11 C 69/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 35 450 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do povinnosti žalovaného zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 5 529 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 450 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 863,01 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 485 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 12. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 35 450 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 7. 3. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 30 379 Kč spolu s příslušenstvím do 8. 4. 2020 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kdy součástí formuláře bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí jeho kopie. Právní předchůdce žalobkyně následně zahájil schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do příslušných registrů (IR, BRKI, NRK), resp. prověřování bonity žalovaného. Na podkladě těchto šetření byl žalovanému úvěr schválen a poskytnut. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, tzn. dostal se do prodlení. Dohodou o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2021 byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požadovala úhradu nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 863,01 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 529 Kč a smluvní pokuty ve výši 10 450 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

3. Soud učinil po provedeném řízení následující skutková zjištění: - z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně je společností s ručením omezeným s datem vzniku a zápisu 21. 12. 2010; - ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 3. 2020 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit„ bez prodloužení“ do 8. 4. 2020; - z výpisů z účtu bylo zjištěno, že ve dnech 9. 3. 2020, 10. 3. 2020, 16. 3. 2020 a 17. 3. 2020, byla žalovanému zaslána na jeho bankovní účet částka v celkové výši 25 000 Kč; - z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že žalovanému byl dne 3. 8. 2021 zaslán obyčejný dopis a ve dnech 11. 8. 2021 a 25. 8. 2021 proběhla cesta pověřeného terénního pracovníka žalobkyně na kontaktní adresu žalovaného; - z upomínky ze dne 22. 4. 2020, 9. 5. 2020, 20. 5. 2020 a 7. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Doklady o odeslání upomínek chybí; - ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni; - z dopisu ze dne 25. 6. 2021 vč. podacího archu bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem zaslaným dne 29. 6. 2021; současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 10 dnů po obdržení dopisu; - z předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2021 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 9. 12. 2021. Soud učinil z uvedených skutkových zjištění tento závěr o skutkovém stavu:

4. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 7. 3. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 25 000 Kč. K uzavření smlouvy došlo on-line prostřednictvím webu [webová adresa]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr„ bez prodloužení“ vč. příslušenství do 8. 4. 2020. Žalovaný nesplatil dlužnou částku řádně a včas, dosud na ni ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.

5. Podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí (odst. 2). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení (odst. 3). Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (odst. 4).

6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Žalobkyně nedoložila, zda a jak zkoumala kredibilitu žalovaného a z uvedeného důvodu vzala podáním ze dne 29. 4. 2022 svou žalobu částečně zpět co do nároků na zaplacení smluvní pokuty 10 450 Kč a kapitalizovaného úroku 5 529 Kč. Soud proto řízení v dané části zastavil (výrok I.), a to aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, když zpětvzetí bylo učiněno ještě před prvním jednáním ve věci.

17. Dále po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto právnímu závěru: Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, takže smlouvu je třeba hodnotit jako neplatnou. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 OZ) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalované provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovaným žalobkyni. [ulice] právní úprava (ust. § 2993 věta druhá občanského zákoníku) naopak vyžaduje aktivitu strany žalované, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k ustanovení § 457 OZ. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny. Soud proto zavázal výrokem II. žalovaného k úhradě částky 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a dále k náhradě doložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s uplatněním její pohledávky.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 25 000 Kč (cca 70,50 % předmětu řízení), v důsledku jejího procesního zavinění (zpětvzetí žaloby) pak bylo řízení zastaveno co do částky 10 450 Kč (cca 29,50 % předmětu řízení). Vznikl jí tedy nárok na zaplacení náhrady všech účelně vynaložených nákladů řízení co do výše 41 % (70,50 % - 29,50 %), tj. na zaplacení částky 1 485 Kč. Náklady řízení žalobkyně sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 AT, 3 x RP po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkové a právně obdobných věcech – viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11), 21 % DPH z těchto částek ve výši 378 Kč a zaplaceného soudního poplatku 1 444 Kč Celkem se jedná o částku 3 622 Kč, z čehož 41 % činí právě 1 485 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za písemné podání jejího právního zástupce ze dne 29. 4. 2022, když tímto byla vzata žaloba částečně zpět v nedůvodné části, a nejedná se tedy o účelně vynaložené náklady žalobkyně.

19. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátu žalobkyně.

20. Lhůty k plnění byly určeny jako třídenní dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.