12 C 18/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 18 168,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a částku ve výši , částka, , se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela elektronicky s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, . Uvedla, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě, kterých žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného proběhlo dle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonnými požadavky. Nedílnou součástí smlouvy byl i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek a Všeobecné obchodní podmínky, s nimiž byl žalovaný seznámen před podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžité prostředky s příslušenstvím vrátí. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č., č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu dne , datum, v částce , částka, . Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil volitelnou službu „Presto“ za poplatek ve výši , částka, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek a dne , datum, do prodlení úhradou celého dluhu. Žalobkyně proto vypověděla Smlouvu ke dni , datum, a tvrdila, že žalovaný má ke dni podání žaloby ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši , částka, skládající se z jistiny ve výši , částka, , poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, , poplatku za službu „Presto“ ve výši , částka, . Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty, která byla sjednána ve smlouvě pro případ prodlení žalovaného ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně uplatnila žalobou nárok na zaplacení smluvní pokuty po žalovaném pouze za prvních 90 dní prodlení, celkově tedy požaduje částku ve výši , částka, . Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, . Žalobkyně také navrhla, že pokud by soud neměl nárok žalobkyně za prokázaný z titulu uzavřené smlouvy, tak aby soud posoudil nárok jako bezdůvodné obohacení žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne , datum, tak, že nesouhlasí s postupem ověření úvěruschopnosti, když již dříve navrhoval žalobkyni úhradu jistiny a zákonného úroku. Žalobkyně se dohodnout nechtěla a žalovaný proto nyní nesouhlasí ani s výší požadovaných nákladů řízení, které nemusely vzniknout. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ke kterému se ale žalobkyně, právní zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili.

3. Soud ve věci tedy ve věci jednal a prováděl dokazovaní listinnými důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění a současně závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru měla žalobkyně vůli uzavřít dne , datum, s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru. Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, který měl být sjednán mezi žalobkyní a žalovaným není žalovaným podepsána. Smlouva obsahuje pouze elektronický podpis zástupce žalobkyně, ale nikoliv žalovaného, a to ani žádným SMS kódem, identifikačním znakem či jiným způsobem elektronického podpisu. Žádná žádost žalovaného o úvěr nebyla soudu doložena. Ve smlouvě měla být ujednána maximální výše úvěru ve výši , částka, , denní úroková sazba ve výši 1,016 % a roční procentuální sazba nákladů ve výši 1 793,67 %. Ve Smlouvě byl uveden závazek žalovaného splatit úvěr v pravidelných denních splátkách. Součástí smlouvy měl být také Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů a Všeobecné obchodní podmínky, všechny tyto součásti smlouvy nebyly soudu předloženy. Pouze dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byla žalovanému dne , datum, poskytnuta částka ve výši , částka, na účet. Dne , datum, provedla žalobkyně Autorizaci ověření totožnosti náhledem na účet žalovaného a kopií občanského průkazu žalovaného. Podle výpisu z účtu žalovaného pořízeného automatizovaným systémem Kontomatik za období , datum, - , datum, byl počáteční stav , částka, a konečný stav , částka, . Právním zástupcem byl žalovaný dne , datum, vyzýván k úhradě částky , částka, před podáním žaloby a dle podacího lístku byla zásilka žalovanému odeslána dne , datum, právním zástupcem žalobkyně. Dne , datum, byl žalovaný žalobkyní informován o prodlení v délce 225 dní a vypovězení smlouvy o půjčce s okamžitou platností. Žalovaný byl také vyzván k úhradě dlužné částky ve výši , částka, . Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila jen svůj dokument Výpis o posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, a dokument Identifikované příjmy. Jak k těmto údajům žalobkyně došla nebylo zřejmé, když nebyly soudu doloženy ani výsledky lustrací a způsob zjištění uvedených informací. Žalobkyně byla soudem opakovaně vyzývána a urgována k doplnění tvrzení a důkazů.

4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku (platného od , datum, ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

5. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

6. Podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Soud se zde zabýval platností úvěrové smlouvy, kterou strany měly uzavřít dle tvrzení žalobkyně dne , datum, . Smlouva, která byla žalobkyní k důkazu dokládána, není podepsána žalovaným, a to ani žádným SMS kódem, identifikačním znakem či jiným elektronickým podpisem. Dále se soud zabýval způsobem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně. Tato sice předložila dokumenty vytvořené samotnou žalobkyní pro vysvětlování jejích postupů, avšak to nemůže nahradit skutečnost, že nebyly soudu doloženy žádné výsledky tvrzených lustrací žalovaného a způsoby zjištění informací k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného v období poskytnutí úvěru. Pokud byl předložen jako jediný důkaz výpis z účtu žalovaného za dobu 3/2023 - 3/2024 od společnosti Kontomatik, tak zde soud zjistil, že počáteční stav byl , částka, a konečný stav , částka, . Což skutečně neprokazuje úvěruschopnost žalovaného. Tento způsob zkoumání tedy soud neshledal jako řádný a dostatečný, když absentují jakékoliv důkazy k tomuto konkrétnímu postupu žalobkyně.

9. Pokud by soud měl posuzovat obsah smlouvy, která však nebyla dle závěru soudu platně uzavřena, tak by stejně dospěl k závěru, že ujednání o výši roční procentuální sazby nákladů je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Ujednaný úrok 1,016 % denně (tj. 370,84 % ročně) a výše RPSN 1 793,67 % se totiž natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č.89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soudy proto, v rámci posuzování souladu či rozporu s dobrými mravy, sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě je třeba sjednanou výši roční procentuální sazby nákladů považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu.

10. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy, jak již také navrhovala předpokládala žalobkyně v závěru žaloby. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok pouze na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, na kterou žalovaný ničeho neuhradil. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na smluvní úrok či poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní pokutu, poplatky za služby ani na náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, takže žaloba byla zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku a bylo jí vyhověno výrokem I. pouze co do částky , částka, , když bylo prokázáno, že tato částka byla žalobkyní žalovanému skutečně poskytnuta. Současně nebyl přiznán žalobkyni ani zákonný úrok z prodlení ve smyslu stanoviska NS ČR v rozhodnutí , spisová značka, ze dne , datum, , podle kterého splatnost zbývající jistiny dosud nenastala, takže nemohl vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení. Žalovaný byl tedy zavázán uhradit žalobkyni částku , částka, tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a to v obecné pariční lhůtě 3 dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). V daném případě nemá žádný z účastníku právo na náhradu nákladů řízení, neboť míra úspěchu žalobkyně byla nižší než žalovaného, a ten žádné náklady řízení neuplatnil.