12 C 221/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 112 534,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 070,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč až do úplného zaplacení, splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 219,76 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 596,94 Kč, úrokem 8,5 % ročně z částky 18 283,81 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 502,98 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 10 219,76 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, dále částku 92 245,13 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 070,60 Kč, úrokem 8,5 % ročně z částky 90 989,13 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 2 285,56 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 92 245,13 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 112 534,94 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 28. 3. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] dne 21. 2. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením obou zmiňovaných smluv prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků, kteří posuzovali příjmovou a výdejovou stránku, přezkoumávali klientské informace a nahlíželi do externích úvěrových registrů. Na základě smlouvy [číslo] žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec, který činil 100 000 Kč. Žalovaný se dle žalobkyně zavázal poskytnutý úvěr včas a řádně splácet vždy 20. den v kalendářním měsíci v pravidelných splátkách, které byly stanoveny na 4 % z aktuální dlužné částky. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný z této úvěrové smlouvy celkem načerpal částku ve výši 296 233,43 Kč a celkově již na tento poskytnutý úvěr uhradil částku ve výši 325 030 Kč. Na základě smlouvy [číslo] žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec, který činil 20 000 Kč. Žalovaný se dle žalobkyně taktéž zavázal poskytnutý úvěr včas a řádně splácet vždy 20. den v kalendářním měsíci v pravidelných splátkách, které byly stanoveny na 4 % z aktuální dlužné částky. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný z této úvěrové smlouvy celkem načerpal částku ve výši 40 487 Kč a celkově již na tento poskytnutý úvěr uhradil částku ve výši 30 417,68 Kč. Žalobkyně zesplatnila oba úvěry ke dni 29. 2. 2022 a tato výzva ke splacení byla žalovanému zaslána doporučeně poštou. Žalovanému byla zaslána právním zástupcem předžalobní výzva k plnění dne 17. 3. 2022, ve které byl marně vyzván k úhradě celého dluhu. Žalobkyně požadovala po žalovaném částku 20 289,8 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 596,94 Kč, úrokem 8,5% ročně z částky 18 283,81 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 502,98 Kč od 15. 3. 2022 do 30. 5. 2022, zákonným úrokem z prodlení z částky 20 289,81 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a částku 92 245,13 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 070,6 Kč, úrokem 8,5 % ročně z částky 90 989,13 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 285,56 Kč od 15. 3. 2022 do 30. 5. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 92 245,13 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně.

2. Dne 6. 6. 2022 vydal zdejší soud na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně žalovanému doručit do vlastních rukou, byl proto usnesením ze dne 29. 6. 2022 zrušen. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil až u jednání dne 24. 11. 2022, že u jednoho úvěru měl úvěrový limit 100 000 Kč a druhý úvěr s úvěrovým limitem 20 000 Kč. Má za to, že by měla žalobkyně započíst vše, co již na tyto úvěry uhradil. Pokud žalobkyně tvrdí, že vyčerpal částku 296 233,43 Kč, pak neví, jak k tomuto došlo, když vždy čerpal maximálně do částky 100 000Kč, totéž pak i u druhého, vždy čerpal do úvěrového limitu 20 000 Kč. K uzavření smlouvy a prověřování úvěruschopnosti uvedl, že smlouva v roce 2015 byla uzavřena přímo v prodejně [anonymizováno], kdy se pouze zeptali na základní osobní údaje, které vyplnili do karty. Nemusel dokládat žádné doklady ani o příjmu, ani o bydlení, ani o dluzích, ani o svých výdajích. Úvěr z roku 2020 uzavíral přes mobilní telefon. Požádal o úvěr a žalobkyně chtěla je jeden údaj z daňového přiznání, který vyplnil a poslal kopii občanského průkazu. Poté mu přišlo schválení úvěru. V obou případech obdržel kartu, ze které čerpal úvěr. Pokud by měl žalobkyni něco hradit, pak by byl schopen pouze ve splátkách po 2 000 Kč od ledna 2023, neboť má dvě exekuční řízení a splácí předchozí závazky společnosti, která měla konsolidovat jeho závazky. Zvažuje situaci řešit v insolvenčním řízení.

