11 C 82/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu titul. jméno příjmení a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul. jméno příjmení sídlem adresa o určení, že nepřítomnost žalobkyně v práci není neomluvenou absencí o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. června 2021, č. j. 11 C 82/2021-58

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9 774 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám titul. jméno příjmení, advokáta, se sídlem adresa.

1. Žalobkyně se v žalobě doručené Okresnímu soudu v Olomouci (v textu tohoto rozsudku též„ soud prvního stupně“) dne 23. 3. 2021 domáhá určení, že její nepřítomnost v práci ve dnech 2. 3. 2021 až 5. 3. 2021 a dále 8. 3. 2021 a 9. 3. 2021 není neomluvenou absencí. V žalobě tvrdí, že je zaměstnaná u žalované a od 15. 1. 2020 byla převedena z důvodu nemoci z povolání na pozici vrátné. Žalobkyně dále uvedla, že obdržela od žalované upozornění na možnost výpovědi podle § 52 písm. g) zákoníku práce (dopisem ze dne 9. 3. 2021), neboť se ve dnech 2. 3. 2021 až 5. 3. 2021 a dále 8. 3. 2021 a 9. 3. 2021 bez omluvy nedostavila do zaměstnání k výkonu práce podle platné pracovní smlouvy a údajně znemožnila mimořádnou zdravotní prohlídku u titul. jméno příjmení, když na prohlídku přišla bez výpisu ze zdravotní dokumentace a žádanky k prohlídce. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že její absence v práci v uvedené dny je neomluvenou, protože není způsobilá k výkonu práce ze zdravotních důvodů, což je žalované známo (žalobkyně poukázala na to, že u soudu probíhají dvě řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru). Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že má naléhavý právní zájem na požadovaném určení a v této souvislosti namítla, že jí hrozí výpověď, okamžité zrušení pracovního poměru, krácení dovolené, náhrada škody a dále poukázala na žalovanou neustále vytvářenou atmosféru údajného porušování základních povinností zaměstnance. Při ústním jednání před soudem prvního stupně žalobkyně doplnila, že jí žalovaná nevyplatila za dobu nepřítomnosti v práci náhradu mzdy.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s tím, že není dán naléhavý právní zájem žalobkyně na uvedeném určení, neboť doručení upozornění na možnost výpovědi podle § 52 písm. g) zákoníku práce nezpůsobuje pro žalobkyni jako zaměstnance žádný negativní právní následek. Ten by teoreticky nastal pouze v situaci, kdyby žalovaná na základě popsané absence s žalobkyní skutečně předčasně ukončila pracovní poměr a o neplatnosti tohoto jednostranného právního jednání žalované by bylo zahájeno příslušné soudní řízení. Ke sporné absenci žalovaná uvedla, že dočasná pracovní neschopnost žalobkyně skončila dne 28. 2. 2021 a žalobkyně po skončení dočasné pracovní neschopnosti bezdůvodně nenastoupila zpět do svého zaměstnání a tím porušila povinnosti zaměstnance. Skutečnosti neodpovídá ani tvrzení žalobkyně, že není způsobilá k výkonu práce ze zdravotních důvodů a že je tato skutečnost žalované obecně známá. V této souvislosti žalovaná poukázala na to, že v době vytýkané absence byla žalobkyně podle lékařského posudku titul. jméno příjmení ze dne 12. 11. 2020 zdravotně způsobilá k výkonu práce vrátné, byť s podmínkou bezprašnosti a bezplísňovosti pracovního prostřední, což její místo výkonu práce splňovalo a v návratu zpět do práce tak žalobkyni nic nebránilo. Žalovaná navíc vede se žalobkyní spor o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 22. 7. 2020 (sp. zn. 11 C 276/2020).

3. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2. 6. 2021 citovaným v záhlaví žalobu zamítl (I.) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 8 201,38 Kč (II.).

4. Zamítnutí žaloby odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Podle soudu nelze pomocí určovací žaloby řešit otázky, které mají význam jen pro jiné, dosud nezahájené, případně již probíhající, řízení, neboť je možno je řešit jako předběžné otázky např. v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru či na plnění. Vyhověním žalobě na určení by se právní postavení žalobkyně žádným způsobem nezměnilo, neboť rozhodnutí na požadovaném určení nemá bez dalšího vliv na ukončení jejího pracovního poměru. S ohledem na nedostatek naléhavého právního zájmu se již soud prvního stupně nezabýval žalobou věcně. Výrokovou část o náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně odůvodnil procesním úspěchem žalované a odkazem na § 142 odst. 1 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ o. s. ř.“).

