12 C 161/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 11 663,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně a částku , částka, , se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela elektronicky s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Tvrdila, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě, kterých žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle žalobkyně proběhlo na základě interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonnými požadavky. Nedílnou součástí smlouvy byl mimo jiné Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Všeobecné obchodní podmínky, s nimiž měl být žalovaný seznámen před podpisem smlouvy. Dle tvrzení žalobkyně dne , datum, vyplatila žalovanému úvěr v částce , částka, . Žalovaný se měl zavázat, že poskytnuté peněžité prostředky vrátí spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Dále se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Při sjednávání smlouvy žalovaný zvolil volitelnou službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši , částka, a službu „Presto“ za poplatek ve výši , částka, . Dne , datum, žalovaný splatil na jistinu celkem , částka, . Následně se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto dne , datum, žalobkyně informovala žalovaného o vypovězení smlouvy. Dne , datum, se tak žalovaný dostal do prodlení úhradou celého úvěru. Žalovaný měl ke dni podání žaloby ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši , částka, , skládající se z jistiny ve výši , částka, , poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši , částka, , poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, , poplatku za službu „Presto“ ve výši , částka, . Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši , částka, . Žalobkyně ovšem uvedla, že pokud by soud neměl nárok žalobkyně za prokázaný z titulu uzavřené smlouvy, požadovala, aby soud posoudil nárok jako bezdůvodné obohacení žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlas vyjádřila v žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud ve věci tedy ve věci prováděl dokazovaní listinnými důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění a současně závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně doložila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného dne , datum, , jak uvedla v žalobě a ve svém dokumentu Výpis o posouzení úvěruschopnosti či dokumentu Identifikovatelné příjmy. Soud však nebyly doloženy výsledky lustrací ani způsob zjištění uvedených informací. Soudu byl pouze doložen dokument žalobkyně bez názvu počínající ustanovením „1. Obecné principy posuzování a filozofie Společnost“, ten byl bez data a podpisu a žádné skutečnosti neprokazoval. Dokument Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru nebyl datován ani podepsán a dokument Informace pro spotřebitele nebyl vystaven na jméno žalovaného a opět nebyl datován ani podepsán. Žádost žalovaného o úvěr nebyla rovněž soudu doložena. Žalobkyně doložila pouze kopii občanského průkazu žalovaného k prokázání totožnosti. Souhlas se zpracováním osobních údajů rovněž nebyl podepsán žalovaným. Dle Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, žalobkyně měla vůli uzavřít dne , datum, s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva obsahovala pouze elektronický podpis jednatele žalobkyně, ale nikoliv žalovaného, a to ani žádný SMS kód či jiný způsob elektronického podpisu. Ve smlouvě byl uveden závazek splatit úvěr spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, včetně poplatku za volitelnou službu „Klidné spaní“ a za službu „Presto“ v případě aktivace služby. Celková maximální výše úvěru byla , částka, s RPSN 2 448,8 % při čerpání celého kreditního rámce s pevnou úrokovou sazbou 1,066 % denně. Úvěr měl být splatný do , datum, . Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a přílohou Předpis denních splátek za období od , datum, do , datum, . Dne , datum, provedla žalobkyně Autorizaci ověření totožnosti náhledem na účet žalovaného. Podle Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byla žalovanému zaslána na tento účet dne , datum, částka , částka, . Dne , datum, žalobkyně oznámila žalovanému emailem výpověď úvěrové smlouvy z důvodu nehrazení závazků žalovaným a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši , částka, včetně úroků z prodlení a smluvních pokut. Dne , datum, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobně k úhradě částky , částka, a nákladů právního zastoupení. Podle podacího lístku byla zásilka žalovanému odeslána dne , datum, právním zástupcem žalobkyně.

4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

5. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Soud se prvotně zabýval platností úvěrové smlouvy, kterou strany měly uzavřít dle tvrzení žalobkyně dne , datum, . Listiny, které byly žalobkyní k důkazu dokládány nejsou ovšem podepsány žalovaným. A to fyzicky ani elektronicky či jakýmkoliv kódem. Soud má tedy za to, že k uzavření smlouvy nedošlo. Pokud se soud zabýval způsobem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, tak ta sice předložila řadu dokumentů, avšak vytvořených samotnou žalobkyní pro vysvětlování jejích postupů. To však nemůže nahradit skutečnost, že nebyly soudu doloženy žádné výsledky lustrací a způsobů zjištění informací k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného v období poskytnutí úvěru. Tento způsob zkoumání tedy soud neshledal jako řádný a dostatečný, když absentují jakékoliv důkazy k přezkoumání tohoto konkrétního postupu žalobkyně.

10. Pokud by soud měl posuzovat obsah smlouvy, která však nebyla dle závěru soudu platně uzavřena, tak by stejně dospěl k závěru, že ujednání o výši roční procentuální sazby nákladů je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Úroková sazba 1,066 % denně (tj. 390,55 % ročně) a RPSN stanovená 2 448,88 % se totiž natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). Soudy proto, v rámci posuzování souladu či rozporu s dobrými mravy, sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě je třeba sjednanou výši roční procentuální sazby nákladů považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu.

11. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2991 a § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Jak již také předpokládala žalobkyně v závěru žaloby. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok pouze na uhrazení v řízení nezaplacenou část původní jistiny, na kterou žalovaný uhradil podle žalobkyně pouze , částka, dne , datum, . Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak podle názoru soud žalobkyně nemá nárok na poplatek za poskytnutí úvěru, poplatky za volitelné služby ani na náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, takže žaloba byla zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku a bylo jí vyhověno výrokem I. pouze co do bezdůvodného obohacení žalovaného, když bylo prokázáno, že částka , částka, byla žalobkyní žalovanému skutečně poskytnuta. Žalovaný byl tedy zavázán uhradit žalobkyni částku , částka, tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a to v obecné pariční lhůtě 3 dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). V daném případě nemá žádný z účastníku právo na náhradu nákladů řízení, neboť míra úspěchu žalobkyně nebyla vyšší než žalovaného, který žádné náklady řízení neuplatnil.