11 C 74/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 15 714 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 999 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 5 715 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 89,12 Kč od 27. 12. 2025 do 13. 1. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 714 Kč od 14. 1. 2026 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 558 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 714 Kč se shora uvedeným zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že dne 24. 6. 2025 prostřednictvím internetových stránek společnosti , právnická osoba, ., www., Anonymizováno, .cz v chráněném internetovém prostředí uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu, a to po prověření úvěruschopnosti žalovaného. Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému 24. 6. 2025 poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal k úhradě poskytnutého úvěru a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců, jednotlivé splátky jsou uvedeny ve splátkovém kalendáři, který je součástí smlouvy. Strany dále sjednaly poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, a dále poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč v souvislosti se zasíláním informací o každé důležité události prostřednictvím SMS na telefonní číslo, které žalovaný uvedl při uzavírání smlouvy, a to s možností tuto službu žalovaným kdykoliv zrušit. V rámci druhé až osmé splátky byl vynesen úrok pevnou částkou ve výši 490 Kč, který byl sjednán ve smlouvě v části „Náklady úvěru“. Žalovaný na úvěr uhradil dne 14. 7. 2025 částku 1 Kč, čímž došlo k posunutí splatnosti úvěru o jeden měsíc – tzv. korunový odklad, za což byl účtován poplatek 990 Kč. Žalovaný neuhradil na úvěr žádnou další platbu a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzván k jeho úhradě prostřednictvím SMS a emailu. V souladu s částí smlouvy „Náklady úvěru“, konkrétně odstavcem „Sankce“ byla žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč dne 27. 10. 2025, dne 26. 9. 2025 a dále dne 9. 9. 2025. Žalovaný svoji povinnost nesplnil, tudíž žalobkyně požaduje zaplatit částku 15 714 Kč, představující neuhrazenou jistinu ve výši 9 999 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatky za SMS servis ve výši 196 Kč (účtovány dne 24. 8. 2025, 24. 9. 2025, 24. 10. 2025, 14. 11. 2025 po 49 Kč), poplatku za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ ve výši 990 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč (účtovány dne 1. 9. 2025, 29. 9. 2025, 27. 10. 2025 po 300 Kč a dne 14. 11. 2025 ve výši 130 Kč), úroky v celkové výši 1 470 Kč a smluvní pokutu v celkové výši 1 500 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou této částky požaduje žalobkyně zaplatit zákonný úrok z prodlení od 27. 12. 2025 do 13. 1. 2026 v částce 89,12 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 15 714 Kč od 14. 1. 2026 až do úplného zaplacení ve výši 11,5 % ročně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je v tomto rejstříku zapsána od 1. 10. 2005, že předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný při uzavírání smlouvy sdělil žalobkyni, že bydlí u rodičů, nemá děti, jeho příjem činí 23 500 Kč, jiným společnostem ničeho nesplácí.

6. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně má vypracovanou vlastní metodiku pro posuzování úvěruschopnosti. Dle uvedené metodiky žalobkyně zajišťuje kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (dále též jen „MLS“). Prostřednictvím výpočtu MLS tak žalobkyně ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru dle aktuálně posuzované žádosti.

7. Z úvěrové smlouvy a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 24. 6. 2025 se žalovaným úvěrovou smlouvu podepsanou žalovaným podpisovým SMS kódem , Anonymizováno, , na základě které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, s tím, že žalovaný se zavázal čerpaný úvěr řádně a včas splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách splatných k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje dnem 24. 7. 2025 do 24. 6. 2027. Žalovaný se zavázal za úvěr včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč splatit žalobkyni celkem částku 13 760 Kč, přičemž uvedená částka nezahrnovala úhradu doplňkových služeb. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali doplňkovou službu Expres výplata s jednorázovým poplatkem ve výši 199 Kč. Mezi účastníky byla rovněž sjednána doplňková služba SMS servis za poplatek 49 Kč měsíčně v souvislosti se zasíláním informací o každé důležité události a doplňková služba korunový odklad za poplatek 990 Kč. Tyto doplňkové služby byl žalovaný oprávněn kdykoliv zrušit. První splátka činila 995 Kč, druhá až osmá splátka pak činila 956 Kč, počínaje splátkou devátou pak činila její výše 466 Kč a poslední splátka činila 458 Kč. Součástí první splátky se stal i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč. Ve druhé až osmé splátce byl zařazen i sjednaný smluvní úrok v měsíční částce 490 Kč. Za porušení platební povinnosti žalovaným byla v části smlouvy Náklady úvěru, v odstavci Sankce sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč v případě prodlení žalovaného se zaplacením splátky nebo jiné platby a dále oprávnění žalobkyně účtovat žalovanému úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně byla dále dle smlouvy oprávněna žalovanému účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, jejichž výše ke dni uzavření úvěrové smlouvy byla vypočtena na 300 Kč za měsíc vymáhání. Pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou 2 a více splátek nebo nezaplatí splátku déle než 3 měsíce, byla žalobkyně dle části smlouvy Ukončení smlouvy z naší strany oprávněna úvěr zesplatnit s tím, že k nesplacené jistině přirůstá nezaplacený úrok, na který žalobkyni vznikl nárok do doby zesplatnění.