5. Proti prvostupňovému rozsudku ze dne 2. 6. 2021, konkrétně proti oběma jeho výrokům, podala žalobkyně odvolání, ve kterém navrhovala jeho změnu a vyhovění žalobě. Odvolání odůvodnila odvolacími důvody podle § 205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř. Žalobkyně konkrétně zdůraznila, že podala žalobu především proto, že žalovaná v rozporu s právními předpisy označila její nepřítomnost v práci v rozhodném období jako neomluvenou absenci, což má pro zaměstnance obecně celou řadu zásadních negativních důsledků, včetně možnosti zaměstnavatele jednostranně ukončit pracovní poměr, případně to uvést do posudku, pokud se dotáže budoucí zaměstnavatel. Žalobkyně v odvolání rovněž poukázala na to, že při jednání dne 26. 5. 2021 upozornila na nevyplacení náhrady mzdy za sporné dny. Podle žalobkyně soud prvního stupně pochybil, protože nezohlednil relevantní judikaturu Nejvyššího soudu, který například ve věci č. j. 21 Cdo 2287/2017-338 připustil podání určovací žaloby i tehdy, když má žalující k dispozici žalobu na plnění. Navíc soud svůj závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu na straně žalobkyně dostatečně neodůvodnil a jeho rozsudek považuje za nepřezkoumatelný. Žalobkyně v odvolání vyjádřila přesvědčení, že v řízení byl dostatečně prokázán její naléhavý právní zájem a podaná určovací žaloba mohla předejít jak dalšímu protiprávnímu jednání žalované, tak i následným sporům (o určení neplatnosti ukončení pracovního poměru, o vyplacení dlužné náhrady mzdy), přičemž k nápravě protiprávního stavu nelze dospět jinak. Soud prvního stupně podle žalobkyně rovněž přehlédl tíživé sociálně – ekonomické a právní postavení žalobkyně jakožto zaměstnance.

6. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného a v odvolacím řízení setrvala na dosavadní argumentaci o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně a o její neomluvené nepřítomnosti v práci ve sporné dny.

7. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované zdůraznila, že nemůže ze zdravotních důvodů nastoupit do práce, neboť žalovaná nevytvořila odpovídající podmínky, které by vyhovovaly z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Žalobkyně nedostává od žalované mzdu, ani náhradu mzdy, a kvůli protiprávnímu okamžitému zrušení pracovního poměru nemůže požádat ani o příspěvek v nezaměstnanosti. Její pokračující nepřítomnost v práci je žalovanou nadále protiprávně evidována jako„ neomluvená absence“. Podle žalobkyně z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 2287/2017-338 obecně vyplývá možnost zaměstnance podat určovací žalobu i tam, kde by měl možnost podat žalobu na plnění. Žalovaná podle názoru žalobkyně nemůže spoléhat na to, že její protiprávní postup ve vztahu k zaměstnanci a jeho právům bude mít soudní ochranu v tom smyslu, že proti takovému protiprávnímu jednání zaměstnanec nebude mít možnost podat žalobu. Naopak, účastníci právních vztahů musejí vědět a předpokládat, že jakékoliv protiprávní jednání, zejména takové, které je způsobilé zásadně poškodit pracovní a ekonomickou sféru zaměstnance, bude přezkoumatelné soudem, a to zejména v situaci, kdy jsou splněny podmínky vyložené Nejvyšším soudem.

8. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po ověření, že odvolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a obsahuje veškeré povinné náležitosti, včetně řádně vymezených odvolacích důvodů, přezkoumal u odvolacího jednání (ke kterému se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, přičemž zástupce žalobkyně svou neúčast omluvil ze zdravotních důvodů, aniž by žádal o odročení odvolacího jednání) napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na určení, že její nepřítomnost v práci ve dnech uvedených v žalobním návrhu není neomluvená. Soud prvního stupně zamítl žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Odvolací přezkum je tak v zásadě omezen na hodnocení toho, zda byl v žalobě vskutku uplatněn určovací nárok, jehož věcné projednání je podmíněno naléhavým právním zájmem žalobkyně a v kladném případě, zda žalobkyně takový naléhavý právní zájem na požadovaném určení (ne) má.

