12 C 126/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 36 975 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 28 975 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 800 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 12 672 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 3. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 36 975 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 14. 9. 2021 úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 72 měsíčních splátkách po 257 Kč i se sjednaným úrokem. Úvěr byl dle žalobkyně ve prospěch žalované vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky, na čemž se smluvní strany dohodly. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaná zavázala uhradit kromě úvěru 10 000 Kč i 8 504 Kč na úrocích tj. částku 18 504 Kč, která měla být žalovanou žalobkyni uhrazena v 72 splátkách vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce dle článku IV. a článku V. smlouvy o úvěru. Zápůjční úroková sazba byla dle žalobkyně ve výši 23 % ročně a RPSN 38,64 %, jak je patrné z článku IV. smlouvy o úvěru. Smluvní strany úvěrové smlouvy si dle tvrzení žalobkyně sjednaly doplňkovou službu PODPORA, které byly věřitelem – žalobkyní poskytnuty na žádost žalované. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkami, proto žalobkyně zaslala žalované písemnou upomínku [číslo] ze dne 20. 11. 2021, kde vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky a zároveň ji vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 300 Kč dle článku V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru. Žalobkyně zaslala žalované písemnou upomínku [číslo] ze dne 5. 12. 2021, kde vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky, sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 300 Kč a sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 500 Kč dle článku V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru. Navíc žalobkyně tvrdila, že v této upomínce [číslo] upozornila žalovanou na to, že pokud nevyrovná své splatné závazky vůči žalobkyni, tak dojde k zesplatnění celého úvěru a k uplatnění dohodnuté smluvní pokuty. V poslední zasílané písemné upomínce byla žalovaná dle žalobkyně upozorněna na skutečnost, že při nezaplacení celé dlužné částky může dojít k zesplatnění jistiny úvěru a naúčtování veškerých sankcí a nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a ze souběžně uzavřené smlouvy o inkasní službě. Poté žalobkyně přistoupila dle ustanovení V. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvala žalovanou – dlužníka k úhradě nároku v celkové výši 37 025,41 Kč, dle zesplatnění ze dne 21. 12. 2021. Dále žalobkyně uvedla k posouzení úvěruschopnosti žalované, že si žalobkyně vyžádala oboustrannou kopii občanského průkazu žalované a výpisy z bankovního účtu žalované. Žalobkyně tvrdí, že posoudila úvěruschopnost na základě porovnání příjmů a výdajů žalované, způsobu plnění dosavadních dluhů, výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z centrální evidence exekucí, výpisem z databáze neplatných dokladů a také výpisem z registru [příjmení]. Dle žalobkyně žalovaná nic neuhradila, a tak žalobkyně po žalované požadovala jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, smluvní úroky ve výši 8 504 Kč, doplňkové služby PODPORA ve výši 12 672 Kč, smluvní pokutu za prodlení ve výši 5 000 Kč a náklady na upomínkování 800 Kč, tedy celkem částku ve výši 36 975 Kč. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 800 Kč ode dne 4. 2. 2022 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 denně z částky 12 672 Kč ode dne 4. 2. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání dne 6. 9. 2022 se nedostavila. K jednání soudu se taktéž nedostavila žalobkyně a její právní zástupce, který nepřítomnost omluvil. K uzavření smíru, který by soud měl schválit, mezi stranami nedošlo. Soud by i tak musel posoudit, zda je případný navržený smír v souladu s hmotným právem. Soud tedy ve smyslu ustanovení § 101 odst. 2, odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti stran.

