12 C 156/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 35 213 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 30 828 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 828 Kč ve výši 8,5 % ročně od 21. 12. 2021 do 14. 1. 2022 ve výši 288,03 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 30 828 Kč ve výši 8,5 % ročně od 15. 1. 2022 do zaplacení, pohledávku ve výši 4 385,42 Kč a úrok ve výši 102,09 % ročně z částky 36 745,93 Kč od 21. 12. 2021 do 12. 1. 2022 ve výši 2 271,71 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 36 745,93 Kč od 13. 1. 2022 do 14. 1. 2022 ve výši 16,42 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 25 234,18 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 12. 2021 dosáhne částky 234 648 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 24. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 35 213 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalované po zkoumání její úvěruschopnosti na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 9. 11. 2019 úvěr ve výši 70 000 Kč, který byl žalované poskytnut dne 11. 11. 2019. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr ve 30 měsíčních splátkách ve výši 6 518 Kč i se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 102,09 % ročně. Splatnost splátek byla stanovena vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje prosincem 2019. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaná zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Ve smlouvě bylo dle žalobkyně dále ujednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 19. 12. 2021 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle tvrzení žalobkyně stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina spolu s veškerými dosud nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru přirostlými ke dni zesplatnění úvěru, které se staly součástí nové jistiny. Žalobkyně tvrdila, že v důsledku prodlení žalované jí vzniklo právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká ji povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně tak požaduje po žalované částku ve výši 30 828 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 828 Kč ve výši 8,5 % ročně od 21. 12. 2021 do 14. 1. 2022 ve výši 288,03 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 30 828 Kč ve výši 8,5 % ročně od 15. 1. 2022 do zaplacení, pohledávku ve výši 4 385,42 Kč a úrok ve výši 102,09 % ročně z částky 36 745,93 Kč od 21. 12. 2021 do 12. 1. 2022 ve výši 2 271,71 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 36 745,93 Kč od 13. 1. 2022 do 4. 1. 2022 ve výši 16,42 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 25 234,18 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 12. 2021 dosáhne částky 234 648 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ale k jednání soudu dne 28. 7. 2022 se dostavila. Žalovaná uznala, že si zapůjčila od žalobkyně částku 70 000 Kč. Zároveň žalovaná uvedla, že dluh žalobkyni splácela, zaplatila někdy dvě splátky najednou, ale poté přišla o práci. Nyní je žalovaná zaměstnána od dubna 2022 do 31. 8. 2022 na dobu určitou. Žalovaná neví, kolik celkem žalobkyni uhradila. Právní zástupkyně žalobkyně uvedla k dotazu soudu, že žalovaná uhradila celkem částku 163 396 Kč tak, jak bylo uvedeno v žalobě pod bodem II. Žalovaná závěrem uvedla, že dluh uznává, avšak přišla o práci, byla by schopna uhradit dluh ve dvou až třech splátkách. Právní zástupkyně žalobkyně navrhla vydat rozsudek pro uznání, načež soud vyhlásil procesní usnesení, že rozsudek pro uznání se nevydává.

3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, že žalobkyně je zapsána od 11. 5. 2018 jako nebankovní zprostředkovatel spotřebitelského úvěru. Z dohody o změně pracovní smlouvy, že Česká pošta, s. p. dne 29. 10. 2018 změnila pracovní smlouvu na dobu určitou s žalovanou jako zaměstnancem na dobu neurčitou. Z výpisu z registru [příjmení], že žalovaná zde neměla žádný záznam ke dni 8. 11. 2019. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ke dni 8. 11. 2019, že měla žalovaná skóre 364, což je kategorie II. – menší riziko. Z karty klienta, že jsou zde informace o poskytnutém úvěru, jeho splatnosti a splátkách žalované s tím, že žalovaná uhradila 163 396 Kč za tento úvěr. Z hodnocení klienta, že je ze dne 9. 11. 2019 zde uveden čistý příjem žalované ze zaměstnání ve výši 16 300 Kč a dále její pravidelné výdaje. Z výplatních lístků a poštovních poukázek žalované, že pobíraná mzda žalované byla za srpen 2019 ve výši 16 227 Kč a v září 2019 ve výši 16 524 Kč. Z kopie občanského průkazu, že žalovaná jej předložila žalobkyni k ověření totožnosti. Z prohlášení klienta a informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, že je podepsáno žalovanou dne 9. 11. 2019 o tom, že byla seznámena s veškerými informacemi a dokumenty a bylo ji poskytnuto veškeré poučení. Z předsmluvního formuláře, že žalovaná podepsala 9. 11. 2019 ohledně poskytnutých standardních informací o spotřebitelském úvěru ve výši 70 000 Kč, který měla žalovaná splatit ve 30 splátkách po 6 518 Kč a celkem tak měla uhradit částku 195 540 Kč, když sjednaná úroková sazba činí 102,09 % ročně a RPSN je 166,39 %. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru a smlouvy o úvěru, že je podepsán žalovanou, žalobkyní i zprostředkovatelem dne 9. 11. 2019 ohledně úvěru [číslo] žalované u žalobkyně ve výši 70 000 Kč se sjednanou zápůjční úrokovou sazbou 102,09 % ročně, RPSN 166,39 % s tím, že žalovaná má úvěr uhradit ve 30 měsíčních splátkách po 6 518 Kč. Při řádném splácení měla žalovaná uhradit částku 195 540 Kč. Splatnost splátek byla stanovena vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje prosincem 2019. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaná zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Ve smlouvě bylo dle žalobkyně dále ujednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká ji povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] že dne 12. 11. 2019 sdělila žalobkyně žalované schválení bezúčelového úvěru bez pojištění. Z dodejky, že dne 13. 11. 2019 žalovaná převzala doporučenou zásilku od žalobkyně. Ze splátkového kalendáře, že se jedná o předepsané splátky ke smlouvě o úvěru [číslo]. Z dokladu o vyplacení úvěru, že z účtu u [právnická osoba] byla odeslána dne 11. 11. 2019 částka 70 000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo], což je číslo smlouvy o úvěru žalované. Z kopie obrazovky mobilního telefonu s údajem čísla účtu, že účet č. [bankovní účet] patří žalované. Z výzev žalobkyně, že vyzývala žalovanou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru dne 16. 3. 2020, 14. 9. 2020, 15. 12. 2020, 14. 4. 2021, 16. 8. 2021, 15. 11. 2021 a 15. 12. 2021. Z oznámení o zesplatnění, že dne 19. 12. 2021 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění pohledávky a vyzvala ji k okamžité úhradě částky v celkové výši 50 828 Kč. Z předžalobní výzvy právní zástupkyně žalobkyně, že dne 4. 5. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek v celkové výši 30 828 Kč s příslušenstvím a to do 15 dnů od data odeslání této výzvy. Z poštovního podacího archu, že dne 4. 5. 2022 žalobkyně odeslala žalované doporučenou zásilku.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně získala dne 11. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru jako nebankovní zprostředkovatel spotřebitelského úvěru. Prověřovala úvěruschopnost žalované, kdy žalovaná pobírala mzdu od České pošty, s. p. za srpen 2019 ve výši 16 227 Kč a za září 2019 ve výši 16 524 Kč, což soud zjistil z výplatních lístků a poštovních poukázek. Žalovaná měla s Českou poštou, s. p. sjednanou pracovní smlouvu dne 16. 10. 2017 na dobu určitou do 30. 10. 2018, avšak dne 29. 10. 2018 se dohodou o změně pracovní smlouvy pracovní poměr žalované změnil na dobu neurčitou. V registru [příjmení] neměla žalovaná žádný záznam ke dni 8. 11. 2019. V nebankovním registru klientských informací ke dni 8. 11. 2019 měla žalovaná skóre 364, což je kategorie II. – menší riziko. Žalovaná předložila žalobkyni k ověření své totožnosti občanský průkaz. V hodnocení klienta je uveden příjem žalované ze zaměstnání ve výši 16 300 Kč a dále její pravidelné výdaje. V prohlášení klienta a informacích pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru ze dne 9. 11. 2019 byla žalovaná seznámena s veškerými informacemi a dokumenty a bylo ji poskytnuto veškeré poučení. Předsmluvní formulář žalovaná podepsala 9. 11. 2019 ohledně poskytnutých standardních informací o spotřebitelském úvěru ve výši 70 000 Kč, který měla žalovaná splatit ve 30 splátkách po 6 518 Kč a celkem tak měla uhradit částku 195 540 Kč, když sjednaná úroková sazba činí 102,09 % ročně a RPSN je 166,39 %. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru a smlouva o úvěru je podepsán žalovanou, žalobkyní i zprostředkovatelem dne 9. 11. 2019 ohledně úvěru [číslo] žalované u žalobkyně ve výši 70 000 Kč se sjednanou zápůjční úrokovou sazbou 102,09 % ročně, RPSN 166,39 % s tím, že žalovaná má úvěr uhradit ve 30 měsíčních splátkách po 6 518 Kč. Dne 12. 11. 2019 sdělila žalobkyně žalované schválení bezúčelového úvěru bez pojištění. Ve splátkovém kalendáři jsou předepsané splátky ke smlouvě o úvěru [číslo]. Dle dokladu o vyplacení úvěru [právnická osoba] byla odeslána dne 11. 11. 2019 částka 70 000 Kč na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo], což je číslo smlouvy o úvěru žalované. Z kopie obrazovky mobilního telefonu s údajem čísla účtu, soud zjistil, že účet č. [bankovní účet] patří žalované. Dne 13. 11. 2019 žalovaná převzala doporučenou zásilku od žalobkyně. Výzvou k zaplacení byla žalovaná upozorněna na možnost zesplatnění úvěru dne 16. 3. 2020, 14. 9. 2020, 15. 12. 2020, 14. 4. 2021, 16. 8. 2021, 15. 11. 2021 a 15. 12. 2021. Oznámení o zesplatnění je ze dne 19. 12. 2021. Předžalobní výzvou právní zástupce žalobkyně dne 4. 5. 2022 žalovanou vyzval k úhradě dlužných částek v celkové výši 30 828 Kč s příslušenstvím a to do 15 dnů od data odeslání této výzvy. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že dne 4. 5. 2022 žalobkyně odeslala žalované doporučenou zásilku. Dle karty klienta žalovaná uhradila 163 396 Kč na tento úvěr.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

6. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

7. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona [číslo] Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

12. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

13. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

14. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Soud se zde zabýval platností úvěrové smlouvy, kterou strany uzavřely po řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované, avšak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Ujednaná výše úroku 102,09 % ročně se totiž natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen [příjmení]), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého, jak sama tvrdila, jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší. Soudy proto, v rámci posuzování souladu či rozporu s dobrými mravy, sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru 70 000 Kč při sjednané sazbě úroků vrátit částku 195 540 Kč tj. téměř 2,8 násobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Žalobkyně sjednala v předmětné smlouvě roční nominální úrokovou sazbu ve výši 102,09 % a RPSN 166,39 %, přičemž smlouva o úvěru byla uzavřena dne 9. 11. 2019 na 30 měsíčních splátek po 6 518 Kč, takže měla žalovaná uhradit 195 540 Kč. Soud vzal v potaz, že žalobkyně„ ohraničuje“ požadování úroků z úvěru částkou 234 648 Kč, nicméně tímto není dotčena skutečnost, z jakého důvodu žalobkyně po žalované požaduje úroky ve výši, která několikanásobně převyšuje výši úrokové sazby, kterou v tom daném období poskytovaly banky. Smlouva byla tedy dle názoru soudu sjednána neplatně.

16. V této souvislosti je pak třeba uvést, že ve smlouvě o úvěru byla jako„ nominální úroková sazba“ sjednána sazba 102,09 % ročně, která je uvedena i v oznámení o schválení úvěru a v předsmluvním formuláři. Tuto sazbu je tedy třeba posoudit jako úrokovou sazbu, která byla mezi účastníky sjednána, neboť rozdíl mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou není obecně známý, žalovaná tedy při uzavírání smlouvy nemohla předpokládat, že ve smlouvě uvedenou sazbu hodlá žalobkyně ještě nějak přepočítávat. Za této situace, kdy jedinou úrokovou sazbou uvedenou ve smlouvě je sazba 102,09 % ročně, je třeba tuto sazbu považovat mezi účastníky za sjednanou. V této souvislosti pak soud uzavírá, že pro posouzení rozporu ujednání o výši úroků s dobrými mravy je podstatná smluvně sjednaná výše úroků. Soud považuje za zjevně rozpornou s dobrými mravy sazbu úroků, ale i celkovou částku, kterou se žalovaná zavázala za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaná při řádném splácení poskytnutou částku přeplatila, tzn. namísto 70 000 Kč měla zaplatit 30 splátek po 6 518 Kč tj. 195 540 Kč, což je o 125 540 Kč více. Žalovaná již uhradila ve splátkách 163 396 Kč. Uhradila tedy o 93 396 Kč více, než ji bylo poskytnuto.

17. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 OZ, podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava OZ totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná /srov. Lavický a kol.: občanský zákoník I. obecná část, Komentář k prvnímu vydání C. H. Beck 2014 Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, navíc za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednané výše úroků odůvodňuje a trvá na ní i v rámci tohoto řízení, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Žalobkyně tedy na úhradu úroků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku nárok nemá.

18. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně by tedy měla nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí, tedy k jistině ve výši 70 000 Kč. Žalovaná však již původní jistinu uhradila, když dle tvrzení a důkazů žalobkyně uhradila částku ve výši 163 396 Kč. Žalovanou tak byla původní jistina, o kterou se na úkor žalobkyně obohatila, uhrazena a dokonce žalovaná výši jistiny svými splátkami přeplatila. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úrok z úvěru, smluvní pokuty, ani na náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, takže žaloba byla zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Žalovaná tak byla procesně úspěšnější než žalobkyně. Žalovaná však žádné náklady řízení nepožadovala, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.