11. Pokud jde o první otázku, tak tu podle závěru odvolacího soudu posoudil soud prvního stupně zcela správně, tj. správně vyhodnotil, že žalobu žalobkyně by bylo možno věcně projednat pouze tehdy, pokud by měla na požadovaném určení naléhavý právní zájem. S možností domáhat se určení povahy nepřítomnosti v práci (z hlediska toho, zda se jedná o nepřítomnost omluvenou či nikoliv) zákoník práce (ani jiný zákon) výslovně nepočítá a neupravuje pro tyto případy žádné speciální řízení, ve kterém by nebylo třeba naléhavý právní zájem prokazovat. Požaduje-li přesto žalobkyně, aby za této situace soud výrokem určil povahu její absence v práci, může tomu tak být pouze v režimu § 80 o. s. ř. a za předpokladu, že prokáže naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

12. V návaznosti na správnou právní kvalifikaci žaloby se soud prvního stupně rovněž správně zabýval přednostně existencí naléhavého právního zájmu žalobkyně. Nedostatek naléhavého právního zájmu je totiž u určovacích žalob podle § 80 o. s. ř. samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě vede k jejímu zamítnutí, aniž by se soud současně zabýval meritem věci.

13. Soudní praxe se ustálila v názoru, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalujícího nebo právní vztah, na němž je účasten, ohroženo, eventuálně tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Jinými slovy k existenci naléhavého právního zájmu je vyžadováno, aby vedle právní nejistoty (objektivně vzniklé) byla splněna podmínka, že takový stav nelze jinak (jiným právním prostředkem) odstranit. Žalobkyně proto nebude mít naléhavý právní zájem na požadovaném určení zpravidla tam, kde lze žalovat na plnění. Určovací žaloba tak má povahu preventivní, jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalujícího dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Není proto namístě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly, prevence již nemá význam a přiměřenou se stává reparace v podobě odstranění následků porušení práva. Naléhavý právní zájem na určení je dán i v případě, jestliže rozhodnutí o určovací žalobě je způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a svými důsledky může předejít žalobě o plnění. Naopak za nedovolenou (při možnosti žaloby na plnění) lze určovací žalobu pokládat tam, kde neslouží potřebám praktického života, tudíž tam, kde spor mezi účastníky řízení neodstraňuje, a naopak vede k dalšímu (zbytečnému) množení sporů mezi nimi, anebo jestliže případná žaloba o splnění povinnosti nevystihuje (nemůže vystihnout) celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva.

14. Po přenesení shora uvedených obecných právních východisek do poměrů projednávané věci se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem nemá.

15. Z podání žalobkyně v průběhu celého řízení je zřejmé, že si byla svých procesních povinností ve vztahu k naléhavému právnímu zájmu od počátku vědoma. Její tvrzení jsou však v tomto směru nedostatečná a nepřesvědčivá. K odvolacímu jednání se žalobkyně ani její zástupce nedostavili. Zástupce žalobkyně sice omlouval svou neúčast ze zdravotních důvodů (které blíže nespecifikoval, ani nedoložil), ale o odročení odvolacího jednání nežádal. Po porovnání tvrzení obou účastníků lze dovodit, že jádrem sporu mezi nimi je to, zda žalobkyně je zdravotně způsobilá k výkonu práce u žalovaného zaměstnavatele, resp. zda má u žalované vytvořeny podmínky pro výkon práce odpovídající jejímu zdravotnímu stavu. Ze spisu je přitom zřejmé, že se jedná o déletrvající spor mezi účastníky přesahující svým rozsahem žalované období a pokračující dále do současnosti (viz čl. III. žaloby:„ Žalovaná (myšleno zřejmě žalobkyně - poznámka odvolacího soudu) není způsobilá k výkonu práce ze zdravotních důvodů a tato skutečnost je obecně žalované známa, když u zdejšího soudu jsou řešeny již dvě žaloby na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru“ nebo bod 2 doplnění odvolání ze dne 7. 9. 2021:„ Žalobkyně nemůže ze zdravotních důvodů nastoupit do práce, neboť Žalovaná nevytvořila odpovídající podmínky, které by vyhovovaly z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Žalobkyně nedostává od Žalované mzdu ani náhradu mzdy, a kvůli protiprávnímu okamžitému zrušení pracovního poměru nemůže požádat ani o příspěvek v nezaměstnanosti. Její pokračující nepřítomnost v práci je Žalovanou nadále protiprávně evidována jako„ neomluvená absence“). Z tvrzení žalobkyně se dále podává, že v roce 2020 již obdržela od žalované dvě okamžitá zrušení pracovního poměru, ohledně jejichž platnosti byly zahájeny soudní spory (odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že spor sp. zn. 16 C 232/2020 byl již pravomocně skončen určením neplatnosti napadeného okamžitého zrušení pracovního poměru dopisem žalované ze dne 2. 7. 2020), žalobkyně nadále nechodí do zaměstnání a za dobu absence jí není vyplácena mzda ani její náhrada.

