12 C 274/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 86 469 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do úroku ve výši 41,22 % p. a. z částky 91 233,84 Kč od 1. 10. 2019 do 20. 12. 2019, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 41,22 % p. a. z částky 85 246,08 Kč od 21. 12. 2019 do 31. 1. 2020, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 41,22 % p. a. z částky 84 246,08 Kč od 1. 2. 2020 do 21. 5. 2020 a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 41,22 % p. a. z částky 54 246,08 Kč od 22. 5. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 1) pohledávku ve výši 58 640 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 111 640 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 10. 2019 do 4. 12. 2019 ve výši 1 984,71 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 99 640 Kč ve výši 10 % ročně od 5. 12. 2019 do 20. 12. 2019 ve výši 442,84 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 89 640 Kč ve výši 10 % ročně od 21. 12. 2019 do 31. 1. 2020 ve výši 1 045,80 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 88 640 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 2. 2020 do 21. 5. 2020 ve výši 2 733,07 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 58 640 Kč ve výši 10 % ročně od 22. 5. 2020 do zaplacení 2) pohledávku ve výši 27 829 Kč 3) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 35 % p. a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 1. 10. 2019 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 35 % p. a. z částky 91 233,84 Kč od 1. 10. 2019 do 20. 12. 2019, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 35 % p. a. z částky 85.246,08 Kč od 21. 12. 2019 do 31. 1. 2020, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 35 % p. a. z částky 84 246,08 Kč od 1. 2. 2020 do 21. 5. 2020 a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 35 % p. a. z částky 54 246,08 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 1. 10. 2019 dosáhne částky 239 608 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 040,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 17. 9. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 86 469 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 12. 2018 úvěr ve výši 117 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 18 měsíčních splátkách po 11 093 Kč i se sjednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 109,38 % ročně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 29. 9. 2019 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí jistiny. Žalobkyně tvrdila, že v důsledku prodlení žalovaného jí vzniklo právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje dluh 58 640 Kč, zákonný úrok z prodlení 10 % ročně z jednotlivých specifikovaných částek od 1. 10. 2019 do zaplacení, smluvní pokutu 27 29 Kč a úrok ve výši 76,22 % ročně z jednotlivých specifikovaných částek od 1. 10. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil u jednání, že se marně pokoušel o smírné vyřízení věci. Tvrdil a prokázal, že byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] uznán vinným, že mj. vůči poškozené [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], způsobil jí škodu 117 000 Kč, a za to byl odsouzen podle § 211 odstavce 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a stanovena zkušební doba podmíněného odsouzení v trvání 36 měsíců. Soudu v tomto občanskoprávním řízení doložil, že žalobkyni již uhradil 119 900 Kč, což žalobkyně prohlásila za nesporné.

3. Žalobkyně podáním ze dne 15. 1. 2021 vzala žalobu částečně zpět co do úroku 41,22 % ročně ze specifikovaných částek a žalovaný s tímto zpětvzetím svým vyjádřením u jednání soudu dne 16. 2.2021 souhlasil. Výrokem I. rozsudku bylo tedy řízení dle § 96 o. s. ř. v tomto uvedeném rozsahu částečně zastaveno.

4. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: Z výpisu ČNB, že žalobkyně je zapsána na seznamu subjektů finančního trhu v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru od 11. 5. 2018. Z výpisu záznamů registru SOLUS z 13. 12. 2018, že žalovaný neměl v tomto registru žádný záznam. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací, že byl žalovaný lustrován z 13. 12. 2018. Z prohlášení klientů ze dne 17. 12. 2018, že žalovaný mimo jiné stvrdil svým podpisem, že se seznámil se všemi informacemi podle ust. § 92 zákona o spotřebitelském úvěru; že si je vědom, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní; že němá žádné splatné dluhy; že se nenachází v úpadku. Z hodnocení klienta, že ke dni 17. 12. 2018 žalovaný uvedl příjem 42 000 Kč a výdaje 8 510 Kč. Z Pracovní smlouvy, že ji žalovaný předložil od [právnická osoba] a výplatních pásek, že žalovaný předložil doklady o příjmu 9/ 2018 - 45 000 Kč, 10/ 2018 - 42 646 Kč, 11/ 2018 - 41 385 Kč. Dále předložil výpisy z účtu žalovaného s připsanými platbami od [příjmení] [jméno]. Z předsmluvního formuláře, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne 17. 12. 2018 standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z návrhu na uzavření smlouvy a ze smlouvy o úvěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 17. 12. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 117 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 199 674 Kč v 18 měsíčních splátkách ve výši po 11 093 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 109,38 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Z oznámení o schválení úvěru, že žalobkyně přípisem ze dne 19. 12. 2018 oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] došlo tak k jejímu uzavření. Zásilku převzal žalovaný dne 21. 12. 2018. Z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovaný úvěr čerpal ve výši 117 000 Kč dne 18. 12. 2018. Z výzev k zaplacení ze dne 25. 2019, 28. 3. 2019, 25. 4. 2019, 25. 6. 2019, 26. 7. 2019, 26. 8. 2019, 25. 9. 2019, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru Z oznámení ze dne 29. 9. 2019, že žalobkyně oznámila žalovanému, že vzhledem k jeho prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Z karty klienta, jak žalovaný hradil předepsané splátky. Z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky 88 640 Kč dne 6. 5. 2020, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy. Zásilka byla odeslána dne 11. 5. 2020. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, že je ze dne 25. 10. 2018 a jeho přílohou je Převodní tabulka pro přepočet úrokové sazby. Z Informace o zápůjčních úrokových sazbách, že přípis není adresován, datován ani podepsán. Ze Sdělení ČNB ze dne 21. 12. 2018, že jde o vyřízení žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Ze sdělení ČS a. s. a Equa bank, že jde o odpovědi na žádost Krajského soudu v Hradci Králové. Z Oznámení o skončení exekuce, že Exekuční úřad [obec] potvrdil dne [datum], že pohledávka oprávněného [právnická osoba] a povinného žalovaného byla uhrazena dne 16. 11. 2020. Z tabulky úhrad a výpisů z účtů žalovaného a [jméno] [příjmení], jaké částky byly žalobkyni placeny. Platby byly uhrazeny žalobkyni takto - dne 27. 2. 2019 částka 11 500 Kč, dne 29. 3. 2019 částka 15 000 Kč, dne 29. 4. 2019 částka 9 000 Kč, dne 7. 5. 2019 částka 8 900 Kč, dne 18. 7. 2019 částka 11 500 Kč, dne 14. 8. 2019 částka 11 000 Kč, dne 4. 12. 2019 částka 12 000 Kč, dne 20. 12. 2019 částka 10 000 Kč, dne 31. 1. 2020 částka 1 000 Kč a 21. 5. 2020 částka 30 000 Kč. Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací], že nabyl právní moci dne [datum], vykonatelnosti u poškozené dne [datum], a byl jím žalovaný jako obžalovaný mj. v bodě 3 rozsudku uznán vinným, že dne 17. 12. 2018 na pobočce [právnická osoba] v [obec], na ulici [ulice] [číslo] podal prostřednictvím obchodní zástupkyně [jméno] [příjmení] návrh na uzavření smlouvy o úvěru, na jehož základě došlo dne 18. 12. 2018 mezi ním a [právnická osoba] k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] téhož dne mu byl poskytnut úvěr ve výši 117 000 Kč, kdy při podpisu smlouvy se zavázal předmětný úvěr uhradit v 18 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 11 093 Kč, avšak následně uhradil prostřednictvím pěti nepravidelných splátek pouze částku v celkové výši 44 400 Kč, přičemž při sjednávání předmětné úvěrové smlouvy ve formuláři„ hodnocení klienta“ uvedl a následně svým podpisem stvrdil, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 42 000 Kč, což doložil pracovní smlouvu, pozměněnými výpisy z bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] a pozměněnými výplatními páskami za měsíce září 2018, říjen 2018 a listopad 2018, přestože v daném období činila jeho průměrná čistá měsíční mzda jen 10 468 Kč, kdy tímto svým jednáním způsobil poškozené [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Výrokem pod body 1. - 6. při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil činem větší škodu, čímž spáchal ad 1.-6 přečin úvěrový podvod dle § 211 odstavce 1, odstavce 4 trestního zákoníku, a za to byl odsouzen podle § 211 odstavce 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a stanovena zkušební doba podmíněného odsouzení v trvání 36 měsíců. Podle § 228 odstavce 1 trestního řádu byl povinen zaplatit na náhradu škody poškozené [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa], částku 130 000 Kč, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], částku 72 600 Kč, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], částku 215 000 Kč, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], částku 13 000 Kč.

