12 C 112/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr Jitkou Rollerovou, Dr ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 24 490,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 24 490,40 Kč se smluvním úrokem z prodlení 0,05 % denně z částky 5 816,47 Kč od 7. 7. 2020 do zaplacení, z částky 13 191,42 Kč od 15. 7. 2020 do zaplacení a z částky 5 482,51 Kč od 18. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 8 421,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalobce.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 20. 1. 2021 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 24 490,40 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobce pro žalovaného na základě jeho objednávek, zasílatelských podmínek žalobce a zasílatelských smluv řádně a včas uskutečnil přepravu zboží dle přepravních podmínek. Žalovanému vystavil fakturu ze dne 23. 6. 2020 splatnou dne 6. 7. 2020 na částku 5 816,47 Kč, ze dne 1. 7. 2020 splatnou dne 14. 7. 2020 na částku 13 191,42 Kč a ze dne 3. 8. 2020 splatnou dne 17. 8. 2020 na částku 5 482,51 Kč. K úhradě faktur nedošlo, proto žalobce po žalovaném požaduje i smluvní úrok z prodlení 0,05 % denně od počátku prodlení do zaplacení, když žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu ze dne 29. 10. 2020.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobce vyjádřil souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění i závěr o skutkovém stavu: Dle výpisu z obchodného registra SR je od 29. 11. 2006 zapsán žalobce s činností mj. nákladní doprava. Podle výpisu z obchodního rejstříku je žalovaný zapsán v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě od 24. 11. 2015. Žalobce žalovanému vyúčtoval provedenou přepravu fakturami a to [číslo] ze dne 23. 6. 2020 splatnou dne 6. 7. 2020 na částku 5 816,47 Kč, kdy se jednalo dle Přílohy k faktuře o přepravu do měst [obec], [obec], [obec], [obec] a [obec]. K tomu byla předložena i Potvrzení o doručení zásilek. Dále fakturou [číslo] ze dne 1. 7. 2020 splatnou dne 14. 7. 2020 na částku 13 191,42 Kč, kdy se jednalo dle Přílohy k faktuře o přepravu do měst [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [ulice], [obec], [obec] a [obec]. K tomu byla předložena i Potvrzení o doručení zásilek. A fakturou [číslo] ze dne 3. 8. 2020 splatnou dne 17. 8. 2020 na částku 5 482,51 Kč. Jednalo se dle Přílohy k faktuře o přepravu do měst [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec] a [obec]. K tomu byla předložena i Potvrzení o doručení zásilek. Předžalobní výzvou právní zástupce žalobce dne 23. 10. 2020 vyzval žalovaného, aby uhradil sjednanou částku za nákladní přepravu ve výši 24 490,40 Kč a úrok z prodlení 1 166,83. Dle doručenky datové zprávy, byla zásilka odeslána žalovanému do datové schránky a doručena dne 29. 10. 2020. Dále byl proveden důkaz Zasílatelskými podmínkami systému TOPTRANS.

4. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci je dána existence cizího prvku, spočívající v sídle žalobce na Slovensku, zabýval se soud otázkou své pravomoci a příslušnosti k projednání a rozhodnutí věcí, jakož i otázkou práva rozhodného. Vzhledem ke skutečnosti, že Česká republika i Slovensko jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady ([příjmení]). V daném případě vyhlášky MZV ČR o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě č. 11/1975 Sb. Za této situace je u Okresního soudu v Olomouci dána pravomoc a příslušnost předmětný spor projednat a rozhodnout. Otázku rozhodného práva shora uvedené Nařízení neřeší a neřeší ji ani žádná dvoustranná dohoda mezi Českou republikou a Slovenskem, je tedy třeba aplikovat ustanovení § 9 a 10 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Rozhodným právem je české právo hmotné, když toto odpovídá rozumnému uspořádání vztahů dané místem faktického plnění, povahou plnění a sídlem žalovaného.

5. Podle čl. 31 odst. 1 vyhlášky č. 11/1975 Sb. může žalobce vést spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě, pokud je nevede u soudů smluvních stran států určených dohodou stran, u soudů státu, na jehož území má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena nebo tam, kde leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání.

6. Podle § 2555 občanského zákoníku, smlouvu o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. Dle § 2564 občanského zákoníku, přepravné je splatné bez zbytečného odkladu po provedení přepravy do místa určení. Není-li výše přepravného ujednána, náleží dopravci přepravné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k obsahu závazku.

7. Podle ust. § 1968 věty první občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Soud s ohledem na zjištěný skutkový stav za užití výše citovaných právních norem po právní stránce dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. V řízení provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o přepravě věci podle občanského zákoníku, přičemž se jedná o závazkový vztah mezi podnikateli týkající se jejich podnikatelské činnosti. Žalobce provedl pro žalovaného přepravy ve specifikovaných dnech dle Potvrzení o doručení zásilek, jejichž ceny vyúčtoval doloženými fakturami. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, netvrdil, že by dluh uhradil, takže soud uzavřel, že žalovaný svou povinnost pro něj ze závazkového vztahu vyplývající nesplnil, když ve lhůtách splatnosti uvedených ve fakturách žalobci cenu přepravy nezaplatil a dostal se tak do prodlení. Ode dnů následujících po dnech splatnosti tedy žalobci náleží sjednaný úrok z prodlení až do zaplacení, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit v řízení procesně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 421,50Kč Náklady řízení žalobce představoval zaplacený soudní poplatek ve výši 980 Kč, odměna advokáta ze 2 úkony právní služby po 2 100 Kč (převzetí věci a podání žaloby), ½ úkon po 1 050 Kč (výzva k plnění) a náhrada hotových výdajů advokáta 3x 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. včetně 21 % DPH z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku.

10. Lhůty k plnění soud určil u obou výroků podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. jako třídenní počínající dnem právní moci rozsudku, místo k plnění, pokud se týká nákladů řízení, bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce.