12 C 302/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: FlexiFin s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Brno zastoupená advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/1 zastoupený advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno se sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 12 156,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 164 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 164 Kč od 11. 10. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně a částku 992,35 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 15. 8. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 156,35 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela elektronicky s žalovaným dne 10. 9. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 8 000 Kč. Tvrdila, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě, kterých žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného proběhlo dle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonnými požadavky. Nedílnou součástí smlouvy byl mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky s nimiž byl žalovaný seznámen před podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžité prostředky vrátí a zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Při sjednávání smlouvy zvolil volitelnou službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 110 Kč, službu „Presto“ za poplatek ve výši 495 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč. Úvěr byl splatný dnem 10. 10. 2022, žalovaný však ničeho neuhradil. Žalovaný ke dni podání žaloby ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši 11 164 Kč skládající se z jistiny ve výši 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 530 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 495 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty, která byla sjednána ve smlouvě pro případ prodlení žalovaného ve výši 0,1 % denně, celkově částku ve výši 992,35 Kč. Žalobkyně také uvedla, že pokud by soud neměl nárok žalobkyně za prokázaný z titulu uzavřené smlouvy, požadovala, aby soud posoudil nárok jako bezdůvodné obohacení žalovaného.

2. Okresním soudem v Olomouci byl ve věci dne 25. 8. 2023 vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému byl dne 12. 10. 2023 podán žalovaným odpor. V odůvodnění odporu žalovaný dne 24. 11. 2023 uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí. Nerozporoval, že vyčerpal částku ve výši 8 000 Kč, sporoval však ostatní nároky a to zejména poplatky a úrok, které shledal v rozporu s dobrými mravy.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 16. 5. 2024. Žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce omluvila u nařízeného jednání a požádala soud, aby byla věc projednána v její nepřítomnosti. Dostavil se pouze právní zástupce žalovaného, který uvedl, že žalovaný dosud jistinu dluhu neuhradil.

4. Soud ve věci tedy ve věci prováděl dokazovaní listinnými důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění a současně závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dne 10. 9. 2022, jak uvedla v žalobě a ve svém dokumentu Výpis o posouzení úvěruschopnosti či dokumentu Identifikovatelné příjmy, avšak nebyly soudu doloženy výsledky lustrací a způsoby zjištění uvedených informací. Soudu byl pouze doložen dokument žalobkyně bez názvu počínající ustanovením „1. Obecné principy posuzování a filozofie Společnost“, ten je bez data a podpisu a nic neprokazuje. Dokument s informacemi o spotřebitelském úvěru není vystaven na jméno žalovaného a opět není datován ani podepsán. Žádost žalovaného o úvěr nebyla rovněž soudu doložena. Pouze kopie jeho občanského průkazu. Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním žalobkyně měla vůli uzavřít dne 10. 9. 2022 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Souhlas se zpracováním osobních údajů rovněž není datován a podepsán žalovaným. Smlouva obsahuje pouze elektronický podpis jednatele žalobkyně, ale nikoliv žalovaného a to ani žádný sms kód či jiný způsob elektronického podpisu. Ve smlouvě byl uveden závazek splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 320 Kč do 10. 10. 2022 včetně poplatku za volitelnou službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč měsíčně, za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a informační SMS servis ve výši 29 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byl také Sazebník platný od 1. 12. 2021 a Všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 8. 2020. Dne 10. 9. 2022 provedla žalobkyně Autorizaci ověření totožnosti náhledem na účet žalovaného. Podle Přehledu transakcí byly žalovanému zaslány na účet částky dne 10. 9. 2022 - 4 000 Kč a 1 000 Kč a dne 11. 9. 2022 ještě 3 000 Kč. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, že byla žalovanému dne 10. 9. 2022 poskytnuta částka ve výši 4 000 Kč, dne 10. 9. 2022 částka ve výši 1 000 Kč a dne 11. 9. 2022 částka ve výši 3 000 Kč. Dále byl proveden důkaz výpisem z účtu žalovaného pořízeného automatizovaným systémem Kontomatik za období 31. 8. 2020 - 31. 8. 2021, které však nesouvisí s dobou zkoumání úvěruschopnosti a poskytnutí úvěru dne 10. 9. 2022. Právním zástupcem byl žalovaný vyzýván k úhradě před podáním žaloby dne 20. 5. 2023 a dle podacího lístku byla zásilka žalovanému odeslána dne 20. 5. 2023 právním zástupcem žalobkyně.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

6. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Soud se zde zabýval platností úvěrové smlouvy, kterou strany měly uzavřít dle tvrzení žalobkyně dne 10. 9. 2022. Listiny, které byly žalobkyní k důkazu dokládány nejsou datovány a podepsány. Dále se soud zabýval způsobem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně. Tato sice předkládá řadu dokumentů samotnou žalobkyní vytvořených pro vysvětlování jejích postupů, avšak to nemůže nahradit skutečnost, že nebyly soudu doloženy žádné výsledky lustrací a způsoby zjištění informací k hodnocení úvěruschopnosti tohoto žalovaného v období poskytnutí úvěru. Tento způsob zkoumání tedy soud neshledal jako řádný a dostatečný, když absentují jakékoliv důkazy k tomuto konkrétnímu postupu žalobkyně. Jestliže žalobkyně předložila jen výpis z účtu žalovaného za 8/2020-8/2021, tak tento ani neodpovídá datu tvrzené uzavřené smlouvy z 10. 9. 2022.

10. Pokud by soud měl posuzovat obsah smlouvy, která však nebyla dle závěru soudu platně uzavřena, tak by stejně dospěl k závěru, že ujednání o výši roční procentuální sazby nákladů je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Ujednaná výše RPSN 2 571,78 % se totiž natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dále žalobkyně uvedla ve smlouvě úrokovou sazbu 0 % za poskytnutý úvěr, takže je zřejmé, že poplatek za sjednání úvěru je skrytým úrokem z úvěru. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č.89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Soudy proto, v rámci posuzování souladu či rozporu s dobrými mravy, sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě je třeba sjednanou výši roční procentuální sazby nákladů považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu.

11. Co se týká účinků absolutní neplatnosti ujednání o výši roční procentuální sazby nákladů na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši roční procentuální sazby nákladů je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 OZ, podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava OZ totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná. Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši roční procentuální sazby nákladů, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši RPSN uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu. Žalobkyně tedy na úhradu úroků, poplatků a smluvní pokuty z neplatně sjednaného úvěru nárok nemá.

12. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Jak již také předpokládala žalobkyně v závěru žaloby. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok pouze na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, na kterou žalovaný ničeho neuhradil. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní pokuty, poplatky za volitelné služby ani na náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, takže žaloba byla zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku a bylo jí vyhověno výrokem I. pouze co do částky 8 000 Kč, když bylo prokázáno, že tato částka byla žalobkyní žalovanému skutečně poskytnuta. Žalovaný byl tedy zavázán uhradit žalobkyni částku 8 000 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a to v obecné pariční lhůtě 3 dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). V daném případě nemá žádný z účastníku právo na náhradu nákladů řízení, neboť míra úspěchu žalobkyně nebyla vyšší než žalovaného, a ten se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.