12 C 209/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 90 201,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 514,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 85 686,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 54 009 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 25. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 90 201,28 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 7. 2016 částku ve výši 40 000 Kč. A to na bankovní účet žalovaného dne 2. 8. 2016. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 98 309 Kč, tato částka zahrnovala jistinu zápůjčky a celkové náklady 58 309 Kč, tj. obchodní úrok ve výši 41 809 Kč a administrativní poplatek ve výši 16 500 Kč. Žalovaný platby dle předmětné smlouvy o zápůjčce hradil pouze částečně, když dle tvrzení žalobkyně uhradil formou dílčích splátek částky 13 216,66 Kč 14 469 Kč a 7 700 Kč, poté s placením svých závazků přestal a ocitl se tak v prodlení. Žalobkyně tedy neuhrazenou část zápůjčky v souladu se smlouvou o zápůjčce zesplatnila ke dni 28. 9. 2017. Žalobkyně po žalovaném požaduje pohledávku v celkové výši 90 201,28 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 26 783,34 Kč, obchodního úroku ve výši 27 340 Kč, poplatku za správu zápůjčky ve výši 3 850 Kč a to se zákonným úrokem z prodlení z částky 58 523,34 Kč až do zaplacení od 1. 11. 2019.

2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz a žalovaný proti němu podal odpor dne 23. 7. 2021. Soud tak v souladu s ustanovením § 174 odst. 2 o. s. ř. nařídil jednání k projednání věci.

3. Z provedených důkazů soud učinil ve věci následující skutková zjištění: -) Z návrhu smlouvy, že není vypsán na jméno žalovaného, není ani podepsán žádnou ze stran, avšak je vystaven dne 26. 7. 2016. Je zde uvedena výše úvěru 40 000 Kč, celková částka k úhradě 98 309 Kč, úrok 65 % p. a. a RPSN 129,4 %. -) Ze Standartních informací o spotřebitelském úvěru, že je uvedena výše úvěru 40 000 Kč, celková částka k úhradě 98 309 Kč, úrok 65 % p. a., RPSN 129,4 %, avšak nejsou podepsány žádnou ze stran, ale jsou vystaveny dne 26. 7. 2016. -) Z vyjádření žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti, že posuzovala schopnost žalovaného splácet měsíčně 3 277 Kč a to ze zde konkretizovaných dokladů. -) Z výplatního lístku žalovaného, že za červen 2016 činil příjem žalovaného od zaměstnavatele [právnická osoba] částku 54 775 Kč. -) Z kopie občanského průkazu žalovaného a jeho lustrace, že není veden jako neplatný doklad. -) Z výpisu z účtu žalovaného u RaiffeisenBank za červen 2016, že počáteční zůstatek byl mínus 34 000 Kč a konečný zůstatek mínus 29 696,89 Kč s tím, že dne 15.6.2016 byla připsána platba mzdy od [právnická osoba] ve výši 53 448 Kč. -) Z lustrace žalovaného, že u něj není vedena exekuce a není v insolvenční rejstříku. -) Z Rámcové smlouvy o poskytování zápůjček, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 26. 7. 2016 Rámcovou smlouvu, kterou se upravují práva a povinnosti mezi věřitelem a zákazníkem při uzavírání jednotlivých smluv o zápůjčce. Smlouva je podepsána oběma stranami. -) Ze smlouvy o zápůjčce že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 7. 2016 Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 98 309 Kč tato částka zahrnuje jak jistinu zápůjčky, tak i celkové náklady, tj. obchodní úrok ve výši 41 809 Kč a administrativní poplatek ve výši 16 500 Kč, a to ve 29 ti měsíčních splátkách po 3 277 Kč a závěrečnou 30 splátku ve výši 3 276 Kč. V čl. 6 a násl. smlouvy o zápůjčce si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle čl. 6, pokud se žalovaný ocitne v prodlení se splácením jakékoliv splátky nebo její části, je žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému smluvní pokutu dle bodu II.

1. A. až II.

1. D. sazebníku v závislosti na délce prodlení. Dle čl. 7 v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení je žalobkyně oprávněna v souvislosti s uplatněním pohledávky tuto informaci oznámit písemnou upomínkou odeslanou do vlastních rukou a žalovaný za tuto upomínku zaplatí upomínečné sjednané dle II. 2 sazebníku. Dle čl. 8 písmena a) pokud zákazník včas nesplní povinnost vyplývající z této dílčí smlouvy uhradit splátku je žalobkyně, jakožto věřitel oprávněna celou zbývající, dosud neuhrazenou jistinu zápůjčky prohlásit za splatnou a zároveň žalobkyně poskytne dodatečnou lhůtu sedmi kalendářních dní ode dne doručení informace o zesplatnění k úhradě dluhu, neuhradí-li žalovaný dluh ani v této lhůtě je žalobkyně oprávněna po jejím uplynutí uplatnit smluvní pokutu ve výši dle II.

