12 C 271/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 37 494 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 29 663 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 663 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, pohledávku ve výši 4 219,20 Kč, úrok ve výši 35 % p. a. z částky 22 611,53 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 117 878 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 37 494 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] úvěr ve výši 50 000 Kč, který byl žalovanému poskytnut dne [datum]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v 24 měsíčních splátkách po 4 093 Kč i se sjednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 108,03 % ročně. Splatnost splátek byla stanovena vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje dubnem 2018. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu [datum] tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina spolu s veškerými dosud nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, které se staly součástí nové jistiny v celkové výši 26 366,63 Kč. Žalobkyně tvrdila, že v důsledku prodlení žalovaného jí vzniklo právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje dluh ve výši 26 366,63 Kč, skládající se z původní dlužné jistiny a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru, spolu se zákonným úrokem, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč spolu se zákonným úrokem, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 800 Kč spolu se zákonným úrokem, smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení žalovaného z částky 26 366,63 Kč od [datum] do dne vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu v celkové výši 7 831,89 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,53 % ročně z částky 22 611,53 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Řízení bylo částečně zastaveno po zpětvzetí žalobkyně usnesením ze dne [datum] a to co do úroku ve výši 40,53 % ročně z částky 22 611,53 Kč od [datum] do zaplacení.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání soudu dne [datum] se nedostavil. Předvolání měl doručeno do vlastních rukou dne [datum].

4. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) Z výpisu ČNB, že žalobkyně je zapsána na seznamu subjektů finančního trhu v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru od [datum]. -) Z výpisu záznamů registru [příjmení] z [datum], že žalovaný neměl v tomto registru žádný záznam. -) Z výpisu z nebankovního registru klientských informací z IV. kategorie maximální počet bodů, nízké riziko. -) Z prohlášení klientů ze dne [datum], že žalovaný mimo jiné stvrdil svým podpisem, že se seznámil se všemi informacemi podle ust. § 92 zákona o spotřebitelském úvěru; že si je vědom, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní; že němá žádné splatné dluhy; že se nenachází v úpadku. -) Z Pracovní smlouvy, ze dne [datum], že ji uzavřel žalovaný jako zaměstnanec s [právnická osoba] jako zaměstnavatelem na dobu neurčitou od [datum] na funkci opraváře vozidel stavebních strojů. -) Z výplatních lístků, že je nečitelný měsíc výplaty, částky výplaty na účet jsou 19 397 Kč a 22 520 Kč. -) Z Dohody o srážkách ze mzdy ze dne [datum], že ji uzavřel žalovaný jako zaměstnanec s [právnická osoba] jako zaměstnavatelem, jedná se o souhlas se srážením 1 000 Kč měsíčně k úhradě dluhu na pojistném ve výši 11 584 Kč. -) Z detailu platby na kopii obrazovky mobilního telefonu, že [datum] byla příchozí platbou od [právnická osoba] výplata na účet ve výši 17 600 Kč, dne [datum] byla příchozí platbou výplata na účet ve výši 21 620 Kč a dne [datum] byla příchozí platbou výplata na účet ve výši 19 397 Kč. -) Z hodnocení klienta, že ke dni [datum] měl žalovaný příjem 19 610 Kč a výdaje 3 410 Kč -) Z předsmluvního formuláře, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne [datum] standardní informace o spotřebitelském úvěru. -) Z návrhu na uzavření smlouvy a ze smlouvy o úvěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 98 232 Kč v 24 měsíčních splátkách ve výši po 4 093 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 108,03 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. -) Z oznámení o schválení úvěru, že žalobkyně přípisem ze dne [datum] oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] došlo tak k jejímu uzavření. Zásilku převzal žalovaný dle dodejky dne [datum]. -) Z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovaný úvěr čerpal ve výši 50 000 Kč dne [datum]. -) Z výzev k zaplacení ze [datum], [datum], [datum], že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru -) Z oznámení ze dne [datum], že žalobkyně oznámila žalovanému, že vzhledem k jeho prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. -) Z karty klienta, že žalovaný uhradil 17 splátek po 4 093 Kč tj. 69 581 Kč. -) Z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky 29 663 Kč dne [datum], a to 15 dnů od data odeslání této výzvy. Zásilka byla odeslána dne [datum]. -) Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, že je ze dne [datum] a jeho přílohou je Převodní tabulka pro přepočet úrokové sazby. -) Z Informace o zápůjčních úrokových sazbách, že přípis není adresován, datován ani podepsán. -) Ze Sdělení ČNB ze dne [datum], že jde o vyřízení žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím. -) Ze sdělení [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova], že jde o odpovědi na žádost Krajského soudu v Hradci Králové.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně získala dne [datum] oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne [datum] standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl zaměstnán od [datum] ve [právnická osoba] s příjmem vyplaceným v 3/ 2018 - 17 600 Kč, vyplaceným 2/ 2018 - 21 620 Kč a vyplaceným 1/ 2018 - 19 397 Kč. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací a registru [příjmení] z [datum] neměl žalovaný žádný záznam. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč 98 232 Kč v 24 měsíčních splátkách ve výši po 4 093 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 108,03 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle odst. 6. 1 jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 50 000 Kč dne [datum]. Žalovaný úvěr nesplácel, proto byl dopisy ze dne [datum], [datum], [datum] vyzván k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne [datum] oznámila žalobkyně žalovanému, že vzhledem k jeho prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů dne [datum]. Zásilka byla odeslána žalovanému dne [datum].