5. Soud poté učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně získala dne 11. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne [datum] standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný předložil žalobkyni doklady o svých příjmech a uvedl ke svým poměrům informace, které však byly s podvodným úmyslem žalovaného nepravdivé a pozměněné. Tato skutečnost byla prokázána z rozsudku pravomocného dnem 26. 11. 2019 Okresního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací]. Žalovaný jako obžalovaný byl tímto rozhodnutím mj. v bodě 3 rozsudku uznán vinným, že dne 17. 12. 2018 na pobočce [právnická osoba] v [obec], na ulici [ulice] [číslo] podal prostřednictvím obchodní zástupkyně [jméno] [příjmení] návrh na uzavření smlouvy o úvěru, na jehož základě došlo dne 18. 12. 2018 mezi ním a [právnická osoba] k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] téhož dne mu byl poskytnut úvěr ve výši 117 000 Kč, kdy při podpisu smlouvy se zavázal předmětný úvěr uhradit v 18 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 11 093 Kč, avšak následně uhradil prostřednictvím pěti nepravidelných splátek pouze částku v celkové výši 44 400 Kč, přičemž při sjednávání předmětné úvěrové smlouvy ve formuláři„ hodnocení klienta“ uvedl a následně svým podpisem stvrdil, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 42 000 Kč, což doložil pracovní smlouvu, pozměněnými výpisy z bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] a pozměněnými výplatními páskami za měsíce září 2018, říjen 2018 a listopad 2018, přestože v daném období činila jeho průměrná čistá měsíční mzda jen 10 468 Kč, kdy tímto svým jednáním způsobil poškozené [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Výrokem pod body 1. - 6. při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil činem větší škodu, čímž spáchal ad 1. - 6. přečin úvěrový podvod dle § 211 odstavce 1, odstavce 4 trestního zákoníku, a za to byl odsouzen podle § 211 odstavce 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a stanovena zkušební doba podmíněného odsouzení v trvání 36 měsíců. Podle § 228 odstavce 1 trestního řádu byl povinen zaplatit na náhradu škody poškozené [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa], částku 130 000 Kč, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], částku 72 600 Kč, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], částku 215 000 Kč, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], částku 13 000 Kč. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací a registru [příjmení] zde neměl žalovaný žádný záznam. Účastníci uzavřeli dne 17. 12. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 117 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 199 674 Kč v 18 měsíčních splátkách ve výši po 11 093 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 109,38 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle odst. 6. 1 jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 117 000 Kč dne 18. 12. 2018. Žalovaný úvěr nesplácel, proto byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 29. 9. 2019 oznámila žalobkyně žalovanému, že vzhledem k jeho prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala jej k úhradě dluhu. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů dne 6. 5. 2020. Zásilka byla odeslána žalovanému dne 11. 5. 2020. Žalovaný uhradil žalobkyni dne 27. 2. 2019 částku 11 500 Kč, dne 29. 3. 2019 částku 15 000 Kč, dne 29. 4. 2019 částku 9 000 Kč, dne 7. 5. 2019 částku 8 900 Kč, dne 18. 7. 2019 částku 11 500 Kč, dne 14. 8. 2019 částku 11 000 Kč, dne 4. 12. 2019 částku 12 000 Kč, dne 20. 12. 2019 částku 10 000 Kč, dne 31. 1. 2020 částku 1 000 Kč a 21. 5. 2020 částku 30 000 Kč Celkem tedy na dluh zaplatil 119 900 Kč.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

7. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

8. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy prováděla posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných podkladů, avšak žalovaný informace o svých poměrech uvedl s podvodným úmyslem nepravdivě a listiny o svých příjmech předložil pozměněné, jak bylo prokázáno závazným a pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací]. Tím byl žalovaný jako obžalovaný uznán vinným, že svým jednáním způsobil mj. poškozené [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], neboť při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil činem větší škodu, čímž spáchal přečin úvěrový podvod dle § 211 odstavce 1, odstavce 4 trestního zákoníku, a za to byl odsouzen podle § 211 odstavce 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a stanovena zkušební doba podmíněného odsouzení v trvání 36 měsíců.

14. Soud se tedy zabýval platností úvěrové smlouvy, kdy dospěl k závěru, že nejen ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku, neboť ujednaná výše úroku 109,38 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. V této souvislosti je pak třeba uvést, že ve smlouvě o úvěru byla jako„ pevná úroková sazba“ sjednána sazba 109,38 % ročně, která je uvedena i v oznámení o schválení úvěru a v předsmluvním formuláři. Tuto sazbu je tedy třeba posoudit jako úrokovou sazbu, která byla mezi účastníky sjednána, byť v bodě 2.1 smlouvy je uvedeno, že se jedná o úrokovou míru„ efektivní“, neboť rozdíl mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou není obecně známý, žalovaný tedy při uzavírání smlouvy nemohl předpokládat, že ve smlouvě uvedenou sazbu hodlá žalobkyně ještě nějak přepočítávat. Soud tedy uzavírá, že pro posouzení rozporu ujednání o výši úroků s dobrými mravy je podstatná smluvně sjednaná výše úroků. Soud považuje za zjevně rozpornou s dobrými mravy sazbu úroků, ale i celkovou částku, kterou se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaný při řádném splácení poskytnutou částku přeplatil tj. namísto 117 000 Kč částku 199 674 Kč.

15. V daném případě ovšem účinky absolutní neplatnosti nastaly zejména tím, že ze strany žalovaného došlo k uzavření smlouvy s podvodným úmyslem a na základě neplatných pozměněných dokladů. V trestním řízení bylo prokázáno, že při sjednávání úvěrové smlouvy žalovaný uvedl nepravdivé údaje a způsobil činem větší škodu, čímž spáchal přečin úvěrový podvod dle § 211 odstavce 1, odstavce 4 trestního zákoníku a byl odsouzen podle § 211 odstavce 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a stanovena zkušební doba podmíněného odsouzení v trvání 36 měsíců. Rozhodnutím o vině je soud vázán i v tomto řízení. Smlouvu o úvěru je tedy nutno posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu úvěrového podvodu žalovaného. Žalobkyně tedy na úhradu úroků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku nárok nemá. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí. Soud by tedy zavázal žalovaného k úhradě původně poskytnuté jistiny úvěru 117 000 Kč, kterou však již žalovaný uhradil dle nesporných tvrzení obou stan sporu i skutečnosti vyplývající z provedeného dokazování. Následující den po poskytnutí finanční částky byl žalovaný s ohledem na svůj podvodný úmysl již v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má tedy nárok na zákonný úrok z prodlení od 19. 12. 2018 z jednotlivých částek, které zůstaly nezaplaceny po jednotlivých plněních žalovaného. Jednalo se o platby v řízení prokázané, takže úrok činil při sazbě 9 % ročně od [datum] z částky 117 000 Kč do 27. 2. 2019 částku 2 048,30 Kč, od 28. 2. 2019 z částky 105 500 Kč do 29. 3. 2019 částku 780,41 Kč, od 30. 3. 2019 z částky 90 500 Kč do 29. 4. 2019 částku 691,77 Kč, od 30. 4. 2019 z částky 81 500 Kč do 7. 5. 2019 částku 160,77 Kč, od 8. 5. 2019 z částky 72 600 Kč do 18. 7. 2019 částku 1 288,90 Kč, od 19. 7. 2019 z částky 61 100 Kč do 14. 8. 2019 částku 406,78 Kč, od 15. 8. 2019 z částky 50 100 Kč do 4. 12. 2019 částku 1 383,58 Kč, od 5. 12. 2019 z částky 38 100 Kč do 20. 12. 2019 částku 150,31 Kč, od 21. 12. 2019 z částky 28 100 Kč do 31. 1. 2020 částku 290,42 Kč, od 1. 2. 2020 z částky 27 100 Kč do 21. 5. 2020 částku 739,70 Kč Celkem tedy soudem vypočtený kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení činil 7 940,94 Kč. Jelikož žalovaný uhradil již 2 900 Kč, zbývá mu zaplatit na úrok částku 5 040,94 Kč. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úrok z úvěru, smluvní pokuty, ani náklady vzniklé v souvislosti s prodlením. Po částečném zastavení výrokem I. byla žaloba byla ve zbytku zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. Ve výroku III. byl žalovaný zavázán k úhradě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 040,94 Kč. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena ve výroku III. dle § 160 odst. 1 o. s. ř. obecná třídenní.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy propočetl veškeré žalobou uplatněné částky, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně méně úspěšná (výrok I. a II. rozsudku) než žalovaný. Ten však náklady řízení nepožadoval, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.