12 C 113/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 32 496 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 496 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 811,25 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 868,33 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 19 % ročně z částky 20 000 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 6 769,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalobkyně.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 31. 1. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 496 Kč s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] dne 19. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně poskytl na základě této smlouvy žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku spolu s příslušenstvím vrátit ve splátkách po 2 708 Kč po dobu 12 měsíců od 15. 4. 2020 do 15. 3. 2021. Tato pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2021 postoupena žalobkyni a změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dne 8. 9. 2021. Žalovaný byl marně vyzván ke splacení celého úvěru předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně proto požaduje dluh s úrokem i zákonným úrokem z prodlení.

2. Dne 8. 2. 2022 vydal zdejší soud na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, byl proto usnesením ze dne 31. 3. 2022 zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání dne 30. 5. 2022 se žalovaný nedostavil. Soud tedy ve smyslu ustanovení § 101 odst. 2, 3 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti.

3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich tato skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu. Z karty zákazníka soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným dne 19. 2. 2020. Jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 20 000 Kč. Dle výpisu z účtu byla dne 19. 2. 2020 zaslána žalovanému částka 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně příslušenství v pravidelných 12měsíčních splátkách po 2 708 Kč. Dne 19. 2. 2020 byl žalovanému poskytnut splátkový kalendář. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2021 a z její přílohy soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na žalobkyni. Dne 5. 10. 2021 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a téhož dne byla žalovanému zásilka odeslána. Z předžalobní výzvy právního zástupce soud zjistil, že žalovaný byl vyzván ke splacení dluhu dne 13. 1. 2022 a dle podacího lístku mu byla zásilka odeslána dne 14. 1. 2022. Dále byl ve věci proveden důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně.

4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo po řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník – žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdce uzavřel se žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu. Lhůtu k plnění ve výroku I určil soud jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

6. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 6 769,20 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 300 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva), 3x režijní paušál po 100 Kč, dále 1 úkon právní služby ve výši 2 420 Kč (účast u jednání) a 1x režijní paušál po 300 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně touž žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek. O lhůtě plnění ve výroku II. bylo opět rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.