12 C 231/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 12 291,58 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 4 695,58 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 596 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 596 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení ve výši 9 % ročně a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 133,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 946,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalobkyně 1. Žalobou podanou dne 27. 5. 2021 u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 291,58 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 9. 8. 2018 smlouvu o úvěru [číslo]. Tvrdila, že smlouva byla uzavřena online, prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kde žalovaná vyplnila požadované registrační údaje. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 24 960 Kč, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 26 596 Kč spolu s příslušenstvím do 13. 12. 2018. Žalovaná ovšem neuhradila dlužnou částku řádně a včas, čímž jí dle žalobkyně vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a náhradu výdajů spojených s upomínáním. Dne 19. 8. 2020 došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni s účinností ke dni 28. 8. 2020. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 8. 9. 2020. Jelikož neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho, žalobkyně požadovala zaplatit jistinu ve výši 7 596 Kč, náhradu nákladů za upomínání ve výši 100 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 595,58 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 29. 8. 2020 do zaplacení.

2. Žalobkyně následně disponovala žalobou částečným zpětvzetím žaloby co do částky 4 695,58 Kč. Tato částka byla tvořena kapitalizovaným úrokem ve výši 100 Kč a smluvní pokutou ve výši 4 595,58 Kč. S ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně soud žalobu v této části výrokem I. řízení částečně zastavil dle § 96 o. s. ř. bez zjišťování stanoviska žalované, neboť částečné zpětvzetí žaloby bylo učiněno žalobkyní před zahájením jednání ve věci. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlas vyjádřila na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu: Dne 9. 8. 2018 byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]) uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Společnost [anonymizováno] se dle smlouvy zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 24 960 Kč. Žalovaná se zavázala [právnická osoba] splatit tuto částku do 13. 12. 2018, vč. úroků přirostlých k úvěru a dalších plateb souvisejících s úvěrem. Smlouva byla uzavřena na dobu 30 dnů. Strany si ujednaly, že v případě porušení povinností žalované je žalovaná povinna zaplatit [anonymizováno] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení a také je povinna zaplatit paušální poplatek za úhradu nákladů upomínání. Požadovaná částka byla žalované ze strany [anonymizováno] poskytnuta na bankovní účet č. [bankovní účet], a to v několika platbách. Žalovaná taktéž stvrdila, že souhlasí s obchodními podmínkami [právnická osoba] pro poskytování úvěru splatných jednorázově - SPL 2016 [číslo], se kterými se seznámila. Žalovaná poskytla své osobní údaje ke zpracování. Dne 19. 8. 2020 byla uzavřena úplatně smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako nabyvatelem. Dne 9. 9. 2020 [anonymizováno] oznámila žalované postoupení pohledávky. Zásilka byla žalované odeslána doporučeně na její adresu. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 3. 5. 2021. Zásilka byla žalované odeslána doporučeně na její adresu. Dále byl proveden důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně. Žalobkyně nedoložila, zda a jak zkoumala kredibilitu žalované a požadovala pouze zaplacení poskytnuté částky jako bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení.

4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

5. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

6. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona [číslo] 2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

9. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované, takže smlouvu je třeba hodnotit jako neplatnou. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 OZ) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalované provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovaným žalobkyni. Nová právní úprava (ust. § 2993 věta druhá občanského zákoníku) naopak vyžaduje aktivitu strany žalované, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k ustanovení § 457 OZ. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny. Soud tedy zavázal výrokem II. žalovanou k úhradě 7 596 Kč se zákonným úrokem z prodlení. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úrok z úvěru ani smluvní pokutu, přičemž v této části vzala žalobkyně žalobu zpět a řízení bylo výrokem I. částečně zastaveno.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že byly přiznány žalobkyni, jako více úspěšné účastnici. Soud při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, před částečným zpětvzetím žaloby, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Z důvodu částečného zpětvzetí pak žalobkyně byla úspěšná jen co do 71,02 % a žalovaná co do 28,98 %. Žalobkyně tak má nárok na úhradu nákladů řízení v poměru 42,04 % z celkové částky 2 252 Kč. Ta je tvořena soudním poplatkem 800 Kč, náklady právního zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. § 14b advokátního tarifu za 3 úkony (převzetí věci s přípravou, podání ve věci a výzva se základním skutkovým a právním posouzením) po 300 Kč, 3 režijními paušály po 100 Kč a 21 % DPH. Z toho pak dle poměru úspěchu přiznal soud žalobkyni částku 946,74 Kč.

11. Lhůta k plnění byla ve výroku II. a III. stanovena obecná třídenní a místo plnění je právnímu zástupci žalobkyně dle § 149 o. s. ř.