1. E. Sazebníku. Celková smluvní pokuta podle článku 6 a, nebo 8 může činit maximálně 70 % jistiny poskytnuté zápůjčky. -) Ze splátkového kalendáře ze dne 26. 7. 2016, že je podepsán žalobkyní i žalovaným a bylo jím v souvislosti se smlouvou o zápůjčce [číslo] předepsáno 29 měsíčních splátek po 3 277 Kč a poslední 30. splátka ve výši 3 276 Kč. -) Z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 2. 8. 2016, že došlo k převodu částky 40 000 Kč z účtu žalobkyně na účet žalovaného. -) Z výzvy k úhradě dlužných splátek ze dne 20. 6. 2017, že byl vyzván žalovaný zástupcem žalobkyně k úhradě dlužných splátek. -) Z oznámení o zesplatnění zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 9. 2017, že žalobkyně žalovanému oznámila, že vzhledem k jeho prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce a vyzvala jej k úhradě dlužné částky v celkové výši 72 075,27 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 35 380 Kč, z úroku ve výši 27 340Kč, ze zákonného úroku do zesplatnění ve výši 463,27 Kč, z dlužných administrativních poplatků ve výši 3 850 Kč, z dlužné smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 5 042 Kč. Žalovaný hradil dluh pouze částečně ve výši 35 485,66 Kč. -) Ze sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut, že měsíční poplatek za správu zápůjčky je 550 Kč, úrok za poskytnutí zápůjčky je 65 % p. a., smluvní pokuta dle bodu II.

1. A je 0,1 denně z aktuální výše dlužné splátky za každý den, který následuje po dni, kdy se žalovaný ocitl v prodlení se splácením splátky nebo její části, a to až do 30. dne trvajícího prodlení. Dle bodu II.

1. B. je smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z aktuální výše dlužné splátky za každý den od 31. do 60. dne trvajícího prodlení, dle bodu II.

1. C 0,3 % denně z aktuální výše dlužné splátky za každý den od 61. do 90. dne trvajícího prodlení, dle bodu II.

1. D. 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky za každý den od 91. dne trvajícího prodlení. Dle bodu II.

1. E. 65 % z aktuální výše neuhrazené jistiny, pokud nedojde ke splnění povinnosti uhradit dluh po zesplatnění, a to ani v dodatečné lhůtě uvedené v informaci o zesplatnění. Dle bodu II.

2. A. je upomínečné v případě dlužné pohledávky do 10 000 Kč včetně ve výši 200 Kč, pokud je dlužná pohledávka do 30 000 Kč včetně ve výši 300 Kč a pokud dlužná pohledávka přesahuje částku 30 000 Kč, činí upomínečné 350 Kč [ulice] činí částku 50 Kč. Dle bodu II.

2. B. poslední písemná upomínka odeslaná před zesplatněním činí pevnou částku 500 Kč a poštovné 50 Kč. -) Z vyčíslení pohledávky žalobkyní, vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] -) ke dni 31. 10. 2019, že celková žalovaná částka je 90 201,28 Kč a skládá se z neuhrazené jistiny, která celkově činila částku 40 000 Kč a na kterou bylo doposud uhrazeno před zesplatněním v podobě splátek dle splátkového kalendáře 4 620 Kč před zesplatněním formou dílčích splátek nezaplatil žalovaný ničeho a po zesplatnění uhradil 13 216,66 Kč. Žalovaná jistina tedy činí 26 783,34 Kč. Dále se žalovaná částka skládá z neuhrazeného obchodního úroku, který v celkové výši činil částku 41 809 Kč, kdy žalovaný před zesplatněním na splátky uhradil částku 14 469 Kč a dílčí část žalované částky tak činí 27 340 Kč a z neuhrazených administrativních poplatků, jejichž výše činila celkem 7 700 Kč a žalovaný před zesplatněním uhradil částku 3 850 Kč a dílčí část žalované částky tak činí 3 850 Kč. Dále z neuhrazeného zákonného úroku, který ke dni vyčíslení pohledávky, tedy k 31. 10. 2019 činí částku 11 518, 94 Kč, z neuhrazené smluvní pokuty ve výši 20 159 Kč a z neuhrazených nákladů na upomínečné ve výši 550 Kč. -) Z předžalobní upomínky ze dne 12. 9. 2019, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky 98 106,91 Kč. -) Z podacích lístků, že žalobkyně či její zástupci odeslali žalovanému doporučeně poštou zásilky dne 20. 6. 2017, 29. 9. 2017 a 12. 9. 2019.