3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: Z výpisu ze seznamu nebankovních poskytovatelů, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru s licencí ČNB. Z kopie [číslo obč. průkazu], že jej žalovaná předložila žalobkyni k ověření své totožnosti. Z výpisu z evidence neplatných dokladů ke dni 6. 9. 2021, že [číslo obč. průkazu] se nenachází v evidenci neplatných dokladů. Z kopie cestovního pasu žalované, že jej předložila žalobkyni k ověření své totožnosti. Z pracovní smlouvy žalované, že [anonymizována dvě slova] Sp. z o.o sjednalo pracovní smlouvu s žalovanou jako zaměstnancem dne 1. 3. 2021 na dobu neurčitou s místem výkonu práce v [obec] - home office. Z výplatní pásky žalované, že žalovaná pobírala mzdu za červen 2021 ve výši 4 874,49 PLN, za červenec 2021 ve výši 5 283,05 PLN a za srpen 6 221,04 PLN. Z výpisu z registru [příjmení], že žalovaná zde měla záznam ke dni 7. 9. 2021. Z výpisu z insolvenčního rejstříku, že žalovaná zde nemá žádný záznam ke dni 7. 9. 2021 a ke dni 5. 5. 2022. Z výpisu z běžného účtu žalované, že konečný zůstatek na tomto účtu za období 13. 5. 2021 – 14. 6. 2021 byl 2 350 Kč, za období 15. 6. 2021 – 14. 7. 2021 byl konečný zůstatek - 7 903,99 Kč a za období 14. 7. 2021 – 13. 8. 2021 byl konečný zůstatek - 11 101,98 Kč. Z emailu od žalobkyně žalované ze dne 7. 9. 2021, že zaslala instrukce k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Jednalo se o úvěr ve výši 10 000 Kč s úrokem 23 % ročně a RPSN 38,64 %, avšak na účet žalované mělo být poskytnuto pouze 8 000 Kč, protože poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru byl 2 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách po 433 Kč, přičemž tato částka byla tvořena splátkou jistiny a úroku ve výši 257 Kč, možnost odkladu splátek ve výši 34 Kč, možnost přerušení při nemoci ve výši 71 Kč, možnost přerušení při ztrátě zaměstnání ve výši 71 Kč. Dle tohoto emailu měla žalovaná celkově uhradit žalobkyni v případě řádného splácení 20 588 Kč, početně správně je však 31 176 Kč. Při neplnění smlouvy a při případném zesplatnění úvěru pak měla být dle sdělení žalobkyně celková částka ve výši 36 976 Kč. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru a předsmluvních informací, že žalobkyně a žalovaná uzavřely elektronicky dne 14. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 8 000 Kč bude vyplacena na účet žalované č. [bankovní účet] a částka 2 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně spojené s vyřizování úvěru (náklady na lustrum v registrech ve výši 400 Kč, náklady na expresní vyplácení úvěru ve výši 100 Kč, ostatní administrativní náklady ve výši 900 Kč, odměna obchodnímu zástupci ve výši 400 Kč a náklady na ověření úvěrového případu ve výši 200 Kč). Žalovaná se zavázala k úhradě poskytnutého úvěru v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 257 Kč, tedy celkem 18 504 Kč. Úrok byl stranami sjednán ve výši 23 % ročně a RPSN 38,64 %. Příloha [číslo] smlouvy o úvěru se týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kde žalobkyně porovnávala příjmy a výdaje žalované, posuzovala dosavadní dluhy žalované a oznamovala výsledky lustrací v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů a interní databázi. Současně s touto smlouvou byla uzavřena jako Příloha [číslo] i Smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA, která zahrnovala využití tří služeb: možnost odkladu tří splátek úvěru ročně, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaná se tímto zavázala uhradit žalobkyni za výkon doplňkové služby PODPORA po dobu trvání úvěru částku v celkové výši 12 672 Kč, a to