12 C 112/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 7 500 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 5 345 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 2 845 Kč a smluvní pokutu 2 500 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 10. 11. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 840,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalobkyně.

1. Žalobou podanou 28. 1. 2022 u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] s. r. o., uzavřela se žalovaným dne 30. 12. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím online formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 45 Kč, za období od poskytnutí finančních prostředků do sjednané splatnosti úvěru, tj. za období od 30. 12. 2018 do 1. 2. 2019, a dále administrativní poplatek ve výši 1 650 Kč. Celková částka 6 695 Kč, byla splatná dne 1. 2. 2019. Žalovaný ovšem neuhradil dlužnou částku řádně a včas, čímž jí podle tvrzení žalobkyně vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně náklady spojené s opožděnou platbou dle čl. 5 odst. 5.1 smlouvy o úvěru. Dne 9. 11. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 9. 12. 2020. Jelikož neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho, žalobkyně požadovala zaplatit jistinu ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 10. 11. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 2 845 Kč, zákonný úrok v kapitalizované výši 840,10 Kč a smluvní pokutu 2 500 Kč.

2. Žalobkyně následně disponovala žalobou částečným zpětvzetím žaloby co do částky ve výši 5 345 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 2 845 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč. S ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně soud žalobu v této části výrokem I. řízení částečně zastavil dle § 96 o. s. ř. bez zjišťování stanoviska žalovaného, neboť částečné zpětvzetí žaloby bylo učiněno žalobkyní před zahájením jednání ve věci.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlas vyjádřila v žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 30. 12. 2018 byla mezi žalovaným a [právnická osoba] s. r. o. (dále jen [právnická osoba]) uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. A to na základě Předsmluvních informací ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a Všeobecných smluvních podmínek. Žalovaný dokumenty podepsal prostřednictvím IP adresy. [příjmení] [příjmení] se dle smlouvy zavázala poskytnout na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Dle výpisu z účtu [právnická osoba] byla částka 5 000 Kč dne 2. 1. 2019 poukázána na uvedený účet žalovaného s označením čísla úvěru [číslo]. Žalovaný se zavázal [právnická osoba] splatit tuto částku do 1. 2. 2019, vč. úroků ve výši 45 Kč, napočítaných za období od poskytnutí prostředků do sjednané splatnosti úvěru a administrativního poplatku ve výši 1 650 Kč. Po uzavření smlouvy žalovaný obdržel dokument Příkaz k úhradě ze dne 2. 1. 2019, který obsahoval relevantní platební údaje pro uhrazení celkové splatné částky. Strany si sjednaly, že v případě porušení povinností žalovaného je žalovaný povinen zaplatit SIM smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení a náklady spojené s opožděnou platbou. Žalovaný poskytl své osobní údaje ke zpracování. Dne 9. 11. 2020 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako nabyvatelem. Dle Potvrzení přijetí platby byla tato uhrazena jako úplatná. Dne 9. 12. 2020 [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky. Zásilka byla žalovanému dle poštovního podacího archu odeslána dne 11. 12. 2020 doporučeně na jeho adresu. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 25. 11. 2021. Zásilka byla žalovanému dle poštovního podacího archu odeslána dne 29. 11. 2021 doporučeně na jeho adresu. Dále byl proveden důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně. Žalobkyně nedoložila, zda a jak zkoumala kredibilitu žalovaného a požadovala tedy pouze zaplacení poskytnuté částky jako bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení, když ve zbytku vzala žalobu zpět.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

6. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

7. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

9. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je ve zbývající části po částečném zpětvzetí žaloby důvodná. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, takže smlouvu je třeba hodnotit jako neplatnou. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, o kterou se žalovaný obohatil, a z důvodu prodlení s vrácením i na zákonný úrok z prodlení. Soud tedy zavázal výrokem II. žalovaného k úhradě 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení až do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 840,10 Kč. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně neměla nárok na sjednaný úrok z úvěru ani smluvní pokutu, přičemž v této části vzala žalobkyně žalobu zpět a řízení bylo výrokem I. částečně zastaveno.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuté dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že byly přiznány žalobkyni, jako více úspěšné účastnici. Náklady řízení 1 489 Kč jsou tvořeny soudním poplatkem 400 Kč, náklady právního zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. § 14b advokátního tarifu za 3 úkony (převzetí věci s přípravou, podání ve věci a výzva se základním skutkovým a právním posouzením) po 200 Kč, 3 režijními paušály po 100 Kč (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkové a právně obdobných věcech, jak již judikoval Ústavní soud ve svém rozhodnutí I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012) včetně 21 % DPH.

11. Lhůta k plnění byla ve výroku II. a III. stanovena obecná třídenní a místo plnění je právnímu zástupci žalobkyně dle § 149 o. s. ř.