12 C 306/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 267 730,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 37 505 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 230 225,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 116 324,75 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně a smluvní úrok z prodlení z částky 82 962 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení ve výši 0,1 % denně, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 20. 9. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 267 730,32 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 25. 11. 2021 úvěr ve výši 80 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 72 měsíčních splátkách po 2 204 Kč i se sjednaným úrokem. Tvrdila, že úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.2. smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky, na čemž se smluvní strany dohodly. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců. Žalovaný se zavázal uhradit kromě úvěru 80 000 Kč i 78 688 Kč na úrocích tj. částku 158 688 Kč, která měla být žalovaným žalobkyni uhrazena v 72 splátkách vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce dle článku IV. a článku V. smlouvy o úvěru. Zápůjční úroková sazba byla roční ve výši 26 % p. a. a RPSN 39,23 % p. a., jak je patrné z článku IV. smlouvy o úvěru. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly věřitelem - žalobkyní poskytnuty na žádost žalovaného, a to konkrétně doplňkovou inkasní službu, doplňkovou služba PODPORA. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkami. Na základě tohoto porušení smluvních povinností žalovaným zaslala žalobkyně žalovanému písemnou upomínku [číslo] ze dne 20. 6. 2022, kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky a zároveň ho vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 300 Kč dle. článku V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru. Žalobkyně zaslala žalovanému druhou písemnou upomínku [číslo] ze dne 5. 7. 2022, kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky, k úhradě sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 300 Kč a zároveň ho vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 500 Kč dle článku V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru. Navíc v této upomínce [číslo] žalobkyně upozornila žalovaného na to, že pokud nevyrovná své splatné závazky vůči žalobkyni, tak dojde k zesplatnění celého úvěru a k uplatnění dohodnuté smluvní pokuty. V poslední zasílané písemné upomínce byl žalovaný upozorněn na skutečnost, že při nezaplacení celé dlužné částky může dojít k zesplatnění jistiny úvěru a naúčtování veškerých sankcí a nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a ze souběžně uzavřené smlouvy o inkasní službě. Poté žalobkyně přistoupila dle ustanovení V. 5.

5. Smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvala žalovaného - dlužníka k úhradě, s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě nároku v celkové výši 291 294 Kč, dle zesplatnění ze dne 21. 7. 2022. Žalobkyně po žalovaném uplatila žalobou zbývající část jistiny 77 016,50 Kč, část úroků 68 445,57 Kč, část doplňkové služby PODPORA za odklad 16 566 Kč, nemoc 33 198 Kč, práci 33 198 Kč, náklady na upomínkování 800 Kč, smluvní pokutu za prodlení 38 508,25 Kč, zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok z prodlení 135,24 Kč. Zesplatňovací dopis jako poslední předžalobní upomínka byl žalovanému odeslán dne 21. 7. 2022. Požadovala rovněž smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně a zákonný úrok z prodlení 15 % ročně od 4. 9. 2022 až do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil. K jednání soudu se nedostavila ani žalobkyně a její právní zástupce, který se dne 11. 1. 2023 omluvil. Soud tedy ve smyslu ustanovení § 101 odst. 2, odst. 3 o. s. ř. jednal v jejich nepřítomnosti.

