12 C 217/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 53 099,76 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do úroku ve výši 1,9 % ročně z částky 48 672,62 Kč od 15. 4. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 53 099,76 Kč s kapitalizovaným úrokem od 9. 9. 2022 do 1. 4. 2023 ve výši 4 665,60 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 15. 1. 2023 do 1. 4. 2023 ve výši 1 558,99 Kč, úrokem 16,9 % ročně od 2. 4. 2023 do 14. 4. 2023 z částky 48 672,62 Kč, úrokem 15 % ročně od 15. 4. 2023 do zaplacení z částky 48 672,62 Kč a zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně od 2. 4. 2023 do zaplacení z částky 48 672,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 15 577,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 14. 7. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 53 099,76 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 29. 5. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při schvalování úvěru z údajů poskytnutých žalovaným a tyto údaje byly schvalovány dle schvalovací strategie. Žalobkyně tvrdila, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 16,90 % ročně a déle poplatky dle platného Ceníku. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dle tvrzení žalobkyně dne 4. 5. 2020 elektronický Dodatek ke smlouvě, přičemž obsahem tohoto dodatku bylo navýšení revolvingového úvěru na částku 50 000 Kč. Na základě Smlouvy a Dodatku poskytla právní předchůdkyně žalovaného žalovanému finanční prostředky ve výši 48 672,62 Kč. Žalobkyně uvedla, že se žalovaný zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč nejpozději do 15. dne v měsíci. Dne 1. 4. 2023 došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění celého úvěru z důvodu prodlení žalovaného s více než 2 splátkami. Dne 1. 4. 2023 došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, požaduje po žalovaném částku ve výši 53 099,76 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 665,6 Kč od 9. 9. 2022 do 1. 4. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 558,99 Kč od 15. 1. 2023 do 1. 4. 2023, úrok 16,9 % ročně z částky 48 672,62 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 48 672,62 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 %.

2. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět podáním ze dne 17. 8. 2023 před zahájením jednání ve věci samé, a proto soud řízení ve smyslu tohoto zpětvzetí částečně zastavil výrokem I. rozsudku co do úroku 1,9 % ročně z částky 48 672,62 Kč od 15. 4. 2023 do zaplacení. A to bez dotazu na stanovisko žalovaného dle § 96 o. s. ř.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] posuzovala úvěruschopnost žalovaného dle schvalovacích strategií banky podle informací z interních i externích databází a údajů klienta banky. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným dne 29. 5. 2019 v [obec]. Jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru do celkové výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 16,90 % ročně a RPSN 19,35 %. Z Dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že byl uzavřen právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 4. 5. 2020. Předmětem tohoto dodatku ke smlouvě bylo poskytnutí úvěru do celkové výše úvěrového limitu 50 000 Kč s tím, že se také navýšila měsíční splátka na 1 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně dvakrát vyznán k úhradě dlužných částek, a to dne 12. 9. 2022 a 13. 12. 2022. Dne 14. 1. 2023 byla žalovanému oznámena právní předchůdkyní žalobkyně okamžitá splatnost celkového úvěru a zároveň byl žalovaný informován o dlužné částce v celkové výši 56 242 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2023 byla pohledávka za žalovaného postoupena původním věřitelem na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku v celkové výši 59 324,35 Kč postoupila na žalobkyni. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že dne 19. 4. 2023 právní zástupce žalobkyně odeslala žalovanému zásilku. Předžalobní výzvou ze dne 25. 4. 2023 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužných částek do sedmi dnů. Z podacího lístku bylo zjištěno, že právním zástupcem žalobkyně byla žalovanému odeslána zásilka dne 25. 4. 2023.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

6. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

7. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť předchůdkyně žalobkyně po zkoumání úvěruschopnosti žalovaného převzala závazek poskytnout žalovanému peněžní prostředky do určité částky, což splnila, a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky dle platného ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o revolvingovém úvěru, že na základě této smlouvy vznikl žalovanému dluh, který vznikl neplacením v pravidelných měsíčních splátkách. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a vznikl dluh. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdkyně uzavřela s žalovaným platnou smlouvu o revolvingovém úvěru a poskytla žalovanému peněžní prostředky. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že vzniklé poplatky splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí ve zbývajícím rozsahu výrokem II. rozsudku.

9. O nákladech řízení pak výrokem III. soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 15 577,8 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 124 Kč a doplatek 531 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby po 3 260 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) a 3 x režijní paušál po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, včetně 21 % DPH z těchto částek.

10. O lhůtě plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.