12 C 323/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované fakticky bytem adresa žalované o 36 358,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 296 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 5. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 062,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 710 Kč od 15. 5. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 31. 8. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 36 358,11 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyni vznikla tato pohledávka z titulu„ Smlouvy o půjčce [číslo]“, která byla uzavřena na základě„ Rámcové smlouvy o poskytování půjček na dálku“ ze dne 30. 1. 2015. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že dne 4. 2. 2015 žalované poskytla zápůjčku ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalované. Následně došlo po dohodě mezi žalobkyní a žalovanou k refinancování zápůjčky, a to uzavřením„ Smlouvy o půjčce [číslo]“, uzavřené dne 18. 11. 2015, která byla taktéž uzavřena na základě„ Rámcové smlouvy o poskytování půjček na dálku“ uzavřené dne 30. 1. 2015. Dne 18. 11. 2015 pak byla žalované žalobkyní poskytnuta zápůjčka ve výši 3 385 Kč na bankovní účet žalované. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná se zavázala se zápůjčkou uhradit i náklady, celkem tedy částku 30 235 Kč tj. i obchodní úrok ve výši 18 235 Kč. Jistinu a úrok se žalovaná měla zavázat dle žalobkyně zaplatit ve 29 měsíčních splátkách po 1 008 Kč a v 30. ve výši 1 003 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem 17. 12. 2015. Žalovaná dle žalobkyně platby hradila jen částečně, kdy uhradila pouze 11 splátek a následně s placením přestala a ocitla se tak v prodlení s hrazením svým závazků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce, proto došlo dne 21. 8. 2017 k zesplatnění dluhu. Žalované byla před samotným zesplatněním zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto požadovala částku 36 358,11 Kč a to na úhradu dlužné jistiny ve výši 10 096 Kč, nákladů zápůjčky - obchodního úroku 6 910 Kč i zákonného úroku z jednotlivých splátek v celkové výši 2 775,11 Kč a smluvní pokuty ve výši 16 577 Kč. Dále žádala zákonný úrok z prodlení z částky 17 006 Kč od 15. 5. 2019 do zaplacení.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila tvrzení, že žalované na základě smlouvy [číslo] měla poskytnout částku 12 000 Kč, avšak poskytla jí pouze částku 3 385 Kč, když 8 615 Kč bylo započteno oproti nároku na úhradu dluhu ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 11 089 Kč.

3. Žalovaná reagovala tak, že je si vědoma dluhu, ale nebyla schopna pro svou sociální a finanční situaci dosud dluh uhradit. Žádala o úhradu ve splátkách. Její vyjádření však bylo soudu zasláno emailem bez ověřeného podpisu, takže soud k němu nemohl přihlížet 4. K jednání se dostavila zástupkyně žalobkyně. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dle všeobecných smluvních podmínek a standartních informací o spotřebitelském úvěru dne 30. 1. 2015 Rámcovou smlouvu o poskytování půjček na dálku a Smlouvu o půjčce [číslo] na částku 10 000 Kč s tím, že žalovaná má uhradit celkem 21 697 Kč. Následně došlo k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] na částku 12 000 Kč s tím, že žalovaná má uhradit 30 235 Kč. Ve smlouvách byly stanoveny tyto celkové náklady půjčky a úroková sazba půjčky 89 %, kdy jde o pevnou roční úrokovou sazbu nevázanou na žádný index ani referenční úrokovou sazbu. RPSN půjček byla určena 136,2 % a 136,1 %. V standartních informacích o spotřebitelském úvěru bylo uvedeno RPSN ale 182,6 %. V rámcové smlouvě byla v části C článku 10 stanovena smluvní pokuta 0,5 % denně z aktuální výše nesplacené jistiny. Dle Smlouvy o půjčce [číslo] měla žalovaná uhradit jistinu 10 000 Kč a náklady půjčky 21 697 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 905 Kč s první splátkou splatnou dne 4. 3. 2015. Zapůjčená částka 10 000 Kč byla žalované dle výpisu z účtu poukázána dne 4. 2. 2015. Dle Smlouvy o půjčce [číslo] měla žalovaná uhradit jistinu 12 000 Kč a náklady půjčky 30 235 Kč ve 30 měsíčních splátkách po 1 008 Kč s první splátkou splatnou dne 17. 12. 2015. [příjmení] 12 000 Kč dle smlouvy ovšem nebyla žalované poukázána, když dle výpisu z účtu žalobkyně byla zaslána pouze částka 3 385 Kč, která byla žalované na účet poukázána dne 18. 11. 2015. Nebylo žalobkyní nijak prokázáno, že by následná smlouva nahrazovala smlouvu původní, či by žalované bylo oznámeno, že došlo k tvrzenému zápočtu. Žalobkyně provedla lustraci platnosti OP žalované dne 18. 11. 2015, osoby žalované v Přehledu exekucí [příjmení] dne 16. 10. 2015 a 28. 11. 2018 a v insolvenčním rejstříku dne 30. 1. 2015 i 18. 11. 2015. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované u ČSOB za [číslo], kde měla příjmy 50 000 Kč a výdaje 49 967 Kč, a za [číslo], kde měla příjmy 21 400 Kč a výdaje 21 474 Kč. Žalobkyně zpracovala vyčíslení pohledávky a výpis ze splátkového kalendáře. Žalovaná byla dne 7. 7. 2017 vyzvána k úhradě dlužné částky 29 749 Kč do 21. 8. 2017. Dle podacího lístku byla zásilka odeslána dne 7. 7. 2017. K zesplatnění pohledávky 41 187,53 Kč žalobkyní došlo ke dni 21. 8. 2017. Oznámení bylo žalované adresováno a odesláno 21. 8. 2017. Právní zástupce žalobkyně poté adresoval žalované předžalobní upomínku o zaplacení 42 433,11 Kč dne 7. 12. 2017, kterou jí odeslal 8. 12. 2017.

5. Podle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. - občanského zákoníku (o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2391 o. z., má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací hodnotou, rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána; nezáleží na tom, zda její cena mezitím stoupla nebo klesla. Podle ust. § 2392 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu. Podle ust. § 2393 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednání nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi. Podle ust. § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

6. Dle ust. § 547 o. z. musí právní jednání odpovídat obsahem a účelem dobrým mravům i zákonu. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

7. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

8. Soud na shora uvedený skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru. Soud vyhodnotil, že jednáním žalované a žalobkyně došlo, po zkoumání úvěruschopnosti žalované, k uzavření smluv a to nikoliv o půjčce, když byly uzavřeny již za účinnosti nového občanského zákoníku, ale o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V soudu předložených smlouvách se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky 10 000 Kč a 12 000 Kč, což však neučinila, jak vyplývá z výsledků dokazování. Žalovaná se ve smlouvách zavázala tyto prostředky vrátit se stanovenými, výše specifikovanými, celkovými„ náklady půjček“. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu je zaplacení závazků žalované z poskytnutých zápůjček, měla žalobkyně jako věřitelka dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byly uzavřeny smlouvy o zápůjčkách, že na základě těchto smluv byly dlužnici sjednané finanční prostředky poskytnuty, a že dlužnice dluh řádně neuhradila. Toto se žalobkyni prokázat nepodařilo. Soud má za prokázané, že žalobkyně nepoukázala žalované 22 000 Kč, ale jen celkem 13 385 Kč, z čehož žalovaná již uhradila 11 089 Kč. Soud proto shledal žalobu částečně důvodnou jen co do části požadované jistiny ve výši 2 296 Kč. Pokud totiž žalovaná byla povinna poskytnuté finanční prostředky splatit ve sjednaných splátkách s „ náklady půjčky“ ve výši 11 697 Kč a 18 235 Kč označenými žalobkyní takto ve smlouvách, tak jde dle názoru soudu o skrytý úrok. V daném případě byl úrok stanoven smlouvami o zápůjčce ve výši 89 % ročně a RPSN 136,1 % a 136,2 %. Navíc ještě současně žalobkyně stanovila v rámcové smlouvě i smluvní pokutu 0,5 % denně z aktuální výše nesplacené jistiny, což činí 182,5 % ročně. Uvedená ujednání těchto smluv je tedy nezbytné soudem vyhodnotit jako nemravné, a tudíž absolutně neplatné dle ust. § 547, 580, 588 občanského zákoníku. Podle něhož soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (viz závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 i odvolacího soudu zdejšího soudu KS Ostrava pobočka Olomouc sp. zn. 75 Co 247/2017). Nárok žalobkyně na úhradu tohoto úroku a smluvní pokuty je tedy požadován neoprávněně v rozporu s dobrými mravy. Soud dovodil, že ujednání o„ nákladech půjčky“ je v daném případě rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z. Za situace, kdy dle smluv o zápůjčkách měla žalovaná vrátit více než dvojnásobek (2,1 x a 2,51 x) sjednané částky k zapůjčení, je třeba takto sjednanou výši považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu. Pokud jde o účinky absolutní neplatnosti těchto ujednání na platnost celé smlouvy, tak dle stanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle ustanovení § 576 se řeší právě situace, kdy ujednání je od smlouvy oddělitelné a lze předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, pokud by rozpoznala strana neplatnost včas, pak nastupuje neplatnost částečná. Vzhledem k tomu, že celkové náklady zápůjčky představují úrok za zapůjčení finančních prostředků, nelze předpokládat, že by žalobkyně, která z takovýchto„ nákladů půjček“ generuje svůj podnikatelský zisk, byla ochotna uzavřít smlouvy bez tohoto neplatného ujednání. Předmětné smlouvy je tedy nutno posoudit jako zcela neplatné. Žalobkyně tak má dle závěru soudu nárok na zaplacení pouze poskytnutých částek jako bezdůvodného obohacení. Žalované navíc ani nebylo poskytnuto smlouvami sjednané plnění, ale dle provedených důkazů jí poskytnuto jen 13 385 Kč, na což žalovaná podle tvrzení žalobkyně uhradila již 11 089 Kč. Žalobkyni byla přiznána jako důvodná pouze zbývající nezaplacená částka a zákonný úrok z prodlení této částky do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z výše uvedených důvodů zamítnuta, jak vyplývá z výroků I. a II. rozsudku.

9. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Takto soud rozhodl na základě skutečnosti, že žalobkyně byla méně procesně úspěšná než žalovaná. Právo na náhradu nákladů řízení má tedy žalovaná, té však dle obsahu spisu pozitivně vyčíslené náklady řízení nevznikly a žádné nepožadovala.