12 C 102/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 81 150 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 81 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 250 Kč od 6. 8. 2020 do 13. 4. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 81 150 Kč od 14. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 14. 4. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 81 150 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný způsobil žalobkyni škodu, která je dána náklady na odtah a parkování motorového vozidla [registrační značka]. Žalobkyně uvedla, že dne 15. 5. 2020 provedla odtah motorového vozidla žalovaného, který je dle kupní smlouvy ze dne 5. 2. 2020 vlastníkem motorového vozidla [registrační značka]. Tvrdila, že následně bylo vozidlo umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní, kde se nacházelo do podání žaloby. Žalobkyně požadovala za odtah úhradu ceny 1 900 Kč a dále částku 79 259 Kč za parkovné vozidla v době 15. 5. 2020 - 31. 4. 2021 s tím, že ceny jsou stanoveny nařízením [číslo] Sb. hl. m. [obec]. Jelikož žalovaný nic neuhradil ani po předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 30. 7. 2020, žalobkyně požaduje vyčíslenou dlužnou částku v celkové výši 81 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 32 250 Kč od 16. 8. 2020 do dne podání žaloby, tj. 13. 4. 2021 a zákonný úrok z prodlení z částky 81 150 Kč ode dne následujícího po dni podání žaloby, tj. 14. 4. 2021 do zaplacení.

2. Dne 25. 5. 2021 vydal zdejší soud na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se podařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou dne 16. 7. 2021. Následně žalovaný podal odpor dne 2. 8. 2021 (odeslaný dne 29. 7. 2021), kde uvedl, že není a ani v minulosti nebyl vlastníkem nebo provozovatelem zmíněného vozidla [registrační značka]. Žalovaný byl přesvědčen, že vozidlo bylo zakoupeno podvodem a v kupní smlouvě bylo neprávem uvedeno jeho jméno a osobní údaje. Uvedl, že v době uzavření kupní smlouvy dne 5. 2. 2020 byl ve výkonu trestu, a tuto skutečnost doložil potvrzením o výkonu trestu odnětí svobody.

3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: Ze zřizovací listiny, že žalobkyně byla jako příspěvková organizace zřízena [územní celek] dne 1. 1. 2000 na základě usnesení Zastupitelstva města Prahy [číslo] ze dne 22. 10. 1999. Z protokolu o odtahu vozidla [číslo] že žalobkyně dne 15. 5. 2020 v 16:20 provedla odtah motorového vozidla PEUGEOT 406 – modrá metal, [registrační značka] na [ulice] Spojce [obec a číslo]. Z cenového věstníku ze dne 28. 22. 2012, že maximální cena za nucený úplný odtah vozidla činí 1 900 Kč a maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel je pro první až třetí započatý den 250 Kč/den, pro čtvrtý až sto osmdesátý den 400 Kč/den a od sto osmdesátého prvního dne je cena za parkovné 50 Kč/den. Z e-mailu ze dne 28. 7. 2020 z adresy [email], že [celé jméno svědka] sdělil na adresu [email], že na základě dohody zasílá kupní smlouvu. Přílohy e-mailu byly 2 a označeny: [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]. Z kupní smlouvy, že ji uzavřel [celé jméno svědka] jako prodávající s kupujícím označeným jako [celé jméno žalovaného], trvalým pobytem a rodným číslem dne 5. 2. 2020 ve [obec]. Předmětem kupní smlouvy byl prodej a koupě vozidla PEUGEOT 406, [registrační značka]. Sjednali si cenu vozidla ve výši 10 000 Kč a tu měl kupující zaplatit v hotovosti při podpisu této smlouvy. Prodávající se zavázal provést odhlášení vozidla na kupujícího do deseti pracovních dnů od podpisu této kupní smlouvy a předat nebo doporučeně odeslat poštou kupujícímu ty doklady od vozidla (technický průkaz, osvědčení o registraci), které z důvodu přehlášení nemohl předat při předání vozidla. Tyto doklady a ostatní doklady se prodávající zavázal předat kupujícímu nejpozději do dvaceti pracovních dnů od podpisu této kupní smlouvy. Pro případ porušení těchto povinnosti prodávajícího si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč a nárok na náhradu škody tímto nebyl dotčen. Z výzvy k úhradě částky, že žalobkyně vyzvala žalovaného dne 30. 