v 72 měsíčních splátkách po 176 Kč splatných společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Žalovaná se tedy zavázala po dobu 72 měsíců hradit žalobkyni 433 Kč a splatit celkem 31 176 Kč. Dále si strany ujednaly sankce za zaslání upomínky k úhradě dlužné částky v případě prodlení, a to tak, že sankce za zaslání první upomínky činí 300 Kč a sankce za zaslání druhé upomínky činí 500 Kč Smluvní strany pro případ prodlení žalované s úhradou dlužné částky sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, přičemž výše smluvní pokuty nesmí přesáhnout 50 % zůstatku jistiny. Žalovaná se touto smlouvou zavázala, že po jejím uzavření bez zbytečného odkladu zřídí ve prospěch žalobkyně inkaso minimálně ve výši měsíční splátky. Z emailu od žalobkyně žalované ze dne 14. 9. 2021, že zaslala instrukce k provedení verifikační platby a souhlasu s inkasem. Verifikační platba ve výši 1 Kč měla být odeslána na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo], což je číslo úvěrové smlouvy žalované. Limit inkasa měl být stanoven na 1 732 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet]. Z tisku obrazovky mobilního telefonu o detailu platby a detailu pohybu, že žalovaná odeslala na účet č. [bankovní účet] dne 14. 9. 2021 částku 1 Kč. Z výpisu z účtu [anonymizováno] banky, že dne 15. 9. 2021 byla poukázána platba 8 000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet]. Z tisku obrazovky mobilního telefonu, že na účtu žalované měl účet č. [bankovní účet] povolené měsíční inkaso s platností od 15. 9. 2021, výše limitu 1 732 Kč. Z potvrzení o vyplacení, že dne 15. 9. 2021 vydala žalobkyně žalované [příjmení] o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce. Vyplacení úvěru proběhlo dle smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 14. 9. 2021. Žalobkyně v potvrzení rovněž instruovala žalovanou, jakým způsobem hradit splátky. Z upomínky [číslo] ze dne 20. 11. 2021 vč. poštovního podacího archu, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě splátky úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 14. 9. 2021 v celkové výši 433 Kč se splatností 15. 10. 2021, a to nejpozději do 4. 12. 2021. Žalovaná byla touto upomínkou současně vyzvána k úhradě sankce za zaslání upomínky ve výši 300 Kč. Z upomínky [číslo] ze dne 5. 12. 2021 vč. poštovního podacího archu, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě splátky úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 14. 9. 2021 v celkové výši 448 Kč se splatností 15. 10. 2021. Žalobkyně požadovala zaplacení této částky do 20. 11. 2021, přestože tato upomínka je ze dne 5. 12. 2021. Žalovaná byla touto upomínkou současně vyzvána k úhradě sankce za zaslání dvou upomínek ve výši 800 Kč. Z předžalobní upomínky právního zástupce se sdělením zesplatnění ze dne 21. 12. 2021, že právní zástupce žalobkyně předžalobní upomínkou informoval žalovanou o zesplatnění úvěru a současně ji vyzval k úhradě celé vyčíslené dlužné částky ve výši 37 025,41 Kč. Dle podacího poštovního lístku byla žalované právním zástupcem žalobkyně odeslána doporučená zásilka téhož dne. -) Z certifikátů žalobkyně, že získala ISO pro poskytování spotřebitelských úvěrů, korporátní investování, financování podnikatelských potřeb, zprostředkování finančních produktů činnosti v oblasti real estate, správy pohledávek, e-commerce. Datum certifikace 1. 4. 2021 s platností certifikátu do 31. 3. 2024. -) Z přehledu o změnách smluvní dokumentace [jméno] [příjmení] [příjmení] a emailové korespondence s žalovanou o možnosti uzavření smíru, že soud nezjistil žádná pro tuto věc podstatná skutková zjištění.