3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, že žalobkyně je zapsána od 1. 10. 2005 jako nebankovní zprostředkovatel spotřebitelského úvěru. Z kopie občanského průkazu, že jde o průkaz žalovaného [číslo]. Ze smlouvy o úvěru, že je podepsán žalovaným a pouze zástupcem prodejce dne 28. 3. 2015 ohledně revolvingového úvěru [číslo] žalovaného u žalobkyně. Žalobkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč společně s úrokovou sazbou 26,28 %, RPSN 38,71 %, pojištěním ve výši 69 Kč měsíčně, pojištěním za zneužití karty ve výši 15 Kč a měsíčním poplatkem za službu 19 Kč. Výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z dlužné částky. Dále jsou v této smlouvě specifikovány důsledky nesplácení úvěru, a to poplatky za upomínky, smluvní pokuta, jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění a úrok z prodlení v zákonné výši. Bylo zjištěno, že úvěrový rámec lze v průběhu trvání smlouvy zvýšit tím, že klient – žalovaný provede čerpání úvěru z karty, u které překročí výši úvěrového rámce. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, že žalovaný načerpal částku ve výši 296 233,43 Kč, přičemž žalovaný již žalobkyni uhradil částku ve výši 325 030 Kč. Společně s úroky, smluvními pokutami a poplatky je celková částka za tento úvěr stanovena ve výši 431 631,29 Kč, zbývající dluh tedy činí 106 601,29 Kč. Ze smlouvy o úvěru, že je podepsán žalovaným elektronicky kódem a žalobkyní dne 21. 2. 2020 ohledně revolvingového úvěru [číslo] žalovaného u žalobkyně. Žalobkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč společně s úrokovou sazbou 26,28 % a RPSN 37,82 %. Výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z dlužné částky. Dále jsou v této smlouvě specifikovány důsledky nesplácení úvěru, a to poplatky za upomínky, smluvní pokuta, jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění a úrok z prodlení v zákonné výši. Bylo zjištěno, že úvěrový rámec lze v průběhu trvání smlouvy zvýšit tím, že klient – žalovaný provede čerpání úvěru z karty, u které překročí výši úvěrového rámce. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, že žalovaný načerpal částku ve výši 40 487,73 Kč, přičemž žalovaný již žalobkyni uhradil částku ve výši 30 417,68 Kč. Společně s úroky, smluvními pokutami a poplatky je celková částka za tento úvěr stanovena ve výši 54 807,41 Kč, zbývající dluh tedy činí 24 389,73 Kč. Z výzvy ke splacení celého úvěru, že žalobkyně dne 28. 2. 2022 vyzývala žalovaného ke splacení celého úvěru [číslo] ve výši 98 637,70 Kč v důsledku prodlení žalovaného. Z poštovního podacího archu, že dne 1. 3. 2022 žalobkyně odeslala žalovanému doporučenou zásilku. Z výzvy ke splacení celého úvěru, že žalobkyně dne 28. 2. 2022 vyzývala žalovaného ke splacení celého úvěru [číslo] ve výši 22 721,27 Kč v důsledku prodlení žalovaného. Z poštovního podacího archu, že dne 1. 3. 2022 žalobkyně odeslala žalovanému doporučenou zásilku. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně, že dne 17. 3. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek v celkové výši 122 783,04 Kč s příslušenstvím a to do 7 dnů od data odeslání této výzvy. Z poštovního podacího archu, že dne 17. 3. 2022 právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému doporučenou zásilku. Z úvěrové zprávy, že obsahuje řadu záznamů o větším množství úvěrů žalovaného (více než 30 kontraktů), z nichž některé byly i odmítnuty a některé dosud existují. Z úvěrové karty, že obsahuje údaje o žalovaném ze dne 10. 3. 2015 a 21. 2. 202, avšak k těmto nebyly doloženy žádné přílohy - výstupy z ověřování klienta. Z dohledání informací o činnosti klienta, že zde byly uvedeny kódy SMS k registraci a elektronickému podpisu. Z úvěrových podmínek, že jde o podrobné úvěrové podmínky [anonymizováno] a [příjmení] [jméno].

