12 C 14/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr Jitkou Rollerovou, Dr ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 4. 2014 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 26. 10. 2010 domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 600 Kč s příslušenstvím s tím, že její předchůdkyně [anonymizováno] [právnická osoba] uzavřela s žalovaným účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byla kupní smlouva a rovněž Všeobecné podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] Předchůdkyně žalobkyně v souladu s kupní smlouvou dodala žalovanému koncové zařízení a poskytla sjednané pojištění, přičemž žalovaný se zavázal zaplatit kupní cenu formou splátek ve výši stanovené ve smlouvě, se splatností uvedenou na vyúčtování služeb. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, konkrétně neuhradil splátky dle vyúčtování ze dne 2. 4. 2014 splatné dne 16. 4. 2014, proto předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou zesplatnila kupní cenu koncového zařízení. [příjmení] 2 600 Kč je souhrnem zbývajících splátek za koncové zařízení představující neuhrazenou část kupní ceny. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, požaduje tuto dlužnou částku s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 17. 4. 2014 do zaplacení.

2. Dne 24. 11. 2020 vydal zdejší soud na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, byl proto zrušen usnesením ze dne 4. 1. 2021. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně se rovněž nevyjádřila. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně [anonymizováno] [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 12. 8. 2013 účastnickou smlouvu, jíž se zavázala poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací, součástí smlouvy je kupní smlouva, jejímž předmětem je koncové zařízení [anonymizována tři slova] černý v ceně 3 399 Kč, přičemž se žalovaný zavázal zaplatit kupní cenu formou pravidelných měsíčních splátek po 500 Kč, se splatností uvedenou na vyúčtování služeb. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné splátky dne 27. 11. 2013. Z vyúčtování splátek za zařízení ze dne 2. 4. 2014 soud zjistil, že žalovanému byla vyfakturována celková dlužná částka 2 600 Kč se splatností dne 16. 4. 2014. Dne 3. 12. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni. Dále soud provedl důkaz kopií občanského průkazu žalovaného, výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2019 s přílohou - seznamem postoupených pohledávek a potvrzením o úhradě postoupených pohledávek. Předžalobně byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení celého dluhu dne 25. 2. 2020 a téhož dne byla žalovanému odeslána doporučená zásilka od právního zástupce žalobkyně.

4. Dle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle § 1931 o. z., bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

5. V rámci právního hodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi stranami byla uzavřena platná kupní smlouva, předmětem koupě bylo zařízení [anonymizována tři slova] černý v ceně 3 399 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit kupní cenu ve splátkách, když mezi stranami smlouvy bylo sjednáno, že splatnost jednotlivých splátek se bude řídit splatností jednotlivých vyúčtování služeb elektronických komunikací a současně byla sjednána ztráta výhody splátek. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit předchůdkyni žalobkyně kupní cenu zařízení v pravidelných splátkách, své povinnosti však nedostál, když nehradil splátky řádně. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že splátky kupní ceny za dodané zařízení zaplatil. Žalovaný se však k podané žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedostál své povinnosti vyplývající pro něj z předmětné kupní smlouvy a neuhradil předchůdkyni žalobkyně shora uvedené splátky, vzniklo jí právo na vyrovnání celé pohledávky, přičemž mezi stranami bylo sjednáno, že zesplatnění nastane automaticky, bez nutnosti jednostranného uplatnění ze strany žalobkyně, což dispozitivní povaha ust. § 1931 občanského zákoníku připouští. Žalovaný neuhradil ani po výzvách ničeho a předchůdkyně žalobkyně poté postoupila pohledávku na žalobkyni. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě zcela vyhověl. Současně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z žalované částky od prodlení do zaplacení, když počátek prodlení od 17. 4. 2014 odpovídá skutkovým zjištěním soudu v projednávané věci.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), a DPH 21 % ve výši 189 Kč z odměny a náhrad, neboť zmocněnec žalobkyně je plátcem DPH.

7. Lhůta k plnění byla stanovena u obou výroků obecná třídenní, a to ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.