11 C 94/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 038,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 982,23 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 038,63 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 982,23 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 9. 8. 2021 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které byla žalovanému bezhotovostním převodem poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kdy samotná smlouva o úvěru a související dokumenty byly žalovaným podepsány pomocí zadání verifikačního SMS kódu. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 10 921 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši 40 % p.a. Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 21 249,77 Kč do 8. 9. 2021. Žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnil, když do sjednané doby splatnosti řádně neuhradil částku, k jejímuž plnění se zavázal. Na svůj závazek neuhradil ničeho. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky se stalo účinným ke dni 20. 12. 2022, tj. okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek. Výše kapitalizovaného úroku činí 12 982,23 Kč a je tvořena součtem nedoplatků poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč a smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2 061,23 Kč. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení byl vypočten z dlužné jistiny úvěru v sazbě dle platných právních předpisů od 9. 9. 2021, tj. od prvního dne prodlení se splacení úvěru do 29. 11. 2022. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % z jistiny ve výši 10 000 Kč ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 21. 12. 2022 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný do termínu splatnosti neuhradil svůj závazek vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru, byl původní věřitel oprávněn nárokovat si smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž byl žalovaný v prodlení (čl. VIII. odst. VIII.1. smlouvy o úvěru). Na žalobkyni byla v rámci postoupení pohledávky evidované za dlužníkem postoupena smluvní pokuta ve celkové výši 5 000 Kč, která byla původním věřitelem napočítána v souladu s ust. § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pouze do výše 50 % jistiny úvěru. Tato odpovídá výpočtu za období od 9. 9. 2021 do 5. 5. 2022. Žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě ze dne 11. 4. 2023, žalovaný však ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení byl zcela pasivní. Žalobkyně ani žalovaný se nedostavili k jednání soudu, čímž se zbavili práva být poučení ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. <b>Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:</b> 3. Z výpisu z OR žalobkyně, že se žalobkyně je v obchodním rejstříku zapsána s datem zápisu 21. 12. 2010.

4. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 9. 8. 2021, že společnost [právnická osoba] jako úvěrující se zavázala žalovanému jako klientovi poskytnout na jeho účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 10 000 Kč s roční zápůjční úrokovou sazbou ve výši 40 % p. a. Celkový poplatek za poskytnutí úvěru činil 10 921 Kč, celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila 21 249,77 Kč. Výše RPSN úvěru činila 9 088,10 %. Doba trvání úvěru byla 30 dnů. Splatnost poskytnutého úvěru byla 8. 9. 2021. Dle čl. VIII. odst. VIII.1. smlouvy pro případ prodlení klienta se splněním kterékoli své platební povinnosti úvěrujícímu dle podmínek této smlouvy, tzn. zejména pro případ, že úvěr nebude uhrazen klientem řádně a včas, je úvěrující oprávněn požadovat po klientovi, aby zaplatil poskytnutou jistinu úvěru, účelně vynaložené náklady, které úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením klienta (zejména náklady na výzvy, dopisy, SMS, e-maily a telefonické hovory), úrok, úrok z prodlení ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Smlouva není žalovaným podepsána, je zde uveden SMS kód: [číslo].

5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že se jedná o informace o jednorázovém a bezúčelovém spotřebitelském úvěru ze dne 9. 8. 2021, je zde uvedeno jméno a příjmení žalovaného, u podpisu je uveden elektronický kód zaslaný pomocí SMS: [číslo].

6. Z výpisu z účtu, že dne 9. 8. 2021 převedla společnost [právnická osoba] na účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč.

7. Z projektu vnitrostátní fúze sloučením ze dne 24. 11. 2016, kdy došlo ke sloučení zanikající společnosti [právnická osoba], [IČO] se společností [právnická osoba], [IČO], z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022, Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 včetně přílohy [číslo] – seznamu pohledávek v listinné podobě a z potvrzení o provedení transakce ze dne 20. 12. 2022, že pohledávka za žalovaným specifikovaná č. smlouvy [anonymizováno] ve výši 29 814 Kč, výše jistiny 10 000 Kč, splatná 8. 9. 2021 byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Pohledávka přešla na žalobkyni ke dni 20. 12. 2022, kdy byla zaplacena kupní cena za postoupení jednotlivého portfolia pohledávek.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2023 a poštovního podacího archu, že žalovanému bylo dopisem oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a byl vyzván, aby do 10 dnů ode dne obdržení dopisu uhradil dlužnou částku, která k datu postoupení činila 29 814 Kč včetně příslušenství. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 3. 1. 2023.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 11. 4. 2023 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 29 037,85 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 20. 12. 2022 do 11. 4. 2023 ve výši 258,49 Kč do 20. 4. 2023. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 13. 4. 2023. <b>Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:</b> 10. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému dne 9. 8. 2021 na jeho bankovní účet číslo [bankovní účet] částku 10 000 Kč. Dne 20. 12. 2022 došlo k postoupení žalované pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 2. 1. 2023. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby výzvou ze dne 11. 4. 2023, odeslanou dne 13. 4. 2023, vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 561 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

14. Podle ustanovení § 562 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Podle ustanovení § 1819 o. z. textová podoba je zachována, jsou-li údaje poskytnuty takovým způsobem, že je lze uchovat a opakovaně zobrazovat.

16. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

21. Podle ustanovení § 7 zákona č. 297/2016 Sb. k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

22. Současná právní úprava nevylučuje, aby smlouvy mezi účastníky byly uzavírány prostředky komunikace na dálku, mj. též prostřednictvím webového rozhraní (viz ustanovení § 1820 a násl. o. z.). V ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je stanoveno, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího s tím, že za určitých podmínek v zákoně stanovených může být podpis jednajícího nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Současně o. z. odkazuje na jiný právní předpis, který má stanovit, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Takovým právním předpisem byl v době uzavírání smlouvy zákon č. 297/2016 Sb. Ustanovení § 7 zákona č. 297/2016 Sb., který nevylučuje použití prostého elektronického podpisu k podpisu soukromoprávních dokumentů. Zároveň ustanovení § 1819 o. z. upravuje, že písemná forma je zachována, pokud ji lze uchovat a opakovaně zobrazovat. Zachování písemnosti tak nevylučuje, že právní jednání je činěno prostřednictvím elektronických či jiných technických prostředků, a to za současného splnění dvou podmínek, tj. že tyto prostředky umožňují zachycení obsahu právního ujednání a zároveň určení jednající osoby. To jak má být jednající osoba určena pak o. z. nestanoví. Obecně je jednající osoba identifikována takovými údaji, že je zcela jednoznačně možné učinit závěr, kdo takovouto osobou jednající je. Stejně tak je nezbytné připomenout, že elektronické písemnosti, u kterých při jejich vytváření není zaručeno jejich systematické a posloupné provádění v elektronickém systému a není zaručena ochrana proti změnám, mají podstatně vyšší důkazní deficit než listinná písemnost (obdobně viz rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č.j. [číslo jednací]).

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

24. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

25. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení jistiny úvěru spolu s příslušenstvím podle ustanovení § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a smluvní pokuty podle ustanovení 2048 o. z. a § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že smlouvu účastníci uzavřeli elektronicky a žalovaný ji podepsal elektronickým kódem a peníze byly zaslány na jeho účet. V projednávaném případě však dle soudu žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně měla dostatečně ověřenou totožnost žalovaného (jednající osoby) při uzavírání smlouvy prostřednictvím elektronických prostředků. Taktéž dle soudu neprokázala, že bylo u právní předchůdkyně žalobkyně zaručeno systematické a posloupné provádění v elektronickém systému a byla zaručena její ochrana proti změnám. I kdyby však k uzavření smlouvy došlo, žalobkyně v řízení netvrdila, ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, zbavila se tak možnosti být soudem poučena ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. Soud tedy uzavírá, že nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §2390 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 9. 8. 2021 poskytla částku 10 000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 10 000 Kč. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní.

26. Ve zbylé části soud žalobou uplatněný nárok výrokem II. zamítl. V souladu se závěry Nejvyššího soudu pak soud žalobkyni nepřiznal ani požadované zákonné úroky z prodlení, neboť nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

27. Nad rámec výše uvedeného soud uzavírá, že je zde dán i další důvod absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z., neboť ujednání o výši úroků je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné absolutně. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je odporující dobrým mravům úrok téměř čtyřnásobně přesahující horní hranici obvyklé úrokové míry.

28. S ohledem na výše citovanou judikaturu je dle soudu nutné ujednání o úrokové sazbě ve výši 40 % ročně (RPSN 9 088,10 %), posoudit jako ujednání zjevně rozporné s dobrými mravy. Soud z výpisu z ČNB (systém ARAD) zjistil, že hranice úrokových sazeb dosahovala u v místě a čase obdobných úvěrů průměrné výše 10,6 %. V daném případě tedy sjednaná sazba úroku představuje čtyřnásobek soudem zjištěné průměrné úrokové sazby u bankovního úvěru. Žalovaný tak měl při řádném splácení úvěru zaplatit více než dvojnásobek poskytnuté částky. Za této situace je dle soudu rozpor ujednání o výši úroků zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, a tedy i absolutně neplatné.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení, z důvodu jeho procesní pasivity, nevznikly.