na společnost I-Xon a.s., která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 postoupila žalobkyni. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a dluh nezaplatil ani na výzvu právního zástupce žalobkyně.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

23. Podle § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

24. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

25. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

26. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru.Soud předně dospěl k závěru, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně (respektive právní předchůdkyně žalobkyně) dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V souladu s § 86 ZSÚ měla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. před zvýšením povoleného limitu, řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdkyně řádným (výše uvedeným) způsobem prověřovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřena, doložila pouze žádost o úvěr, v níž byly uvedené osobní údaje žalovaného, způsob bydlení a měsíční příjem, dále doklad o potvrzení příjmu a vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, z nichž vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně sice prověřila měsíční příjmy vyplácené zaměstnavatelem žalovaného, avšak pracovní poměr, z něhož příjem žalovaného plynul byl sjednán na dobu určitou do 31. 5. 2017, tudíž ani příjmy žalovaného nebyly po celou dobu splácení úvěru jisté. Nadto není zřejmé, odkud pocházely (a zda jimi žalovaný skutečně disponoval) zbývající příjmy žalovaného, který v žádosti o úvěr uváděl čistý příjem domácnosti 51 000 Kč. Zejména pak nebylo zjištěno, že by se právní předchůdkyně žalobkyně více zabývala výdaji žalovaného, když v žádosti nejsou žádné výdaje uvedeny, a to ani výdaje na bydlení, přestože je zde uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu, a v doložené tabulce je uvedeno pouze to, že podíl klienta na nákladech na bydlení je 27,14 %, dosavadní interní splátky 2 959,52 Kč, dosavadní externí splátky 1 750 Kč. Ostatní pravidelné výdaje, jako např. na dopravu, stravování a ošacení, nebyly uvedeny žádné, přičemž není nikde uvedeno, že by právní předchůdce žalobkyně jakkoli zjišťoval, jaké další výdaje žalovaný měl. Nadto je třeba uvést, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla právní předchůdkyně ve vztahu k navrhované a schválené výši úvěrového rámce 5 000 Kč, nikoli však před navýšením povoleného limitu na částku 21 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat od 20. 3. 2017, jak plyne z Dispozic ke smlouvě. Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní ohledně svého tvrzení, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného. Jelikož se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se tím i možnosti být soudem vyzvána (§ 118a odst. 3 o. s. ř.), aby označila potřebné důkazy ke svým tvrzením.

27. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 ZSÚ, v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou.

28. V souladu s § 87 ZSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 ZSÚ speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

29. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný celkem čerpal částku 23 815,25 Kč, dne 6. 5. 2022 uhradil částku 2 976,90 Kč, čerpaný úvěr ve výši 20 838,35 Kč dosud neuhradil. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni zbývající dlužnou jistinu ve výši 20 838,35 Kč. Dále pak v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

30. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu poplatků a smluvního úroku. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř., podle nějž jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady, přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 31 267,67 Kč (20 838,35 Kč + 1 800 Kč + 2 355,24 Kč + 2 983,35 Kč + 1 255,73 Kč + 2 035,03 Kč). Žalovaný byl zavázán k úhradě částky 20 838,35 Kč. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 33,3 % z předmětu řízení. Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 132 Kč, náklady právního zastoupení a to za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) a 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 584 Kč, 33,3 % z této částky je 495,44 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 860,47 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.