4. Soud učinil ze skutkových zjištění následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná měla s [anonymizována dvě slova] S.p. z o.o. sjednanou pracovní smlouvu ze dne 1. 3. 2021 na dobu neurčitou. Žalovaná pobírala mzdu za červen 2021 ve výši 4 874,49 PLN, za červenec 2021 ve výši 5 283,05 PLN a za srpen 2021 ve výši 6 221,04 PLN, což soud zjistil z výplatní pásky žalované. Žalovaná předložila žalobkyni kopii [číslo obč. průkazu] a kopii cestovního pasu k ověření své totožnosti. Z výpisu z evidence neplatných dokladů soud zjistil, že [číslo obč. průkazu] se nenachází v evidenci neplatných dokladů ke dni 6. 9. 2021. Dále žalobkyně ověřovala úvěruschopnost výpisem z běžného účtu žalované, přičemž konečný zůstatek na tomto účtu za období 13. 5. 2021 – 14. 6. 2021 byl 2 350 Kč, za období 15. 6. 2021 – 14. 7. 2021 byl konečný zůstatek - 7 903,99 Kč a za období 14. 7. 2021 – 13. 8. 2021 byl konečný zůstatek - 11 101,98 Kč. V registru [příjmení] měla žalovaná záznam ke dni 7. 9. 2021. V insolvenčním rejstříku neměla žalovaná žádný záznam ke dni 7. 9. 2021 a ke dni 5. 5. 2022. Z emailu od žalobkyně žalované ze dne 7. 9. 2021 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované instrukce k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaná měla splatit úvěr v 72 měsíčních splátkách po 433 Kč, a tak celkově uhradit žalobkyni v případě řádného splácení 31 176 Kč, v tomto emailu je však celková částka k úhradě vyčíslená na 20 588 Kč. Žalobkyně a žalovaná uzavřely elektronicky dne 14. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 8 000 Kč bude vyplacena na účet žalované a částka ve výši 2 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně vynaložené na vyřizování úvěru. Žalovaná se zavázala k úhradě poskytnutého úvěru v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 257 Kč. Úrok byl stranami sjednán ve výši 23 % ročně a RPSN 38,64 %. Ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla rovněž mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena v Příloze [číslo] Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA, jejímž cílem je zajištění plnění závazků žalované vůči žalobkyni. Touto doplňkovou smlouvou se žalovaná zavázala uhradit za její výkon po dobu trvání úvěru částku ve výši celkem 12 672 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 176 Kč splatných současně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Smluvní strany pro případ prodlení žalované s úhradou dlužné částky sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, přičemž výše smluvní pokuty nesmí přesáhnout 50 % zůstatku jistiny. Žalobkyně emailem zaslala žalované instrukce k provedení verifikační platby a souhlasu s inkasem dne 14. 9. 2021. Z tisku obrazovky o detailu platby soud zjistil, že žalovaná odeslala na účet žalobkyně dne 14. 9. 2021 částku 1 Kč a že na účtu žalované měl účet žalobkyně povolené měsíční inkaso s platností od 15. 9. 2021 s limitem ve výši 1 732 Kč. Dne 15. 9. 2021 zaslala žalobkyně žalované na její účet č. [bankovní účet] částku 8 000 Kč. Téhož dne vydala žalobkyně žalované potvrzení o vyplacení úvěru, přičemž žalované bylo zasláno na účet 8 000 Kč a zbylé 2 000 Kč byly započteny na náklady žalobkyně. Žalovaná nezaplatila žalobkyni žádnou splátku, a tak ji žalobkyně vyzvala upomínkou [číslo] ze dne 20. 11. 2021 k úhradě splátky úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 14. 9. 2021. Žalovaná byla touto upomínkou současně vyzvána k úhradě sankce za zaslání upomínky ve výši 300 Kč. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně odeslala žalované doporučenou zásilku dne 20. 11. 2021. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou upomínkou [číslo] ze dne 5. 12. 2021 k úhradě splátky úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 14. 9. 2021. Žalovaná byla touto upomínkou současně vyzvána k úhradě sankce za zaslání upomínky ve výši 500 Kč. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně odeslala žalované doporučenou zásilku dne 5. 12. 2021. Z předžalobní upomínky právního zástupce se sdělením zesplatnění ze dne 21. 12. 2021 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně předžalobní upomínkou informoval žalovanou o zesplatnění úvěru a současně ji vyzval k úhradě celé vyčíslené dlužné částky ve výši 37 025,41 Kč. Dle poštovního podacího lístku byla právním zástupcem žalobkyně odeslána doporučená zásilka žalované téhož dne. Soud dále zjistil z certifikátů žalobkyně ze dne 1. 4. 2021, že získala ISO pro poskytování spotřebitelských úvěrů s platností certifikace do 31. 3. 2021. Z přehledu o změnách smluvní dokumentace [jméno] [příjmení] [příjmení] soud nezjistil žádná pro tuto věc podstatná skutková zjištění.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

6. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

7. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalované, avšak nikoliv řádně, pokud žalobkyně již před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaná měla na svém účtu záporné zůstatky a měla záznam v registru [příjmení]. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě dostatečných podkladů.