3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] že žalobkyně a žalovaný uzavřeli elektronicky dne 25. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 80 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 26 271 Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet], částka ve výši 41 729 Kč bude vyplacena ve prospěch věřitele žalovaného a částka ve výši 12 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele. Žalovaný se zavázal k úhradě poskytnutého úvěru v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 2 204 Kč. Úrok byl stranami sjednán ve výši 26 % ročně a RPSN 39,23 % ročně. V čl. V. odst. 5.3 smlouvy o úvěru si smluvní strany pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky sjednaly smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla rovněž mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena v Příloze [číslo] Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA, jejímž cílem je zajištění plnění závazků žalovaného vůči žalobkyni s minimálním zatížením a eliminací rizik pro žalovaného v případě nenadálých životních a finančních situací. Touto doplňkovou smlouvou se žalovaný zavázal uhradit za její výkon po dobu trvání úvěru částku 90 504 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 257 Kč splatných současně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Z přílohy [číslo] smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že finanční zůstatek žalovaného je 8 851 Kč, má průměrný měsíční příjem 22 040 Kč. Podle výsledků žalobkyně je úvěrovatelný. Má pravidelné splátky dalších závazků u [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. V minulosti měl úvěry 4x u [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. Z emailu od žalobkyně žalovanému ze dne 25. 11. 2021, že zaslala instrukce k uzavření smlouvy a provedení verifikační platby včetně souhlasu s inkasem s přihlašovacím jménem [číslo]. Jednalo se o úvěr 80 000 Kč, kdy poplatek na náklady s vyřízením byl 12 000 Kč, platba na předchozí závazek 41 729 Kč, na účet poskytnuto 26 271 Kč, s úrokem 26 % ročně, RPSN 39,23 % ročně, takže při řádném splácení 72 splátek měl uhradit celkem ve výši 164 596 Kč [ulice] splátka 3 461 Kč byla tvořena splátkou jistiny a úroku 2 204 Kč, možnost odkladu splátek 251 Kč, možnost přerušení při nemoci 503 Kč, možnost přerušení při ztrátě zaměstnání 503 Kč. Při neplnění smlouvy pak měla být dle sdělení žalobkyně žalovanému částka k úhradě včetně sankcí 289 992 Kč. Z žádosti o doplňkové službě PODPORA, že je bez data a podpisů. Z předsmluvních informací, že byl vypracován formulář pro standartní informace o spotřebitelském úroku a detailní tabulka umoření. Z emailu od žalobkyně žalovanému ze dne 25. 11. 2021, že byly žalovanému předsmluvní informace odeslány a byly poskytnuty informace o zřízení inkasa. Z detailu pohybu [příjmení] [příjmení], že došlo k platbě převodem uvnitř banky z účtu žalobkyně na účet věřitele na úhradu předchozího dluhu žalovaného dne 25. 11. 2021 ve výši 41 729 Kč. Z detailu pohybu [příjmení] [příjmení], že došlo k bezhotovostní platbě převodem z účtu žalobkyně na účet žalovaného dne 25. 11. 2021 ve výši 26 271 Kč. Z detailu pohybu [příjmení] [příjmení], že došlo k okamžité příchozí platbě na účet žalobkyně z účtu žalovaného dne 25. 11. 2021 ve výši 1 Kč. Z potvrzení o úhradě dluhu, že žalobkyně vydala dne 25. 11. 2021 žalovanému [příjmení] o úhradě dluhu z úvěru [číslo] jehož zbývající neuhrazená část byla splacena dne 25. 11. 2021. Z potvrzení o vyplacení, že dne 25. 11. 2021 vydala žalobkyně žalovanému [příjmení] o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce. Vyplacení úvěru proběhlo dle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 25. 11. 2021. Žalobkyně v potvrzení rovněž instruovala žalovaného, jakým způsobem hradit splátky. Z upomínky [číslo] ze dne 20. 6. 