11 C 60/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 72 037,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 989,32 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 37 348,87 Kč, částky 698,90 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 824,72 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 72 037,09 Kč s příslušenstvím jako nevráceného úvěru ve výši 34 000 Kč poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 17. 4. 2025. Žalobkyně tvrdila, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě náhledu do databází a na základě informací získaných od dlužníka, ze kterých byl zjištěn pravidelný měsíční příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně se domáhá nevrácené části poskytnuté jistiny úvěru ve výši 33 989,32 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 671,60 Kč, poplatku za službu „Anonymizováno“ ve výši 163,80 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného částkou 36 513,47 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky 34 824,72 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, a dále částky 698,90 Kč jako smluvní pokuty za prodlení žalovaného se splácením úvěru v době od 22. 5. 2025 do 20. 8. 2025. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění: - Žalobkyně a žalovaný se dne 17. 4. 2025 dohodli na obsahu smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 36 900 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpanou částku společně s úrokem a poplatky vrátit prostřednictvím pravidelných denních splátek; sjednaný úrok činil 0,933 % denně, RPSN činila 1 429,74 % (smlouva č. l. 16-18). - Žalobkyně má vypracované všeobecné obchodní podmínky (č. l. 33-37, 41-45), pravidla pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (č. l. 8-10), informace pro spotřebitele (č. l. 11-14, 55-56), údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru (č. l. 30-31, 46-47), souhlas se zpracováním osobních údajů (č. l. 20-22, 52-54), získala kopii občanského průkazu žalovaného (č. l. 15 a 19), a vyhotovila předpis denních splátek (č. l. 25-28, 48-51). - Žalobkyně vypracovala dokument, který obsahuje výpis údajných příjmových transakcí na účtech č: IBAN a č. IBAN, ze kterého vyplývá, že žalovaný měl na předmětných účtech v roce před sjednáním smlouvy průměrně deset příjmových plateb měsíčně na každém z účtů, a to v různé výši od 3,59 Kč do 30 000 Kč, z čehož žalobkyně učinila závěr o výši ověřeného čistého měsíčního příjmu (č. l. 23-34). - Žalobkyně vypracovala interní dokument, podle kterého žalovaný uvedl měsíční příjmy ve výši 70 000 Kč, měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč a počet tří osob jako členů s příjem ve společně hospodařící domácnosti. Žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši 15 600 Kč, vypočítaných minimálních výdajů ve výši 5 103 Kč, rezervy pro výdaje 500 Kč a disponibilního příjmu 10 400 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti č. l. 29). - Žalobkyně poskytla bezhotovostně dne 17. 4. 2025 částku 34 000 Kč na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě ze dne 17. 4. 2025 (přehled bankovních transakcí č. l. 32). - Společnost právnická osoba. vedla pro žalovaného bankovní účet č. č. účtu, přičemž dne 17. 4. 2025 (či ve dnech bezprostředně následujících) byla na tento bankovní účet připsána částka 34 000 Kč z bankovního účtu č. č. účtu (přípis č. l. 79). - Dne 18. 8. 2025 bylo žalovanému ze strany žalobkyně oznámeno, že z důvodu nehrazení závazků po splatnosti došlo k vypovězení smlouvy o půjčce (č. l. 38). - Žalobkyně vytvořila listinu s uvedením jména a čísla bankovního účtu žalovaného, na které je uvedeno, že ověření totožnosti žalovaného bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (autorizace ověření totožnosti č. l. 40). - Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě předmětného závazku souvisejícího s uvedenou úvěrovou smlouvou (předžalobní výzva č. l. 6 vč. podacího lístku č. l. 7). Na základě výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o relevantním skutkovém stavu:

4. Žalobkyně a žalovaný se dne 17. 4. 2025 dohodli na obsahu smlouvy, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku 34 000 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí peněžních prostředků činil 0,933 % denně (tj. 340,545 % ročně). Před uzavřením smlouvy žalobkyně vycházela z jiné výše příjmů a výdajů žalovaného, než jaké žalovaný žalobkyni sdělil, přičemž tato výše však nevyplývá z dokumentů, které měla žalobkyně od žalovaného k dispozici. Žalovaný na poskytnutý úvěr dosud neuhradil 33 989,32 Kč, přestože byl k úhradě dluhu vyzván.

5. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); a ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.

7. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu absence řádného prověřování úvěruschopnosti žalovaného; pro nadbytečnost se tedy nezabýval možnou absolutní neplatností smlouvy podle § 588 občanského zákoníku z důvodu výše sjednaného smluvního úroku, ačkoli úrok ve výši 340,545 % ročně se již na první pohled jeví jako rozporný s dobrými mravy.

8. Přestože žalobkyně v podané žalobě (jakož i ve svém následném vyjádření ze dne 21. 7. 2026) tvrdila, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy o úvěru lustrován v celé řadě registrů a rejstříků, nedoložila žalobkyně k tomuto svému tvrzení žádné listinné důkazy. Žalobkyně dále tvrdila, že ověření úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo z ověřené výše čistého měsíčního příjmu žalovaného v částce 25 000 Kč, který umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Z předložených listin přitom vyplývá, že žalovaný při žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl pravidelné měsíční příjmy ve výši 70 000 Kč a celkové měsíční výdaje pouze ve výši 2000 Kč. Z interního dokumentu dále plyne, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného měla činit pouze 15 600 Kč, avšak žalobkyně podle svého tvrzení při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z výše pravidelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně pak i za této situace zcela rezignovala na ověřování skutečných výdajů žalovaného a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela toliko z vypočítaných minimálních výdajů ve výši 5 103 Kč. Žalobkyně tak dospěla k závěru o úspěšném posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě hodnocení částek, které nemají objektivní oporu v předložených listinách.

9. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného zjevně nedostála požadovanému standardu odborné péče při ověřování úvěruschopnosti, když v rámci ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jiných než žalovaným uvedených částek, které však nevyplývají z objektivně zjištěných skutečností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, č. j. 33 Cdo 656/2024-380, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24).

10. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené svým možnostem. Žalovaný obdržel částku 34 000 Kč, na kterou žalobkyni dosud neuhradil 33 989,32 Kč. Žalobkyně proto má nárok na vrácení této částky; soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl.

11. Požadavek na úhradu poplatků, smluvního úroku a smluvní pokuty není důvodný, jelikož tyto položky nebyly platně sjednány z důvodu neplatnosti celé smlouvy; soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

12. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu úvěru v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Existence sporu je dána objektivně tím, že žalovaný jistinu dobrovolně nevrátil. Jelikož však žalovaný své možnosti jistinu vrátit nijak nespecifikoval (zůstal v řízení zcela pasivní), určil soud lhůtu k vrácení jistiny v délce tří dnů od právní moci rozsudku analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaný nemohl dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021); soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovanému, který byl ve sporu zjevně úspěšnější, však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.