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně získala dne 1. 10. 2005 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru jako nebankovní zprostředkovatel spotřebitelského úvěru. Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] je podepsána žalovaným, žalobkyní i zprostředkovatelem dne 28. 3. 2015 a na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec společně s úrokovou sazbou 26,28 % a RPSN 38,71 %. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný načerpal částku ve výši 296 233,43 Kč a již uhradil částku ve výši 325 030 Kč Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] je podepsána žalovaným elektronicky kódem a žalobkyní dne 21. 2. 2020 a na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec společně s úrokovou sazbou 26,28 % a RPSN 37,82 %. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný načerpal částku ve výši 40 487,73 Kč a již uhradil částku ve výši 30 417,68 Kč. Žalobkyně nijak nedoložila, že by zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením obou úvěrových smluv. Výzvami ke splacení celého úvěru byl žalovaný dne 28. 2. 2022 vyzván k zaplacení celkových dlužných částek ve výši 98 637,70 Kč a 22 721,27 Kč. Z poštovních podacích archů soud zjistil, že žalobkyně dne 1. 3. 2022 odeslala žalovanému dvě doporučené zásilky. Předžalobní výzvou právní zástupce žalobkyně dne 17. 3. 2022 žalovaného vyzval k úhradě dlužných částek v celkové výši 122 783,04 Kč a to do 7 dnů od data odeslání této výzvy. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že téhož dne právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému doporučenou zásilku. Úvěrová karta obsahuje údaje o žalovaném ze dne 10. 3. 2015 a 21. 2. 2020, avšak tyto nebyly doloženy žádným důkazem a jejich správnost nijak objektivizována. Úvěrová zpráva obsahuje řadu záznamů o větším množství - více než 30 kontraktů žalovaného, z nichž některé byly i odmítnuty a některé dosud existují. V Dohledání informací o činnosti klienta byl uveden kód SMS k registraci a elektronickému podpisu. Dále žalobkyně předložila Úvěrové podmínky [anonymizováno] a [příjmení] [jméno] a pouze kopii občanského průkazu žalovaného.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

6. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

7. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona [číslo] Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

11. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

12. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

13. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k právnímu závěru, že žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila řádným způsobem úvěruschopnost žalovaného, když sice soudu byla předložena Úvěrová karta žalovaného, avšak údaje v ní uvedené nebyly žádným důkazem prokázány a jejich správnost objektivizována. Úvěrová zpráva obsahuje řadu záznamů o více než 30 kontraktech, z nichž některé byly odmítnuty a některé dosud existují. Současně soud poukazuje na skutečnost, pokud žalobkyně žalovanému poskytla revolvingový úvěr již v roce 2015 (viz nárok 2.) a dosud nebyl žalovaným uhrazen, neboť se jeho zaplacení domáhá v tomto řízení, tak jak mohla vyhodnotit žalovaného jako kredibilního a poskytnout mu v roce 2020 (viz nárok 1.) další revolvingový úvěr. Sám žalovaný uvedl, že smlouva o úvěru byla uzavřena přímo v prodejně [anonymizováno], kdy se ho pouze zeptali na základní osobní údaje, které vyplnili do karty. Nemusel dokládat žádné doklady ani o příjmu, ani o bydlení, ani o dluzích, ani o svých výdajích. Druhý úvěr v roce 2020 uzavíral přes mobilní telefon ta, že požádal o úvěr a žalobkyně chtěla je jeden údaj z daňového přiznání. Ten vyplnil a poslal kopii občanského průkazu, poté mu hned přišlo schválení úvěru a v obou případech obdržel kartu, ze které čerpal úvěr. Vždy čerpal úvěr jen do výše úvěrového limitu. Takový postup zcela jistě neodpovídá tomu, že by bylo postupováno v souladu se zákonnými ustanoveními tj. řádně zkoumána a posouzena úvěruschopnost žalovaného, proto soud obě úvěrové smlouvy vyhodnotil jako neplatně uzavřené.

15. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení jistiny, když s ohledem na neplatnost celých smluv nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě původně poskytnuté jistiny ve výši 40 487,73 Kč ze smlouvy o úvěru [číslo] po odečtení částky 30 417,68 Kč, kterou žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně, tedy zbývající částky 10 070,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni podání žaloby, tj. 31. 5. 2022. Dále by měla žalobkyně nárok na uhrazení původně poskytnuté jistiny ve výši 296 233,43 Kč ze smlouvy o úvěru [číslo]. Žalovaný však již původní jistinu uhradil, když dle tvrzení a důkazů žalobkyně uhradil částku ve výši 325 030 Kč. Žalovaným tak byla původní jistina, o kterou se na úkor žalobkyně obohatil, uhrazena již ke dni podání žaloby, a dokonce žalovaný výši jistiny svými splátkami přeplatil. S ohledem na neplatnost obou smluv o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úrok z úvěru, smluvní pokuty, ani náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, takže žaloba byla ve zbytku zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena ve výroku I. prodloužená soudcovská ve splátkách dle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, aby žalovaný mohl dluh řádně splnit.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně méně úspěšná než žalovaný. Ten však náklady řízení nepožadoval, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.