2022 vč. poštovního podacího lístku o odeslání téhož dne, že žalobkyně vyzvala žalovaného upomínkou [číslo] k úhradě splátky úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 25. 11. 2021. Z upomínky [číslo] ze dne 5. 7. 2022 vč. poštovního podacího lístku o odeslání téhož dne, že žalobkyně vyzvala žalovaného upomínkou [číslo] k úhradě splátky úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 25. 11. 2021. Z předžalobní upomínky právního zástupce se sdělením zesplatnění ze dne 21. 7. 2022, že právní zástupce žalobkyně předžalobní upomínkou informoval žalovaného o zesplatnění úvěru a současně jej vyzval k úhradě celé vyčíslené dlužné částky ve výši 291 296 Kč. Dle podacího lístku byla předžalobní upomínka žalovanému odeslána dne 21. 7. 2022. Z výpisu ČNB, že [právnická osoba] je registrovaným subjektem v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru. Z certifikátů žalobkyně, že se jedná o důvěryhodného poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Z lustrace žalovaného v registru [příjmení], že výsledek je bez negativního záznamu. Z výstupu z insolvenčního rejstříku, že pod rodným číslem žalovaného nebyl nalezen žádný dlužník. Z kontroly dokladů, že bylo lustrováno číslo občanského průkazu a nejedná o neplatný doklad totožnosti. Předložen byl také v kopii občanský průkaz a evropský průkaz zdravotního pojištění žalovaného. Z výpisu z Obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného, že se jedná o [právnická osoba] [příjmení], nástrojárna, spol. s r. o se sídlem v [obec]. Z výplatního lístku za říjen 2021, že plat žalovaného činil 26 533 Kč. Z výpisu z účtu ČSOB žalovaného za srpen 2021, že celkové příjmy žalovaného činí 121 490 Kč a výdaje 124 234,88 Kč. Z výpisu z účtu ČSOB žalovaného za září 2021, že celkové příjmy žalovaného činí 45 995 Kč a výdaje 46 567,60 Kč. Z výpisu z účtu ČSOB žalovaného za září 2021, že celkové příjmy žalovaného činí 270 093,67 Kč a výdaje 263 223,41 Kč. Z předchozí smlouvy poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] že byla mezi žalobkyní a žalovaným dne 24. 11. 2021 uzavřena smlouva na poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 40 000 Kč. Ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla rovněž mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena v Příloze [číslo] Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA, jejímž cílem je zajištění plnění závazků žalovaného vůči žalobkyni s minimálním zatížením a eliminací rizik pro žalovaného v případě nenadálých životních a finančních situací. Touto doplňkovou smlouvou se žalovaný zavázal uhradit za její výkon po dobu trvání úvěru částku 50 472 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 701 Kč splatných současně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Z žádosti o doplňkové službě PODPORA, že, že je bez data a podpisů. Z přílohy [číslo] smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Podle zkoumání je finanční zůstatek žalovaného 10 582 Kč, má průměrný měsíční příjem 22 040 Kč. Podle výsledků žalobkyně je úvěrovatelný. Má pravidelné splátky dalších závazků u [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. V minulosti měl úvěry 4x u [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. Z předsmluvních informací, že byl vyhotoven formulář pro standartní informace o spotřebitelském úroku a detailní tabulka umoření. Z potvrzení o vyplacení, že dne 24. 11. 2021 vydala žalobkyně žalovanému [příjmení] o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce. Vyplacení úvěru proběhlo dle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 24. 11. 2021. Žalobkyně v potvrzení rovněž instruovala žalovaného, jakým způsobem hradit splátky. Z detailu pohybu [příjmení] [příjmení], že došlo k bezhotovostní platbě převodem z účtu žalobkyně na účet žalovaného dne 24. 11. 2021 ve výši 32 000 Kč. Z osobních informací žalobkyně, že úvěr [číslo] byl doplacen v rámci navýšení.

