12 C 16/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 14 208 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 6 000 Kč, se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, dále částku 1 800 Kč a částku 6 408 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 28. 12. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 208 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 17. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru na žádost žalovaného ze dne 17. 12. 2019. Žalovaný o poskytnutí úvěru zažádal prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný ze svého bankovního účtu zaslal žalobkyni registrační a ověřovací platbu ve výši 1 Kč. Žalobkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru 6 408 Kč. Splatnost poskytnutého úvěru společně s poplatkem byla sjednána ke dni 19. 1. 2020. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný neuhradil dlužnou částku řádně a včas, proto jej opakovaně vyzvala k úhradě dlužné částky. Nárokovala tedy za dvě upomínky paušální náklady 1 100 Kč a za předání pohledávky k inkasnímu řízení ještě částku 1 500 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splacením dluhu požadovala dále smluvní pokutu 1 800 Kč. Žalobkyně proto evidovala dluh 6 000 Kč jako poskytnuté finanční prostředky, částku 6 408 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru, částku 1 800 Kč za smluvní pokuty a částku 2 600 Kč jako náhradu nákladů za vymáhání pohledávky, který uplatnila žalobou. Ani do konání nařízeného jednání žalobkyně žalobu nevzala zpět.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil až u jednání u soudu dne 18. 3. 2022 tak, že si neuvědomuje, že by sjednal Simple půjčku s žalobkyní ani to, že by obdržel 6 000 Kč. Žalovaný však soudu uvedl, že ve smlouvě uvedené údaje o jeho osobě, včetně telefonního čísla, e-mailové adresy a čísla účtu, souhlasí. Žalovaný poté sdělil, že již uhradil částku ve výši 14 208 Kč dne 7. 3. 2022 na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo] a specifickým symbolem [číslo], jak bylo požadováno v žalobě. Současně provedl také platbu ve výši 800 Kč na úhradu soudního poplatku, kterou poslal na stejný bankovní účet s požadovaným specifickým symbolem, což soudu doložil. Následně obdržel SMS od [právnická osoba] Collect Group, aby zaplatil ještě částku 1 992 Kč, tu už však neuhradil. Žalovaný navrhnul, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, neboť žalovanou částku uhradil i s náklady řízení.

3. Soud ve věci učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je registrovaná ode dne 19. 3. 2011 se sídlem [obec]. Z výpisu z centrální evidence exekucí, že o žalovaném nebyly kde dni 17. 12. 2019 v této evidenci nalezeny žádné záznamy. Z kopie [číslo obč. průkazu], že tento byl žalovaného s platností do dne 19. 1. 2020. Z potvrzení o obdržení tuzemské platby, že žalobkyně obdržela z účtu žalovaného na svůj účet dne 12. 10. 2018 částku ve výši 1 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli elektronickou cestou dne 17. 12. 2019 Smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla podepsána digitálně s IP adresou. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěrovanou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč, kdy splatnost byla sjednána ke dni 19. 1. 2020. Dle Smlouvy v případě porušení povinností žalovaného, byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 15 % jistiny poskytnutého úvěru za každé porušení, případně pouze z jistiny poskytnutého úvěru. Dle čl. 7 Smlouvy o úvěru v případě zaslání upomínek je žalovaný povinen uhradit jako poplatek částku 450 Kč za zaslání první upomínky a částku 650 Kč za zaslání druhé upomínky a 1 500 Kč jako poplatek za náklady spojené předáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky inkasní agenturou [právnická osoba] Z potvrzení o provedení tuzemské platby, že žalobkyně zaslala částku ve výši 6 000 Kč dne 17. 12. 2019 na účet žalovaného. Z upomínky žalobkyně ze dne 26. 2. 2020, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky 8 130 Kč do 2. 3. 2020, poté hned upomínkou ze dne 9. 3. 2020 k zaplacení 15 500 Kč do 14. 3. 2020 a naposledy předžalobní upomínkou od [právnická osoba] dne 7. 4. 2020 a to k zaplacení 17 000 Kč do 14. 4. 2020. Žalobkyně vypracovala rozpis nákladů s tím, že se má jednat o účelně vynaložené náklady na upomínky. Z dokladů o provedení úhrad, že žalovaný dne 7. 3. 2022 poslal na účet č. [bankovní účet], s variabilním symbolem [číslo] a specifickým symbolem [číslo], částku ve výši 14 208 Kč a také částku 800 Kč na náklady řízení - soudní poplatek. Ze 2 zcela stejných SMS zpráv, že dne 8.3.„ Credic“ [právnická osoba] děkuje za platbu a požaduje doplatek zbývající dlužné částky ve výši 1 992 Kč na účet [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo].