8. Ze sazebníku poplatků soud zjistil, že poplatek za poskytnutí úvěru činí 33 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, poplatek za expres výplatu úvěru činí 199 Kč, poplatek za SMS servis činí 49 Kč měsíčně, poplatek za korunový odklad činí 99 Kč za každých půjčených 1 000 Kč úvěru do 30 000 Kč (včetně) a smluvní pokuta 500 Kč.

9. Z výpisu čerpání soud zjistil, že obsahuje přehled čerpání úvěru žalovaným, následuje rekapitulace obsahující skladbu dluhů žalovaného tak, jak ji žalobkyně uplatňuje touto žalobou.

10. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 29. 9. 2025 vyzvala k zaplacení částky 4 541 Kč do 30 dnů s tím, že v případě nezaplacení bude požadovat okamžité jednorázové vrácení celého úvěru včetně úroků, nákladů a sankcí. Výzva byla žalovanému odeslána 30. 9. 2025.

11. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 14. 11. 2025 včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 15 714 Kč do 14 dnů od sepsání této výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne 18. 11. 2025.

12. Z opisu výpisu proplacení soud zjistil, že úvěr byl žalovanému poskytnut ve prospěch účtu č. , Anonymizováno, převodem učiněným dne 24. 6. 2025.

13. Z opisu výpisu proplacení soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 14. 7. 2025 ve prospěch účtu žalobkyně č. , č. účtu, částku 1 Kč.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 12. 2025 včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že touto výzvou právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 15 714 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 15. 12. 2025.

15. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že se týká osoby žalovaného, v sumarizaci je v kolonce existující číslice 3 u položky splátkové a číslice 0 u položky nesplátkové, dále je v kolonce existující číslice 2 u položky kreditní karty, uveden je spotřební úvěr na celkovou částku 6 990 Kč s výší měsíční splátky 363 Kč, osobní úvěr na celkovou částku úvěru 5 000 Kč s výší měsíční splátky 6 000 Kč, povolený debet na běžném účtu s úvěrovým rámcem 12 000 Kč, který byl v období od července 2024 do května 2025 přečerpán, kreditní karty – revolvingový úvěr se zůstatkem jistiny 32 000 Kč a výší měsíční splátky 9 939 Kč, kreditní karty splátkové se zůstatkem jistiny 29 996 Kč s výší měsíční splátky 993 Kč, kreditní karty splátkové se zůstatkem jistiny 119 999 Kč s výší měsíční splátky 8 347 Kč.Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