4. Soud učinil ze skutkových zjištění následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně zkoumala poměry žalovaného ke zjištění jeho úvěruschopnosti a to z jeho sdělení, z kopií osobních dokladů, které lustrovala, dále z dostupných rejstříků, z výplatního lístku žalovaného a výpisu z jeho účtu ČSOB. Uzavřela, že žalovaný je úvěruschopný. Poté tedy na základě předsmluvních informací s žalovaným uzavřeli elektronicky dne 25. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 80 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 41 729 Kč bude vyplacena ve prospěch žalobkyně, jakožto úhrada předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni, částka ve výši 26 271 Kč bude vyplacena na účet žalovaného, což bylo provedeno převody ve FIO Bance. [příjmení] ve výši 12 000 Kč měla být započtena na náklady žalobkyně vynaložené na vyřizování úvěru. Žalovaný se zavázal k úhradě poskytnutého úvěru v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 2 204 Kč. Úrok byl stranami sjednán ve výši 26 % ročně a RPSN 39,23 % ročně. V čl. V. odst. 5.3 smlouvy o úvěru si smluvní strany pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky sjednaly smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla rovněž mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena v Příloze [číslo] Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA, jejímž cílem je zajištění plnění závazků žalovaného vůči žalobkyni s minimálním zatížením a eliminací rizik pro žalovaného v případě nenadálých životních a finančních situací. Touto doplňkovou smlouvou se žalovaný zavázal uhradit za její výkon po dobu trvání úvěru částku ve výši celkem 90 504 Kč, a v pravidelných měsíčních splátkách po 1 257 Kč splatných současně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Žalobkyně emailem zaslala žalovanému instrukce k tomuto úvěru dne 25. 11. 2021. Při řádném splácení 72 splátek měl žalovaný uhradit celkem 164 596 Kč [ulice] splátka 3 461 Kč byla tvořena splátkou jistiny a úroku 2 204 Kč, možnost odkladu splátek 251 Kč, možnost přerušení při nemoci 503 Kč, možnost přerušení při ztrátě zaměstnání 503 Kč. Při neplnění smlouvy pak měla být dle sdělení žalobkyně žalovanému částka k úhradě včetně sankcí 289 992 Kč. Žalobkyně dne 25. 11. 2021 vydala žalovanému potvrzení o doplacení úvěru z předchozí smlouvy [číslo] ze dne 24. 11. 2021, jehož zbývající neuhrazená část byla splacena a to z úvěru následně uzavřeného ihned druhého dne. Z titulu předchozího úvěru byla žalovanému na účet zaslána částka 32 000 Kč dne 24. 11. 2021 Rovněž vydala žalobkyně žalovanému [příjmení] o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce. Žalobkyně tak vyzvala žalovaného upomínkou [číslo] ze dne 20. 6. 2022 k úhradě splátky úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 25. 11. 2021. Žalovaný byl touto upomínkou současně vyzván k úhradě sankce za zaslání upomínky ve výši 300 Kč. Tato upomínka byla žalovanému odeslána doporučeně. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného upomínkou [číslo] ze dne 5. 7. 2022 k úhradě splátky úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 25. 11. 2021 Žalovaný byl touto upomínkou současně vyzván k úhradě sankce za zaslání upomínky ve výši 500 Kč. Tato upomínka byla žalovanému odeslána také doporučeně. Z předžalobní upomínky právního zástupce se sdělením zesplatnění ze dne 21. 7. 2022, že právní zástupce žalobkyně předžalobní upomínkou informoval žalovaného o zesplatnění úvěru a současně jej vyzval k úhradě celé vyčíslené dlužné částky ve výši 291 294 Kč. Dle podacího lístku byla předžalobní upomínka žalovanému odeslána dne 21. 7. 2022.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

6. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

7. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných podkladů, avšak z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že jeho příjmy jsou téměř ve stejné výši jako výdaje. Dále zjištěny měl dva další úvěry ke splácení u jiných subjektů. Navíc soud poukazuje na to, že první z úvěrů sjednala žalobkyně s žalovaným dne 24. 11. 2021 na částku 40 000 Kč, ale vyplatila žalovanému jen 32 000 Kč a druhý ihned dne 25. 11. 2021 ve výši 80 000 Kč, který ihned započetla na úhradu předchozího ve výši 41 729 Kč plus poplatek 12 000 Kč a žalovanému vyplatila z tohoto jen 26 271 Kč. Pokud tedy nebyl žalovaným hrazen předchozí úvěr řádně, je s podivem, že mu na jeho splacení žalobkyně poskytla další úvěr sjednaný ve dvojnásobně vyšší částce a to hned následujícího dne.

13. Soud se dále zabýval platností obou úvěrových smluv, přestože žalobkyně ve svých tvrzeních v původní žalobě o předchozím úvěru ničeho neuvedla. Vyjádřila s k této skutečnosti pouze okrajově až v rámci svého podání s omluvou z jednání. S ohledem na to, že žalobkyní je právnická osoba poskytující úvěry a žalovaným fyzická osoba jako spotřebitel, kdy dospěl k závěru, že ujednání stran o poplatcích a jejich výši je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Sjednané poplatky v nemalé výši, odvíjející se jednoznačně od výše poskytnutého úvěru, jsou totiž skrytými úroky. Pokud tedy žalovanému byla fakticky na jeho účet dle provedených důkazů poskytnuta z úvěru [číslo] jen částka 26 271 Kč a z úvěru [číslo] částka 32 000 Kč, tj 58 271 Kč, z čehož dle tvrzení žalobkyně již uhradil 20 766 Kč, takže zbývá částka 37 505 Kč, ale měl by na základě žaloby žalobkyně uhradit částku 267 730,32 Kč navíc ještě se smluvním úrokem 0,1 % denně a zákonným úrokem 15% ročně, pak takový nárok natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015).

14. Žalobkyně je nebankovním subjektem, který nad rámec běžného obchodního úroku 26 % ročně sjednala s žalovaným řadu dalších poplatků za Doplňkové služby PODPORA, které mu však dle provedeného dokazování ani neposkytoval. Zneužila tak svého postavení proti spotřebiteli, takže soud, v rámci posuzování souladu či rozporu s dobrými mravy, požadované částky jako skryté úroky poměřoval, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednané poplatky jako úroky převyšují výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednaným poplatkům vrátit několikanásobek poskytnuté částky. Je proto sjednané poplatky považovat za rozporné s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o poplatcích za inkaso a službu PODPORA tj. skrytých úrocích na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 OZ, podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava OZ totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná /srov. Lavický a kol.: občanský zákoník I. obecná část, Komentář k prvnímu vydání C.H. Beck 2014 Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o poplatcích, které nejsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a jejich sjednaná výše po výpočtu celkové dlužné částky několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, navíc za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednaných poplatků odůvodňuje a trvá na nich i v rámci tohoto řízení, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatných ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o poplatcích jako skrytých úrocích. Žalobkyně tedy na úhradu poplatků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku nárok nemá.

15. Pokud se jedná o doplňkovou službu PODPORA, pak ujednání o této doplňkové službě je ujednáním zakázaným ve smyslu ust. § 1813 o. z., když zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele. Tímto ujednáním byla sjednána doplňková služba PODPORA, za kterou žalobkyně požaduje 90 504 Kč, tedy za cenu vyšší, než poskytnuté plnění, která měla být splácena v měsíčních splátkách ve výši 1 257 Kč a která obsahuje možnost využití tří služeb a to: možnost odkladu splátek za 251 Kč, možnost přerušení – pro nemoc za 503 Kč, možnost přerušení – při ztrátě zaměstnání za 503 Kč. Za situace, kdy žalovaný platí takto vysokou cenu pouze za možnost využití nějaké služby, kdy není ani jisté, zda ji vůbec využije a žalobkyně de facto neposkytuje za takovou cenu žádné protiplnění, jedná se dle názoru soudu o ujednání zakládající významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jakožto spotřebitele. Soud tedy k tomuto ujednání vůbec nepřihlížel a také tento nárok žalobkyně shledal neoprávněným.

16. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení poskytnuté částky, o kterou se žalovaný obohatil, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaných poplatků a úroků k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 37 505 Kč. Pokud totiž žalovanému bylo vyplaceno 26 271 Kč a 32 000 Kč, tj. 58 271 Kč, z čehož již uhradil 20 766 Kč, je právě tuto částku žalobkyni dlužen. Současně nebyl přiznán žalobkyni ani zákonný úrok z prodlení ve smyslu nového stanoviska NS ČR v rozhodnutí 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, podle kterého splatnost zbývající jistiny dosud nenastala, takže nemohl vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na poplatky, smluvní úrok z úvěru, smluvní úroky z prodlení či pokuty, ani jakékoliv požadované náklady, takže žaloba byla ve zbytku zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena ve výroku I. dle § 160 odst. 1 o. s. ř. obecná třídenní.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy zhodnotil veškeré žalobou požadované částky a uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně méně úspěšná než žalovaný. Ten však náklady řízení nepožadoval, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.