12 C 26/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 18 620 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a částku , částka, , se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela dne , datum, elektronicky s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr v celkové výši , částka, na dobu neurčitou. Tvrdila, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.tando.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě, kterých žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se měl zavázat, že poskytnuté peněžité prostředky vrátí a zaplatí smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Dle tvrzení žalobkyně se žalovaný dostal do prodlení s úhradou úvěru, proto dne , datum, došlo k zesplatnění celého úvěru a žalovaný se tak dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne , datum, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a společností , právnická osoba, . jako postupníkem a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Žalovaný byl dle tvrzení žalobkyně marně vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne , datum, právní zástupkyní žalobkyně. Žalobkyně proto nárokovala zaplacení nesplacené části jistiny ve výši , částka, a nesplacenou část smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši , částka, nejpozději splatných dne , datum, , a to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Dále žalobkyně požadovala také zaplacení smluvní pokuty, která byla sjednána ve smlouvě pro případ prodlení žalovaného ve výši 0,1 % denně, ve výši , částka, . Žalobkyně rovněž uvedla, že pokud by soud neměl nárok žalobkyně za prokázaný z titulu uzavřené smlouvy, požadovala, aby soud posoudil nárok jako bezdůvodné obohacení žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlas vyjádřila v žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o.s.ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu: Společnost , právnická osoba, . měla zkoumat úvěruschopnost žalovaného ze Žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , avšak jedná se zřejmě pouze o informace od žalovaného, když nebyly soudu doloženy výsledky lustrací, výplatní listy, ani způsoby zjištění a ověření uvedených informací. Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s postupným čerpáním společnost , právnická osoba, . měla vůli uzavřít dne , datum, s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva však neobsahuje podpis zástupce společnosti , právnická osoba, ., ani žalovaného. Ve smlouvě je uvedeno pouze toliko, že se podpisem rozumí také potvrzení souhlasu verifikačním SMS kódem v žádosti o úvěr, což však soudu nebylo nijak doloženo. Ve smlouvě je stanovena povinnost žalovaného splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně) včetně smluvní pokuty 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení a RPSN ve výši 5 536,06 %. Součástí smlouvy měly být Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, není vystaven na jméno žalovaného a není nikým podepsán. Souhlas se zpracováním osobních údajů ze dne , datum, rovněž není podepsán žalovaným. , právnická osoba, . oznámila žalovanému dne , datum, zesplatnění spotřebitelského úvěru. Dne , datum, došlo k uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a společností , právnická osoba, . jako postupníkem, jejíž součástí byla pohledávka za žalovaným ve výši , částka, a dále dne , datum, došlo k uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, jejíž součástí byla pohledávka za žalovaným ve výši , částka, , což bylo společností , právnická osoba, . dne , datum, oznámeno žalovanému. Právní zástupkyní žalobkyně byl žalovaný vyzván k úhradě před podáním žaloby dne , datum, , přičemž společnost ZPC , právnická osoba, . potvrdila odeslání zásilky žalovanému dne , datum, právní zástupkyní žalobkyně.

4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

5. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Soud se zde zabýval platností úvěrové smlouvy, kterou strany měly uzavřít dne , datum, . Úvěrová smlouva společně s listinami, které žalobkyně doložila, nebyla podepsána žádným z účastníků smlouvy, a to ani žádným SMS kódem či jiným způsobem elektronického podpisu a některé z nich nebyly datovány. Soud má tedy za to, že k uzavření smlouvy nedošlo. Dále se soud zabýval způsobem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně. Tato sice předložila dokumenty samotnou žalobkyní vytvořené, avšak to nemůže nahradit skutečnost, že nebyly soudu doloženy žádné výsledky lustrací, výplatní listy, ani způsoby zjištění informací k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného v období poskytnutí úvěru. Tento způsob zkoumání tedy soud neshledal jako řádný a dostatečný, když absentují jakékoliv důkazy k tomuto konkrétnímu postupu žalobkyně.

9. Pokud by soud měl posuzovat i obsah smlouvy, která však nebyla dle závěru soudu platně uzavřena, tak by stejně dospěl k závěru, že ujednání o výši roční procentuální sazby nákladů je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Ujednaná výše úroku 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně) s RPSN 5 536,06 % se totiž natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, kterou lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soudy proto, v rámci posuzování souladu či rozporu s dobrými mravy, sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě je třeba sjednanou výši úroků a roční procentuální sazby nákladů považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu. Žalobkyně tedy na úhradu úroků a smluvní pokuty z neplatně sjednaného úvěru nárok nemá.

10. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Jak již také předpokládala žalobkyně v závěru žaloby. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok pouze na uhrazení jistiny, na kterou žalovaný ničeho neuhradil. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na smluvní úrok, ani na náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, takže žaloba byla zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku a bylo jí vyhověno výrokem I. pouze co do částky , částka, , když bylo prokázáno, že tato částka byla žalobkyní žalovanému skutečně poskytnuta. Žalovaný zůstal v řízení pasivní a netvrdil ani nedoložil, že by žalobkyni cokoliv uhradil. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení ve smyslu stanoviska NS ČR v rozhodnutí , spisová značka, ze dne , datum, , podle kterého splatnost zbývající jistiny dosud nenastala, takže nemohl vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení. Žalovaný byl tedy zavázán uhradit žalobkyni částku , částka, tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a to v obecné pariční lhůtě 3 dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). V daném případě nemá žádný z účastníku právo na náhradu nákladů řízení, neboť míra úspěchu žalobkyně nebyla vyšší než žalovaného, který žádné náklady řízení neuplatnil.