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

7. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

8. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

13. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

14. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

15. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Soud se zde zabýval platností úvěrové smlouvy, kdy dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku, neboť ujednaná výše úroku 108,03 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého, jak sama tvrdila, jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší. Soudy proto, v rámci posuzování souladu či rozporu s dobrými mravy, sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit téměř dvojnásobek (1,99x) poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Žalobkyně sjednala v předmětné smlouvě roční efektivní úrokovou sazbu ve výši 108,03 %, resp. nominální roční úrokovou sazbu ve výši 75,53 %, přičemž smlouva o úvěru byla uzavřena dne [datum] na 24 měsíčních splátek a dle České národní banky činila v tomto období úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům (domácnostem) ČR maximálně 12 % ročně u úvěrů o splatnosti nad 1 rok do 5 let včetně, tzn. žalobkyně tedy sjednala 9x vyšší úrok. Soud vzal v potaz, že žalobkyně„ ohraničuje“ požadování úroků z úvěru částkou 117 878 Kč, nicméně tímto není dotčena skutečnost, z jakého důvodu žalobkyně po žalovaném požaduje úroky ve výši, která několikanásobně převyšuje výši úrokové sazby, kterou v tom daném období poskytovaly banky. I když byla žaloba následně vzata částečně zpět ohledně úroku 40,53 % ročně, nic to nemění na tom, že smlouva je sjednána neplatně.

17. V této souvislosti je pak třeba uvést, že ve smlouvě o úvěru byla jako„ pevná úroková sazba“ sjednána sazba 108,03 % ročně, která je uvedena i v oznámení o schválení úvěru a v předsmluvním formuláři. Tuto sazbu je tedy třeba posoudit jako úrokovou sazbu, která byla mezi účastníky sjednána, byť v bodě 2.1 smlouvy je uvedeno, že se jedná o úrokovou míru„ efektivní“, neboť rozdíl mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou není obecně známý, žalovaný tedy při uzavírání smlouvy nemohl předpokládat, že ve smlouvě uvedenou sazbu hodlá žalobkyně ještě nějak přepočítávat. Navíc dle argumentace samotné žalobkyně se u nominální a efektivní úrokové míry jedná o ekonomické kategorie, kde nominální, nikoliv efektivní úroková míra je úroková míra sjednaná mezi účastníky a efektivní sazba pak pouze vyjadřuje reálnou výši úročení při složitém úročení, kdy jsou úroky v rámci jednoho období připisovány k jistině více než jednou. Za této situace, kdy jedinou úrokovou sazbou uvedenou ve smlouvě je sazba 108,03 % ročně, je třeba tuto sazbu považovat mezi účastníky za sjednanou. V této souvislosti pak soud uzavírá, že pro posouzení rozporu ujednání o výši úroků s dobrými mravy je podstatná smluvně sjednaná výše úroků. Soud považuje za zjevně rozpornou s dobrými mravy sazbu úroků, ale i celkovou částku, kterou se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaný při řádném splácení poskytnutou částku přeplatil tzn. namísto 50 000 Kč měl zaplatit 98 232 Kč tj. o 48 231 Kč více, což je 1,9 násobek. Žalovaný uhradil ve splátkách 69 581 Kč. Uhradil tedy o 19 962 Kč více, než mu bylo poskytnuto.

18. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 OZ, podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava OZ totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná /srov. Lavický a kol.: občanský zákoník I. obecná část, Komentář k prvnímu vydání C. H. Beck 2014 Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, navíc za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednané výše úroků odůvodňuje a trvá na ní i v rámci tohoto řízení, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Žalobkyně tedy na úhradu úroků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku nárok nemá.

19. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 obč. zák.) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalovaného provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovaným žalobkyni. Nová právní úprava v ustanovení § 2993 věta druhá občanského zákoníku naopak vyžaduje aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k ustanovení § 457 obč. zák. Žalobkyně by tedy měla nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí, tedy jistiny ve výši 50 000 Kč. Žalovaný však již původní jistinu uhradil, když dle tvrzení obou stran sporu prostřednictvím 17 splátek po 4 093 Kč uhradil částku ve výši 69 581 Kč. Žalovaným tak byla původní jistina, o kterou se na úkor žalobkyně obohatil, uhrazena již ke dni podání žaloby, dokonce žalovaný výši jistiny svými splátkami přeplatil. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úrok z úvěru, smluvní pokuty, ani na náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, takže žaloba byla zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalovaný tak byl procesně úspěšnější než žalobkyně. Žalovaný se však řízení neúčastnil a žádné náklady řízení mu nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.