16. Účastníci uzavřeli dne 24. 6. 2025 úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému na účet č. , č. účtu, bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr řádně a včas splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách splatných k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje dnem 24. 7. 2025 do 24. 6. 2026. Žalovaný se zavázal za úvěr včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč splatit žalobkyni celkem částku 13 760 Kč, přičemž uvedená částka nezahrnovala úhradu doplňkových služeb. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali doplňkovou službu Expres výplata s jednorázovým poplatkem ve výši 199 Kč. Mezi účastníky byla rovněž sjednána doplňková služba SMS servis za poplatek 49 Kč měsíčně v souvislosti se zasíláním informací o každé důležité události a doplňková služba korunový odklad za poplatek 990 Kč. Tyto doplňkové služby byl žalovaný oprávněn kdykoliv zrušit. První splátka činila 995 Kč, druhá až osmá splátka pak činila 956 Kč, počínaje splátkou devátou pak činila její výše 466 Kč a poslední splátka činila 458 Kč. Součástí první splátky se stal i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč. Ve druhé až osmé splátce byl zařazen i sjednaný smluvní úrok v měsíční částce 490 Kč. Za porušení platební povinnosti žalovaným byla v části smlouvy Náklady úvěru, v odstavci Sankce sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč v případě prodlení žalovaného se zaplacením splátky nebo jiné platby a dále oprávnění žalobkyně účtovat žalovanému úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně byla dále dle smlouvy oprávněna žalovanému účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, jejichž výše ke dni uzavření úvěrové smlouvy byla vypočtena na 300 Kč za měsíc vymáhání. Pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou 2 a více splátek nebo nezaplatí splátku déle než 3 měsíce, byla žalobkyně dle části smlouvy Ukončení smlouvy z naší strany oprávněna úvěr zesplatnit s tím, že k nesplacené jistině přirůstá nezaplacený úrok, na který žalobkyni vznikl nárok do doby zesplatnění. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z tvrzení žalovaného o výši jeho příjmu 23 500 Kč měsíčně, žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost a bydlel u rodičů. Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný v době uzavření smlouvy o úvěru měl sjednán spotřební úvěr, osobní úvěr, měl povolený debet na běžném účtu, který byl překročen, a měl 3 kreditní karty. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Z toho důvodu využila žalobkyně svého práva a prohlásila úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 14. 11. 2025, a žalovaného vyzvala k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době poskytnutí úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojilali se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

23. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. Soud vyhodnotil všechny zjištěné skutečnosti ve smyslu § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že žalobkyně jako úvěrující toto posouzení neprovedla řádně. Žalovaný deklaroval příjem 23 500 Kč měsíčně. Potvrzení o výši příjmu žalovaného k dispozici není. Mezi výdaje žalovaného žalobkyně zahrnula pouze životním minimum ve výši 4 470 Kč, přestože žalovaný disponoval bankovním účtem a údaje o výdajích bylo možno stanovit s přihlédnutím k tomuto relevantnímu zdroji. Žalobkyně si tvrzené příjmy ani skutečné výdaje žalovaného neověřila např. již zmíněným výpisem z bankovního účtu, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou apod. Do částky MLS domácnosti žalobkyně navíc zahrnula příjem ostatních členů domácnosti 18 000 Kč (opět nedoložen). Zároveň z úvěrové zprávy žalovaného je patrné, že v době poskytnutí úvěru měl přečerpaný debet na běžném účtu, který již několik měsíců nesplácel, a stejně tak bylo patrné, že úvěrový rámec žalovaného na kreditních kartách byl rovněž zcela vyčerpán (případně přečerpán) a žalovaný na tyto ničeho nehradil (suma zbývajících splátek zůstávala několik měsíců stejná nebo se zvyšovala). Pokud žalobkyně vycházela z takto neúplných, rozporných a nijak nedoložených údajů, nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat podle § 87 ZSÚ za neplatnou.

24. Plnění poskytnutí žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně žalovanému dne 24. 6. 2025 poskytla částku 10 000 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil dne 14. 7. 2025 částku 1 Kč, které je nutné započítat na jistinu, jelikož s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebyly sjednány žádné doplňkové služby. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 9 999 Kč.

25. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy soud proto ostatní nároky žalobkyně odvozované z předmětné (neplatné) smlouvy jako nedůvodné zamítl (úroky, poplatky, náklady na vymáhání, smluvní pokuty).V souladu se závěry Nejvyššího soudu pak soud žalobkyni nepřiznal ani požadované zákonné úroky z prodlení, neboť nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

26. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní, když žalovaný v řízení netvrdil ničeho ohledně svých možností vrátit poskytnutou jistinu, ačkoliv břemeno tvrzení a důkazní nesl právě on.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 16 476,45 Kč (15 714 Kč + 89,12 Kč + 673,33 Kč). Žalovaný byl zavázán k úhradě částky 9 999 Kč. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 21,34 % z předmětu řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 714 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé), a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 315 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 615 Kč, 21,34 % z této částky je 558 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 558 Kč, a to v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě podle § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.