12 C 349/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 10 892,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 892,46 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 057,90 Kč od 10. 9. 2019 do 20. 4. 2020, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 716,14 Kč od 10. 9. 2019 do 20. 4. 2020, úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 10 892,46 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 892,46 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 25. 5. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 10 892,46 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 16. 3. 2007 Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva“). Na základě této Smlouvy se banka zavázala poskytnout žalované úvěr na sporožirovém účtu (dále jen "Kontokorent") až do sjednaného limitu ve výši 9 000 Kč. Za poskytnutý Kontokorent se žalovaná dle Smlouvy zavázala platit úrok ve výši 18,90 %, společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního Ceníku. Žalovaná byla oprávněna poskytnutý Kontokorent na svém účtu průběžně čerpat s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý Kontokorent v celé výši splatit nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaná automaticky nabyla možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila a žalované předmětný úvěr poskytla tím, že jí umožnila na účtu č. [bankovní účet] realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru. Žalovaná své povinnosti nedodržela, a tím porušila Smlouvu. V souladu se Smlouvou vznikl v případě porušení těchto podmínek na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byla banka oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byla žalovaná povinna bance neprodleně uhradit, avšak neučinila tak ani na poslední výzvu banky ze dne 9. 9. 2019, v níž banka současně vypověděla Smlouvu o sporožirovém účtu a dalších dohod o službách souvisejících s účtem a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky. Vzhledem k výše uvedenému žalobkyně tvrdí, že žalovaná dluží z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni částku 10 892,46 Kč na jistině dluhu, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet (výpovědi smlouvy o vedení účtu), částku 1 057,90 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 18,90 % p. a. počítaného z jistiny Kontokorentu za období od 10. 9. 2019 do 20. 4. 2020, částku ve výši 716,14 Kč na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od 10. 9. 2019, kdy se žalovaná dostala do prodlení, do 20. 4. 2020 a dále smluvní úrok 18,90 % p. a. z částky 10 892,46 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 10,00 % p. a. z částky 10 892,46 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalovanou k úhradě jeho dluhu opakovaně vyzývala, avšak bezúspěšně. Žalovaná nereagovala ani poté, co jí byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, žalobkyní tvrzené skutečnosti nijak nerozporovala. Na výzvu soudu dle ust. § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, se žalovaná nevyjádřila, přestože ji převzala do vlastních rukou dne 12. 1. 2022, a soud tak uplatnil fikci souhlasu dle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a soud tak rozhodl ve věci v souladu s ust. § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu: Žalovaná podala žalobkyni žádost o poskytnutí úvěrového produktu dne 16. 3. 2007, kde uvedla své osobní poměry, která byla žalobkyní vyhodnocena. Žalobkyně poté uzavřela s žalovanou dne 16. 3. 2007 Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet]. Na základě této Smlouvy se banka zavázala poskytnout žalované úvěr na sporožirovém účtu (dále jen "Kontokorent") až do sjednaného limitu ve výši 9 000 Kč. Za poskytnutý Kontokorent se žalovaná dle Smlouvy zavázala zaplatit úrok ve výši 18,9 %, společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního Ceníku. Žalovaná byla oprávněna poskytnutý Kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý Kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaná automaticky nabyla možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Žalobkyně žalované předmětný úvěr poskytla tím, že jí umožnila na účtu č. [bankovní účet] realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru, jako by měla na účtu vlastní prostředky. Žalovaná přestala plnit řádně a včas. V souladu se Smlouvou vznikl v případě porušení těchto podmínek na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byla banka oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byla žalovaná povinna bance neprodleně uhradit, avšak neučinila tak ani na poslední výzvu banky ze dne 9. 9. 2019, v níž banka současně vypověděla Smlouvu o sporožirovém účtu a dalších dohod o službách souvisejících s účtem. Dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla žalobkyně na evidenční účet pro splácení pohledávky [bankovní účet]. Žalobkyně eviduje z výše uvedené smlouvy o úvěru dluh žalované ve výši 10 892,46 Kč na jistině dluhu, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet (výpovědi smlouvy o vedení účtu), částku 1 057,90 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 18,90 % p. a. počítaného z jistiny Kontokorentu za období od 10. 9. 2019 do 20. 4. 2020, částku ve výši 716,14 Kč na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od 10. 9. 2019, kdy se žalovaná dostala do prodlení, do 20. 4. 2020 a dále smluvní úrok 18,90 % p. a. z částky 10 892,46 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 10,00 % p. a. z částky 10 892,46 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalovanou k úhradě jejího dluhu opakovaně vyzývala, avšak bezúspěšně dne 10. 6. 2019 a 9. 9. 2019. Předžalobní výzva byla žalované adresována právním zástupcem dne 23. 4. 2020 a dle poštovního podacího archu odeslána dne 23. 4. 2020 na dvě známé adresy žalované ve [příjmení].

4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

5. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

7. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru. Žalobkyně v řízení prokázala, že uzavřela se žalovanou dne 16. 3. 2007 smlouvu o úvěru, ve které se zavázala poskytnout žalované úvěr na jejím sporožirovém účtu u žalobkyně až do sjednaného limitu ve výši 9 000 Kč, což splnila. Žalovaná však nesplácela úvěr řádně a včas. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně splnila svůj závazek poskytnout žalované finanční prostředky v určité výši, a žalovaná se zavázala tyto prostředky spolu s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, a že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela s žalovanou platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytla žalované úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatila, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaná neučinila a zůstala v řízení zcela pasivní. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu co do jistiny, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. Ohledně náhrady nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 252 Kč Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, sazbu mimosmluvní odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění před podáním žaloby) dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále jen„ vyhl.“), 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11, naposledy jen o OS Olomouc věci sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] ad.), včetně 21 % DPH. Lhůtu k plnění ve výroku II. určil soud opět jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.