7. 2020 k zaplacení částky ve výši 32 250 Kč za odtah a parkovné. Upozorňovala také žalovaného na případné vymáhání soudní cestou při neuhrazení dluhu. Z dodejky, že zásilka odeslaná žalovanému žalobkyní dne 3. 8. 2020 byla dne 4. 8. 2020 vrácena žalobkyni, neboť adresát byl na uvedené adrese neznámý. Z potvrzení [stát. instituce] o výkonu trestu žalovaného, že žalovaný byl ve výkonu trestu odnětí svobody od 30. 4. 2019 do 30. 5. 2020. Potvrzení bylo vydáno na žádost žalovaného ke dni 30. 5. 2020. Z lustrace vězňů, že žalovaný byl ve výkonu trestu odnětí svobody od 27. 2. 2012 do 3. 1. 2013, 30. 4. 2019 do 30. 5. 2020, od 6. 9. 2021 do 9. 10. 2021 a od 25. 9. 2022 s předpokládaným propuštěním 9. 4. 2024. Ze sdělení [stát. instituce], že žalovaný je dle evidence ke dni 6. 8. 2021 vlastníkem motorového vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], [registrační značka]. Ze sdělení [stát. instituce] z registru silničních vozidel, že žalovaný je dle evidence ke dni 6. 8. 2021 a 9. 12. 2021 zapsán v Registru silničních vozidel jako provozovatel a vlastník motorového vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], [registrační značka], barva modrá-tmavá. Ze sdělení [stát. instituce] z registru silničních vozidel, že [celé jméno svědka], [datum narození], je dle evidence zapsán v Registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel motorového vozidla PEUGEOT 406, [registrační značka], barva modrá-metal, r. v. 1997 a to od 18. 6. 2018 doposud. Zpráva byla soudu podána dne 17. 12. 2021. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka], že před dvěma lety mu přišel e-mail od nějaké pražské společnosti, že je u nich zaparkované vozidlo Peugeot 406, které je na něho psáno. Tak jim napsal, že v [obec] nebyl a vozidlo prodal. Vypomáhá v autobazaru [právnická osoba] na dohodu jako prodejce, ale toto bylo jeho auto a stálo venku před bazarem už delší dobu. Přišli asi 3 kluci tak do 30 let věku, a měli zájem o levné auto. Nepředstavili se. Ukázal jim své auto, že je levně na prodej. Smlouvu sepsali na počítači v bazaru, některý z nich diktoval jméno, bydliště a narození a to napsal do kupní smlouvy. Neví, jestli mu kupující dal nějaký průkaz totožnosti. Ten muž, který to diktoval, to pak podepsal. Peníze předal hotově fyzicky na místě. [příjmení] byla kolem 10 000 Kč. Dal mu plnou moc k přepisu, ale na úřad spolu nešli. Přepisy v autobazaru provádí tak, že kupec vozidla dá plnou moc autobazaru k přepisu. Autobazar má na úřadě objednané termíny, pracovník autobazaru vozidlo na úřadě přepíše na nového majitele. Autobazar pak kupujícímu dá doklady - velký a malý technický průkaz. Smlouvu podepsal muž do 30 let, světlé pleti, měl asi hnědé vlasy, byl štíhlý, asi 180 cm. Ta společnost z [obec] psala, že vozidlo bude odtaženo, a pokud nebude vyzvednuto, tak bude zvrakováno. Na základě toho to vypustil z hlavy, už se o to nezajímal a poslal tu kupní smlouvu. Společnost ho kontaktovala e-mailem z [obec]. Neví, jak přišli na jeho e-mail. E-mailovou adresu [email] má paní účetní autobazaru, která pomáhá i se smlouvami. Neví, že by ho vyzývali z [obec] k zaplacení nějaké částky. Ani nemá žádnou informaci, jestli došlo k tomu zvrakování. Dne 15. 5. 2020 nebyl s tímto vozidlem v [obec]. Neví, kdy uzavřel kupní smlouvu na ten automobil Peugeot 406. Následně se na úřadě nedotazoval, jestli je vozidlo přepsáno na nového majitele. Ani následně po e-mailu od společnosti z [obec] pro to nic nedělal. Napsali, že vozidlo bude zvrakováno, tak se s tím smířil. Ani nevěděl, o jaké vozidlo se jedná. Neví, kdo smlouvu podepsal, o jakou osobu se jedná.

