12 C 182/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 235,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 235,15 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 32,25 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 32,10 Kč, zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 2 235,15 Kč od 2. 9. 2021 do zaplacení a úrokem 18,9 % ročně z částky 2 235,15 Kč od 2. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalobkyně.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 30. 3. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 235,15 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 8. 9. 2015 Smlouvu o účtu [číslo] na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dne 14. 5. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr. Žalobkyně tvrdila, že limit kontokorentního úvěru, tedy povoleného debetního záporného zůstatku na běžném účtu, byl sjednán do limitu ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal k nepřekročení sjednaného kontokorentu. Dle žalobkyně však žalovaný překročil sjednaný limit kontokorentu, který řádně a včas nezaplatil. Dne 1. 5. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky i s úroky. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků dle žalobkyně i nadále úročen úrokem z kontokorentu ve výši 18,9 % ročně. Dne 26. 8. 2021 byla pohledávka včetně příslušenství právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 1. 9. 2021. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovaného činila ke dni postoupení celkem 2 299,5 Kč a skládala se ze zůstatku jistiny ve výši 2 235,15 Kč, úroku z úvěru do 1. 9. 2021 ve výši 32,10 Kč a úroku z prodlení do 1. 9. 2021 ve výši 32,25 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že jistina pohledávky je od postoupení pohledávky žalobkyni i nadále úročena úrokem z kontokorentu ve výši 18,9 % ročně a dále také zákonným úrokem z prodlení.

2. Dne 11. 4. 2022 vydal zdejší soud na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, byl proto zrušen usnesením ze dne 25. 5. 2022. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud tedy ve věci jednal, prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich tento závěr o skutkovém stavu. Ze Smlouvy o účtu soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným ve smyslu Všeobecných obchodních podmínek dne 8. 9. 2015 spolu s Rámcovou smlouvou o finančních službách. Jejím předmětem bylo zřízení sporožirového účtu pro žalovaného. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným dne 14. 5. 2018, na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, jehož limit byl sjednán ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal k nepřekročení sjednaného kontokorentu a žalovaný byl povinen dle Smlouvy o kontokorentním úvěru platit roční úrok z čerpaného kontokorentu, který byl sjednán ve výši 18,9 %. Dále byl žalovaný povinen platit za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu v souladu s platným sazebníkem právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný dle výpisů z osobního účtu překročil sjednaný limit kontokorentu, který řádně a včas nezaplatil. Z Poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 5. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky ve výši 5 401,68 Kč. Z Dodejky bylo zjištěno, že dne 11. 5. 2021 byla doporučená zásilka vrácena odesílateli – žalobkyni, neboť její adresát – žalovaný si zásilku nevyzvedl. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2021 a Dohody o úplatě ze dne 31. 8. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila za úplatu pohledávku na žalobkyni. Smlouva o postoupení pohledávky nabyla účinnosti dne 1. 9. 2021. Ze Seznamu postoupených pohledávek vyplývá, že pohledávka za žalovaného byla jedna z postoupených pohledávek. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku vyplývající ze Smlouvy o úvěru na sporožirovém účtu, postoupila na žalobkyni. Téhož dne byla dle podacího lístku odeslána žalobkyní doporučená zásilka žalovanému. Předžalobní výzvou ze dne 21. 1. 2022 vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužných částek v celkové výši 2 538,87 Kč. Z podacího lístku soud zjistil, že byla právní zástupkyní žalobkyně žalovanému odeslána zásilka dne 24. 1. 2022. Dále žalobkyně předložila Bilanci, [právnická osoba] a byl proveden důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně.

4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

5. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť předchůdkyně žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdkyně uzavřela s žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu co do jistiny 2 235,15 Kč, včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 32,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 32,10 Kč, zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 2 236,15 Kč od 2. 9. 2021 do zaplacení a úroku 18,9 % ročně z částky 2 235,15 Kč od 2. 9. 2021 do zaplacení. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

7. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) a 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týž žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek. O lhůtě plnění ve výroku II. bylo opět rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.