12 C 11/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr Jitkou Rollerovou, Dr ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 10 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 100 Kč od 4. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 7 100 Kč ve výši 9 % ročně od 11. 12. 2019 do 3. 7. 2020, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 751,04 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 333,09 Kč a smluvní pokutu 3 550 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou původně Okresnímu soudu v Novém Jičíně dne 17. 7. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 10 650 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 18. 7. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) se žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 100 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 753,91 Kč a smluvním úrokem do 17. 8. 2018. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil, pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení jistiny ve výši 7 100 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 753,91 Kč, smluvního úroku ve výši 3 579,18 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 550 Kč, nákladů na vymožení pohledávky ve výši 25 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 029,27 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 11. 12. 2019 do zaplacení.

2. Soud vyzval žalobkyni ke specifikaci požadovaného nároku usnesením ze dne 25. 8. 2020, na což žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby co do částky 25 Kč jako nákladů na vymáhání. S ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně soud řízení v této části zastavil usnesením ze dne 30. 9. 2020. Následně byla věc postoupena usnesením ze dne 26. 11. 2020 Okresnímu sodu v Olomouci jako místně příslušnému s ohledem na trvalý pobyt žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu. Dne 18. 7. 2018 byla mezi věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 100 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 753,91 Kč a smluvním úrokem ve výši 40 % ročně a to ve lhůtě 1 měsíce do 17. 8. 2018. Dle smlouvy o úvěru měl žalovaný uhradit 15 087,33 Kč před slevou. Dle Potvrzení o platbě věřitel úvěr žalovanému poskytl dne 18. 7. 2018 převodem na účet žalovaného. V čl. VIII. se žalovaný zavázal, že v případě prodlení s vrácením úvěru řádně a včas je věřitel oprávněn požadovat mimo zaplacení jistiny zaplacení účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 21. 1. 2020 podaným na poštu dne 23. 1. 2020. V dopise byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 10 dnů po obdržení dopisu. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do dne 3. 7. 2020 dopisem ze dne 23. 6. 2020 podaným na poštu dne 24. 6. 2020.

4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

5. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

6. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

7. Dle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ust. § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

10. Podle ust. § 2 991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2 993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k právnímu závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací na straně žalobkyně, když v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni řádně postoupena na základě předložených smluv o postoupení pohledávky, žalobkyně tak je v řízení aktivně věcně legitimována. Soud posoudil ujednání úvěrové smlouvy o povinnosti žalovaného zaplatit věřiteli za poskytnutí úvěru poplatek jako ujednání o úroku, když obsahem tohoto ujednání je povinnost žalovaného zaplatit za poskytnutí finančních prostředků peněžitou odměnu. Soud dovozuje, že ujednání o poplatku jako skrytého dalšího úroku za úvěr je v daném případě rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z. Za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měl žalovaný uhradit 15 087,33 Kč tj. více jak dvojnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroku, označenou jako poplatek za poskytnutí úvěru, považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu. Nic na tomto právním závěru soudu nemění ani skutečnost, že po výzvě soudu vzala žalobkyně žalobu ohledně nákladů na vymáhání 25 Kč zpět. Pokud jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši poplatku za poskytnutí úvěru na platnost celé smlouvy, tak dle stanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o poplatku je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné s ohledem na ustanovení § 1802 o. z., které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou úplatnou, na rozdíl od ustanovení § 41 (starého) obč. zák., podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 o. z. postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava (starého) obč. zák. totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup (nového) o. z. v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná. Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o poplatku jakožto odměně za poskytnutí úvěru a že poskytování úvěrů je předmětem činnosti věřitele, nelze předpokládat, že by právní předchůdkyně žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru. Žalobkyně tak nemá nárok ani na zaplacení smluvní pokuty a dalších nároků z neplatné smlouvy vyplývajících, označených v žalobě jako kapitalizovaný úrok a smluvní pokuta.

12. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy § 457 (starého) obč. zák. nezakládá možnost soudu bez návrhu žalovaného provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovanou žalobkyni. Nová právní úprava v ustanovení § 2993 věta druhá o. z. naopak vyžaduje aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k ustanovení § 457 (starého) obč. zák. Žalovaný ničeho neuhradil a byl prokazatelně vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 23. 6. 2020 odeslanou dne 24. 6. 2020. Zde byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 3. 7. 2020. Teprve ode dne 4. 7. 2020 tak je žalovaný s úhradou dluhu v prodlení, proto byl žalobkyni přiznán kromě jistiny i zákonný úrok z prodlení od tohoto dne. Žalobkyně tedy má dle závěru soudu nárok na uhrazení celé v řízení požadované řástky 7 100 Kč, včetně úroku z prodlení ve výši 8,25 % od 4. 7. 2020 do zaplacení. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena ve výroku I. jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z výše uvedených důvodů výrokem II. zamítnuta.

13. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v dané věci převážně úspěšný a měl by tak právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, avšak žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, a soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.