4. Soud učinil ze skutkových zjištění následující závěr o skutkovém stavu. Dle zřizovací listiny byla žalobkyně zřízena dne 1. 1. 2000 jako příspěvková organizace [územní celek]. Podle protokolu o odtahu vozidla bylo motorové vozidlo PEUGEOT 406, [registrační značka] odtaženo žalobkyní dne 15. 5. 2020 z komunikace [ulice] [ulice] [obec a číslo] a bylo umístěno na odstavné parkoviště. V cenovém věstníku žalobkyně jsou stanoveny maximální ceny za nucený odtah a služby parkovišť určených ke střežení vozidel. Dne 28. 7. 2020 zaslal žalobkyni [celé jméno svědka] z e-mailu [email] kupní smlouvu na e-mail žalobkyně. Kupní smlouvu uzavřel prodávající [celé jméno svědka] dne 5. 2. 2020 s kupujícím označeným [celé jméno žalovaného] s trvalým pobytem a rodným číslem. Předmětem kupní smlouvy byl prodej a koupě vozidla PEUGEOT 406, [registrační značka]. Strany se sjednaly cenu vozidla ve výši 10 000 Kč a tu měl kupující zaplatit v hotovosti při podpisu této smlouvy. Prodávající se zavázal provést odhlášení vozidla na kupujícího do deseti pracovních dnů od podpisu této kupní smlouvy a předat nebo doporučeně odeslat poštou kupujícímu ty doklady od vozidla (technický průkaz, osvědčení o registraci), které z důvodu přehlášení nemohl předat při předání vozidla. Tyto doklady a ostatní doklady se prodávající zavázal předat kupujícímu nejpozději do dvaceti pracovních dnů od podpisu této kupní smlouvy. Pro případ porušení těchto povinnosti prodávajícího si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 32 250 Kč za odtah a parkovné předžalobní výzvou ze dne 30. 7. 2020. Dle dodejky zásilku odeslala dne 3. 8. 2020 a 4.8.2020 byla zásilka vrácena, neboť žalovaný byl na uvedené adrese neznámý. Magistrát města Olomouce potvrdil, že žalovaný byl ve výkonu trestu mj. od 30. 4. 2019 do 30. 5. 2020, což je v době uzavření kupní smlouvy i provedení odtahu vozidla. Dle lustrace vězňů byl žalovaný ve výkonu trestu odnětí svobody od 27. 2. 2012 do 3. 1. 2013, 30. 4. 2019 do 30. 5. 2020, od 6. 9. 2021 do 9. 10. 2021 a od 25. 9. 2022 zřejmě až do 9. 4. 2024. [stát. instituce] a [stát. instituce] sdělili soudu, že žalovaný je dle evidence zapsán v Registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel motorového vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], [registrační značka]. Podle sdělení [stát. instituce] byl [celé jméno svědka] zapsán v Registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel motorového vozidla PEUGEOT 406, [registrační značka], barva modrá-metal. r. v. 1997 a to od 18. 6. 2018 doposud, když zpráva byla soudu podána dne 17. 12. 2021. Podle výpovědi svědka [celé jméno svědka] asi před 2 roky přišel e-mail od nějaké pražské společnosti, že je u nich zaparkované vozidlo Peugeot 406, které je na něho psáno. Tak jim napsal, že v [obec] nebyl a vozidlo prodal. Vypomáhá v autobazaru [právnická osoba] na dohodu jako prodejce. Přišli 3 kluci asi do 30 let věku a měli zájem o levné auto. Nabídl jim své auto, které stálo venku před bazarem už delší dobu. Nepředstavili se. Smlouvu sepsali na počítači v bazaru, jeden z nich diktoval jméno, bydliště a narození, takto napsal do kupní smlouvy. Neví, jestli mu dal nějaký průkaz totožnosti. Smlouvu hned podepsali a peníze předali hotově na místě, kolem 10 000 Kč. Dal muži plnou moc k přepisu, ale na úřad spolu nešli. Smlouvu podepsal muž do 30 let, světlé pleti, měl asi hnědé vlasy, byl štíhlý, asi 180 cm. Společnost z [obec] psala, že vozidlo bude odtaženo, a pokud nebude vyzvednuto, tak bude zvrakováno. Poté se už o to nezajímal a poslal tu kupní smlouvu. Adresu [email] má paní účetní autobazaru a pomáhá i se smlouvami. Dne 15. 5. 2020 nebyl s tímto vozidlem v [obec]. Neví, kdy uzavřel kupní smlouvu na ten automobil Peugeot 406. Následně se na úřadě nedotazoval, jestli je vozidlo přepsáno na nového majitele. Ani následně po e-mailu od společnosti z [obec] pro to nic nedělal. Neví, kdo smlouvu podepsal, o jakou osobu se jedná.

5. Podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu je pro účely tohoto zákona provozovatel vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.

6. Podle § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu je provozovatelem silničního vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.

7. Dle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

8. Podle § 2930 o. z. nelze-li provozovatele dopravního prostředku určit, platí, že je jím jeho vlastník.

9. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil všechny provedené důkazy ve spojení se shora uvedenými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba z titulu náhrady škody jak tvrdila žalobkyně, není důvodná. Nezbytným a základním předpokladem k tomu, aby žaloba mohla být úspěšná, je prioritně splnění podmínky aktivní věcné legitimace na straně žalující a pasivní věcné legitimace na straně žalované. Věcnou legitimaci pro řízení má potom ten, kdo je podle hmotného práva nositelem tvrzeného subjektivního práva či tvrzené subjektivní povinnosti. Aktivní věcná legitimace na straně žalobkyně byla soudem z provedených důkazů shledána. Co se týče pasivní věcné legitimace žalovaného, dospěl soud k závěru, že tato dána není. [jméno] žalobkyně poukazovala na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR např. 25 Cdo 2032/2021 či 25 Cdo 1655/2022 a také 25 Cdo 1064/2021. Toto rozhodnutí z 21. 6. 2022 uvádí, že„ primárně je subjektem povinným nahradit náklady odstranění vozidla vytvářejícího překážku provozu na pozemní komunikaci osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. Je-li však prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti, a tím, kdo má vozidlo v právní i faktické dispozici, je osoba odlišná od zapsaného vlastníka či provozovatele, nahradí náklady odstranění vozidla jeho skutečný vlastník a provozovatel. Ten, kdo náklady na odstranění vynaložil, obvykle nemá jinou možnost než zjistit osobu provozovatele vozidla z registru vozidel. Zjistí-li však, že skutečným vlastníkem a faktickým provozovatelem vozidla je osoba odlišná, pak by odepření možnosti požadovat jejich náhradu po skutečném vlastníku vozidla bylo přílišným formalismem a především by bylo v rozporu se smyslem a účelem evidenční povahy registru.“ Podle stanoviska NS ČR v citovaném rozhodnutí„ pro řešení otázky pasivní věcné legitimace v nyní posuzované věci je rozhodující, že žalobkyně již před zahájením soudního řízení zjistila, že skutečným vlastníkem vozidla je osoba odlišná od osoby zapsané v registru, podala žalobu proti žalovanému, který byl vlastníkem a provozovatelem i v době odtahu vozu, uplatněnému požadavku se nebránil, na nesoulad obsahu registru se skutečným stavem nepoukazoval a byl ochoten náklady odstranění vozidla uhradit.“ Zdejší soud proto v této projednávané věci dospěl k názoru, že není dána pasivní legitimace žalovaného také proto, že žalovaný se od samého počátku, na rozdíl od případu uvedeného v rozhodnutí NS ČR 25 Cdo 1064/2021, v řízení bránil, namítal, že není a ani v minulosti nebyl vlastníkem nebo provozovatelem zmíněného vozidla [registrační značka]. Tvrdil, že vozidlo bylo na jeho jméno zakoupeno podvodem a v kupní smlouvě bylo neprávem uvedeno jeho jméno a osobní údaje, neboť v době uzavření kupní smlouvy dne 5. 2. 2020 byl ve výkonu trestu. Všechny soudem provedené důkazy jeho tvrzení podpořily, když bylo prokázáno, že skutečně žalovaný byl umístěn ve výkonu trestu 30. 4. 2019 do 30. 5. 