13. Soud se dále zabýval platností úvěrové smlouvy s ohledem na to, že žalobkyní je právnická osoba poskytující úvěry a žalovanou fyzická osoba jako spotřebitel, kdy dospěl k závěru, že ujednání stran o poplatcích a jejich výši je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Sjednané poplatky v nemalé výši, odvíjející se jednoznačně od výše poskytnutého úvěru, jsou totiž skrytými úroky. Pokud tedy žalované bylo fakticky na jeho účet dle provedených důkazů poskytnuto z předchozího úvěru [číslo] jen 8 000 Kč a měla by na základě žaloby žalobkyně uhradit 36 975 Kč, pak je to více než 4,6 násobek poskytnuté částky, což se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen [příjmení]), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Žalobkyně je nebankovním subjektem, který nad rámec běžného obchodního úroku 23 % ročně sjednal s žalovanou řadu dalších poplatků za Doplňkové služby PODPORA, které mu však dle provedeného dokazování ani neposkytoval. Zneužila tak svého postavení proti spotřebiteli, takže soud, v rámci posuzování souladu či rozporu s dobrými mravy, požadované částky jako skryté úroky poměřoval, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednané poplatky jako úroky převyšují výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru díky sjednaným poplatkům vrátit 31 176 Kč, tedy téměř čtyřnásobek (3,897) poskytnuté částky 8 000 Kč. Je proto sjednané poplatky považovat za rozporné s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu.

14. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o poplatcích za službu PODPORA tj. skrytých úrocích na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 OZ, podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava OZ totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná /srov. [příjmení] a kol.: občanský zákoník I. obecná část, Komentář k prvnímu vydání C.H. Beck 2014 Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o poplatcích, které nejsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a jejich sjednaná výše po výpočtu celkové dlužné částky několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, navíc za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednaných poplatků odůvodňuje a trvá na nich i v rámci tohoto řízení, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatných ujednáních o poplatcích uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o poplatcích jako skrytých úrocích. Žalobkyně tedy na úhradu poplatků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku nárok nemá.

15. Pokud se jedná o doplňkovou službu PODPORA, pak ujednání o této doplňkové službě je ujednáním zakázaným ve smyslu ust. § 1813 o. z., když zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele. Tímto ujednáním byla sjednána doplňková služba PODPORA, za kterou žalobkyně požaduje 12 672 Kč, tedy za cenu vyšší než je sjednaná jistina úvěru, která měla být splácena v měsíčních splátkách ve výši 176 Kč a která obsahuje možnost využití tří služeb a to: možnost odkladu splátek za 34 Kč, možnost přerušení – pro nemoc za 71 Kč, možnost přerušení – při ztrátě zaměstnání za 71 Kč. Za situace, kdy žalovaná platí takto vysokou cenu pouze za možnost využití nějaké služby, kdy není ani jisté, zda ji vůbec využije a žalobkyně de facto neposkytuje za takovou cenu žádné protiplnění, jedná se dle názoru soudu o ujednání zakládající významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jakožto spotřebitele. Soud tedy k tomuto ujednání vůbec nepřihlížel a také tento nárok žalobkyně shledal neoprávněným.

16. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 obč. zák.) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalované provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovanou žalobkyní. [ulice] právní úprava v ustanovení § 2993 věta druhá občanského zákoníku naopak vyžaduje aktivitu žalované, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalované, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytla. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k ustanovení § 457 obč. zák. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaných poplatků a úroků k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě sjednané jistiny úvěru 10 000 Kč po odečtení částky 2 000 Kč, která byla ihned započtena na náklady žalobkyně spojené s vyřizování úvěru, tj. částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od 4. 2. 2022 tj. data požadovaného v žalobě. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na poplatky, úrok z úvěru, smluvní úroky z prodlení či pokuty, ani jakékoliv požadované náklady, takže žaloba byla ve zbytku zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. Lhůta k plnění byla žalované stanovena ve výroku I. dle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve splátkách s ohledem na jeho sociální a příjmové poměry tak, aby byl schopen dluh žalobkyni uhradit.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy zhodnotil veškeré žalobou požadované částky a uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně méně úspěšná než žalovaná. Ta však náklady řízení nepožadovala, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.