12 C 188/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 1 590 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 590 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 8. 2020 do zaplacení ve výši 9 % ročně a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 302,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalobkyně.

1. Žalobou podanou původně u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 27. 5. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 5. 11. 2018 smlouvu o úvěru [číslo]. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s příslušenstvím do 5. 12. 2018, tedy vrátit žalobkyni částku 2 490 Kč. Dle žalobkyně žalovaný ovšem neuhradil dlužnou částku řádně a včas, čímž mu měla vzniknout povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a náhradu výdajů spojených s upomínáním. Dne 19. 8. 2020 došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení pohledávky za žalovaného na žalobkyni s účinností ke dni 28. 8. 2020. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 8. 9. 2020. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, požaduje dlužnou částku nesplacené jistiny ve výši 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení ve výši 9 % ročně, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 302,30 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 590 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 000 Kč.

2. Dne 1. 6. 2021 vydal Obvodní soud pro Prahu 4 na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, byl proto zrušen usnesením ze dne 25. 11. 2021. Věc byla postoupena zdejšímu soudu jako místně příslušnému dle pobytu žalovaného.

3. Žalobkyně následně disponovala žalobou částečným zpětvzetím žaloby co do částky ve výši 1 590 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 590 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. S ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně soud žalobu v této části výrokem I. řízení částečně zastavil dle § 96 o. s. ř. bez zjišťování stanoviska žalovaného, neboť částečné zpětvzetí žaloby bylo učiněno žalobkyní před zahájením jednání ve věci.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Soud z provedených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Ze Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným dne 5. 11. 2018 a součástí této smlouvy o úvěru jsou taktéž Obchodní podmínky [právnická osoba] Právní předchůdkyně žalobkyně se dle smlouvy zavázala poskytnout bezhotovostně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] částku ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splatit tuto částku do 30 dnů společně s úrokem 298,08 % ročně, žalovaný měl tedy celkem zaplatit bez prodlužování splátky 2 490 Kč. Strany si ujednaly, že v případě porušení povinností žalovaného je žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že došlo k převodu částky 2 000 Kč ze strany žalobkyně na účet žalovaného dne 5. 11. 2018. Žalovaný byl opakovaně předchůdkyní žalobkyně vyzýván k úhradě dluhu dne 15. 12. 2018, 5. 1. 2019 a také v rámci předžalobní výzvy dne 16. 1. 2019. Dne 19. 8. 2020 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako nabyvatelem. Dle Potvrzení o přijetí platby byla tato smlouva o postoupení uhrazena jako úplatná. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku vyplývající ze Smlouvy o úvěru [číslo] postoupila na žalobkyni. Dle podacího lístku byla dne 9. 9. 2020 žalobkyní odeslána doporučená zásilka žalovanému. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 3. 5. 2021. Z podacího lístku bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně odeslal zásilku žalovanému dne 5. 5. 2021. Dále byl proveden důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně. Žádné zápisy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nedoložila.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

7. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

8. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je ve zbývající části, po učiněném částečném zpětvzetí, důvodná. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, takže smlouvu je třeba hodnotit jako neplatnou. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny. Soud tedy zavázal výrokem II. žalovaného k úhradě jistiny 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 8. 2020 do zaplacení ve výší 9 % ročně a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 302,30 Kč. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na obchodní úrok z úvěru ani smluvní pokutu, přičemž v této části vzala žalobkyně žalobu zpět a řízení bylo výrokem I. částečně zastaveno. Lhůtu k plnění ve výroku II. určil soud jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) a 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týž žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek. O lhůtě plnění ve výroku II. bylo opět rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.