4. Z provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně před uzavřením závazku s žalovaným zkoumala jeho úvěruschopnost. Z výplatního lístku žalovaného zjistila za červen 2016 příjem žalovaného od zaměstnavatele [právnická osoba] v částce 54 775 Kč, a že občanský průkaz žalovaného není veden jako neplatný doklad. Z výpisu z účtu žalovaného u RaiffeisenBank za červen 2016, že počáteční zůstatek byl mínus 34 000 Kč a konečný zůstatek mínus 29 696,89 Kč s tím, že dne 15. 6. 2016 byla připsána platba mzdy od [právnická osoba] ve výši 53 448 Kč. Z lustrace žalovaného, že u něj není vedena exekuce a není v insolvenční rejstříku. Žalobkyně pak vystavila návrh smlouvy a Standartní informace o spotřebitelském úvěru, kde je uvedena výše úvěru 40 000 Kč, celková částka k úhradě 98 309 Kč, úrok 65 % p. a., RPSN 129,4 %, listiny však nejsou podepsány žádnou ze stran, ale jsou vystaveny dne 26. 7. 2016. Následně strany uzavřely Rámcovou smlouvu o poskytování zápůjček dne 26. 7. 2016, kterou se upravují práva a povinnosti mezi věřitelem a zákazníkem při uzavírání jednotlivých smluv o zápůjčce. Smlouva je podepsána oběma stranami. Rovněž účastníci uzavřeli dne 26. 7. 2016 Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 40 000 Kč. [příjmení] byla poukázána na účet žalovaného dne 2. 8. 2016. Žalovaný se v předtištěné smlouvě zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 98 309 Kč, kdy tato částka měla zahrnovat jak jistinu zápůjčky, tak i celkové náklady, tj. obchodní úrok ve výši 41 809 Kč a administrativní poplatek ve výši 16 500 Kč Tyto měl žalovaný uhradit dle splátkového kalendáře ve 29 měsíčních splátkách po 3 277 Kč a závěrečnou 30. splátku ve výši 3 276 Kč. V čl. 6 a násl. smlouvy o zápůjčce si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle čl. 6, pokud se žalovaný ocitne v prodlení se splácením jakékoliv splátky nebo její části, je žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému smluvní pokutu dle bodu II.

1. A. až II.

1. D. sazebníku v závislosti na délce prodlení. Dle čl. 7 v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení je žalobkyně oprávněna v souvislosti s uplatněním pohledávky tuto informaci oznámit písemnou upomínkou odeslanou do vlastních rukou a žalovaný za tuto upomínku zaplatí upomínečné sjednané dle II. 2 sazebníku. Dle čl. 8 písmena a) pokud zákazník včas nesplní povinnost vyplývající z této dílčí smlouvy uhradit splátku je žalobkyně, jakožto věřitel oprávněna celou zbývající, dosud neuhrazenou jistinu zápůjčky prohlásit za splatnou a zároveň žalobkyně poskytne dodatečnou lhůtu sedmi kalendářních dní ode dne doručení informace o zesplatnění k úhradě dluhu, neuhradí-li žalovaný dluh ani v této lhůtě je žalobkyně oprávněna po jejím uplynutí uplatnit smluvní pokutu ve výši dle II.

1. E. Sazebníku. Celková smluvní pokuta podle článku 6 a, nebo 8 může činit maximálně 70 % jistiny poskytnuté zápůjčky. Žalovaný platby dle předmětné smlouvy o zápůjčce hradil pouze částečně ve výši 35 485,66 Kč a následně s placením svých závazků přestal, ocitl se tak v prodlení. Žalobkyně neuhrazenou část zápůjčky v souladu se smlouvou o zápůjčce zesplatnila ke dni 28. 9. 2017. Žalovaný byl předtím písemně vyzván k úhradě dlužné splátky zástupcem žalobkyně dne 20. 6. 2017. Oznámením o zesplatnění zápůjčky ze dne 28. 9. 2017 byl žalovaný informován, že vzhledem k jeho prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce a byl vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 72 075, 27 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 35 380 Kč, z úroku ve výši 27 340Kč, ze zákonného úroku do zesplatnění ve výši 463,27 Kč, z dlužných administrativních poplatků ve výši 3 850 Kč, z dlužné smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 5 042 Kč. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně předžalobně vyzván k úhradě dlužné částky dne 12. 9. 2019. Dle podacích lístků žalobkyně či její zástupce odeslali žalovanému doporučeně poštou zásilky dne 20. 6. 2017, 29. 9. 2017 a 12. 9. 2019.

5. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.

6. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

7. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/ 2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle ustanovení § 122 odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle ustanovení § 122 odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce provedla sice posouzení úvěruschopnosti žalovaného a to dle výše specifikovaných dokladů, avšak dle výpisu z jeho běžného účtu vyplývá, že žalovaný měl počáteční i konečný stav účtu v mínusu a neuvedl žalobkyni ani žádné své pravidelné výdaje. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele zápůjčky vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svou zápůjčku splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Smlouvu o zápůjčce uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, avšak dle názoru soudu nikoliv dostatečně, řádně a na základě postačujících podkladů.

13. Soud se dále zabýval platností smlouvy o zápůjčce, kdy dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků a poplatků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Dle názoru soudu stanovená výše poplatků, které jsou v daném případě skrytým úrokem, a k tomu sjednaného úroku 65 % ročně tj. celkem RPSN 129,4 % se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba podle soudu posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na [webová adresa]). Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba poplatků, jako skrytých úroků, a obchodního úroku převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednaných sazbách vrátit téměř 2,5 násobek poskytnuté částky (poskytnuto bylo na zápůjčku 40 000 Kč a povinností žalovaného mělo být vrátit ve 30 splátkách celkem 98 306 Kč !), je třeba sjednanou výši úroku a poplatků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. V této souvislosti je pak třeba uvést, že ve smlouvě o úvěru byla jako„ pevná úroková sazba“ sjednána sazba 65 % ročně. V této souvislosti pak soud uzavírá, že pro posouzení rozporu ujednání o výši úroků s dobrými mravy je sice podstatná sjednaná výše úroků, ale při posuzování rozporu s dobrými mravy nevycházel jen z její výše, ale zejména z celkové částky, kterou se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaný při řádném splácení poskytnutou částku přeplatil.

14. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 obč. zák., podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava obč. zák. totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický a kol. Občanský zákoník I. obecná část C. H. Beck 2014). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků a poplatků, které jsou v daném případě úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků a poplatků (při RPSN 129,4 %) několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, navíc za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednané výše úroků a poplatků odůvodňuje a trvá na ní i v rámci tohoto řízení, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků a poplatků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroku a poplatků. Žalobkyně tedy na úhradu obchodního úroku a poplatků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, nárok nemá.

15. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy tedy soud započetl částku, kterou žalovaný žalobkyni uhradil a plnil tak na bezdůvodné obohacení, které od žalobkyně přijal. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny s odečtením poskytnutých plateb žalovaného, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku a poplatků k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě původně poskytnuté jistiny zápůjčky, která ještě nebyla splacena tj. částky 4 514,34 Kč, neboť i dle tvrzení žalobkyně žalovaný již uhradil z částky 40 000 Kč částku 35 485,66 Kč. Žalovaný byl tedy výrokem I. rozsudku zavázán uhradit žalobkyni částku 4 514,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 11. 2019, jak úrok z prodlení požadovala žalobkyně. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá právo na další nároky a ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta. Nad rámec uvedeného soud poznamenává, že navíc je nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru promlčen, když zesplatnění závazku nastalo ke dni 28. 9. 2017 a žaloba byla podána až 25. 5. 2021, tedy po více než 3,5 letech. Promlčení však žalovaný v řízení nenamítal, takže se jím soud nemohl zabývat při svém právním hodnocení.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem III. dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 90 201,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 11. 20119. Žaloba pak byla zamítnuta co do celkové částky 85 686,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 11. 2019 a žalovaný byl zavázán k úhradě 4 514,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 11. 2019. Více úspěšným byl tedy žalovaný, kterému však dle obsahu spisu zatím náklady řízení nevznikly, takže soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nad to soud poznamenává, že náklady řízení vyúčtoval jiný právní zástupce, než ten, který byl v řízení žalobkyní zplnomocněn.