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne 17. 12. 2019 mezi žalobkyní a žalovaným. Smlouva byla podepsána digitálně s IP adresou. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného pouze lustrací v centrální evidenci exekucí ze dne 17. 12. 2019 a kopií občanského průkazu žalovaného. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému, a to ve výši 6 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru 6 408 Kč Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě a žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu tzv. verifikační platbou dle Potvrzení o obdržení a provedení platby 1 Kč již ze dne 12. 10. 2018. [příjmení] 6 000 Kč byla poukázána na účet žalovaného dne 17. 12. 2019 z účtu žalobkyně u Raffeisenbank. Žalovaný se zavázal ve smlouvě splatit úvěr včetně příslušenství ke dni splatnosti úvěru dne 19. 1. 2020. Strany se dohodly, že v případě porušení povinností žalovaného, je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 15 % jistiny poskytnutého úvěru za každé porušení, případně pouze z jistiny poskytnutého úvěru. Smluvní pokuta činí 2 x 900 Kč, celkem tedy 1 800 Kč, což činí 30 % jistiny dle zákona o spotřebitelském úvěru. Sjednaly si, že v případě zaslání upomínek je žalovaný povinen uhradit částku 450 Kč za zaslání první upomínky, částku 650 Kč za zaslání druhé upomínky tj. 1 100 Kč. Za vymáhání pohledávky žalobkyně může požadovat po žalovaném náhradu nákladů spojených s tímto vymáháním. Tyto náklady na vymáhání pohledávky žalobkyně vyčíslila na 1 500 Kč s tím, že jsou vynaloženy v souvislosti s předáním k inkasnímu řízení. Žalovaný byl vyzýván ke splacení dluhu žalobkyní dne 26. 2. 2020 a 9. 3. 2020. Předžalobní výzvu adresovala žalovanému ale firma [právnická osoba] a to dne 7. 4. 2020. Důkazy - doklady o odeslání upomínek nebylo možno v žalobkyní zaslaném formátu otevřít. Důkaz o předání této věci k inkasnímu vymáhání firmě [právnická osoba] včetně důkazu o úhradě ceny za vymáhání pohledávky inkasní agenturou žalobkyně soudu nepředložila. Žalovaný však předložil doklady o úhradě ze dne 7. 3. 2022 na účet č. [bankovní účet], s variabilním symbolem [číslo] a specifickým symbolem [číslo] ve výši 14 208 Kč a také částky 800 Kč na náklady řízení - soudní poplatek. Poté obdržel SMS zprávy dne 8. 3. od„ Credic“ [právnická osoba], která děkovala za platbu a požadovala dále doplatek 1 992 Kč na stejný účet [bankovní účet] a se stejným variabilním symbolem.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

6. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

9. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

11. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Na základě důkazů předložených žalovaným u jednání má soud za prokázané, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 15 008 Kč ještě před zahájením jednání ve věci samé. Z tohoto důvodu byla žaloba žalobkyně zamítnuta výrokem I. rozsudku co do částky 6 000 Kč, kterou žalobkyně požadovala oprávněně po žalovaném. Ovšem nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale jako bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo prokázáno, že tato částka byla zaslána žalobkyní dne 17. 12. 2019 na účet žalovaného. Nároky z této neplatné smlouvy totiž třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Právní úprava v ustanovení § 2993 věta druhá občanského zákoníku vyžaduje aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. Toto žalovaný u jednání před soudem požadoval. Žalobkyně by tedy měla dle soudu nárok na uhrazení pouze v řízení požadované původní jistiny ve výši 6 000 Kč, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k platnému sjednání poplatku za poskytnutí úvěru a poplatků za vymáhání. Žalovaný však již původní jistinu uhradil, když prostřednictvím bankovního převodu uhradil žalobkyni částku ve výši 15 008 Kč. Žalovaným tak byla původní jistinu, o kterou se na úkor žalobkyně obohatil, uhrazena již ke dni podání žaloby, dokonce žalovaný výši jistiny svou úhradou přeplatil. Přesto žalobkyně žalobu nevzala zpět, ani soudu nesdělila, že došlo k úhradě ze strany žalovaného.

13. Soud má za to, že jednáním žalobkyně a žalovaného nedošlo k uzavření platné smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Za prvé z předložených důkazů vyplývá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplnila řádně svou povinnost zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, kterou jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, když učinila pouze lustraci v evidenci exekucí a nahlédla na kopii občanského průkazu žalovaného. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání, čímž se zbavila možnosti poučení ze strany soudu o povinnosti tvrzení a důkazní, tj. vylíčení rozhodných skutečností a prokázání svého tvrzení, že zkoumala více způsoby úvěruschopnost žalovaného, stejně tak žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení a důkazní, když neprokázala - jaké a zda byly provedeny úkony inkasní agentury odůvodňující výši požadované náhrady nákladů na vymáhání pohledávky a zda tyto žalobkyně skutečně vynaložila úhradou ceny za vymáhání. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že mezi ní a žalovaným byl uzavřen platný závazkový vztah. Za druhé soud hodnotil, že v případě smlouvy o úvěru lze dohodnout úrok za poskytnutí peněz. Dle smlouvy nebyl výslovně sjednán úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru, nicméně lze dospět k posouzení uvedeného ujednání o poplatku jako ujednání o úroku. Uvedený stanovený poplatek za poskytnutí úvěru má soud totiž jednoznačně za skrytý úrok. V daném případě, kdy byl poplatek sjednán ve výši 6 408 Kč, přičemž úvěrovaná částka činila pouze 6 000 Kč, pak se jedná o částku o více než 100 % vyšší a to za úvěr splatný za 33 dnů. Uvedené ujednání je nezbytné hodnotit jako nemravné a tudíž neplatné (viz závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud se zde zabýval platností úvěrové smlouvy, kdy dospěl k závěru, že ujednání o výši poplatku je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku, neboť ujednaná výše skrytého úroku se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. K tomuto je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Z uvedených důvodů byla žaloba, co se týká žalobkyní požadované částky na poplatku za poskytnutí úvěru i za náklady spojené s vymáháním pohledávky v celkové výši 10 808 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy uzavřel, že žalovaný byl procesně úspěšnější než žalobkyně, a to pro zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaný se však výslovně vzdal práva na náhradu nákladů řízení, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.