16. Odvolacímu soudu není zřejmé, jak by za této situace posouzení povahy nepřítomnosti v práci v 6 pracovních dnech v březnu 2021 mohlo sporné postavení žalobkyně vyřešit, či dokonce vytvořit pevný základ pro případné další trvání pracovního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou ve smyslu ustálené soudní judikatury týkající se výkladu § 80 o. s. ř. Lze připustit, že případné právní posouzení okolností nepřítomnosti žalobkyně v práci ve sporných dnech ze strany soudu by mohlo mít význam pro rozhodování soudů v jiných sporech účastníků nebo dokonce ovlivnit jejich další postup, ale stejně tak by takovému účelu mohlo sloužit, kdyby se tato otázka posoudila jako předběžná v řízeních o žalobách na plnění ohledně práv žalobkyně, která již byla podle jejích tvrzení porušena. jméno žalobkyně přitom opakovaně zdůrazňuje, že jí právě v návaznosti na„ neomluvenou“ absenci není vyplácena náhrada mzdy. Aniž by se odvolací soud zabýval oprávněností nároku žalobkyně na náhradu mzdy za dobu nepřítomnosti v práci (k takovému závěru ani není ve spise dostatek informací), tak pokud žalobkyně za jeden z důsledků posouzení její nepřítomnosti v zaměstnání jako neomluvené považuje nevyplácení náhrady mzdy, tak jí nic nebrání v tom, aby se náhrady mzdy domáhala samostatnou žalobou, ve kterém by se povaha její nepřítomnosti řešila jako předběžná otázka. O tom, že by určovací výrok o nárocích tak, jak byly uplatněny v posuzované věci, mnohem lépe a výstižněji vypořádal sporná práva a povinnosti účastníků z pracovního vztahu, než žaloba na plnění, žalobkyně odvolací soud nepřesvědčila.

17. Na věci nic nemění ani opakovaně zdůrazňovaný odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2287/2017 Odvolací soud obecně nezpochybňuje, že žalující může mít výjimečně naléhavý právní zájem na požadovaném určení i tehdy, pokud má k dispozici žalobu na plnění a dokonce zcela nevylučuje, že i v poměrech pracovního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou by určovací žaloba mohla pomoci nastalou situaci vyřešit, ale muselo by se jednat o požadavek jiný, který by vyřešil samotnou podstatu sporu popsanou výše a vytvořil skutečný pevný základ pro případné další trvání pracovně - právního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. Nárok uplatněný v tomto řízení by vyřešil (mohl vyřešit) pouze povahu nepřítomnosti žalobkyně v 6 pracovních dnech, přičemž stejného účelu by bylo možné dosáhnout žalobami na plnění (např. zaplacení náhrady mzdy), případně na určení neplatnosti výpovědi, pokud by ji žalobkyně v souvislosti se spornou absencí obdržela. Nutno dodat, že pokud by žalobkyně vskutku obdržela v návaznosti na její absenci v práci výpověď z pracovního poměru, tak závěr o její případné neplatnosti lze vyslovit pouze v řízení podle § 72 zákoníku práce.

18. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že žalobkyně za daného stavu naléhavý právní zájem na požadovaném určení nemá. Proto nebylo možné se zabývat povahou její absence věcně a provádět (resp. hodnotit) za tím účelem navržené důkazy.

19. Odvolací soud uzavírá, že odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně je ve výroku věcně správný, proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně jeho nákladové části, proti které ani žádné konkrétní námitky nesměřovaly a odvolací soud neshledal důvod ke změně z moci úřední.

20. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná a podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Konkrétně má žalovaná právo na náhradu nákladů právního zastoupení spočívajících v odměně advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 bod 5 advokátního tarifu, paušální náhradě hotových výdajů ve výši 600 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále v náhradě za promeškaný čas v souvislosti s cestou zástupce žalované k odvolacímu jednání z obec do obec a zpět v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu (400 Kč) a náhradě cestovních výdajů při této cestě (344 km) ve výši 2 078 Kč, vozidlem se spotřebou pro kombinovaný provoz 5,9 litrů benzínu Natural 95 na 100 km, při ceně benzínu 27,80 Kč litr a sazbě základní náhrady 4,4 Kč/1km (obojí dle vyhlášky číslo 589/2020 Sb.). Celková výše nákladů právního zastoupení 8 078 Kč je dále navýšena podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. o DPH ve výši 1 696 Kč (po zaokrouhlení) na celkových 9 774 Kč. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce).