12 C 120/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 30 622 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje ohledně částky 192,69 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 7 993,85 Kč ve výši 8,25 % ročně od 27. 9. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 507,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 507,31 Kč ve výši 8,25 % ročně od 27. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 922 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 120,84 Kč ve výši 8,25 % ročně od 27. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 18. 1. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 622 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytla žalovanému na revolvingový úvěr na základě smlouvy ze dne 26. 8. 2019. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný pak přes webové stránky po své registraci [webová adresa] požádal o konkrétní úvěr, předchůdkyně žalobkyně zkoumala jeho úvěruschopnost, pak žalovanému zaslala návrh smlouvy a žalovaný poté čerpal úvěr ve výši 30 621,64 Kč, který měl být splacen do 26. 9. 2020 se sjednaným úrokem. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál, proto byl dne 27. 10. 2020 předžalobně vyzýván k úhradě dluhu. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, která žalobou požaduje zaplacení 30 622 Kč se zákonným úrokem z prodlení až do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že pokud soud neuzná nárok na zaplacení z titulu smlouvy o úvěru, požaduje jistinu jako bezdůvodné obohacení.

2. Na výzvu soudu opravila a doplnila žalobkyně tvrzení, že žalovaný čerpal částku 28 000 Kč a již žalobkyni na dluh uhradil částku 23 330 Kč. Nedoložila však žádným důkazem, jak byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána. Poté vzala žalobu částečně zpět ohledně částky 192,69 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 7 993,85 Kč ve výši 8,25 % ročně od 27. 9. 2020 do zaplacení. V této části bylo řízení částečně zastaveno výrokem I. rozsudku.

3. Dne 10. 2. 2021 vydal Okresní soud v Olomouci na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Z tohoto důvodu byl usnesením ze dne 14. 4. 2021 zrušen. Ve věci bylo tedy nařízeno jednání na 16. 3. 2022 a poté na 28. 4. 2022, na které se nikdo z předvolaných nedostavil.

4. Soud tedy ve věci jednal a z provedených důkazů učinil tato skutková zjištění. Z obchodních podmínek, že jde o [ulice] podmínky společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelskému úvěru poskytovanému spotřebitelům s trvalým pobytem v ČR. Ze Standardních informací o spotřebitelském úvěru, že je vydala [příjmení] [příjmení] jako věřitel pro spotřebitele jako klienty dle zákona o spotřebitelském úvěru. Náklady spotřebitelského úvěru jsou stanoveny jako výpůjční úroková sazba 0,2833% denně (tj. 103,40 % ročně). RPSN je stanovena 262,91 %. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru, že měla být sjednána mezi věřitelem [právnická osoba] a žalovaným jako klientem ohledně výše úvěrového limitu 80 000 Kč se sazbou 8,5 % měsíčně (tj. 102 % ročně) RPSN je stanovena 262,91 % Smlouva však není podepsána žádnou ze stran ani IP adresou ani [příjmení] či SMS kódem. Jde tedy pouze o koncept smlouvy. Z informací o žádosti o úvěr, že jde o údaje k žalovanému ohledně jeho adresy, tel. čísla, čísla účtu, rodného čísla a dále informace o úvěru: výše 5 000 Kč, žádost doručena 13. 12. 2019 v 11:02 hod, schválena 11:04 hod a platba proběhla 11:18 hod, splatnost 12. 1. 2020. Žádné zápisy o zkoumání úvěruschopnosti zde v danou dobu nejsou zaneseny. Z potvrzení o provedené platbě, že je potvrzena platba z účtu [právnická osoba] dne 14. 10. 2019 ve výši 13 000 Kč, dne 4. 10. 2019 ve výši 5 000 Kč, dne 26. 8. 2019 ve výši 5 000 Kč a dne 13. 12. 2019 ve výši 5 000 Kč Celkem bylo poskytnuto žalovanému na účet 28 000 Kč. Z měsíčních vyúčtování, že jsou adresována žalovanému od [právnická osoba] s platebními údaji a splatností 26. 6. 2020, 26. 7. 2020, 26. 8. 2020 a 26. 9. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, že je ze dne 27. 1. 2020, je opatřena nečitelnými podpisy bez uvedení osoby či označení společnosti, s pouze jedním ověřeným podpisem a to [jméno] [příjmení]. Připojen je seznam pohledávek, kde je uveden i žalovaný. Z platební bilance, že zachycuje pohyby na úvěrovém účtu žalovaného. Z oznámení o postoupení pohledávky, že je datováno 27. 10. 2020 od [právnická osoba] adresováno žalovanému s tím, že již 20. 12. 2019 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Z předžalobní výzvy od právního zástupce žalobkyně, že je datována 27. 10. 2020, adresována žalovanému k úhradě 30 429,31 Kč na jistině a 9 583 Kč na nákladech právního zastoupení. Bez doložení jakéhokoliv zmocnění jiného subjektu. Z podacího lístku, že byla dne 27. 10. 2020 odeslána doporučená zásilka žalovanému od [právnická osoba] neznámého obsahu.

5. Soud ve věci tedy po provedeném dokazování z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně žalobkyně vydala [ulice] podmínky společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelskému úvěru poskytovanému spotřebitelům s trvalým pobytem v ČR. Stejně tak Standardní informace o spotřebitelském úvěru jako věřitel pro spotřebitele jako klienty dle zákona o spotřebitelském úvěru. Náklady spotřebitelského úvěru jsou stanoveny jako výpůjční úroková sazba 0,2833 % denně (tj. 103,40 % ročně). RPSN je stanovena 262,91 %. Z konceptu Smlouvy o revolvingovém úvěru, že měla být sjednána mezi věřitelem [právnická osoba] a žalovaným jako klientem ohledně výše úvěrového limitu 80 000 Kč se sazbou 8,5 % měsíčně (tj. 102 % ročně) RPSN je stanovena 262,91% Smlouva však není podepsána žádnou ze stran ani IP adresou ani [příjmení] či SMS kódem. Z informací o žádosti o úvěr, že jde o údaje k žalovanému ohledně jeho adresy, tel. čísla, čísla účtu, rodného čísla a dále informace o úvěru: výše 5 000 Kč, žádost doručena 13. 12. 2019 v 11:02 hod, schválena 11:04 hod a platba proběhla 11:18 hod, splatnost 12. 1. 2020. Žádné zápisy o zkoumání úvěruschopnosti zde v danou dobu nejsou zaneseny a vzhledem k časové posloupnosti, ani nemohly být získány a vyhodnoceny za 10 minut. Potvrzeními o provedených platbách, že je potvrzena platba z účtu [právnická osoba] dne 14. 10. 2019 ve výši 13 000 Kč, dne 4. 10. 2019 ve výši 5 000 Kč, dne 26. 8. 2019 ve výši 5 000 Kč a dne 13. 12. 2019 ve výši 5 000 Kč Celkem bylo poskytnuto žalovanému na účet 28 000 Kč [ulice] vyúčtování jsou adresována žalovanému od [právnická osoba] s platebními údaji a splatností 26. 6. 2020, 26. 7. 2020, 26. 8. 2020 a 26. 9. 2020 Smlouva o postoupení pohledávek je ze dne 27. 1. 2020 a je opatřena nečitelnými podpisy bez uvedení osoby či označení společnosti, s pouze jedním ověřeným podpisem [jméno] [příjmení]. Připojen je seznam pohledávek, kde je uveden i žalovaný. V platební bilanci jsou zachyceny pohyby na úvěrovém účtu žalovaného. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2020 [právnická osoba] žalovanému sděluje, že již 20. 12. 2019 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Předžalobní výzvou právní zástupce žalobkyně dne 27. 10. 2020 vyzývá žalovaného k úhradě 30 429,31 Kč na jistině a 9 583 Kč na nákladech právního zastoupení. Bez doložení jakéhokoliv zmocnění jiného subjektu. Dle podacího lístku byla dne 27. 10. 2020 odeslána doporučená zásilka žalovanému od [právnická osoba] neznámého obsahu.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

7. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

8. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

10. Soud po provedeném dokazování dospěl k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť k tomuto nedoložila jediný důkaz. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, takže smlouvu by bylo třeba hodnotit jako neplatnou. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Smlouva o úvěru v tomto případě ovšem nebyla ve vyhotovení doručeném soudu podepsána ani jednou ze stran, takže se jednalo pouze o koncept. Soud má tedy za to, že k uzavření smlouvy, a sjednání v ní uvedených podmínek, vůbec nedošlo. Proto se ani soud ve svém právním odůvodnění rozhodnutí nezabýval výší uvedeného úroku, který je totiž zcela evidentně ve výši nemravné a tedy absolutně neplatné. Soud proto zavázal výrokem II. žalovaného pouze k úhradě 4 507,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení. S ohledem na neplatnost či neexistenci celé smlouvy o úvěru má žalobkyně nárok pouze na nezaplacenou část poskytnuté částky. Jestliže bylo dle tvrzení žalobkyně i doložených potvrzení o provedených platbách žalovanému poskytnuto 28 000 Kč a 23 300 Kč žalovaným již uhrazeno, zbývá po částečném zpětvzetí částky 192,69 Kč žalovanému k úhradě 4 507,31 Kč s úrokem z prodlení. Ve zbytku byla žaloba výrokem III. zamítnuta jako neoprávněná, když v další části vzala žalobkyně žalobu zpět a řízení bylo výrokem I. částečně zastaveno.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně méně úspěšná než žalovaný. Ten však náklady řízení nepožadoval, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.