2020 a kupní smlouva nebyla uzavřena korespondenčně, ale přímo na místě v prostorách autobazaru ve [obec] s neznámou osobou. Judikatura NS ČR připouští, aby osoba nezapsaná v registru vozidel měla postavení provozovatele, má-li ve skutečnosti k vozidlu taková práva a oprávnění, jež jí umožňují s ním v dostatečně širokém rozsahu disponovat, užívat ho ke své činnosti a vlastním jménem jej fakticky provozovat. Znamenalo by to tedy, že pokud by žalobkyně označila skutečného vlastníka coby provozovatele vozidla, tak jí nemůže být odepřen nárok jen proto, že v registru je nesprávně uvedená jiná osoba. Tuto situaci však rozhodnutí NS ČR připouští pouze tehdy, bude-li prokázáno, že osoba nezapsaná v registru silničních vozidel je bez pochyb vlastníkem odtaženého vozidla a tedy, že zápis v registru silničních vozidel bez pochyb neodpovídá skutečnosti. V tomto řízení však nebylo žalobkyní věrohodně prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti, a že skutečným vlastníkem a provozovatelem vozidla, v době odtahu a parkování na odstavném parkovišti, byl skutečně žalovaný. Vyvstaly zde tedy důvodné pochybnosti, které soud nemohl přehlédnout. V době uzavření kupní smlouvy dne 5. 2. 2020, prodávajícím [celé jméno svědka] a osobou kupující, byl prokazatelně žalovaný ve výkonu trestu odnětí svobody. Pokud žalobkyně tvrdila, že kupní smlouva mohla být uzavřena při návštěvě žalovaného ve věznici či korespondenčně, tak toto bylo vyvráceno výpovědí svědka [celé jméno svědka]. Ten vypověděl, že kupní smlouva uzavřena za přítomnosti prodávajícího i kupujícího v prostorách autobazaru ve [obec]. Prodávajícím však nebyla žádným způsobem ověřena totožnost osoby, která vozidlo skutečně zakoupila, neboť pouze uvedla ústně osobní údaje žalovaného, který v té době na místě být nemohl. Z dokazování vyplynulo, že naopak svědek jako prodávající nesplnil své smluvní ani zákonné povinnosti a neprovedl přepis vozidla na kupujícího v registru silničních vozidel. A to i přesto, že s touto činností je podrobně obeznámen a setkává se s ní pravidelně a dlouhodobě jako pracovník autobazaru, jak sám svědek vypověděl. Navíc se k tomu prodávající přímo zavázal v předmětné kupní smlouvě i pod sankcí smluvní pokuty, jak vyplývá z č. VI. 3) smlouvy. Tyto skutečnosti z kupní smlouvy byly žalobkyni známy již před podáním žaloby, jak vyplývá z emailové korespondence se svědkem, který jí kupní smlouvu poskytl. Protože žalovaný v době odtažení vozidla nebyl jeho provozovatelem ani nebylo bez pochybností prokázáno jeho vlastnictví k předmětnému vozidlu, nebyla shledána soudem jeho pasivní legitimace ve sporu o náhradu nákladů na odtah a parkovné vozidla. Jestliže žalobkyně požadovala svůj nárok jako náhradu škody, tak podle § 2910 o. z. musí poškozenému nahradit právě škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem, a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, co tím způsobil. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že to byl žalovaný, kdo byl škůdcem, který porušil svou povinnost. Žalobkyně uvedla, že se jednání i výslechu svědka zúčastní, vymínila si pro to dokonce odpolední hodinu konání jednání, avšak nedostavila se a ani její právní zástupce se nezúčastnil. Soudu svou nepřítomnosti nijak neomluvili. Svou neúčastí se připravila strana žalující o možnost být soudem poučena dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. a vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů. Soud má za to, že provedenými důkazy se tvrzení žalobkyně neprokázala. S ohledem na uvedené důvody soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05. Žalovaný tak byl procesně úspěšnější než žalobkyně. Žalovaný však žádné náklady řízení nepožadoval, proto soud rozhodl ve výroku II. rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.